Na cestě
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3046/bmid_na-ceste-vAZ-3046.jpg
4
2177
2177
Román z roku 1957, který autorovi přinesl obrovskou popularitu i uznání kritiky a učinil z něj legendu. Kerouac zde nachází své osudové téma i vlastní hlas a metodu: horečně chrlený text odráží autenticitu svobodného života, nesvazovaného konvencemi průměrnosti. Takový život a lidé, kteří jej dovedou žít, jsou pro něj ideálem, jejž se neustále pokouší naplnit a zachytit v postavách svých knih. Na cestě je strhující a přesvědčivý amalgám fikce a autobiografických prvků, dodnes inspirující čtenáře k nalézání vlastní svobodné cesty.... celý text
Přidat komentář
Kniha, u které jsem po přečtení pár stránek vždy měla pocit, jako po uběhnutí maratónu a v hlavě se mi vířily myšlenky, jako zběsilé. Nedá se to v žádném případě přečíst v kuse (já jsem to tedy nedokázala).
Takhle kniha se nedá číst v teple domova, pod dekou s hrnkem černého čaje. Je to čirý pohyb a dynamika. Četla jsem ji ve vlaku, v tramvaji, na lodi, v autě...jinde to nešlo.
Je zde spousta nejistoty a nezodpovědnosti, které u mě v jiných knihách vyvolávají neklid a napětí. V tomto případě ne, bylo to samozřejmé, plynulo to a šlapalo jako Deanova jízda.
V určité životní etapě jsem žil velmi podobným životem. Díky, Bohu - přežil jsem to... Popsat to - proč ne. Ale když z toho vznikne celé hnutí, které reaguje na určitou celospolečenskou náladu, tak mi to přijde líto.
Kniha k doporučení? Mnou určitě ne.
Beatnická klasika. Na gymplu jsem tuhle knihu žrala. Nevím, jak by na mě působila v oparu posledních let. Jsem již trochu "někde jinde", ale i tak je to něco, co patří k mému vývoji a do mé duše.
Doporučuji knihu Mánie - autoři Ron Collins a David Skover. Právě jsem ji dočetl a mám chuť po letech zase otevřít Na cestě - škoda, že je noc a nemám to doma. Mánie je životopis generace beatníků - skvěle napsané a pro někoho to může být i zajímavější čtení než třeba samotný Kerouac.
Kerouacův styl mi zpočátku velmi dobře sedl, čtení byla jedna radost a stránky pěkně ubíhaly... A ubíhaly pořád ve stejném duchu i tempu dál. Bohužel. Všeho moc škodí, Na cestě bych rozhodně o něco zkrátila, mám dojem, že by to mohlo o něco zvednout kvalitu a vyhnout se postupně narůstající nudě, která mě drapla přibližně někde za polovinou zběsilého výletování.
I tak ale hodnotím lehkým nadprůměrem, protože tady rozhodně děj nehraje prim. Jde spíše o pocit svobody, bezstarostnosti a radosti ze života, který si prostě vychutnáváte se vším všudy.
Dost rozporuplná knížka. Někdo ji miluje, někdo se u ní nudí k smrti a ani ji nedočte. Nedivím se. Děj sám o sobě je v podstatě o ničem a opakuje se tak často, že si říkáte, jestli jste vůbec předtím otočili stránku. Jenže. Důvody těch milujících jsou úplně někde jinde a jsou tak silné, že nějaký děj se najednou stává naprosto nedůležitým prvkem. Tady jde totiž o pocity. Svoboda, volnost, bezstarostnost, flegmatismus, mládí, experimentování, cestování,... To všechno na vás z knížky působí takovou silou a tak nostalgicky, že se vám zdá, že to všechno prožíváte taky. Nebo v případě druhém vás popadne nezkrotná touha na všechno se vykašlat, zabalit si náhradní ponožky a spacák, půjčit si auto a procestovat svět. Bohužel doba už je někde jinde a tak zůstane jenom u touhy. Ale právě díky Kerouacovi získáte při čtení ten úžasný pocit, že jste někde Na cestě.
Fantastická záležitost!!!! Jedna velká skvělá jízda v rytmu Charlieho Parkera, Dizzyho Gillespieho a mamba Numero Ocho Pereze Prada. A k tomu jeden neuvěřitelný okouzlující hajzlík jménem Dean Moriarty - jasně, je to nezodpovědný parchant ale......ale ti kluci uměli žít a užívat si života a každého dne jako by žili naposled. Kdo z nás to dnes může o svém životě s klidným srdcem říct? Jak už to tady někdo napsal, pro někoho je to knížka ve které je všechno, pro dalšího knížka o ničem. Asi to tak má být.
Nemůžu si pomoci, ale na mě to nezapůsobilo. Jako téměř každému by se mi zamlouval požitkový život, ale celé dílo na mě působilo dosti zbrkle a chaoticky. První třetina knihy byla o něčem novým a neustále držela čtenáře v napětí, co se asi stane. Ale zbytek knihy byl neustále o tom stejném - opít se, přespat někde, jet zase o dům dál. Sakra, tohle se musí zažít a ne o tom číst
Nejsem fanouškem knih bez pointy, musím ale uznat, že Keroac má něco do sebe když píše.
Tento fenomén mě minul. Jak zbožňuju expresivitu Ginsberga, tak nesnáším unylost Kerouaca. Nepročetla jsem se touto knihou až ke konci a přesto mě dokázala otrávit na maximum. S beatnickým hnutím hluboce sympatizuji, ale forma Kerouacova projevu mě uspává. Sorry, Jacku.
Od této knihy jsem opravdu čekala více, ale nějak jsem se nedočkala. Opravdu měnila generace, byla za vzor, mladickým ideálem žití? Někde jsem četla, že si Kerouac jen sednul ke stoji a na mnohometrový papír jen psal, co ho napadlo a vzniklo Na cestě a přijde mi, že je to naprosto výstižné, i kdyby to nebyla pravda. Kniha mě nezaujala, necítím neutuchající svobodu ani pravé přátelství, nerozumím hrdinům a kniza prostě nikam nemíří (vím, že to tak asi mělo být), ale nikdy jsem se neuměla donutit obdivovat něco, co sice pořáží všechny konvence, ale nic jiného nenabídne. Těšila jsem se na sex, drogy a nespoutanost, ale šílený Dean a na něm závislý Sal mě nijak neuchvátili.
Prvých pár stránok bolo kúzelných. Veľmi mi vyhovoval štýl akým Kerouac knihu napísal. Dokázal ju podať spontáne a jednoducho bez akýchkoľvek zbytočných slov navyše. Keby kniha skončila tak v polovici, tak má u mňa plný počet. Potom to bolo len opakované "táranie" sa z jedného konca Ameriky na druhý. Kniha síce ukazuje na celú Beat Generation ako na jednu veľkú slobodu s chuťou žiť a užívať si, aj keď mňa veľmi nepresvedčili. Ale ako som už spomínala prvá polovica ma veľmi bavila, takže to hodnotím ako lepší priemer.
Libily se mi pasaze, kdy byl Sal a jeho kumpani skutecne "na ceste" - plasticky prede mnou vyvstaval obraz USA v cele jejich nesmirne rozlehlosti a rozmanitosti. Cely zbytek knihy, ktery sestaval uz pouze z nekonecneho liceni vselijakych vecirku me vsak bohuzel znacne nudil.
Dávám pět hvězd, jelikož patřím k těm, kterým tahle kniha ovlivnila život. V době, kdy jsem ji četla, jsem opravdu sebrala svých pět švestek a s pár lidmi vyrazila "on the road". A to ve spojení s knihou A bude hůř..., takže naše kroky směřovaly do Francie. Kouzlo knihy je určitě v době dospívání a hledání cesty životem. Nejsem si jistá, že teď by mě kniha taky zaujala.
Asi už holt nepatřím do té generace, která dokáže tuhle knížku správně ocenit. Očekávání bylo veliké, vždyť je to jedna z knížek, která dokázala ovlivnit tisíce lidí, kteří si prostě jednoho dne sebrali svých pět švetek a vyrazili "na cestu". Ale po celou dobu mi to jejich cestování přišlo tak nereálný, že sem nad knížku jen pochybovačně kroutila hlavou. Bylo by asi zajímavé ocitnout se alespoň na chvilku v kůži Deana Moriartyho. Jiný nez otevřený konec by se mi v tomhle případě ani nehodil.
Působivý "cestopis" ověnčen několika superlativy recenzentů jsem si nemohl nechat ujít. Semiautobiografické díla Kerouaca může číst patnáctiletý znuděný puberťák, prací znavený podnikatel i život balancující senior. Je to dobré čtení o cestování, které vlastně ani cestováním není, ale jakýmsi metaforickým ztvárněním životní cesty a osudu. Kdo z nás v okolí nemá podobného týpka, jakým je Dean Moriarty a kdo z nás by se rád vydal "na cestu" a hodil za sebe strasti všedních dní. Super čtení před spaním, kniha neztrácí dech i přes trochu cyklický děj.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Moje první cesta s Jackem Kerouacem a jeho kámošem, bombarďákem Deanem Morriartym, nemohla dopadnout líp. Tady jsem se prostě našel a někdy bych chtěl zažít takhle bezstarostný cestování, kdy poznáváte krásy života v jeho nejpřirozenějších podobách. Samozřejmě, že se to neobejde bez chlastu a nějakýho toho fetu. K tomu pak taky patří kousek filozofování, protože co si budem vykládat, po pár pivech jsme každej nejchytřejší a naše myšlenky by vydaly na knížku a u téhle party tomu není jinak. No a když ještě máte stejnej pohled na svět jako tihle fajn týpci a ztotožňujete se s valnou většinou jejich myšlenek a nápadů, tak vám tahle knížka uteče rychleji než láhev dobře vychlazené Plzně.