Na ceste
Jack Kerouac
Román Na ceste je základným literárnym odkazom bítnického hnutia, generačnou výpoveďou príslušníka tej skupiny mládeže, ktorá po svojom reagovala na situáciu koncom štyridsiatych a začiatkom päťdesiatych rokov, keď Amerika prechádzala štádiom vrcholnej hospodárskej stability, ale začínali sa prejavovať choroby toľko vychvaľovanej americkej civilizácie. Bítnici odmietli ideál mladého úspešného Američana s jeho nalinajkovaným a pevným cieľom a dali sa cestou protestu, úteku od civilizačných vymožeností smerom k akémusi modernému primitivizmu. Istotu budúcnosti nahrádzali zintenzívneným prežívaním prítomnosti. Týmto sú poznamenané aj cesty hrdinu po USA, tvoriace hlavnú líniu rozprávania. Do extázy vyvolanej novými zážitkami sa však mieša aj nostalgia spôsobená uvedomovaním si bezvýchodiskovosti takéhoto úteku. V autobiografickej výpovedi vystupuje Allen Ginsberg ako Carlo Marx, William Burroughs ako Bull Lee, John Clellon Holmes ako Tom Saybrook, Herbert Huncke ako Elmer Hassel, Neal Cassady ako Dean Moriarty. Len málokomu se podarí napísať "bibliu". Kultovú knihu, ktorá zásadne zasiahne do života a názorov celej jednej generácie. Kerouackovi sa to podarilo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Slovenský spisovateľOriginální název:
On the Road , 1957
více info...
Přidat komentář
V dospívání jsem byla nadšená, užívala jsem si popisů bouřlivého života a chtěla něco podobného taky zažít. Nyní si myslím, že bych knížku ani nedočetla. Mám ji zařazenou v množině knih, které se musí číst v určitém věku a pak už ne. Ale stejně není radno přede mnou Na cestě kritizovat!
Na cestě je taková zvláštní kniha, která i přes to, že je plná akce, občas (vlastně často) působí až nudně. Od knihy jako takové jsem čekal víc. Román je sice čtivý, přesto se ale nedá číst dlouho (ano, vím, že tady se mnou nebude mnoho čtenářů souhlasit), problémem totiž je, že se celých 318 stran odehrávají dokola ty samé scény, jen se mění okolí a postavy. Což je časem až unavující. V tomto případě je počet strach, řekl bych na obtíž. Zkrácením na polovinu by to mohlo být opravdu dynamické nahlédnutí do života Kerouaca a generace beatníků. Ale chápu, že se Jack snažil vylíčit co možná nejvíc zážitků ze své úžasné cesty.
Na druhou stranu, knize se nedá upřít ta atmosféra a vynikající postava Dean Moriarty (Neal Cassady, který se stal předlohou pro tolik postav). A pokud má člověk rád beat generation a za postavy si dosadí skutečná jména, pak kniha dostane úplně nový rozměr.
Na cestě. Jak se pustíte do čtení jste na cestě, chcete být na cestě. Chcete si nezávázně užívat a žít jako hrdinové knihy, jako Kerouac. Chcete křepčit v zakouřených podnicích na jazz, který vám vyrve srdce z těla, chcete se zpocení milovat upřostřed polí pod širým nebem, chcete se hnát po nekonečném pásu asfaltu až někam do nikam a chcete o tom všem filozofovat unášeni omamnými látkami. Tahle kniha je jízda a vy se chcete taky vézt.
Celou dobu jsem si říkala, že ústřední postavou tohoto citově rozervaného, po svobodě toužícího a nejistotou hlavních hrdinů kypícího veledíla je Sal Paradise... že Dean je zvláštním antihrdinou, který tvoří jeho o dost rozervanější protějšek, kterýžto nevydrží sedět na jednom místě, jeho duše i tělo ho táhnou sem a tam napříč Amerikou bez zjevných příčin... je zvláštní, jak ve mně poslední slova knihy vzbudila pocit mystifikace, když jsem si uvědomila, že jsem se vlastně celou dobu snažila přijít na kloub vnímání samotného Moriartyho, který dává celému ději zvláštní, někdy bych řekla až matoucí spád. Hledá svého otce, nebo hledá sám sebe? Hledá dobrodružství, nebo hledá jistotu (samozřejmě vždy v klíně jiné ženy)? Chce pracovat a vydělávat na výživné, nebo na sex a drogy? Je to prostě Dean, jezdí si sem a tam, tváří se jako Prorok, jako nejlepší přítel, jako nejvyšší "vstřebavatel" lidských pocitů, emocí, vjemů... Nevím, zda jsem v Deanovi našla zalíbení, anebo mi způsobil pocit hořkosti v žaludku... je to sketa, a zároveň miluje Sala, miluje Camilu, miluje Inez... pro mne antihrdina, který je sám sobě tak trochu zkázou. Ano, Sal je důležitý, ale stejně jsem vždycky čekala, kdy se zase po určité chvilce objeví Dean a jeho šílená zběsilost.
Spíše než děj mě mnohdy zaujalo to, že Kerouac psal svůj částečně autobiografický román především z pocitového hlediska, že o děj ve své podstatě ani tolik ve finále nejde, možná proto bych dílo nedoporučila lidem, kteří v knize hledají akci, nějaký spád, zápletku, protože o tom "Na cestě" není, je to o lidské duši prahnoucí po svobodě, nečekejte nic víc, nic míň, a právě proto je tato kniha tak ojedinělá a krásná... Ano, život je cesta, ale v utrpení hledej člověka.
Naprosto nezajímavý děj, často jsem si říkal, o čem že to vlastně je?
Cestování tam a sem a sem a tam ... nic čeho by se dalo chytit. Kniha postrádá dějovou linii, klidně byste mohli začít číst v polovině a o nic byste nepřišli. Ve své době možná revolta, pro dnešní dobu však nepochopitelná.
Sem tam mi to prišlo dosť naivné a detinské ale väčšina bola fakt dobrá a hluchých miest málo, pretože aj v nudnejších pasážach bol nejaký metaforický zmysel. Ale tak TO asi musí byť, v knižke ako v živote že veci sa menia, a nemôžu byť postavy a dej názorovo stále rovnaké a vyrovnané. Najskôr som si myslel že z knižky sa bude dať vyčítať aj čo to z vtedajších spoločenských pomerov, ale Jack je prosto moc veľký blázon aby si lámal hlavu nad časom, nejakým včerajškom, zajtrajškom,a tobôž nie konvenciou. Najlepšie na knižke je jej pestrosť a napätie, nikdy totiž neviete či za rohom čaká niečo "obyčajné" alebo naopak, niečo "neobyčajné". Páni ale určite mali pre mňa neobyčajnú energiu. Chcem tým povedať (a TO na knižke najviac kvitujem) že precestovať Ameriku je jedna vec ale ten časoví rámec tej knižky, respektíve tých ciest je ... bezstarostný. Beat je pre mňa viera v TO že niekto tam hore dáva na nás pozor, a nič zlé sa nemôže stať. Videl som aj film a bola v ňom jedna myšlienka ktorá sa v knihe nenachádza (inak film bol divný a pozliepaný) a TO že Sal sa už nechce stýkať s ľuďmi, najmä pseudointelektuálmi, ktorí neustále hľadajú rôzne tézy a výhovorky, či už praktické, filozofické, duchovné, evolučné... prečo sú ľudia negatívne zmýšľajúci. A TOTO je pre mňa hlavná črta beat generation, neustále snaženie sa o pozitívne myslenie. A nielen preto si myslím že knižka určite má čo povedať každému.
Cesta je cíl. Poprvé jsem to četl ještě v prváku na střední a byl jsem krapet zklamaný, čekal jsem víc. Pak přišla léta divokých pitek, festivalů, stopování a já tu knihu najednou žral...
užasná kniha zaujala mě jak žádná jiná jen jsem začala číst a začetla se a neodtrhla se je to jedina kniha kterou jsem tak rychle dočetla pač jsem chtěla vědět co se bude dít dál jen doporučuji na čtení pač já tu knihu miluju:)))
Někomu vadí, že Kerouac popisuje cestu jako itinerář z navigace a pak spousta alkoholu a drog. Já si ale myslím, že o tomhle kniha není. Je o neuvěřitelné schopnosti prožívat naplno přítomný okamžik a nekazit si ho obavami z budoucnosti. Když píše o tom, jak Dean vnímá jazz, tak je to něco - jak to napsat - asi je to prostě to jeho nepopsatelné TO. Hrdinové příběhu nacházejí krásu a ryzí život v těch nejvšednějších věcech a to bychom si měli z četby Na cestě odnést.
Tahle kniha se mi líbila, byla zajímavá a hlavní hrdina mi byl sympatický. A navíc, zpívá o ní Raine Maida :).
80% Sice mě trochu překvapil Jackův styl - když je všechno v troubě nechám si poslat peníze od tetičky - ale vyprávění je to jinak celkem zajímavé.
Kerouac bloudí v kruzích. Neví, co přesně chce říct. A neví, co přesně si o tom všem tady myslet. A já to chápu. Jsme teď ve stádiu probuzení, lidé se teprve začínají probírat a jsou zmatení. Jack, před tím víc jak půl stoletím, se opíjí, balí ženský a píše, jak se protlouká životem po US, zatímco každej třetí den vytuhne někde ve škarpě (a já pořád nemám problém). Pak zjišťuje, že sám se sebou stejně nic nevymyslí a tak utíká. Krouží pořád dokola na kruháči a říká si: "Něco mi tu uniká," (možná olej).
Každý spisovatel chce podat zprávu, ale popravdě mě moc nedostává, když poslouchám (audiokniha), jak Kerouaca bolely záda a prsty při sbírání bavlny, zatímco já si ty svoje zrovna rozřezávám při sešívání cívek a tahání těžkých motorů. Vsadím se, že jsem i protočil oči, asi jsem čekal, že život tehdy byl drsnější, než že: "Velkýho Jacka bolely záda z práce." Chudák Jack.
Kerouacovy knihy tak trochu dělají vědu z každé drobnosti. Je jedno, kterou vezmete do ruky - je v nich jistá amorálnost a zoufání nad existencí, ale nejhorší je (a to se vždycky směju) to jeho: "Já jsem pravda (...) a ti, co nejsou s náma, jsou falešní hipsteři." - mimochodem, to slovo hipster používá snad v každý knize. Někde mezi tím vším siláckým kecáním se totiž stvořil mýtus o vlkovi, co brázdí Ameriku, mýtus o velkým spisovateli, co sežral všechnu moudrost Světa... mýtus o prorokovi. A to je divadlo zabalené omáčkou žvástů. Jack byl tulák a rád žvanil a rád se bavil. A čas jeho knihy postupně ukáže. Lidi to uvidí. Proto mu tohle nežeru.
Nevzpomínám si, kdy jsem nedočetl knihu... Na cestě jsem se ovšem nekonečně nudil a souboj s ní nakonec prohrál. V každém případě přiznávám, že Kerouackova cesta není mojí cestou a leckdy až nekritický obdiv k tomuto stylu života je pro mne nepochopitelný. Nebudu psát, že je to špatná kniha, protože mnoho čtenářů ji má opravdu rádo a vidí v ní věci či myšlenky, které já ne. Pro mne jde ovšem o jedničku v žebříčku nejpřeceňovanějších literárních děl.
Parádní kniha. Nechápu, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se odhodlala si ji přečíst. Pro mě velmi čtivé, v žádnou chvíli jsem se u toho nenudila. Člověk by hned nejradši popadl bágl a vydal se taky střemhlav takovýmhle toulkám a dobrodružstvím a na všechno ostatní zapomněl. A to co jiní knize vyčítají, neustále se opakující cestování sem tam a zase zpátky, je právě to, co mě na tom nejvíc bavilo.
Škoda, že jsem knížku nečetla už v takových 17 – 18 letech, mám pocit, že by mě v tu dobu nadchla více:-) Ale ani v těch 17 bych se neztotožnila s postojem a s hodnotami Sala a Deana - tolik alkoholu, fetu a hlavně nezodpovědnosti vůči ostatním – to vše mně na hlavních hrdinech celkem vadilo. Nicméně uznávám, že má knížka určité kouzlo a některé pasáže mě dost bavily (třeba poslední část o cestování v Mexiku). Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4 hvězdami, nakonec dávám 3, ale třeba se mi to v hlavě ještě rozloží a nakonec tam tu jednu hvězdu časem ještě přidám.
Po prvý krát som sa s knihou stretol v roku 1978. Teraz sa mi znovu dostala do rúk a opäť
som to zhltol jedným dychom....
Môžem len súhlasiť s cudinkou:
Úžasné, strhující, jedinečné! Naprosto super!
Moje první cesta s Jackem Kerouacem a jeho kámošem, bombarďákem Deanem Morriartym, nemohla dopadnout líp. Tady jsem se prostě našel a někdy bych chtěl zažít takhle bezstarostný cestování, kdy poznáváte krásy života v jeho nejpřirozenějších podobách. Samozřejmě, že se to neobejde bez chlastu a nějakýho toho fetu. K tomu pak taky patří kousek filozofování, protože co si budem vykládat, po pár pivech jsme každej nejchytřejší a naše myšlenky by vydaly na knížku a u téhle party tomu není jinak. No a když ještě máte stejnej pohled na svět jako tihle fajn týpci a ztotožňujete se s valnou většinou jejich myšlenek a nápadů, tak vám tahle knížka uteče rychleji než láhev dobře vychlazené Plzně.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Knihu jsem četl před lety a byl jsem uchvácen životem, jež vykresloval. Vzbuzovala ve mě pocity, dát si batoh na záda a vyrazit "na cestu" Myslím, že teď už by mě tato kniha zase tak moc nezasáhla, tak jako tenkrát, nicméně pořád ve mě vzbuzuje krásné nostalgické vzpomínky a jsem velice rád, že se mi tenkrát dostala do rukou.