My děti ze stanice ZOO

Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/55_/550/my-deti-ze-stanice-zoo-gZX-550.jpg 4.65292
Originální název:

Wir Kinder vom Bahnhof ZOO (1978)

Žánr:
Romány, Biografie a memoáry
Vydáno:, Oldag
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (683)

Přidat komentář
indyka
předevčírem

Kdepak Babička - tohle by měla být povinná četba pro školáky!

Marekh
12. prosince

U této knihy jsem přivíral oči. Uvažoval jsem, kam se člověk může dostat, pokud propadne drogám a ještě si na ně vydělává prostitucí. Záleží na tom, v jakém člověk vyrůstá prostředí, s kým tráví čas a to ho také ovlivňuje ve svém chování. Myslím si, že pokud by se její mamka více věnovala, nemuselo to dojít až tak daleko. Přestože byla zaměstnaná a pracovně vytížená, měla se více zajímat o svou dceru.

Kniha by mohla být zařazena i jako povinná četba do škol, aby se děti a studenti po přečtení knihy vyhnuli drogám a raději je nikdy nezkoušeli.

Viděl jsem i film, u kterého jsem musel u některých scén přivírat oči, když si píchali drogy žilou.

kilometr
08. prosince

Být herákem a heračkou je přeci tak cool!Dobře vyprávěná kniha,ze které vám je občas na blití,ale rozhodně bych žádného z "hrdinů" nelitoval.80%.

Pohodová
07. prosince

Úžasné cteni

petra.kind
06. prosince

Poprvé jsem knihu četla když jsem byla jen o málo starší než Christiane. Drsné, šokující a bez obalu. Možná by to byla dobrá povinná četba pro studenty, ale podle mého názoru i pro rodiče... Všimli jste si, kolikrát v knize zaznělo "taky to měl doma těžký"? Vyrůstat v Gropiusstadtu muselo být peklo...

Marceljetomeno
05. prosince

Bída a bolest..

kikiodvi
28. listopadu

Není to žádné geniální literární dílo, ale život narkomanky popisuje dost přesvědčivě. Doporučovala bych přečíst všem lidem, kteří by rádi experimentovali s drogami a myslí si, že oni se nikdy nemůžou stát závislými. V knize je jasně vidět, jak lehce do toho můžete spadnout, a jak těžké (skoro nemožné) je dostat se z toho ven. Pokud by tahle knížka odradila od drog třeba jen jednoho člověka, mělo smysl jí napsat. Drsné, upřímné a řekla bych i poučné čtení.

KikinkaV
23. listopadu

Čtivé, naturalistické, drsné.

ferda16
23. listopadu

Knížku jsem četla v 15 letech a bylo to přesně akorát. Knížka se čte sama a příběh děsí. Také si myslím, že by ve škole měla být povinná. Snad v každém musí zanechat silný dojem....

Chesterton
22. listopadu

Drsné, čtivé leč velice depresivní :(

Michaela214
18. listopadu

Velmi zajímavá a poučná kniha. Dobře čtivé

ZNellyZ
11. listopadu

Tahle kniha by měla být jako povinná četba na základních školách-knihu jsem četla celkem dvakrát, jednou právě na ZŠ a podruhé na SŠ a musím říct, že pokaždé jsem knihu vnímala jinak. Poutavý příběh, který chytl za srdce a donutil člověka si hodně uvědomit.

Tirisa
03. listopadu

Knihu bych doporučila jako povinnou četbu všem puberťákům. U mě v tomto životním období zafungovala dokonale.

lucie5078
02. listopadu

Nezapomenutelné... "Pěkný" náhled do duše mladé narkomanky. Autentické, odstrašující, měl by si přečíst každý.

maky5083
01. listopadu

Myslím, ze kdo si tuhle knížku přečte, v životě na drogy nešáhne.

Sarhem
31. října

Knihu jsem četla na střední a neskutečně mě zaujala. Po většinu čtení jsem měla husí kůži z toho, když jsem si na místě Christiane představila sebe. Nikdy jsem drogy nezkusila a nikdy nezkusím a jsem ráda, že se mi tahle kniha dostala do ruky v prváku - jen mě ujistila v mém osobním přesvědčení. Podle mého názoru by tahle kniha měla být pro mladistvé povinná.

Helmutek
31. října

Maximálně autentický, maximálně nestrojený. Absolutní výpovědní hodnota. Pokud má někdo "zázemí" v nefuknčních rodinách, špatnejch příkladech u svejch rodičů, tak je to prostě špatně a možná mu nemůže pomoct nikdo jinej než právě to bezprostřední okolí; pro "všechny" ostatní (aspoň ty gramotný a ochotný přečíst nějakou knížku) je tohle ale podle mě neúčinnější forma prevence spadnutí do podobnejch sraček. I když znova - je otázkou, jestli už jen svou podstatou ta knížka necílí na trochu jinou sociální skupinu, než je ta nejrizikovější a nejohroženější. Každopádně to, že je to spíš výpověď Christiany a ne nějaký celotřídní sezení s psychologama v rámci školních prevencí, co je schopný zachránit nějaký životy, to je naprosto evidentní a nepopíratelný. Všichni asi věděj, jak tak knížka může zhruba vypadat a o čem to asi tak bude, tak moc nemá smysl popisovat tohle, ale kromě toho mi zmíněníhodná přijde hlavně fascinující ztráta sebereflexe a soudnosti. A to se netýká jen narkomanů, ale jakýkoli "sociální bubliny", která člověka dycky trochu strhává do těch svejch vlastních pravidel; a je to něco, s čim musíme bojovat všichni a celej život, byť samozřejmě nepopírám, že u feťáků je to v neporovnatelnější míře, s neporovnatelnejma ústupkama stran vlastní důstojnosti a vůbec vnímání světa, a v neporovnatelně nebezpečnější rovině. Je to ale pořád to jedno posouvání vlastních hranic: Jasně, kouřim hašiš, ale je to jenom hašiš, dělám to kvůli náladě a dycky můžu přestat, nikdy bych si nic tvrdšího nevzala, feťáci jsou hnus a odpad. Jasně, beru tablety a zapíjim to chlastem, ale nejsem alkáč ani feťák, co si něco píchá, tim pohrdám a je to největší hnus a lidskej odpad. Jasně, heroin šňupu, ale jen šňupu, takže nejsem jako ty hnusný heráci všude kolem, co si to píchaj, to bych nikdy nemohla. Jasně, sice si herion píchám, ale jen dočasně, můžu kdykoliv přestat, a podívejte se na tohodle, ten je na tom mnohem hůř než já, tak já nikdy vypadat nebudu. Oukej, jsem závislá, ale jen proto, že nemám důvod přestat, až ho mít budu, tak samozřejmě přestanu, to můžu vždycky. Jasně, občas něco ukrást musim, nikdy bych ale nešlapala, to je hnus, já ty holky nechápu. Jasně, občas je udělám rukou, nikdy bych s nima ale nespala. Dobře, někdy s nima spim, ale dělám to jen kvůli penězům, a brzo s tim přestanu. Atakdále - to neni přehánění, takhle Christiane přemejšlí, takhle žije. Takhle u spousty věci přemejšlíme všichni. A pak mi ještě zmíněníhodný přijde to, jak moc je v důsledku děsivá a mrazivá moc, kterou ty drogy maj, resp. kterou jim necháme si vzít - jak moc je děsivý, že z toho prostě a jednoduše cesta ven nevede. Že je to konstruovaný tak, že to chytne a už nepustí, protože už to člověku nikdy nedovolí, aby to opravdu chtěl opustit. A nejděsivější na tom je, že to děláme dobrovolně.
A to vůbec nemluvim o prvních stránkách knížky, ze kterewjch se mi chtělo brečet - kde Christiana popisuje svoje dětství, vztah matky s otcem, otcův chlast a bytí, vyrůstání na betonu v Groppiustadtu... Nemocný prostředí, nemocný vzathy a nemocný rodiny generujou nemocný děti a nemocný lidi. Problém je, že v hodně ohledech je nemocnej už ten celej společneskej systém - a pokud to neni chopná rodina kompenzovat nebo vyrovnávat, pak je oheň na střeše.

Dandy1
28. října

Četla jsem ji v mládí. A moc mě zaujala. Ta popsaná beznaděje, průběh detoxu a prostředí prostituce pro mě byly dost odstrašující.

Sneby
24. října

Myslím, že přečíst by si to měli všichni mladý, i když by to k ničemu asi nebylo. Nic méně vzhledem k tomu, že autorka výdělek za první knihu, který dostala celý profetovala, druhou knížku od ní, bych si už určitě nekoupil a určitě nečetl. Je to můj názor a názorem autorky, nikdo je do drog nenutil, každý feťák začne sám od sebe. Ať si i samy pomohu.

vendysantos
10. října

Tak tahle kniha by měla být povinnou četbou na všech školách (pokud ne, tak snad z vlastního zájmu), jako možné varování před světem drog, z kterého je asi nemožné navždy uniknout, tak jako v případě Christiane. Nemluvě o dnešní přemodernizované době, kde je vše k sehnání na internetu. Nikomu bych takovou hrůzu nepřála zažít - jak ze strany drogově závislého dítěte, tak ze strany rodiče nebo přítele.

enguyen
10. října

Pravem patri do povinne skolni cetby.

HoyaCarnossa
05. října

Drsná výpověď. Takhle to skutečně chodí. Psychologové pro mladistvé jsou vázáni lékařským tajemstvím, ale tolik narkomanů začne již v nízkém věku..
Některé pasáže umí zapůsobit takovým stylem, že si člověk umí představit, proč jsou drogy na jednu stranu tak úžasné.

Veniquela
05. října

Jedna z mých prvních knížek tohoto tématu, která mě hodně oslovila a příběh mě neskutečně bavil !! :)

ddkk
03. října

Tak tuhle knížku jsem poprvé četla ještě před revolucí. Byl to šok. A i když se doba změnila, je to kniha stále šokující...měly by si ji včas přečíst všichni ještě před pubertou.

Caroline11
02. října

Tuto knížku jsem četla jako povinnou četbu. Hodně mě chytla za srdce.

LyttaNeyd
30. září

Musím říct, že při čtení jsem si sama občas přišla jako na tripu... Kdyby to nebylo psané podle skutečnosti, řekla bych, že to je sice dobře napsané, ale trošku přehnané, hlavně ten věk dětí. Nicméně podle skutečnosti to napsané je, a to je to, co je na knize nejděsivější. Já sama jsem se k drogám nejblíž dostala, když mi o zážitcích s nimi vyprávěl můj o rok starší kamarád, když mi bylo patnáct. Nejspíš jsem se nepohybovala v té správné (nebo spíš špatné?) společnosti, abych o tom věděla něco víc. Osobně nikoho, kdo by byl závislý v tak nízkém věku neznám, ani jsem nikoho neslyšela vyprávět. Zlepšila se situace od 70. let nebo se o tom už jen tolik nemluví? Tipuju spíš to druhé.

Také je dobré, jak jsou všechny Christianiny volby odůvodněné. Když to čtete, sice moc dobře víte, že to byl špatný krok nebo hloupé rozhodnutí, ale nikdy není třeba se ptát proč to vlastně udělala. Z jejího vyprávění je to jasné a každý alespoň trochu empatický člověk se do její role a postavení dokáže snadno vžít. Je snadné říct „Podělala to, a za svůj život si vlastně může sama, ty drogy jí nikdo nenutil.“ Ale upřímně, kolik z nás by bylo silnějších v její situaci? A kolik z těch, kdo řeknou, že ano, by to říkalo i po pár dávkách?

Hned po Christianě jsem nejvíc milovala Detlefa. Protože přesně jednoho takového Detlefa mám to štěstí mít také. Určitě všem doporučuju, aby si to přečetli. Mně to pomohlo být víc ráda za své přátele, rodiče, život.

Chemiczka
27. září

Tahle narkomanská výpověď, už je zařazena mezi kultovní literaturu, a mezi mladými lidmi je hodně "populární", respektive je to kniha, kterou si lidé opravdu přečtou!! Během čtení mě ani tak moc nepřekvapovala syrovost celého reálného příběhu, ani drastické popisy smrti heráků a heraček. Fascinovala mě neutuchající touha rodičů pomoci svým dětem, ovšem takovými prostředky, které jsou dlouhodobě zničující pro zavislé lidi. Výrazem lásky k dítěti přece není to nechat ho dělat si co chce a navíc bezmezně věřit, že dítě samo za nic nemůže, a vše jsou jen zlé okolnosti, které se okolo něj dějí. Mnohem významnějším projevem rodičovské lásky je nechat své dítě "vykoupat" v problémech, které si samo nadělalo a tím ho poučit mnohem důrazněji než řečičkami o tom, jak moc ho závislost může zničit, strašit tak moc až Vám dítě přestane věřit a tudíž se i přestane bát.
Je to obraz ztracené generace lidí, která mají v podstatě vše a vlastně v nich zeje obrovská prázdnota - žádný cíl, žádná budoucnost.

Disinka
26. září

Vyborna kniha... cetla jsem jednim dechem...

Jana283
25. září

Hodně drsné. Nepochopila jsem, že nějaká feťačka v dokumentu řekla: Začala jsem fetovat poté, co jsem přečetla Děti ze stanice ZOO. To mě fakt vyrazilo dech.

DK197
25. září

Další náhled do drogového světa. Další důvod, proč je nebrat. Syrový příběh. Smutný osud. O to smutnější, když se člověk zajímá, co bylo s hrdinkou dál. "Nejznámější feťačka světa"- tak přesně to, co kniha způsobila, je její jediné mínus. Slávu, to jediné Christiane F. nepotřebovala... Ale bez knihy bychom my nemohli tenhle příběh tak obdivovat, že? Paradox.