Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o "muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí".... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
L’homme qui plantait des arbres , 1953
více info...
Přidat komentář
Vizuálně i obsahově velmi zdařilá záležitost. Lidské, poetické a kouzelné. Rychle čajové čtení o muži, který svůj život zasvětil sázení stromů. Muži, který se natolik ponořil do svého úkolu, že ho bez povšimnutí minuly i dvě světové války.
Povídka o muži, který sázel stromy. To je vše a má přes 90 % hodnocení. Cooo???
No to jsem si během 20 minut musel ověřit na vlastní oči. A ověřil.
Jde to úplně proti všemu epochálnímu, hrdinskému, tragickému, co bylo napsáno. Jde to jednoduše mimo proud a cílí to na to skomírající pouto, které s přírodou ještě jako lidé máme.
Vyhodí vám to všechny vlastnosti moderního uspěchaného člověka z hlavy a zanoří vás to k myšlence, co je smyslem vašeho života. Donutí vás to zastavit a zamyslet se.
Půvabná povídka,kterou čtu jako poctu a dík všem lidem,kteří s pokorou,neokázale
a s obdivuhodnou důsledností dělají to,co považují za správné a smysluplné.
,,Také vítr roznášel některá semena. Když se objevila voda, objevily se také
vrby i vrby košařské, louky, zahrady, květiny, a tak i jakýsi důvod žít."
Úchvatné, inspirující.. tolika moudra v tak krátké knížečce.
Mám takový skromný pocit, že tato kniha mi dala i přes svou "krátkost" mnohem víc než kdejaká jiná. Na nic si nehraje, je skromná, neplýtvá slovy a dává si za cíl udělat svět lepším. Podobně jako Elzéard.
Krásný a klidný příběh. Žádné složité zápletky, ale zároveň něco zajímavého a inspirujícího. Mohl by být ještě o něco delší.
Klidná a krásná. To, co ten muž dokázal, je obdivuhodné a inspirující. Přála bych si, aby byla delší, ale skončila, jak měla.
Jedna z mých nejmilejších a nejčastěji čtených knížek, kterou jsem už mockrát někomu věnovala. Navzdory svému nevelkému rozsahu se nejedná o záchodovku ani oddychovku, ale o velmi hlubokou knihu, za jejíž hlavní poselství považuju fakt, že každá kapka v moři (v tomto případě strom v lese :) ) se počítá! Zbaví vás výmluv typu "to stejně nemá cenu" a zvedne vás ze židle. Anebo váso tom alespoň donutí přemýšlet.
Moc hezká knížka, přečtenou ji máte za slabou čtvrthodinku, ale příjemně vás pohladí na hezky dlouho. Škoda, že takových knížek není víc.
(SPOILER) Tak to byl fofr. I na 50 stranách se může skrývat důležité poselství. Krásný popis, příběh je něžný jako letní vánek a ilustrace vám navodí překrásnou atmosféru francouzského venkova. Kniha není pouze o muži, který sázel stromy, je to o muži, který pustině vdechl život. Tuto novelku by si měly přečíst "hlavy pomazané", třeba bychom za pár let místo betonových přehrad a věčně vyschlé půdy mohli řešit jak to té naší planetce v zeleném hávu sluší. Akorát konec pro našeho hrdinu asi nebyl úplně pěkný, člověk zvyklý na svobodu, přírodu a svůj klid skončí v důchoďáku. Tady je i vidět, že nevděčnost je věčná.
Útlá knížečka s povídkou k zamyšlení, která je doplněná krásnými ilustracemi, a kterou přečtete opravdu za malou chvilku. Myslím, že výše úvedený popis knihy "o muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí" je dostačující. Nejde mi nějak napsat více, tuto malou knížečku si prostě musíte přečíst a sami se nad ní zamyslet - tento silný příběh si o nic jiného neříká.
Někde jsem četla, že autor vycházel ze skutečnosti...? Pokud ano, je pro mě tento příběh o to silnější.
Úžasná kniha. Krátka textom a hlboká poznaním. Ukazuje, že ak by sme každý urobili len to, čo cítime v srdci, bol by svet krajším. Raz som počul jeden príbeh.
Začal horieť les. Všetky zvieratá z lesa utekali, len malý vtáčik prišiel k jazeru, zobral trochu vody do malého zobáka a letel k lesu, aby oheň hasil. Tu ho vidí iné zviera a povie mu. "Prečo to robíš? Nevidíš, že si malý a oheň takto nikdy neuhasíš?" Nato mu vtáčik odpovedal. " Pokiaľ by sme začali všetci hasiť, oheň by sme uhasili"...
Zvieratá však namiesto toho, aby oheň hasili, utekali z lesa v snahe zachrániť sa. Mysleli len na seba. No vtáčik myslel na iných. Hoci nemohol oheň sám nikdy uhasiť, robil čo práve v tej chvíli cítil, že je správne. On konal srdcom, nie rozumom. Rozum by mu povedal- si blázon, tento oheň nikdy neuhasíš. Si príliš malý a bezmocný. No srdce v ňom ticho volalo a hasilo oheň bez ohľadu na to, či to je, alebo nie je možné.
Táto kniha je aj o tomto. Keď človek robí, čo cíti a čo práve môže, dokáže veľa. Hoci sa to tak na prvý krát niekedy nemusí zdať. Krásna kniha s večne živým posolstvom.
Štítky knihy
stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
1998 | Muž, který sázel stromy |
1995 | Hlasy země |
1934 | Člověk z hor |
1936 | Kéž tonu v radosti |
1994 | Silné duše |
Kniha Muž, který sázel stromy je v
Právě čtených | 14x |
Přečtených | 5 609x |
Čtenářské výzvě | 1 103x |
Doporučených | 580x |
Knihotéce | 797x |
Chystám se číst | 1 207x |
Chci si koupit | 300x |
dalších seznamech | 10x |
Knihu jsem přečetla cestou do práce. Objevila se mezi našimi svatebními dary, vlastně ani nevím, kdo nám ji dal. Každopádně jsem po ni sáhla jako po první. Zaujala mě svou velkostí a hlavně názvem. Příběh je krásný, poetický a dosti mě zasáhl. Uvědomila jsem si, že mravenčí každodenní práce, může vést ke globálním důsledkům. To by mě mohlo inspirovat v mé touze něco dokázat.
Musím si dohledat, zda pan Elzéard Bouffier opravdu existoval. A mám velkou chuť se jet podívat k vesničce Lazer, na pastýřem zasázené stromy. Věřím, že tam opravdu jsou.