Ostrov chlapectví

25.12.2020

Skvěle popsaný vztah s otcem. Škoda jen, že se mu nedokázal vzepřít jako Yngve. Nekteří lidé by opravdu neměli mít děti.
Knausgard starší byl opravdu zvláštní člověk, v negativním smyslu.

07.02.2020

je to čím ďalej, tým lepšie. už sa teším na štvrté pokračovanie.
tento diel je napísaný strhujúcim štýlom, uchváti čitateľa a nedá mu ani priestor na nádych.
a úplne naj bolo, ako to spustilo príval spomienok na moje vlastné detstvo.

15.09.2019

Obdobně jako Kafka nebo Bukowski, i Karl Ove měl dominantního otce, co se po něm vozil už jen proto, že dýchal a tenhle element, temný bůh ze sklepa, dost zajímavě formuje Karlovo dětství, které víceméně, krom jeho fotra, bylo dětstvím zcela normálním (pornočasáky, fotbal, přátelství, emoce) se vším, co k němu patří a v tomhle ohledu, mimo některé poutavější pasáže, mi přijde tenhle volume jako dost zbytečný v kontrastu toho, co do obsahu a kvality nastolil a nahustil náš "Femi" v prvních dvou dílech. I přesto mě ale zaujalo, jak mi během čtení začaly vyvstávat moje vlastní vzpomínky na dětství (a to kolikrát ne přímo spojené stejnou událostí nebo činností), zkrátka momenty, co mám vytesané v paměti a dřív jsem se k nim vracel, ale napůl je skoro zapomněl, protože už nebyl důvod se k nim vracet... a jak na ně častěji dlouho nemyslím, rozmezí se prodlužuje a vy postupně zapomínáte. Určité motivy dětství jsou zkrátka univerzální. I přestože je to dílek skládačky, tenhle díl postrádal unikum dvou předchozích, protože mladej Knausgard prakticky ličí svět dětskýma očima, proto je i tenhle díl celkově "jednodušší". I to jsem samozřejmě očekával, mnoho lidí mělo výhrady, ale pořád je to Knausgard, se svým pořád stejně obyčejným životem a je to pořád stejnej ponor do jeho myšlenek – nicméně první půlka byla záživnější a čtivější. 70%

24.04.2019

Bylo to tak trochu osudové rozhodnutí začít číst Knausgarda. Vlastně mě k němu přivedly plakáty v metru. Nešlo zkrátka jinak: knihu od tak pěknýho chlapa jsem musela mít přečtenou. Vryl se mi pod kůži. A třetím dílem si mě doslova ocejchoval.

Ještě stále si pamatuji poslední část prvního dílu. A při čtení toho třetího jsem si říkala: "co je tohle za zrůdu? Tohle že si říká otec? Opravdu si první díl pamatuji dobře a u rakve téhle svině Knausgard brečel?" Hele, já taky nemám super rodiče, to ostatně nejspíš nikdo. Ale pít kvůli nim kyselé mléko, protože se bojím říct si o čerstvé? Jíst jablka až do zvracení? Kvůli ztracené ponožce dostat seřváno pro vyhazování peněz oknem, abych se o chvíli později dočetla, že papánek si koupil loď? Ne! Děti by měly mít zakázáno mít děti, a tohle dítě nejen že děti mělo, ale ono je jako pedagog i učilo.

Tenhle díl byl neskutečně intimní. Já jsem se v těch odstavcích poznávala. Popisoval můj život, moje pocity, moje zážitky. Zní to neskutečně, že? Každý jiného pohlaví, v jiné zemi, v jiné době. Všechno jinak a přece jsem četla záznam vlastního dětství. Bylo tam všechno. Šikanózní přezdívka. Průměrnost zastíraná falešným sebevědomím. Útěk před realitou pomocí četby. Narušené společenské vazby mezi vrstevníky. Vyprovokovaná vzdorovitost. Mnoho a mnoho dalšího.

Už jsem četla i názor, že za spoustu svých problémů si mohl sám. Nebudu tu hodnotit stylem "kdyby jednal tak místo onak, mohlo být všechno jinak". Jsou to reálné vzpomínky reálné osoby a jakékoliv hodnocení tohoto typu považuji za poněkud chorobné. Mě na příklad na celé knize nejvíce zaujal velmi jemný humor, kterým Knausgard svoje drobné příběhy korunuje. Není nad odstup mnoha let.

"Ta kniha má takový rytmus, který vás přinutí uvědomit si, z čeho se skládá váš vlastní život. Vlastně vás uklidní, že váš prostý nudný život je stejný jako životy tisíců dalších."

13.03.2019

Musím se přiznat, že knížku jsem četla poměrně dlouho. Trvalo mi, než jsem se začetla. Takhle brilantně popsaný vztah s otcem jsem zatím nikde jinde nečetla. Jde z něho cítit utrpení, bolest a zoufalství. Knížka Ostrov chlapectví určitě není pro každého.

11.02.2019

Karl Ove mě stále baví.

19.12.2018

Třetí část Mého boje se zaměřuje na první roky života Karla Oveho. Vyprávění očima malého chlapce však není dětsky naivní ani plytké, naopak autor pokračuje tak, jak psal dosud - tedy naprosto otevřeně a upřímně. Nic nezkrášluje ani nedramatizuje, přesto je líčení všech zážitků velmi poutavé. Skrz dokonale pojmenované a vysvětlené pocity jsem se i já vrátila do svého vlastního dětství a opět našla již téměř ztracené vzpomínky. (Nejen) za to opět plný počet.

13.11.2018

Opět niterné a poutavé. Autor skvěle vystihl každodenní pocity dítěte se všemi jejich jemnými odstíny. Absurdnost některých příhod ve mně vyvolávala dojem, že nás Karl Ove asi trochu tahá za nos - ale proč ne, když to umí tak mistrně.

25.10.2018

Děti z Bullerbynu v depresivně upřímném hávu a já to miluju.

05.10.2018

Vítejte u třetího dílu seriálu Pali hodnotí životní eskapády jednoho norka. V tomto díle jsme se podívali do dětství Karla Oveho a dětství je něco, co v literatuře fakt nenávidím. Jak už číst o dětech, nebo ještě hůř, číst o věcech z dětského pohledu. A vlastně nenávidím dětsví i v reálným životě. Člověk ještě neumí masturbovat, nemá peníze, nemůže pít Jaggermeistera a jediný co se dá dělat je celej den chodit do lesa a kopat do stromů. Samozřejmě házet petardy na ropuchy má svoje kouzlo, ale když to srovnám s tím, co můžu dělat teď (třeba kadět ve svým vlastním bytě a dívat se přitom na porno), pak se to nedá poměřovat.

Dětství Karla Oveho bylo naprosto stejné jako moje a všechny ostatní dětství, když vám mezi nohama plandá Roman Zkamene. Tedy pořád chodil ven, házel šutry na auta, hrál fotbal a myslel na kozy. Koukám, že v Norsku se vyrůstá stejně jako u nás na vesnici. Z oné triviálnosti opět samozřejmě a paradoxně vyvstává Knausgaardova síla, protože se s tím dokážeme lehce identifikovat, a to i přesto, že ještě neměl občanku, a byl tedy těžce identifikovatelný, hihihi! Nad vším se klene brutalita výchovy a obecná přísnost postavy jeho otce, která si pro sebe strhává jak knihu, tak očividně celej Karlův život. Něco jako můj děda. Ten mi taky vždycky vymáchal držku v polívce, když jsem řekl, že nebudu. Nebo mě skopl do vody z loďky, když jsem řekl, že neumím plavat. Mám za to, že můj děda by si asi se starým Knausgaardem docela rozuměl.

Přes to všechno a i přes některé opravdu skvělé pasáže, které ocení asi především majitelé hasičů (jako třeba strkání piňdoura do láhve nebo elaborát o kadění a hustotě bobků), jsem z knihy nebyl natolik odvařen - a to i přestože, že se četla opět jedna báseň. Po úderech, které mi uděřily první dva díly jsem byl pouze nadmíru pobaven, což ale rozhodně není zklamání.

8/10