Mrtvé duše
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45447/bmid_mrtve-duse-YWV-45447.jpg
4
419
54
Satira na carskou byrokracii. Dílo, jímž vrcholí tvorba velkého ruského realisty. Líčí dobrodružství Čičikova, zchudlého šlechtice, který přijde na myšlenku získat znovu bohatství nákupem zemřelých nevolníků, z nichž statkáři musí platit daně do příštího sčítání a jichž se proto rádi zbavují. Pro tyto „mrtvé duše“ chce získat zdarma půdu od státu nebo si na ně alespoň vypůjčit. Popis cestování Čičikova za nákupem dává Gogolovi příležitost vykreslit obraz statkářského života nevolnického Ruska. Omezený snílek Manilov, šetrná, malicherná Korobočka, rváč a výtržník Nozdrev, trhač a žrout Sobakevič, děsivý lakomec Pljuškin, to jsou typičtí představitelé „první společenské třídy ve státě“. Ve 2. dílu, několikrát spáleném a dochovaném jen ve zlomcích, pokračoval Gogol v líčení zrůd z prostředí statkářského i úřednického a pokoušel se i o vytvoření kladného typu (Kostanžonglo). Také hrdina Čičikov prožívá mravní přerod. Jeho nový život měl být vylíčen v zamýšleném 3. díle, který nebyl napsán.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1955 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Mertvyje duši , 1842
více info...
Přidat komentář
Nejdříve musím podoktnout a vyzdvihnout překlad od pana Milana Dvořáka, naprosto úžasné.
Může se zdát, že Gogol vymyslel absurdní příběh, ale narážel na dobu, ve které žil.
Čičikov, hlavní hrdina, je nepoučitelný a pořád hledá způsob, jak rychle zbohatnout a ne jednou měl malé trable kvůli tomu a ne a ne se poučit.
„Jestli chcete zbohatnout brzy, tak nezbohatnete nikdy, ale jestli chcete zbohatnout a nebudete se ptát, za jak dlouho to bude, zbohatnete brzy.''
Nemůžu uvěřit, že kniha, napsaná v roce 1842, je tak čtivá. Gogol barvitě vykresluje obraz tehdejšího Ruska; jak jeho reálie tak povahové rysy ruského člověka napříč různými společenskými třídami, ačkoli všude platilo, že lidem nad sebou se leze do zadku po lidech pod sebou se šlape. Tento konsenzus se ostatně drží dodnes a ne jen v Rusku.
První kniha, kterou jsem od Nikolaje Vasiljeviče četl a musím říci, že se mi velmi líbila. Je veliká škoda, že se nedochoval celý druhý díl. Není nikterak dlouhá a navzdory tomu, že nemá příliš poutavou dějovou linii, se četla rychle. Zvláště se mi líbila pasáž na konci prvního dílu a poté autorova úvaha o tom, jak si v mládí užíval cestování (?) a na stáří již ne. Z nepochopitelných důvodů mi to připadalo nadmíru vtipné.
Mimo to jsem se z knihy dozvěděl mnoho o tehdejší ruské kultuře a jídlech, na pasáž o jídle si vzpomenu pokaždé, když přede mnou stojí talíř plný stravy.
Jedná se o satirický román, který se svou vnitřní strukturou a charakterem hlavního hrdiny hlásí k pikaresknímu románu (motivy putování a návštěv, obraz různých společenských sfér, překvapivé zvraty). Román ukázal ruskou společnost ve všech jejích podobách. Ve svém důsledku je kniha obrazem úpadku carského absolutismu. Hlavní postavou je ČIČIKOV, který obchoduje s mrtvými dušemi..
Důmyslný satirický příběh, který patří mezi ruskou klasiku, jež by měl každý alespoň okrajově znát. Překvapivě mě čtení bavilo. Divila jsem se, že si Čičikovy podlézavosti a manipulace nikdo zpočátku nevšímá...
Gogol byl skutečně důmyslný spisovatel.
Mrtvé duše (Výbor díla II)
Ze začátku velmi zajímavé, dobře psané, i trochu zábavné a poučné. Ovšem místo nějakého vyvrcholení, pointy, příběh jde jaksi do ztracena. Druhý díl je nedokončený, chybí části vět i kapitol a není to kompaktní čtení. Autor zde už jen moralizuje, snaží se za každou cenu ukázat, jací lidé na venkově jsou a jací by být mohli, co všechno by mohli dokázat. Vytváří vzorné vzory a děj se nijak zajímavě nerozvíjí.
Gogol v tomto díle jde po povrchu, nejde do hloubky a přes slibný začátek, krásně vykreslující ruský venkov, spadává do nudné tak trochu propagandy. Pro mě dost velké zklamání. 60%, 15. 9. 2019.
Začátek byl těžký, otáčela jsem stránky, aniž bych si uvědomovala, co jsem četla. Až jsem se sama sebe ptala, proč si to dělám, když nemusím. Střední část ale byla dobrá a zábavná - ruský venkov se vším všudy, skvěle vykreslené charaktery statkářů, poklonkování, opilí mužici, pohostinnost a družnost. Vyloženě mě bavila scéna na plese s Čičikovem jako domnělým milionářem, popis šíření fámy o tom, co je vlastně zač, krásné bylo vykreslení smlouvání se statkáři o "duše" (zvlášť s tím, který chtěl víc peněz, protože mu přenechává kvalitní řemeslníky - sice mrtvé, ale mají zlaté ruce). Samozřejmě zůstává pachuť z Čičikova a jeho posedlosti bohatstvím. Fragmenty poslední části byly zase stejné jako začátek. Jednu hvězdu dávám za použitá jména (Maklatura Alexandrovna, Agrafena Ivanovna, Sysoj Pafnuťjevič, Praskovja Fedorovna).
Stojí za odcitování:
- Rus je schopen všeho a zvykne si na každé podnebí. Pošlete ho třeba na Kamčatku a dejte mu jen teplé rukavice, zatleská si, vezme sekeru a už si půjde stavět novou chatu.
- ...červené líčidlo bylo na prst tlusté a odprýskávalo z ní po kusech jako omítka.
- Rus je chytrý, až když prohloupí.
Velmi lehce a s velkou nadsázkou psaný román, který zmiňuje snad všechny neduhy (nejen) tzv. vyšší společnosti a ukazuje naprostou absurditu byrokracie carského Ruska, s níž si ale dnešní doba kdekoli na světě příliš nezadá. Ano, je škoda, že Gogol dílo nedokončil a čtenář se tak vlastně pořádně nedozví, co má Čičikov s dušemi v plánu a ani to, proč mu v jednom z mála fragmentů druhé části hrozí vězení a co se s dušemi stalo. Kniha je ale tak svěží a čtivá, že by člověk skoro nepoznal, že je z devatenáctého století. Gogol si dává záležet na popisu všedních situací, statků i roztodivných postaviček, které mají "velké" osobní starosti, které jsou ale v kontextu společnosti vlastně banální. Jeho inteligentní a nenucený humor přecházející v satiru se mi hodně líbí a je to jeden z důvodů, proč jeho dílo překonalo propast času a dá se bez problémů číst i dnes. Pochválit musím české vydání Odeonu z roku 2016, které je výborně přeložené a čtivé. Jen je škoda, že v něm chybí jakýkoli znalecký doslov, který by objasnil, jak to s románem celé bylo, kolik měl mít původně částí a co v nich mělo být, takhle jsem si to musel dohledat v laických internetových encyklopediích. 80%
V dobách, kdy ještě neexistovala elektronická evidence tržeb, musel ruskej stát na daně a buzeraci jinak. Velkostatkáři tak platili daně podle počtu nevolníků. Pocuď dobrý. Z revizních seznamů nevolníků stát ale neuměl vyškrtávat mrtvý a daň se tak platila i na mrtvý. V právnický hantýrce se tomu říká lex Babiš.
Krom toho ale počet nevolníků měl vliv i na státní půjčky - čím víc lidi, tím víc mohl člověk zastavit a tím víc peněz si půjčit. Toliko makroekonomická exkurze do duše ruského fiskusu počátku 19. století. Toliko Fiskus by bylo mimochodem skvěle jméno.
No a na pozadí tohohle se hlavní hrdina, obtloustlý vychcánek Čičikov, snaží skupovat mrtvé duše a objíždí za tímto účelem Rusko. Kdyby se už tehdá konalo mistrovství světa ve zmrdství, tak Čičikov má minimálně na bednu.
Celý to má 430 stran a obsahuje kritiku Ruska daného období a satiru společnosti a co já vím coc ještě. Sice se to docela pěkně čte, ale kdybych mohl vrátit čas a rozhodoval se jestli si knihu přečíst, nebo ji podložit stůl, volim stůl. A taky bych si nedal k obědu dneska tu sekanou, ale radši těstoviny.
Dcera Čičičata. Lol. I tak ale platí: jeden lol sobotu nedělá a proto jen 5/10.
No... těžko hodnotit. Škoda, že z druhé části toho moc nezbylo. Bohužel jsem to nevěděla a po několika stránkách 2. části nechápala nic. Pak jsem si to dohledala, ale možná by to mělo být někde viditelně uvedeno.
Bohužel mi román ani nepřijde dějový, je to takové nijaké.
Zklamání. ano, jedná se o čtivý román, poměrně jednoduše napsán, bez větších hloubek, dosti dějový. Proč ne. Říkal jsem si ok, 4*. Ale tedy polovinu románu objíždí statkáře a kupuje. Pěkný vhled do tehdejší Ruse. Těšil jsem se na vyvrcholení v druhé části. Jak to s ním dopadne, jaký to bude kšeft. Dyť o tom nápadu je celá myšlenka díla. Nic. Do ztracena. Nestane se NIC! Navíc často chybí některé části rukopisu. Což je taky pro čtenáře velice milé. Nakonec strhávám na 3 hvězdy, i přes pěkný rukopis, protože nedoporučuji.
Po přečtení první kapitoly jsem si myslel, že tuhle knihu nikdy nedočtu. V podstatě 30 stran o tom, jak se Čičikov chystá na nějakou společenskou událost, leští si body a pulíruje se. To mi přišlo o ničem. Pak jsem se, ale velmi rychle začetl a zbytek knihy jsem doslova a do písmene zhltal. Naprosto mě uchvátil Gogolův "suchý" humor a některé kapitoly me vyloženě nadchly. Například kapitola o tom, jak se šíří pomluvy městem. Ta byla prostě kouzelná. Nezapomenutelný zážitek. Jenom mne trochu mrzí, že Gogol nestihl dopsat závěr. I přesto dávám plný počet hvězd.
Prosím mě zvláštní příběh, který mě zaujal především popisem a charakteristikou jednotlivých postav. Popis ruské krajiny nemůže nezaujmout, stojí prostě za přečtení
Štítky knihy
ruská literatura rozhlasové zpracování pikareskní romány
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 1970 |  Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
| 2019 | Revizor |
Kniha Mrtvé duše je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 661x |
| Čtenářské výzvě | 74x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 332x |
| Chystám se číst | 289x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 14x |
výborně vykreslené tehdejší Rusko. Neuvěřitelný postřeh autora a ještě vyjádřený slovy. Velká škoda, že není kniha dokončená.