Motýlek
Henri Charrière
Francouz Henri Charrière strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele. Henri Charrière, přezdívaný Motýlek, se v 60. letech zkrátka jen vypsal ze svých nevšedních zážitků. Nejspíš mimoděk však vytvořil jednu z nejpůsobivějších poválečných knih, jednu z prvních, na něž skutečně pasovalo tehdy ještě málo používané slovo bestseller, knihu čtenou jedním dechem novými a novými generacemi čtenářů.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2010 , BB artOriginální název:
Papillon , 1969
více info...
Přidat komentář
Zajímalo by mě, jestli je opravdu nevinný (neřekla bych, ale nepřísluší mi právo ho soudit...) Každopádně ty 4* si myslím zaslouží -za vytrvalost při všech možných útěcích, za odvahu - ve vězení i za to že tu knihu vydal - a i když své maličkosti (lehce) nadržuje, je to podle mě dobře a čtivě napsané.
Čtenářská výzva 2015 #kniha, která má více než 500 stran
spousta polopravd, lzi, vymyslu a nesmyslu... ze kterych motylek vychazi jako vitez, ten nejlepsi a nejskvelejsi, ten, kterymu chce kazdy pomoci, aniz by vlastne vedel proc (asi proto, ze je nevinen :-D srandista). pro me moc preslazeny :(
Kniha, ktorá vtiahne snáď každého, kto si prečíta prvých pár stránok. Pútavý príbeh o ľudskom odhodlaní sa dostať z "nespravodlivého" väzenia. Čo trochu podrýva autentickosť je fakt, že niektoré scény a pasáže sú autorom prifarbené a nedokázané, často bol obviňovaný z toho, sú časti vymyslené alebo prevzaté od iných ľudí, ktorých na svojích cestách stretol. Vynikajúce je aj to, že celý príbeh "ako motýlik skonči", sa môžete dočítať v knihe Banko, ktorá nadväzuje na túto knihu. Rozhodne vynikajúce čítanie. 100%.
Ondry: já po ní sáhla v nějakých 14, 15 letech, a vím, že mě to tenkrát dost rozsekalo. Dodneška ji mám v hlavě, nebo teda aspoň určitý pocit z ní. Ale jak tak pročítám komenty, asi bych si ji mohla dát pomalu znova a přehodnotit současným okem :)
Četla jsem i s druhým dílem jako jednu knihu, přesto budu hodnotit samostatně, protože každá z částí na mě zapůsobila jinak.
První díl Vás nemůže než strhnout. Osobně vyhledávám příběhy podle skutečných událostí, ale tady je potřeba přijmout nejprve několik faktů:
1) Víc než kdy jindy jsem si uvědomovala, jak je taková autobiografie subjektivní a docela dlouho mi trvalo si zvyknout, že ať řekne Moty cokoliv, vždy mu ÚPLNĚ VŠICHNI (včetně jeho logických oponentů) dávají za pravdu, jednají s ním jako s rovným, volí ho za svého zástupce. Motýlek je prostě vždycky nejchytřejší a vždy má pravdu. Je to otravné, ale v půlce knihy už jsem to ani nevnímala.
2) Druhou skutečností je údiv nad tím, jak jeden člověk mohl stihnout prožít tolik věcí. Měla bych chuť si přečíst i "Antimotýlka", o kterém je v knize zmínka, ale nepodařilo se mi jej zatím dohledat. Osobně si myslím, že si Moty spoustu historek vypůjčil od svých spoluvězňů, možná i kompletně vymyslel, ale nechci mu křivdit.
Další výtky se týkají až druhého dílu, takže je zde uvádět nebudu.
První díl ale budu hodnotit komplexně - jde o velice čtivou, napínavou, a dobře napsanou knihu, která nemá snad žádná hluchá místa. Pokud se rozhodnete ji přečíst, jsem přesvědčená, že litovat nebudete.
Kniha, která byť má přes 500 stránek je velice čtivá. Už od prvních řádků Vás vtáhne do děje a spolu s autorem prožíváte jeho proces v Paříži, čekání na transport na Ostrovy a následný pobyt na nich.
Byť je kniha uváděna jako autobiografická, přesto si asi tak v půli musíte říci: Je vůbec možné, aby jeden člověk, měl tolik štěstí? Aby zrovna jemu všichni měli zájem pomoci - bachaři, ostatní vězni i obyčejní lidé? A pak už to jede. Jeden pokus o útěk za druhým. Většina nepodařených, při většině jsou viníci potrestáni (jak bachaři tak vězni). Ale stejně na "Motyho" nezanevřou, nemstí se. Pomáhají mu dál.... Jednu chvíli mi přišlo, jako by kniha vzešla z pera amerického scénáristy dojemných scénářů, kterak se hrdina vlastně sám, napraví, uteče a žije v zemi zaslíbené.
Nevím, bylo to opravdu silné, krásné čtení. Ale pokud si představím, že by se to mohlo stát v reálném životě, a ještě za 2. světové války, nechce se mi tomu věřit. Přesto dávám 5h.
Krásná kniha, ale člověk se musí ze všech sil ke konci příběhu odprostit od všech pochyb a snažit se brát knihu jako příběh ohromné a nezlomné duše, kterou jsme nikdo nikdy asi nepotkal, ale přesto je naší vybájenou představou ctnostné, chválihodné a svobodné bytosti. Do jisté míry tak víc vynikne určitá samolibost autora, ale pro mě lepší než se zadrhnout ve spirále pochybností a nedůvěry k Motýlkovi, což dokáže pořádně otrávit dojem z tak mocného díla. Opravdu lituju, že jsem po knize nesáhl v nějakých 14, 15 letech.
Po přečtení jsem chtěla vědět víc, tak jsem projela internet a ani trochu mě nepřekvapuje, že byla autenticita knihy zpochybněna. Příběh je strhující a čtivý, ale… Motýlek je ten nejcharakternější, vždy nejchytřejší, který na vše přijde a vše vymyslí… ať je kde je, je vždy vůdcem skupiny, každý za ním stojí a uznává ho od bachařů (pouze těch kladných samozřejmě), indiánů, domorodců až po další trestance (opět ty kladné samozřejmě) a to je trochu otravné, protože je to neuvěřitelné a působí to na mě celé trochu moc sebestředně. Na jednoho člověka je těch historek až neuvěřitelně moc.
Jedna z mojich prvých "vážnych" kníh, ktoré sa mojim životom mihli asi v 15ke. Už film bol veľmi zaujímavý, nie to ešte knižka. Napriek drsnému námetu bol opis postáv aj celého príbehu majstrovským dielom.
Kniha môjho detstva. Čítala som ju všade a niekoľkokrát. Ukradla som ju otcovi z knižnice.
Par roků v káznici mi přišla jako vykradačka Tuláka po Hvězdách od Jacka Londona. Jinak příběh mě na několika místech docela zarazil, zejména v případě, když odešel od Indiánů. A víceméně jsem měl občas pocit, že Motýlek se snaží utéct spíš sám před sebou než z vězení.
Najskor som videl film a az o par rokov neskor som sa dostal ku knihe. A musim povedat ze kniha ma nadchla ovela viac ako film a navyse je tam mnozstvo scen ktore sa akoobycajne do filmu nevosli co je velka skoda. Najzarazajucejsie na celej knihe su skutocne charaktery ludi, pomozu Vam tí od korých by ste to najmenej cakali !!! Smutne ale pravdive !!!!
Krásná (ikdyž šíleně tlustá) knížka. Trvalo mi hrozně dlouho než jsem ji přečetla, ale jsem ráda, že jsem ji nakonec zvládla. Viděla jsem i film, ale nebyl zdaleka tak obsáhlý.
Touha po svobodě, opakující se neúspěšné pokusy o útěk a neuvěřitelná houževnatost hlavního hrdiny.Četla jsem to ve čtrnácti a neustále sahala po slovníku cizích slov.Ale stálo to za to.Prožila jsem vztek a bezmoc ale také zadostiučinění na konci těžkého vězen'ského života.
Vyborna knizka, precetla jsem ji jednim dechem a musim rict, ze film (i kdyz vyborny) se ji proste v zadnem pripade nevyrovna.
"Tropické peklo" jsem si pravděpodobně představovala jinak. Celkově jsem ke knize přistupovala s přehnaným očekáváním, možná proto jsem po přečtení zklamaná. Motýlkova falešná skromnost a snaha vypadat před čtenářem vždycky jako kladný hrdina mi celou dobu bránila v tom, abych mu začala fandit (totálně u mě ztratil body tím, jak se zachoval ke svým indiánkám, a především pak k Indaře). Nelíbil se mi ani styl vyprávění, totálně mě odrovnala kapitola o buvolech a závěrečná óda na Venezuelu. Kniha má pár světlých míst, ale jako celek mě nezaujala.
Krásná a velmi čtivá kniha. Film je sice skvělý, ale dílo je napsáno zkrátka dokonale, proto knížce dám vždycky přednost..
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice rozhlasové zpracování podle skutečných událostí dobrodružné romány útěky z vězení
Kniha Motýlek je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 821x |
| Čtenářské výzvě | 255x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 532x |
| Chystám se číst | 592x |
| Chci si koupit | 103x |
| dalších seznamech | 15x |
Velice mne překvapilo jak tady někdo píše ze ji četl v dětství cca ve 14letech a knihu si oblíbil..byli tady asi 2nebo 3tyhle komentář a mne nezbývá než nevericne kyvat hlavou ze jsem to mela úplně stejne..knihu jsem četla taky asi ve 14 a dodnes o ni mluvim jako o své nejoblíbenější. Uz si ani moc nepamatuju jak to cele probíhalo ale vím ze me to cele nadchlo a bylo mi úplně jedno jestli se kniha shoduje s pravdou protože jsem se nechala unést dějem a chtěla věřit všemu a taky jsem věřila.. Neprislo mi tehdy ze by se motylek nějak povysoval a tvrdil o sobě víc než byl :) stejne tak jsem v te dobe věřila ze to za co byl odsouzen neprovedl.. No je to asi věc názoru a tomu kdo chce cemu věřit.. Ale taky si po přečtení tehhle nazoru na motylka říkal ze bych mela znovu otevřít tu pro me tehdy tak bajecnou knihu a přesvědčit se jestli motylka znovu uvidím tím stejným pohledem :)