Motýlek

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Francouz Henri Charrière strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele. Henri Charrière, přezdívaný Motýlek, se v 60. letech zkrátka jen vypsal ze svých nevšedních zážitků. Nejspíš mimoděk však vytvořil jednu z nejpůsobivějších poválečných knih, jednu z prvních, na něž skutečně pasovalo tehdy ještě málo používané slovo bestseller, knihu čtenou jedním dechem novými a novými generacemi čtenářů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33126/motylek-33126.jpg 4.61082
Žánr:
Literatura světová, Dobrodružné

Vydáno: , BB art
Originální název:

Papillon, 1969


více info...
Nahrávám...

Komentáře (150)

Kniha Motýlek

--Martin--
16. listopadu

Motýľ je moja úplne prvá kniha z antikvariátu. Kúpil som si ju na odporúčanie kamaráta, a jeho odporúčanie nesklamalo. Jedna z najlepších dobrodružných knih akú som čítal. Príbeh muža, ktorý sa nedal zlomiť a išiel si za svojím cieľom, za slobodou. Odporúčam

vaclav5335
31. října

Krásné čtení, které určitě nenechá nikoho chladným. Přirovnal bych ji k Tulákovi po hvězdách, který jde ještě o něco hlouběji. Říká se, že si Charriere značnou část dobrodružství vymyslel, to ale podle mě není důležité. Hlavní je, že se mu povedlo napsat klasiku, která se skvěle čte a i po skoro 60 letech je pořád populární.


Pavla-Adina
24. října

Dlouhé dílo o cestách za svobodou a postavení vězně ve společnosti.

Lka
23. října

Audiokniha :
Zajímavý příběh člověka, kterému říkali Motýlek. Byl odsouzen na doživotí za vraždu, kterou nespáchal. Kniha je plná pokusů o útěk. Někdy zdařilých a někdy ne. Přikláním se k názorům, že to není moc uvěřitelné, jak trestance měli všude rádi.

LenkaDv
17. října

Kniha se mi líbila, velmi dobře se četla a byla zajímavá. Ale nějak nevěřím, že by to byla autobiografie a že by Motýlkovi vše tak vycházelo a všichni mu šly tak na ruku.

mazlak
05. října

Jak obrovská musí být touha po svobodě člověka, který ví, že pokud se to nepovede ztratí ne jen naději, ale i život. Na víc musí počítat i z daleko krutějším zacházením ze strany jak žalářníků, tak vězňů, kterým svým útěkem způsobil nejedny komplikace. Jinak velice čtivá kniha. Napětí v ději je zde jen velmi mírné. Ale děj je plynulý nikoliv však vláčný.

Dancaa1
26. září

(+ SPOILER) Knize nemohu odepřít zajímavost a čtivost. Nemohu se ale zbavit dojmu, že autor se celou dobu snaží ve čtenáři vzbudit lítost. Já tohoto člověka ale litovat nechci. Pokud někoho lituji, tak nejspíše všechny jeho kamarády, kteří se díky němu dostávali do problémů. On nějakým záhadným způsobem asi působil na své okolí přátelsky, mile a všichni se k němu měli - z toho plynuly všelijaké výhody (jídlo v káznici navíc…). Dále nevím, zda autorovi věřit jeho neustále opakující proslovy o jeho nevině a nejenom jeho, ale i jeho okolí bylo nepravdivě odsouzeno - trochu zvláštní, ne? Dále tu máme již zmiňovanou lítost. Já fakt nevím, slyšela jsem mnoho příběhů pamětníků na holocaust a podobně, ale ti nechtěli aby je ostatní litovali, i když zde byla tato vlastnost na místě. Nevidím v autorovi hrdinu, celý příběh spíše vnímám jako akční napínavý román o vzepření se řádu. Nikoho ale nechci odradit, takže i tak dávám 4 hvězdičky - čtivost se příběhu nedá odepřít.

Metla
22. srpna

Opět se nemohu připojit k relativně jednotnému šiku spokojených až nadšených čtenářů. Vím, „Motýlek“ je uznávaná vězeňská klasika, pro pokročilejší ročníky ji navíc pozlatili Steve McQueen a Dustin Hoffman (já už si teda z filmu pamatuju prdlačky, viděla jsem ho v dávnověku coby školou povinná Metlička), ovšem uspět v mých očích mohl tak před čtvrt stoletím. Tehdy bych to panu Dokonalému Neviňátku sežrala i s navijákem. Momentálně jsem vnímala, že na tloušťku a váhu knihy mělo vliv především autorovo přebujelé ego. Chce to notnou dávku pokrytectví či snad schizofrenie: tvářit se konstantně ublíženě a tvrdit cosi o konspiraci, falešném obvinění, zkrátka nevině, když se jedná o protřelého člena podsvětí (jak mnohokrát hrdě deklamoval), který spřádá plány na krvavou pomstu, bombový útok, nadělání sirotků z dětí prokurátora - ještě dřív, než se „slušňák“ Motýlek vůbec dostane do basy. Tam je obdivován a ctěn nejen spoluvězni, ale také úplatnými bachaři, ba dokonci i řediteli věznic. Prchajícím trestancům každý nezištně pomáhá a důvěřuje: odsouzeni za vraždy a zabití, přes půl roku za mřížemi, úžasné, zůstaňte s námi, ponechám vás zde samotné s manželkou a dcerou… „Papi“ všechno ví, všechno umí, všechno zvládne, všechny okouzlí a na koho nestačí jeho charisma správného chlapa, pro toho z tlustého střeva vydoluje pár tisíc franků, brnkačka.
Charrière uvedl, že je děj ze 75% pravdivý, já bych ten poměr odhadla asi takto: třetina z doslechu (zážitky někoho jiného), třetina vycucána z prstu, zbytek snad autentický. Zapomeňte na autobiografii, kniha je spíše chvástáním a vlhkými sny nabubřelého manipulátora bez skrupulí.
Ucházející dobrodružné čtivo, částečně poučí o někdejším francouzském vězeňském systému, prezentuje silnou touhu po svobodě, nicméně styl psaní je poněkud chaotický a charakter hlavního superhrdiny to u mě projel na plné čáře, jakkoliv se autor opatřil svatozáří. 60-65%

1 ...