Most přes řeku Kwai

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vzrušující příběh odehrávající se v exotickém prostředí japonského zajateckého tábora v thajské džungli. K absurdnosti vyvinutý smysl pro odpovědnost a kázeň přivede britského plukovníka, jehož vojáci stavějí strategicky důležitý most pro Japonce, až na pokraj zrady zájmů vlastního národa...

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40479/big_most-pres-reku-kwai-Dn1-40479.jpg 4.1424
Žánr:
Literatura světová, Romány, Historické romány

Vydáno: , Naše vojsko
Originální název:

Le Pont de la rivière Kwaï, 1952


více info...
Nahrávám...

Komentáře (60)

Kniha Most přes řeku Kwai

kotasbk
25.12.2021

A já mu sakra věřil. Celý příběh jsem četl dychtivě, užíval jsem si každé chvíle, kdy jsem byl v zajateckém táboře. Druhou vyprávěnou linku tří Britů v džungli jsem moc nemusel. Občas jsem přeskočil pár stran, letmo jsem se podíval, co se asi v džungli děje, kam dospěly jejich přípravy s mostem atd., ale ve výsledku se mi druhá linka nejvíce líbila až v té chvíli, kdy se propojila s tou první. Musím se přiznat rovnou, že mám talent na rozeznání nesympatických postav v knihách. Hned jsem věděl, že plukovník (bůhví co byl), je hotová svině, taková ta aristokratická krysa, která si jede svou namyšlenost, frňák nahoru, důstojnický vzhled, modré oči, upravený, aby mu to furt slušelo za všech okolností, k tomu ještě nepracoval rukama, ale hlavou. Jakože pracoval hlavou, dobře všichni víme, že jeho prací bylo mít frňák nahoru, povyšovat se nad obyčejné vojáky, ruku k dílu přiložit jen tehdy, kdy ho museli seřezat Japonci. Aspoň tak jsem si to domýšlel. No inu. Ten konec byl zajímavý, dojemný, byl jsem z toho celý odvařený, až jsem chtěl vytáhnout samopal a zpětně pokropit jednoho aktéra. Ale příběh je smyšlený, bez reálného pokladnu, nebo se snad mýlím?
Oproti Krysákovi (Clavell) tohle byl slabý odvar života v zajateckém táboře, ale to je asi tím, že je zde více rozvedena akcička kolem mostu přes řeku Kwai. Soucit se zajatci jsem měl, to ne že ne, ale ve srovnání s Krysákem emočně pozadu. Osobně jsem tam necítil žádné velké emoce při popisu života v táboře, marodů na marodce či zacházení se zajatci japonskými vězniteli. Je to z toho důvodu, že popis mi nepřišel až tak vypracovaný, nějak mi nesedl k srdci, ačkoliv při čteních jiných knih na podobné témata (váleční zajatci) mi občas ukápne slza nebo si scénu pamatuji na dlouho dobu (Pianista, ačkoliv tam je úplně krátká scéna, ale výborná). Zde tomu tak není.
Důležitou linkou celé knihy je i střet dvou civilizací - evropskou (západní) a asijskou (východní). V tomto střetu vyhraje pochopitelně ta evropská civilizace, která přinesla světu mnohé pozitivní, ale i negativní, to ale zde není zmíněno. Ovšem nedá se popírat, že právě západní civilizace přinesla do končin Asie pokrok, industrializaci, lepší životní návyky atd. A jak Boulle píše, že bez Západních států by bylo Japonsko stále ještě necivilizované, možná i má pravdu. Jen si stačí přečíst wikipedii o japonských reformách v 19. století a hned je vám jasné, kdo tyto reformy sem přivezl. Na to nezapomínejme.
Je až zarážející, jak se v té době rasisticky mluvilo o Japoncích nebo dalších asijských národech. Přirovnání k opicím by dneska neprošlo zcela určitě, ale v tu dobu tomu tak bylo? Ani bych se nedivil, jestliže Japonci se zajatci zacházeli tak, jak zacházeli. Ještě v době rusko-japonské války byli Japonci srovnáváni s opicemi. Tak asi tomu tak bylo. Dnes by nikoho nenapadlo nazvat Japonce opicí.

AnselmaAlois
16.09.2021

Napínavá knížka odehrávající se v zajateckém japonském táboře u řeky Kwai.
Charaktery postav byly skvěle vypracované, až příliš lidské. Opravdu mě překvapil konec knihy, ale nemyslím to negativně!


Kája95
04.02.2021

Bezpochyby je knihy známá a má několik myšlenek.Ale nezaujala mně ,děj mi přišel příliš smyšlený a nereálný,stran toho jak zajatci vzdorovali velitelům a kolik měli sil, když prakticky neměli co jíst. Nic méně o stavbě mostu jsem se dozvěděla dosti,o to jsem však nestála

vaclav3708
02.01.2021

Primitivní rasismus, glorifikace západu, dehonestace východu, třídní nepřátelství....připadal jsem si jak při čtení nějakého budovatelského románu. Ti hodní, vzdělaní, civilizovaní a důstojně povznesení spojenci, proti tomu ti zlí, špinaví, neotesaní, přízemní barbaři japončíci. Tak jednostrannou propagandu jsem dlouho nečetl. Hnus...
Stačila mi první kapitola, která o ničem jiném nebyla. Dále už opravdu nejsem zvědav.

konicekbily
16.12.2020

Film jsem viděl mnohokrát, literární předloha mne dostihla až nyní. Na to, že je to tenká novela, obsahuje spoustu myšlenek o jednání lidí v krizových situací a nutí mne přemýšlet, jak bych se zachoval já, kdybych se v nich ocitl, v té či oné situaci, a na té nebo té druhé straně. A plukovník, je možná přeběhlík, anebo ne? Moc hezky vymyšleno!

ludek.n
15.12.2020

Slavný Boullův Most přes řeku Kwai je bezesporu mistrovskou ukázkou dobrodružně-válečného románu, který s absurdní ironickou nadsázkou ukazuje, kam až může zajít samolibost a velikášství některých vojenských důstojníků, byť by i některým bezprostředně dotčeným mohla přinést jistý prospěch. Boulle nemarkýruje, ani se nezabývá zbytečnostmi, které by odváděly pozornost od hlavní linie příběhu. Přestože například používá poměrně atraktivní prostředí barmské džungle, čtenář její přidanou hodnotu téměř nezaznamená. A podobné je to i s ostatními atributy. Vše je dávkováno s mírou, hraničící až se strohostí, přitom příběh ani na okamžik neskomírá. Boullovy postavy jsou vysoustruhovány s dokonalostí znalce lidského společenství, byť mi centrála anglické výzvědné služby v Kalkatě s celým jejím osazenstvem přišla už moc bohorovná a domácká. Nic to ale neubralo na dobrém pocitu z četby této útlé knížky, která je velmi lidská, chápavá a nezkreslující.

Mars333
16.07.2020

Co napsat? Vyprávění je rozděleno do dvou hlavních dějových linek - zajateckého, vězeňského tábora s agresivním dozorcem Saitem, a k příslušníkům rozvědky, kteří jsou pověřeni důležitou misí. Silné charaktery, dobro a zlo, vojáci a věznice s dozorci. To jsou ingredience, které na mě nejen v tomto případě fungují. Četba mi připomněla nedávno dočtený Pahorek od Rigbyho, v kterém je několik společných atributů. Pomaloučku, polehoučku - zvolna, tak bych vystihl průnik, do tohoto materiálu. Potřeboval více času, aby uzrál. Poté, jsem si zvykl, na styl spisovatele a hltal písmena až do brutálního finále, mě nadchlo. Filmík z roku 1957 mě odbouch obdobně. (Asi i víc)

Kate72
06.07.2020

Vytáhla jsem si tuhle knížku u maturity. Tři knihy z dvaceti jsem nečetla a samosebou, že tahle byla mezi nimi. Naštěstí jsem viděla film, tak teď mohu porovnávat. Tak za prvé jsem ráda, že si mohu tento restík odškrtnout a za druhé líbil se mi jak film, tak i tato kniha.

1