Mlhy na Blatech / Vypovězen
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26405/bmid_mlhy-na-blatech-vypovezen-v40-26405.jpg
4
136
37
Román Mlhy na Blatech je o dvou zámožných selských rodech, žijících v okolí zbudovských Blat. Krušnej se svou ženou a osmi dětmi bydlí v Pašicích a Potužák se svou manželkou, dcerou Apolenou, synem Václavem a hříbkem Vojtou žije v Plástovicích. Hříbka Vojtu Potužák vzal pod svou ochranu, když Vojtovi zemřela matka. Od té doby se na Potužákovu statku stará o koně a Blata zná tak, jako snad nikdo jiný. I poslepu by je prošel. Hlubocká neboli zbudovská Blata se rozkládají mezi Hlubokou a Netolicemi. Dříve Blata patřila knížectvu, poté o ně proběhlo několik bojů, ale jediný, kdo je pro obce vybojoval byl rychtář Jakub Kubata... Román Vypovězen - Tragickým hrdinou je venkovský člověk z pobaltské vesnice, z které ho vyhání bída. Pro nepatrný přestupek je uvězněn. Usazuje se v bohaté vesnici jako tovární dělník a snaží se založit novou existenci. Ale i odtud ho vyhání surovost selských představitelů obce, neschopných soucitu a porozumění... V knize je 8 černobílých fotografií.... celý text
Přidat komentář
!!! SPOILERY !!!
knihobudková...díky poetickému názvu jsem se na ni hodně těšila, ale obsah mě finálně i trochu zklamal...nutno však přihlížet k době, kdy KK román psal...postavy vykreslil sice hezky , nicméně velmi zidealizované a jejich chování bylo místy až nereálné - sám kmotr Potužák, vzor mravné čistoty, síly, neochvějný ve svých názorech, dobřě radící všem kolem sebe, spořádaně vedoucí svoji domácnost... naopak kmotr "Krušnej" - slaboch, který se nechá ničit ženou a dětmi, až zklamaně vycestovává i s nejstarším synem začít nový život na stará kolena v Americe...jeho děti - syn Frantík, dcery Rozára i Anna, a pak i další - zobrazeni velmi nesympaticky, až se nechce věřit, že takové prudy existovaly..podobně Krušného žena - semetrika první třídy...no a autor jim teda naložil za jejich chování co proto...
naopak Potužákovic famílie dobře prosperuje a prospívá..hodné děti, (Václav sice docela vystresovaný a až moc hodný, Apolena nebojácná,ale poslušná rodičům, Vojta - dítě přírody, tíhnoucí k extrémním činům, zhlížející se zprvu v balancování na hraně zákona), vše ještě vylepšeno až zázračným obrácením Vojty (tady zaujalo pěkné označení "hříbek " - tzn. pasáček koní, hříbat) láskou APoleninou a poslechem vykládání stařenky Kubatové...takové věci se podle mně dějí jen v pohádkách..asi jsem příliš velký skeptik...
Každopádně jsem spoznala blíže život na jihočeské vesnici, zvyklosti (sedlák je sedlák a to je nejvíc, páni - nic pro obyčejného člověka, hajný i porybný - to už je moc kontaktu s panstvem, pole - to ano, věnovat se ovocným stromkům - to už zas není nic pro sedláka...a zvířectvo sice dochová, ale prodává pak dál a sám se hrdě živí krupičnou kaší...a že dcera sedláka chce čeledína ?? smůla děvče, to se nehodí....), autor nám také přiblížil tradici chovu ryb a rybnikáření včetně složitého systému - kde se mladí vypracovávali od mládků, pěšáků až po baštýře, porybné a správce, kdy už měli jisté místo, slušný výdělek a konečně mohli zakládat rodiny...takže taky nic moc povolání...pak samozřejmě boj s pytláky a přírodními živly - potopa po zvlášť vydatném dešti nasekala škody jak na polích, tak na rybnících...a také, jak ostatně v té době všude, pěkně vykreslen život ve víře v Boha...
A protože jsme na Blatech, jsou tam samozřejmě mlhy..a nejen ty..autor velkou část románu věnuje lyrickým popisům přírody, že doslova vlhnete mlhou a brodíte se blátem, prší na vás a občas i ty červánky budou...
" Tu pojednou silnější pohyb se dostal do bílé řídké mlhy. Houstla, do výše stoupala, ale vyšší vrstvy vzduchu zase k zemi ji tlačily, kotouče husté, jako sníh bílé chundele se tvořily, valily se, srážely, znovu se zdvíhaly. I obklíčil mladou trojici příboj těchto kroužících, němě vířících hmot, nebe jim zahalil, svit měsíce jim odňal, obzor jim zastřel blízký i daleký, sirý byl, chladný a dotěrný. Oděv jim zvlhl, dech se jim úžil. Hlucho vůkol nich i nad nimi - na očích nic než sněhobílá vlnící se vřava. "nevyznám se, kde jsme ?" vydalo se slov Apoleně. A Vojta na to : "jen se mě chytni, a drž, aby ty mlhy nás neodloučily. Nic se neboj - kdybych měl oči zavázané, nezmýlil bych se. Vyvedu tě z těchhle mlh, jako tys mě vyvedla z horších, v nichž jsem se potácel."
doporučuji..a i když mám raději hory (a v rovinatých krajích trpím), kouzelná blata a rybníky bych si prošla ráda...posílám knihobudkou dál....
První (zajímavější) polovina je takové jihočeské Na Větrné hůrce: sedlák se ujal divokého sirotka a zaměstnal ho na svém statku jako pasáka koní. Dotyčný sirotek ovšem nenávidí všechny lidi, má pytlácké sklony a navíc získá nebezpečný vliv na sedlákova syna i dceru, které hodlá udělat svými komplici. Vypadá to, že je zaděláno na pěkné drama. Pak ale dojde k dosti náhlému obratu v sirotkově jednání a zbytek už je víceméně jen červená knihovna. Vedle toho se ještě paraelně odvíjejí rodinné trable sedlákova přítele z vedlejší vesnice, tady se ovšem žádné překvapení nekoná, vše skončí přesně tak špatně, jak se to dá od začátku očekávat.
Místy příjemně poetické, místy vlekle zdlouhavé, vhodné hlavně pro ty, co mají chuť zabrousit do časů, kdy se životy lidí odvíjely o dost jinak, než dnes. Nicméně se mi zdá, že Klostermann realista se občas trochu přetahuje s Klostermannem idealistou a moralistou.
Existuje i filmové zpracování z roku 1943 se Zdeňkem Štěpánkem a mladičkým Rudolfem Hrušínským, děj je v závěru ovšem trochu pozměněn, možná i k lepšímu.
Tohle je prostě neskutečný. Teda spíš je to tak skutečný, až je to neskutečný :) Obyčejnej příběh o obyčejnejch lidech a jejich všedních starostech a přesto...tak krásně napsaný, že se to čte úplně samo a člověka to úplně pohltí. K tomu ty popisy přírody k dotvoření atmosféry.
Zkrátka a dobře mě Klostermann opět nezklamal, ba nadchnul. Rád se pustim do dalších jeho děl.
Četla jsem v době, kdy jsem si potřebovala odpočinout. Není to veledílo s filozofickým obsahem, ale to snad od červené knihovny, nebo co to je, nikdo nečeká.
Po Klostermannovi jsem sáhla poprvé a nejsem si jistá, jestli se k němu ještě vrátím. Mlhy na Blatech se četly hezky, atmosféra byla správně "šumavská", ale děj mě nějak nezaujal. I když některé postavy, hlavně Vojta, měly zajímavý vývoj. Jiné byly předvídatelné a ničím nepřekvapily.
Celkově pro mě nenáročný "vesnický" román. Pro odlehčení je to jistě příjemná četba.
Ke knize jsem se dostala, když jsem trávila čas u rodičů a jak je mým zvykem, beru si do postele knihy ze staré knihovny , kdy v maminčiných duchnách s tatínkovými knihami zažijete nečekané, prostě čtenářská pohoda ( to nemluvě o propašovaných buchtách v posteli- kdyby to babička viděla, vynadala by mě i dnes, kdy už mám postarší věk ....).
O Klostermannovi vedu s tatínkem obsáhlé debaty a spory. Mně připadá ponurý, smutný a depresivní, jemu zas prý ukazuje život takový jaký opravdu je a byl na jeho milované Šumavě.
Tak jsem knihu otevřela.... a přečetla za pár nocí. Co víc napsat. Lidé čtěte? Byla to čtenářská bašta a naštěstí má tatínek doma klostermannových knih víc, takže při příští návštěvě si jdu pro nášup a pane Klostermanne... těším se, víte?
Nějak jsem se nedokázala začíst. Popisy krajiny krásné, ale kvůli nim nemusím číst zrovna tuhle knihu.
Knihu jsem četla před 20ti lety a netušila jsem, že něco podobného zažiji ve vlastní rodině, nota bene, v rodině manžela. Přečteno znova a o to víc mě udivuje autencita příběhu...
Četla jsem v prosinci 2013. Podle mých poznámek:
Dlouhý, klasický, vesnický román o sedlácích a dalších lidech z Blat.
Hezké, ale ke konci sice šťastné, ale takové divné vyústění. Ten konec mne zklamal.
Jinak moc pěkné, s pěknými zápletkami, lidské.
Do knížky jsem se zprvu nemohla vůbec začíst, ale když jsem překonala, pro mě, trochu nudný úvod a naplno se rozehrály osudy postav, tak jsem se nemohla odtrhnout.
Též moje první kniha od Klostermanna - příjemně mě překvapila a musím říct, že jsem byla celou dobu napjatá, jestli to dopadne dobře. Za mě pět hvězdiček.
Tohle byla první kniha od Klostermana kterou jsem čet. Velice se mi líbila. Nadherný příběh.
"Mlhy na Blatech zůstávají odrazem doby i prostředí, které vykreslují, a podávají nám svědectví o době dávno minulé. Zachycují s výraznou věrností vesnické prostředí, určené hrdými selskými rody. Hrdinové se vyznačují nejen niterním vztahem k obdělávané půdě, ale také pytláckou vášní...." Tato krásná slova pravil o příběhu distributor na stránkách jisté filmové databáze a moje pocity z románu vystihují tak přesně, že jsem si dovolila použít jeho citaci, než abych pracně hledala slova, kterými bych dokázala vyjářdřit sílu knihy. Opravdu příjemné nahlédnutí do minulosti...
Jako každé Klostermannovo dílo - naprostá paráda. Krásný příběh ze života selského lidu.
Štítky knihy
19. století zfilmováno česká literatura venkovské romány blata
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1971 | Skláři |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 2004 |  Erotomanie |
Zajímavá sonda do života na jihočeské vesnici. Román je převážně realistický; za nejzajímavější považuji ilustraci komplikovaných vztahů mezi sedláky z Blat, kteří si žili svým životem, svými tradicemi a svými rozhodovacími procesy, a vnějším světem, zde reprezentovaným hlubockou vrchností, zástupci práva a soudní moci. Od realismu Klostermann ustupuje idealizováním některých z důležitých postav (kontrast „dobrého“ hospodáře Potužáka a „špatného“ hospodáře Krušného). Na příběhu hlavní postavy, hříbka Vojty, se autor zapojuje do debaty „Nature vs. Nurture“ a popisuje, že vliv výchovy a prostředí je pro vývoj a dospívání člověka důležitější než jeho původ.