Ministerstvo strachu

Ministerstvo strachu https://www.databazeknih.cz/img/books/62_/62115/ministerstvo-strachu-62115.gif 4 138 25

Ač nebyl odsouzen, považuje Arthur Rowe sám sebe za vraha, protože nemohl snést utrpení své smrtelně nemocné manželky a urychlil její odchod ze života. Muž, který osaměle živoří ve válečném Londýně sužovaném nacistickým bombardováním, se náhodou zúčastní dobročinné slavnosti a za zvláštních okolností tu získá podivnou cenu – dort. V tu chvíli se nechtěně stává klíčovou postavou záhadné a nebezpečné špionážní hry, jejíž význam mu zprvu zcela uniká. Životem usmýkaný človíček neustále koketující se sebevraždou je najednou okolnostmi nucen bojovat nejen o svoji budoucnost… Podobně jako jiná díla Grahama Greena i román Ministerstvo strachu nabízí čtenáři napínavý příběh okořeněný řadou groteskních situací, jejichž pravá podstata se vyjevuje teprve postupně. Ještě dramatičtější než barvitý děj je ale psychologický vývoj hlavního hrdiny, jenž během překotného toku událostí přijímá břemeno svého osudu a doslova se znovu stává člověkem.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Válečné

Vydáno: , Knižní klub
Originální název:

The Ministry of Fear , 1943


více info...

Přidat komentář

Milton
15.03.2024 2 z 5

Divná knížka.

marlowe
20.09.2023 5 z 5

Tuhle knížku jsem poprvé četl jako kluk – dodnes si pamatuju, že „dort z pravých vajec“, který v příběhu hraje zásadní roli, jsem si tehdy, coby dítě školou povinné, představoval jako cukrářský výrobek z vařených a oloupaných vajíček.
Greenův válečný román jsem četl pak ještě jednou v dospělosti, to už jsem VĚDĚL, že se do „vaječného“ dortu dávají vajíčka syrová – no a teď jsem si tuhle netradiční špionážní detektivku do třetice poslechl jako tříhodinovou rozhlasovou adaptaci. A zůstávám na pěti hvězdičkách.


engelbert
28.02.2023 4 z 5

Odsouzen nadosmrti k výčitkám svědomí. Hledá své místo zpět ve společnost v bombardovaném Londýně. Je lepší pamatovat si, nebo zapomenout?

opic 12
04.02.2023 5 z 5

Nesnesitelná lehkost náhod.
Na nebi letí raketa...něco si přej.
Kafkárna v Hitchcockovském balení ? Ba ne.Greenovka,jak vyšitá.
Takže je v tom něco víc.Cosi skrytého.Nezvladatelně nevyřčené.
Jedinec polapený.Mouchou se stal.Zmatený.Vyločený.Opuštěný.
V soukolí lásky.Nepochopitelných situací.Jakési ministerstvo strachu.
Zmítaný groteskně v pavučinách,jak jen život dokáže nalíčit.
Blitz není jen kulisou.Londýn v plamenech.Zasazení příběhu,má přímo nezanedbatelný vliv na vývoj hlavní postavy.Je hybatelem a atmosférou zmatku přispívá k celkovému zážitku.
Arthur na vše nedostane odpověd.Nezahlédne důkaz.
Čtenář tápe.Znejistí.Zadostiučinění se nedostává.
Uspokojení otevřené.Pomíjivě prchavé.Unikající.Nedostižné.

KnihovniceVěra
07.01.2022 4 z 5

Teprve po dočtení všech těch nepravděpodobných situací a absurdit jsem pochopila, že se má jednat o parodii, tragickou grotesku o kriminálním pátrání, válce, fašismu, vraždě ze soucitu a lásky... atd. co kdo si uvědomí. Absurdní je i sám název, který evokuje všemocnou nadvládu nejmenované centrály moci, ale největší strach vzbuzuje láska. Nakonec se ani nedovíme, co bylo na tajných špionážních fotkách ... Prostě talentovaný autor si jen tak pohrál s těmito tématy, nad nimiž se lze zamýšlet, bavit (to nedokážu), nebo odložit jako obyčejnou psychologickou detektivku.

karaliene
11.01.2020 4 z 5

Greene má na svém kontě jistě lepší knihy, tato obsahuje více introspekce na úkor spádu příběhu a čtenářské líbivosti. Přesto je v ní znatelný greenovský rukopis: od nedokonalosti hlavního hrdiny, přes jeho nejisté tápání (leč houževnatost), až po tragikomickou účelovost mezilidských vztahů v dobou postižené společnosti.

ber-tram
29.08.2019 2 z 5

Mohla to být barvitá story, nebýt napsaná šedivým inkoustem, říkal jsem si při Tichém Američanovi (první kontakt s Greenem). Mohly to být stylové kulisy, kdyby obklopovaly kloudný příběh, podotýkám na účet Ministerstva strachu. Název si nerozumí s osnovou, osnova se míjí s citáty, citáty unikají ději. Umí se Greene někdy někde potkat sám se sebou? To už mi nepoví. Nedávám třetí šanci. V doslovu se praví: „...velký spisovatel je někdy sám bezmocný před svým vlastním uměním.“ Tak nějak... 34/19

whale77
31.07.2019 4 z 5

Nevím proč, ale ostatní knížky od Greena, které jsem dosud četla, se mi líbily o fous víc. Příběh byl na „úkor“ rozboru hrdinových myšlenek a pocitů chudší, ale stačil na to, aby i pobavil. Spíš než špionážní drama se mi to četlo jako detektivka. Líbily se mi nápady s předáním dortu pomocí výhry v tombole nebo způsob obvinění hrdiny z druhé vraždy. S některými citáty v díle jsem se ztotožňovala v osobní rovině („štěstí závisí na prožitých strastech“), jiné jsem si snadno aplikovala i do dnešní, o 80 let novější doby („... ubohý pocit závislosti na rozhodnutí malosti porotců“).

MaxK
27.09.2018 4 z 5

Atmosféra bombardovaného Londýna, detektivní zápletka, která se zvolna mění ve špionážní, rozpolcený hlavní hrdina s tajemnou minulostí a úvahy o soucitu a o tom, co z nás dělá to, čím jsme. Ministerstvo strachu je výborné, napínavé a přitom hlubokomyslné čtení.

vodovodnice
29.06.2018 4 z 5

Knížka je menší, takže jsem jí přečetla za 3 dny. Ze začátku je děj zapletený a ke konci už to začíná být napínavé. Na takový odpočinek je to dobrá knížka. :-)

gersie
28.02.2018 5 z 5

Velmi povedené dílo. Nevím zda je vhodné ho srovnávat s něčím jiným, těžko bych hledal s čím. Ano, je nutno vyzvednout skvěle vystiženou atmosféru válečného , bombardováním sužovaného Londýna. A taky je výborně popsané uvažování hlavní postavy, což byl zřejmě hlavní motiv knihy. Příběh byl " až " druhotným produktem.

Peleus
22.01.2018 3 z 5

Při pohledu na komentáře začínám mít vtíravý pocit, že jsem četl jinou knihu.

Tak zaprvé ani děj, ani atmosféra nemají ni zbla společného s 1984 George Orwella. Nevidím důvod obě díla dávat do souvislosti.
Rovněž k promyšlené detektivní zápletce má kniha stejně blízko jako Kim Čong-un k Nobelově ceně za mír. Pokud ovšem pro vás není promyšlenou zápletkou řada zcela nepravděpodobných událostí, které se postupně na hrdinu sesypou.

Co mi ale na knize nakonec přišlo zajímavé, je myšlenka, jež mě provázela během čtení posledních stránek: "Není ono Ministerstvo strachu hluboce usídleno v nás samotných?"

Jinak nemohu než průměrně hodnotit průměrnou knihu. Brak to není, času nelituji, ale kdybych ji ve svém čtenářském životě nepotkal, o nic bych nepřišel.

jindra2
09.01.2018 3 z 5

Temný špionážně detektivní thriller se záblesky jemného anglického humoru. Věrohodně popsaná atmosféra bombardovaného Londýna. Promyšlená dějová zápletka. Některé situace nepříliš věrohodné: obzvláště překvapivě snadné vniknutí do "domu pro nemocné" a následný útěk ze sanatoria.

kuruteku
03.05.2017 5 z 5

Londýn za války musel být zajímavý - na mne z knihy dýchne Orwell, 1984, zřejmě ta zkušenost byla sdílená všeobecněji. Číst se to dá, dějové zvraty jsou na místě, ale občas si kladu otázky, co - kromě děje - chtěl autor sdělit.

krnoha
29.12.2016 5 z 5

Zajímavé a výrazné postavy, úžasně sugestivně vykreslené prostředí, sondy do podvědomí, druhořadý a trochu násilně vykonstruovaný děj. Graham Green v plné kráse. Pro tentokrát si zvolil takovou metodu psaní, jakoby maskovanou ich-formu. Jedna postava je hlavní a je líčena zevnitř se všemi dojmy a prožitky. Ta postava je Arthur, prochází celým příběhem a čtenář se dozví jenom to, co Arthur vidí a prožívá a nedozví se to naplno, jen prostřednictvím Arthurových dojmů. Když se Arthur na konci dostane do psychologicky nevěrohodné situace, není co autorovi vyčítat. Je to jen Arthurův současný prožitek, za týden se třeba změní, ale to už se nedozvíme, protože kniha mezitím skončila.

Jak jsem si přečetl v autorových memoárech, bylo to napsáno za války, když byl Greene odvelen jako zpravodajský důstojník někam do Afriky. Napsal to narychlo jako zábavnou oddychovou četbu. Ale protože krátce předtím dělal náletovou hlídku v těžce zkoušeném Londýně, moc legračně to zrovna nedopadlo. Zábavně snad ano.

ManželéMannovi
27.07.2016 4 z 5

Doporučuji

koolsavage
10.08.2015 4 z 5

A tak trochu smutný happy end. Skoro to ve Vás budí lítost, ne?

vyvodka
03.08.2015 3 z 5

Posloucháno jako rozhlasová hra. Zajímavý děj, ale můj šálek kávy to není.

Wendysek
08.04.2015 4 z 5

Když člověk konečně chytne nit (nebo slinu), tak je to fantastická kniha plná zvratů. A v určitých ohledech velmi dobře uvěřitelná, ačkoliv u jistých maličkostí jsem neviděla spojistost příčina - důsledek, resp. na začátku mi přišly nějaké situace dost nahodilé.

Sandik
04.04.2015 5 z 5

Geniální kniha