Hypotéza zla

23.10.2025

Tak tohle byla opět jízda, kterou jsem si fakt užila téměř do konce. Na začátku mě vlastně extrémně překvapilo, jak dlouhá doba uběhla po událostech Našeptávače, protože pomalu od první věty jsem čekala, jak se hlavní hrdinka popere s rolí matky. To jsme se sice dozvěděli, ale trošku jinak.
Hned úvod mi docela sevřel útroby, jen mě mrzelo, že pro děj to mělo vlastně nulovou hodnotu a při délce knihy to pak působí jako zbytečné natahování a ještě na úplném začátku. Potom se ale příběh dostane do varu a není čas na nějakou nudu či odpočinek.
Autor hezky balancuje na hraně mezi akcí, filozofováním a vlastně celkově psychickém rozpoložení zoufalých, nebo jiných, jedinců ve společnosti. Myslím si, že je opravdu trefa do černého prostředí pohřešovaných osob, protože to je taková armáda schrödingerových koček a lidé jsou přirozeně zvědaví a chtějí vědět.
Jan Šťastný opět propůjčil svůj hlas knize a mé nadšení se nezměnilo, protože je to skvělá volba. A to i přes to, že mě vždy překvapí slyšet mužský hlas v případě, že je hlavní hrdinka žena.
Nový parťák pro Milu mi přirostl k srdci a svým životním příběhem dost pomohl doplnit tu zoufalou a ponurou atmosféru. Doufám, že se s ním ještě potkáme v dalších dílech a bude se mi dařit líp. Nesnáším nespravedlnost, kterou si musel projít.

„Pamatuješ si, co jsem ti řekl o Hypotéze zla?“
„Že dobro a zlo nikdy nestojí samostatně, ale koexistují, promíchávají se.“
***
Po Našeptávači jsem prostě musela vzít do ruky další díl. A čekala mě další horská dráha sice za vlasy přitaženého, ale dobře vystavěného příběhu. Autor držel laťku v tom, že postupně rozmetával moje teorie a pokud mi nějakou nechal, bylo tam vždy nějaké "ale", které se brzy změnilo na "zase jsem tě načapal".
Nerada srovnávám knihy, ale tady si o to autor říká sám, a sice tím, že Hypotéza zla je vpodstatě vystavěná na podobném schématu, jako Našeptávač a už to není takové wow. A taky jsem na něj naštvaná, protože to, co zpočátku vypadá jako kruh, který se uzavírá, je ve skutečnosti spirála, kde se protilehlé body míjejí. A tím pádem já, která opravdu nemám ráda knižní série a málokdy se do nich nechám zamotat, jdu na třetí díl. A název toho čtvrtého bohužel sugeruje myšlenku, že si asi moc nepomůžu :)

Zde si autor na velké filosofování a psychologizování nehraje. Jde přímo za příběhem navrátivších se ztracených, který končí jejich smrtí a někoho dalšího. Rovněž detektivové jsou zkušení, schopní a myslí přímočaře. Takovéto romány nejsou v dnešní době zase tak obvyklé a proto jsem vcelku spokojen i přes ten klopotný, lehce překombinovaný závěr.

Znovu zajímavě pojaté, originální i napínavé. Mila tentokrát v doprovodu nového parťáka na cestě k vyřešení záhady vracejících se ztracených. Opět jsem si pochvaloval rychlé vtažení do děje i hluboký osobní rozměr toho co Mila prožívá. Těším se na pokračování.

Trochu napětí, filosofování a i psychologie. Asi dobré, ale něco mi chybělo.

Utekly přes dva roky po dočtení Našeptávače a já se rozhodla zkusit druhou knihu série. Vtáhlo mě to a nutilo číst, chtěla jsem vědět všechno. Mila je Mila - už jsem si moc nepamatovala, co se jí stalo (možná zkusím Našeptávače ještě jednou), ale Simona jsem si neskutečně oblíbila a chtěla bych ho domů. I s Hitchem :o) Jako asi jo, našly by se tam chvíle, kdy to trochu postrádalo logiku, jak rychle se "chytří" kolegové dopídili k něčemu naprosto "mimo mísu", pak ani nebylo moc dovysvětleno v tom závěru ten obrat ostatních vůči Simonovi a co mě fakt naštvalo - odkdy se na horečku dávají antibiotika?!!!! No, ale jinak jsem spokojená a ta poznámka autora byla zajímavá. Snad se Muž z labyrintu bude pohybovat v podobném či lepším duchu.

12.05.2025

Hypotéza zla... když jsem vyposlechla její ,, hypotézu,,od Simona, tak jsem se fakt nad ní zamyslela a zjistila, že na tom něco bude, protože zlo a dobro se protínají,je to těžké takhle vysvětlit, ale já jsem to pochopila z tohoto příběhu,co se nám autor snaží říci...

Už první díl byl vynikající, ale tohle bylo naprosto super kdybych mohl dám šest hvězd pan Carrisi je mistr napětí a zvratů kniha nejde odložit nutí vás pořád číst přesně takhle si představuji výborný thriller. No nic jdu na další díl nemůžu jinak

Tak to ale bylo dílo. Opravdu nechápu, jak skvělí mohou autoři být, že vytvoří takovou knihu - snad na každé straně nějaké překvapení, šok, napětí, perfektně promyšlený děj - fakt bomba. Vše je tak komplikované, že vzhledem k tomu, kolik knih přečtu, pamatovat si ji nemohu. Nicméně - krásný zážitek, rozhodně doporučuji! A to jsem ji zvažovala, po P. Gibneyové na mě měla dost malá písmenka :-) za chvilku jsem o tom ale nevěděla a přečetla ji za dva dny…. Rozhodně do toho!

Super četba doporučuju

Po silném zážitku z Našeptávače jsem se pustil i do Hypotézy zla – a opět jsem dostal temný, napínavý a originálně vystavěný thriller, který se nebojí jít do hloubky. Autorem vytvořená atmosféra je tíživá, napětí budované postupně a příběh se znovu pohybuje na hraně mezi klasickým vyšetřováním a psychologickým ponorem do zla.

Hlavní postava, Mila Vasquezová, je znovu velmi dobře napsaná – silná, ale zranitelná, výjimečná, ale stále lidská. Případ pohřešovaných osob, kteří se náhle vracejí a páchají násilí, je fascinující a znepokojivý zároveň. Carrisi opět klade otázky, které přesahují samotné vyšetřování a dotýkají se podstaty toho, co je zlo, jestli může být „nakažlivé“, nebo jestli má vlastní logiku.

Kniha mě bavila, i když Našeptávač na mě možná zapůsobil o něco silněji. Přesto je Hypotéza zla výborně napsaný thriller, který doporučuji všem, kdo mají rádi mrazivé příběhy s psychologickou hloubkou. Donato Carrisi potvrzuje, že je jméno, které má v moderním thrilleru pevné místo.

Tento díl byl určitě čtivější, než ten předchozí. Na druhou stranu první mě šokoval víc. Carrisi je ale mistr, jeho příběhy jsou nesmírně chytré a vůbec mi nevadí, že při čtení je potřeba dávat velký pozor a hodně přemýšlet. Oddechových plytkých thrillerů je na trhu nepřeberné množství. Popravdě mě z konce extrémně mrazí a bude se mi dnes těžce usínat. Jako posledně nejspíš proložím kupou knih příjemnějších témat, protože Donato Carrisi se vryje pod kůži vždy na dlouho.

Knihu odkládám, tohle mě opravdu nechytlo. Nezajímavé, neosobní. Prostě ne.

Velká část knihy mi nějakým způsobem vadila , nemohla jsem se začíst a dostat se to příběhu . Konec už byl o něco lepší . Nejsem nijak významně nadšená.

Kniha si určitě zaslouží plný počet hvězdiček i když...
Problém byl, že první díl jsem četla v loni v květnu, já si nepamatuju kdo byl Našeptávač...
Moc postav a zvratů, člověk opravdu musí dávat pozor co čte aby se neztratil.
Celý to působí děsivě a brzy si přečtu další díl.

(SPOILER) Další ze série Mily.
Je o trošku lepší jak Našeptávač.

Ale..

Opět moc postav, chvíli jsem se ztrácela v tom kdo, kdy a proč.
Něco mi nedávalo vůbec smysl a konec byl prostě takový nedotáhnutý.

Co mě mrzí, tak opět policajt ultrahajzl.

Ale za mě vcelku dobrý počin, co se dá přečíst.

Další díl se mi líbil stejně jako první. Dobře se knížka čte, za mě super postavy a už se těším na další díl.

Opět super, napínavý příběh. První díl asi o trošku lepší, ale nezklamal. Těším se na další díl ! :)

Tohoto spisovatele budete buď nenávidět, nebo milovat. Stejně jako Kinga. Za mně určitě velký palec nahoru za zajímavý námět. Čtení je někdy trošku těžší, ale příběh, způsob psaní je, aspoň podle mně, super. Některá moudra opravdu stojí za to: " Když člověk riskuje, že ztratí jenom něco, nikdy se s tím nevypořádá. Ale když může ztratit všechno, uvědomí si, že ve skutečnosti nemá co ztratit."