Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255853/bmid_metro-2035-y9o-255853.jpg
4
1109
224
Třetí světová válka smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí. Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se lidé snaží přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se vrátí na povrch – jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými jadernými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší… Metro 2035 završuje příběh Arťoma z první knihy kultovní trilogie. Na tuto knihu miliony čtenářů čekaly řadu let a zahraniční nakladatelé zakoupili práva na překlad dávno předtím, než byl román dokončen.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Метро 2035 (Metro 2035) , 2015
více info...
Přidat komentář
Trilogie se četla super, snad až vyjma táhlejšího druhého dílu.
Jediné co bych trilogii vytknul, je nesoudržnost prostředí povrchu. V prvním díle je povrch nebezpečné místo plné všudypřítomných zmutovaných lidožravých bestií, jak na zemi, tak ve vzduchu, či v budovách a ve třetím díle už o nich není ani zmínka a povrch se hemží opancéřovanými vozidly a speciálními jednotkami. Souboj mezi předválečným člověkem a adaptující se přírodou tak ustupuje do pozadí a místo toho nastupuje klišé souboje člověka proti člověku a část atmosféry neznáma povrchu tím hodně trpí.
kniha se mi líbila a celá série se mi četla jedním dechem a nevím jak to ale takhle mě ještě žádná série neoslovila a myslel jsem na ni ještě dlouho poté co jsem ji dočetl.A ten závěr...?!! to bylo něco
První díl byl až přeplácaný všemožným nadpřirozenem, postapo a jinými podivnostmi. Bylo to celkem zajímavé čtení, ale přišlo mi to přehnané. Dvojka pak byla dosti nezajímavé putování, které spíš tak vyšumělo. Trojka pak nemá s předchozími knihami v podstatě nic společného. Absolutně ruší vše, co se v nich stalo. Buď to činí nepodstatným, vymizelým, nikdy se to nestalo nebo tomu zcela mění význam. Zároveň se diametrálně liší téma knihy od postapokaliptických příběhů o přežití je z toho extrémně negativistická studie lidské společnosti, která nenechává na nikom nit suchou a vidí prakticky každého člena společnosti ve špatném světle a lidstvo jako tupé stádo starající se jen o žrádlo, šu...sex a spánek. To mě celkově nepřitahovalo. K tomu se pak přidá vyrušení předchozích knih (dvojka byla v podstatě fikce v rámci knižního světa a jednička? Těžko, říct, asi všechny zvláštnosti za 2 roky prostě vymřely), které i když mě příliš nebraly, tak jejich "zrušení" neocením, protože prostě nemám nikdy rád, náhlý retcon původního děje. Dalším záporem je pak styl, jakým je kniha napsaná. Ten je diametrálně odlišný od předchozích a dle mého by prostě kniha měla být srozumitelná a ne psaná jako nesouvislá hovorová řeč ve které se člověk snadno ztratí. Ano, lidé by tak třeba mluvili, ale kniha by prostě měla myslet na čtenáře, ne jen věrné zachycení zmatečných rozhovorů. Celkově nejslabší z trilogie a protože dvojka dostala 2*, musím zde klesnout až na 1 jedinou.
Podle mě krásně uzavřené vyvrcholení trilogie, oproti druhému dílu bravůrně zvládnuté společenské socio-psychologické problémy. Trochu mě v obecné rovině mrzí, že se autor rozhodl zlikvidovat prvek nebezpečí, který se skrýval na povrchu v podobě monster, které barvitě popisoval v prvním díle. Je trochu podezřelé, že dokázaly vymizet během jednoho roku, na druhou stranu chápu, že potřeboval otevřít bránu k vyššímu vývoji konceptu celého uzavření ságy. Konec je moc pěkný, dává čtenáři prostor k vlastní fantaziji.
Klasika. Autor z pomeranče už nevymáčkl téměř žádnou šťávu. Takže tu máme fašisty, komouše a hanzu. Podiváme se víc pod pokličku metra, ale ne tím směrem, který bychom tak úplně chtěli. Přitom ten pomeranč má ještě tolik šťávy, ale jinde. Chtěl jsem taje metra- hutnou atmosféru. Anomálie ve vzdálených koutech, Smaragdové město...
A prosím vás, líbí se někomu ty dialogy, nebo jsou ti rusové hotentoti?
Ale zvraty a intriky jsou zvládnuté skvěle. To se musí nechat.
Bohužel Arťom je fakt protivný šílenec, až jsem měl občas vztek.
Co k tomu dodat ? Trilogii Metro jsem si zamilovala a třetí díl byl super, za mě lepší než Metro 2034. A když se teď jednou za dlouhý čas ocitnu v Praze v metru, hned si na tohle super čtení vzpomenu a trošku mě mrazí.
Ze začátku to tak sice nevypadalo, ale je to stejná katastrofa jako předchozí díl. Vzdal jsem to po 100 stranách - nevidím důvod číst něco, co mě absolutně nebaví.
p.s. A ty dialogy? To snad autor nemyslí vážně... To je přece... Katastrofa... Nesouvislé... Neschopný dát do hromady jednu celou větu... :/
Druhý a třetí díl neměl vůbec vzniknout.
Třetí díl, největší porce deprese. Stvůr a mutantů tu netřeba, lidi si mezi sebou bohatě vystačí sami. Rozhodně jsem nebyla závěrem trilogie zklamaná.
Završení života v moskevském metru mě skutečně velmi mile překvapilo. Po obavách, které u mě nastaly po přečtení 2034, jsem myslel, že se kniha bude zase vydávat cestou vyšší moci. To se sice stalo, ale k tomu bylo zakomponováno vzrušení a napětí, které známe z 2033. Temno tu šlo trošku do ústraní, což plně vyvážilo samotné světlo světa na povrchu, v Moskvě.
Kniha měla příjemný spád a když už jsem si myslel, že nastává konec zase se něco “podělalo“ a Arťom musel začít od začátku.
Nejvíc se mi tajil dech, když Arťom s Homérem skončil u fašistů v pracovním/koncentračním táboře. Atmosféra nastolená v této části knihy mě zcela pohltila a já obracel stránky s třesoucími se prsty.
Myslím si, že 2035 je skutečně nejlepším dílem. Vyústění děje, gradace a náhlé spády se autorovi povedly na výbornou a čtenář se skutečně nemá čas začít nudit. Trošku mě trápí pomyšlení na to, že příběh nepokračuje dílem 2036… Ale zakončení celého příběhu Arťoma a Moskevského metra je přesně takový, jaký byl měl být. Po zavření knihy jsem se pousmál, protože jsem byl naprosto spokojený čtenář, který nelitoval jediné přečtené stránky.
Těším se na další knihy tohoto autora, které se na mě už usmívají z knihovny.
Z celej trilógie sa mi to páčilo najviac. Najmenej romantizmu, najmenej neuveriteľných prvkov. Pri prvých dvoch častiach som tak nejak tušil koniec a aj bol načase, tu som ho netušil a ani som nechcel aby prišiel...
Četlo se to dobře, mělo to spád, jen musím přiznat trochu rozporuplné pocity za závěru.
Hrdinou se můžete stát rychle, ale je těžké se s tím vyrovnat. Lidé nechtějí slyšet pravdu, protože by se pak sami stali hrdiny. Rozhodně lepší než druhý díl, ale na jedničku to zkrátka nemá.
Hlavními hrdiny příběhu jsou oproti první knize jsou postavy Saša, Hunter a Homér. Opět strhující děj románu. Lidí obývajících v metru po atomové válce. Neexistuje pouze vnější nepřítel v podobě zrůd a tajemných sil metra, ale i vnitřní nepřítel. Domnívám se, že tento román je čtivější oproti prvnímu. Já jsem byl hlavně zvědaví na Arťoma a částečně jsem se to dozvěděl, takže se těším na třetí díl. Propojí se osudy Saši a Arťoma, nebo to bude úplně jinak.
Autor už tolik nemusel vysvětlovat společenstvá lidí jako v první knize, takže kniha je více osobní. Pokud u Saši a Homéra můžeme nahlédnout do jejich vnitřního světa vyprávěním toho co si myslí a proč tak jednají a mluví, o Huntrovi toho moc nevíme.
Co k tomu říct? Začátek knížky vypadal hodně slibně, téměř okamžitě jsme byli vtaženi do děje, a já jsem se na každou další kapitolu opravdu těšila. Nicméně, jak rychle mé nadšení přišlo, tak rychle také odešlo. Zhruba od poloviny knížky už jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Autor sice téměř vynechal své oblíbené filosofické úvahy (alespoň na začátku), takže se knížka četla relativně dobře, ale příběh se mi zdál naprosto nesmyslný. Absolutně jsem nepochopila jakékoliv jednání ze strany jednotlivých postav, zvláště pak hlavního hrdiny. Ovšem to nejhorší na celé knížce byl její konec. Takové to napětí, které jsme při čtení mohli cítit na začátku, se ke konci pomalu ale jistě vytratilo. A samotné rozuzlení celého příběhu bylo - já ani nevím, jak to mám říct - zkrátka strašné.
Co se týče kladů, musím vyzdvihnout zejména prostředí, které na mě působilo tou správnou tísnivou atmosférou. Také celý nápad s metrem jako útočištěm před jadernou válkou se mi moc líbil. Zpracování na mě ale bohužel moc nezapůsobilo.
Z celé série se mi nejvíc líbil první díl, který měl jednoznačně nejlepší příběh, a pokud bychom pominuli Arťoma a jeho úvahy o smyslu života, tak se i docela dobře četl. Druhý díl rychle plynul, v knížce se stále něco dělo. Ovšem příběh veškerý žádný, proto nejslabší díl série. Poslední díl mě bavil zhruba do poloviny. Byl sice lepší než ten předchozí, ale jinak nic moc.
Metro pro mě mělo docela sestupnou tendenci, co se kvality a živosti příběhu týče. A to jsem soudila, že by to mohlo a mělo být spíše naopak, jak to bývá u vícedílných sérií vyžadováno. První díl dobře navnadil a naladil a kdybych neznala další knihy (Soumrak a Budoucnost, které byly opravdu dobré a mně mnohem přitažlivější na čtení), řekla bych, že spisovatelské umění autora nějak usnulo na vavřínech a příliš se nevyvíjí, nebo spíše k horšímu. Takto ale těžko říct, co nastalo za problém. Do určité fáze příběhu (asi do cesty na povrch a odhalení "pravdy") se příběh vyvíjel ještě relativně slibně a poutavě, ale pak už to nějak pohaslo a stalo se to (aspoň pro mě) něčím nepřehledným a překombinovaným a konec kolem mě prošel jako by nic. Pak ještě taková formální poznámka: někdo by měl vážně spočítat, kolik autor použil v celé knize trojteček. Vzhledem k tomu, že se v minulém díle skoro nevyskytují, je to na pováženou a nechápu to. Asi v nich ale autor našel zalíbení a poněkud to ovšem s jejich aplikací přehnal, jelikož jsou všudepřítomné a způsobují tak slévání charakterů postav dohromady. A mně to už tak za půlkou knihy trochu štvalo, abych se přiznala. Tak za mě série Metro nic moc, na rozdíl od Budoucnosti nebo Soumraku.
Z šera tunelů vymeťte obludy, Artiomovy životní nejistoty zpevněte lepidlem stoického znechucení, opar tajemna rozežeňte důrazem na socioekonomickoideologické, uf, hledisko vynuceného soužití cca počtu obyvatel Chomutova v největší krtčí noře na světě a dostanete Metro 2035. Jinou, dospělejší verzi třicet trojky. Myslím, že obě mají své místo.
Ještě by se slušelo dodat, že Glukhovski za těch deset let od vydání prvního dílu citelně autorsky vyrostl. A až na otravně nedovyřčené dialogy mu to sedí.
4 metrácky bytelné, nečekaně nostalgické ****
PS: „Kdo, když ne my?“
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro jaderné zbraně postapokalyptické romány
Nejprve jsem se bál, aby mě závěr trilogie nezklamal, ale nakonec se mi líbil a už se těším až si vyzkouším herní verzi tohoto příběhu.
Příběh se četl jako obvykle velice dobře, nechyběl promyšlený děj a příběh byl šikovně uzavřen. Jen škoda, že vymizeli mutanti a jiná nebezpečí. Stejně tak mě mrzelo, že se vše točilo pouze kolem lidí a neodkryla se další tajemství metra.
Jsem zvědav co nabídne autorova kniha Outpost, která pojednává o přeživších v Americe.