Mesto v oblakoch
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519924/bmid_mesto-v-oblakoch-cuz-519924.jpg
5
193
43
Zoči-voči neodvratnému koncu prežijú iba naše životné príbehy. V Krajine vtákov sa prepletajú osudy čudesnej skupiny rojkov a outsiderov z minulosti, súčasnosti i budúcnosti, ktorí prekonávajú nepriazeň osudu a odovzdávajú svoje príbehy nasledujúcim generáciám. 1453 Byzantský Konštantínopol obliehajú moslimovia. Osirelá dievčina Anna a zverbovaný mladý pohonič Omar z útočiacej armády robia všetko, aby sa zachránili. 2020 V americkom Idahu sa chudobný chlapec s hlavou plnou ideálov o spravodlivejšom a zelenšom svete násilne vzoprie spoločnosti a nastraží v knižnici bombu. Nečakane sa však ocitne zoči-voči dobrosrdečnému starcovi, ktorý posledné roky života trávi prekladom strateného a znovuobjaveného starovekého diela. Budúcnosť Mladé dievča Konštancia je spoločne s malou posádkou medzihviezdnej lode poslednou nádejou na prežitie ľudstva, no cestovanie vesmírom ju zavedie k prastarému príbehu o naivnom pastierikovi, ktorý sa vydal do krajiny dostatku a hojnosti. Osudy oddelené priestorom i časom tak nečakane spojí fantastické rozprávanie o strastiplnom putovaní do vysnívaného mesta v oblakoch, kde nikto netrpí núdzou, príbeh o nezlomnej vôli, ktorý sám je predobrazom všetkých nasledujúcich príbehov. Anthony Doerr podobne ako v predchádzajúcom diele Svetlo, ktoré nevidíme rozpráva o nádeji a hlbokom medziľudskom pute.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
Cloud Cuckoo Land , 2021
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha o starodávném antickém hrdinovi, jehož fantastický příběh znovu a znovu ožívá napříč různým časovým obdobím. Ten nápad se mi hrozně moc líbil, postavy a dej příběhu odehrávající se jakoby paralelně v 3 různých stoletích jsou stvořené fakt skvěle a autorova fantazie spojující a provazující zdánlivě nespojitelné je prostě úžasná. Z mého pohledu je tohle jedinečná a výjimečná kniha. Můžu jen doporučit.
Oslava příběhů, oslava knih, oslava cest, které musíme projít. Konstance v Argu, Anna a Marie a Omeir, Zénón a Ray a děti v knihovně, vnitřní vyhnanec Seymour a pastýř Aithón. Všichni se vracejí domů - a "svět stačí tak, jak je".
Miluji Doerra. Zdánlivě nesourodé příběhy se postupem času spojují a proplétají až dospějí do nádherného finále.
Moje čtvrté setkání s tímto autorem mě opět okouzlilo. Příběh vyprávěný v různých časových rovinách je strhující, napínavý i dojemný a také varovný. Připomněla jsem si oblíbený Atlas mraků. Oslava knih a lidské touhy po vědění a štěstí. Čtenářská lahůdka.
Neskutečné. Příběhy jsou mezi sebou tak propletené, že se nemůžete dočkat jejich rozuzlení. Hrdiny všech jednotlivých příběhů si zamilujete a chvílemi budete mít pocit, že jste v příběhu s nimi.
Autor se v příběhu zabývá i životním prostředí, což považuji za krásný bonus, díky tomu je kniha mírně nadčasová svým obsahem.
Kniha vás pohladí po duši.
Upozornění: rozhodně není pro začínající čtenáře :)
Přečteno se zatajeným dechem, jeden z letošních zážitků roku. Postavy, se kterými dýcháte, ať už je to Anna (jak je statečná), Omeir a Seymour (chce se vám plakat, jak to mají těžké), Zénon (ach, Zénone, ty smutný Zénone, tak osamělý), bystrá Konstance - všechny je musíte milovat. Nadčasové téma a láska ke knížkám a knihovnám.
Další příběh, který se člověka nějakým nepopsatelným způsobem dotkne na duši. Přestože se kniha skládá z více dějových linek, tak jsem hltala každý příběh jak jen možné to bylo. Autorovo psaní je tak milé, čtivé, jazyk je opravdu pestrý a hravý. Můj největší obdiv dostane autor však za vymyšlení tak komplikovaného, promyšleného a skvěle propojeného příběhu. Doufám, že si kouzlo knihy ponesu co nejdéle budu moc.
Doporučuji pro čtenáře, kteří četli a našli si zálibu v knihách jako Zlodějka knih, Jsou světla, která nevidíme, Kroniky prachu nebo Mlčící fontány.
Mám "multižánrové" a "multiepochální" příběhy ráda. Nenudím se, musím se soustředit a těším se na překvapující splynutí osudů všech hrdinů.
V tomto případě však musím srovnávat.
V excelentním románu Davida Mitchella Atlas mraků byly pojítky mezi šesti hrdiny napříč staletími, minulými i budoucími, znaménko ve tvaru komety a literární či jiná umělecká díla. Spojnicí pěti Doerrových hrdinů jeho nejnovějšího románu Město v oblacích jsou skutečná antická romance, byť se z ní dochovalo jen pár fragmentů, a jejich houževnatost. Zatímco Mitchell se v čase posunoval méně chaoticky, nejdříve tam a pak zpět, Doerr udržuje čtenáře ve střehu neočekávanými změnami nejen vypravěčů a jejich ér, ale také časových úseků... Více v recenzích
Je to moje druhá kniha, kterou jsem od autora četla. Zas a znovu oceňuji autorův květnatý jazyk, obrovskou slovní zásobu a schopnost pospojovat na první přečtení nespojitelné. Moc hezká fantasy kniha.
Román o strastiplné pouti staletími, kde je poutníkem bájný příběh o pošetilci, který se chtěl stát ptákem a doletět do zlatého města nad oblaky. Propojení jednotlivých dějových linek bylo úžasné.
Kniha je poměrně dlouhá a ne vždy záživná, ale když do sebe na konci všechny dílky skládačky zapadnou, uvědomíte si, že to za to občasné trápení stálo.
Nádherné čtení! Doerr nám opět přináší další literární fascinaci, v níž se nám snaží sdělit mnohem víc než příběhy samotné. Tak jako v předešlých románech, i v Městu v oblacích apeluje přímo i nepřímo v mnoha náznacích na to, co je v životě skutečně důležité a celý román je zároveň poctou knihám jako takovým. Napříč všemi dějovými linkami, které, leč vzdálené od sebe relativně dlouhou dobou několika staletí, jsou přesto všechny vzájemně propojené, upozorňuje Doerr na fakt, že jsou to právě knihy, které nám z generace na generaci přenášejí veškerou moudrost a vědění lidstva a obsah každé, i sebestarší a čert ví kde zapadlé knihy, může změnit naši budoucnost i nás samotné.
Krásné, krásné, krásné .... !!!
K vyburcování nás všech - a především těch, kteří vidí smysl života v materiálním
bohatství.
Ze začátku mně trochu vadilo rychlé střídání různých dějových linek, ale tak po třetině jsem si zvyknul a kniha mě zcela vtáhla.
Tohle je druhá kniha, kterou jsem od autora četla a byla nakonec lepší než Světla, která nevidíme. Moc jsem se na ni těšila, ale během čtení mě bolestně drásal příběh dvou volků Měsíce a Stroma; pasáže s jejich utrpením jsem jen prolétla a o jejich trýznivé smrti jsem nečetla vůbec. Nakonec jsem ale ráda, že jsem vydržela, ač jsem knihu z výše uvedených důvodů chtěla několikrát odložit.
Rozsáhlý román se skládá z několika dějových linek propojených zlomkovitými útržky starobylého textu, který má zásadní význam pro celý děj (nebo děje). Kniha obsáhne dlouhé období bezmála dvou tisíc let, je místy nepříjemně dystopická a v mnohém velice aktuální. Je o naději, umanutosti, síle vůle, myšlení a citu. Je o sovách, je o dětech. Je o smrti a o neustávajícím pohybu Kola osudu. Je o tom, jak naše problematická, slabá a nedokonalá lidskost dokáže a musí dokázat přechytračit rozmáhající se technologie.
Přečtěte si ji.
Oslava knih, knihoven a čtenářů. Tomu v knize Město v oblacích vzdává Anthony Doerr hold. A činí tak napříč časem, od daleké minulosti po nedalekou budoucnost. Styl Doerrova psaní se mi vždy líbil a bylo tomu tak i teď. Členění knihy a krátké kapitoly dodávají příběhu spád a nevadilo mi tak skákání v čase, k jednotlivým hrdinům jsem si našla rychle nějaký vztah. Zpětně nejvíc mě asi bavila časová rovina odehrávající se v dobách obléhání Konstantinopole, příběh Anny a Omeira mě dokázal vtáhnout, až jsem měla dojem, že putuji s nimi. Zajímavá byla však i linka budoucí, Konstance, která putuje vesmírem. Celkově pak bylo výborné to, jak autor jednotlivé události propojil.
V této knize na nás čeká hned několik vypravěčů v různých období našich dějin i v budoucnosti.
Anna a Omeir žijí v roce 1453, ona je vyšívačkou a miluje příběhy. On se s armádou chystá na obléhání města.
Kolem roku 2000 se potkáváme se Zénonem, který v knihovně se školáky nacvičuje hru podle starověkého příběhu. Je tu také Seymour, pro něj není současný svět úplně v pořádku a chce na to upozornit, třeba i výbuchem.
V nedaleké budoucnosti se potkáváme s Konstance, jež je uvězněná na palubě vesmírné lodi a vzpomíná na příběhy, které ji vyprávěl otec.
Tři zdánlivě nesourodé příběhy, které jsou však skvěle propojené. Každému z hrdinů na něčem záleží, ať už je to kniha, Země nebo láska.
Když jsem si přečetla anotaci, tak jsem se upřímně dost zděsila. Myslela jsem si, že takový složitý příběh se mi přeci nemůže líbit, navíc ani nejsem milovník řeckých bájí. Ale naštěstí jsem dala na krásnou obálku a na to, že autora „znám“ z knihy Jsou světla, která nevidíme, protože příběh byl nádherný a já jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst.
Ač autor skáče od jednoho k druhému, vše drží pohromadě, vše dává smysl, je snadné se v příběhu orientovat. A i když je tu tolik postav, všechny jsem si dokázala zamilovat, všechny jsem dokázala pochopit a vcítit se do nich. Je to příběh plný emocí, které mě zasáhly. Při čtení jsem se usmívala i brečela. Zhruba za polovinou mě kniha pohltila natolik, že jsem ji už vůbec nemohla odložit.
Díky krátkým kapitolám, které končí vždy otevřeně, to má spád a nutí nás to číst dál. Je až neskutečné, jak dobře promyšlený příběh autor vymyslel, jak všechno do sebe postupně zapadalo. Čtenář tak odhaluje různá tajemství a nečekané překvapení.
Knížku jsem si zamilovala, k příběhu nemám jedinou výtku, ale něco přeci jenom musím zmínit. Mrzí mě, jaká je spotřeba papíru na tuto knihu. Je v ní spousta prázdných nebo téměř prázdných stránek, což je škoda. Navíc i díky tomu, že se v knize v určité části věnujeme ekologii a záchraně planety, tak toto si úplně protiřečí.
Ale i tak, kniha je nádherná, ať už jste od autora něco četli anebo chcete teprve něco vyzkoušet, tuto knihu Vám mohu jen doporučit.
Mám dojem že pokud se kniha skládá z neustálých vstupů a výstupů, s tím že co druhá, třetí stránka je nová část, kapitola, podkapitola, potom se z toho může stát pouho pouhý slepenec, kde autor je tak trochu mystifikátor a klame. Anthony podle mě tento přístup užívá ve všech svých knihách. Býť jeho jazyk lahodí oku a má v sobě cosi vřelého, cupuje se to s postupem stránek na kousky a vytvořit kompletní atmosféru autor neumí, protože sám sebe dost často přerušuje. Není to špatné čtení, je v něm nota toho co v každé jeho knížce, je to však mírně řečeno povrchní a aura která vyvstane během čtení strašně rychle zmizí. A škoda...3/5
Kniha nebyla vůbec špatná jenom hodně splatitá zato ale nádherně napsaná a měla velké kouzlo. Osobně nechci knihu podhodnocovat jen proto že mi nesedlo to všehomnožství jen jsem se pak vlastně ztrácela v časovém pásmu děje. Na samotném ději se mi líbilo že je nepředvídatelnost sama a co se postav týče krasne mi do děje zapadli :)
Na Doerrových knihách mám ráda to, jak dobře fungují a jaký mají úžasný vnitřní řád. Jak v pravý moment zapadnou do sebe všechny dějové linky, takže to, co zprvu působí trochu nesourodě, dá dohromady geniální komplexní celek.
Štítky knihy
historie, dějiny 15. století divadelní hry cestování budoucnost jiné světy Istanbul, Konstantinopol kosmické lodě sci-fi prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Úžasné čtení. Moc mile napsané, poeticky ale i napínavě. Všechny příběhy spolu nádherně ladí.