Memento

Slovenské vydání. Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31860/memento-31860.jpg 4.22700
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Smena
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (307)

Přidat komentář
kiki11
16. září

Očekávala jsem něco jako českou verzi My děti ze stanice ZOO - to se mi dostalo jen častečně. Tématicky ano, ale zklamal mě styl, jakým je kniha napsána. Děti jsou psány čtivě a poutavě, což se o Mementu říct nedá. Radek John často používá oznamovací věty v infinitivu a mně tenhle styl prostě nesedí. Neříkám, že autor neumí psát, ale mě to zkrátka nezaujalo. Na druhou stranu je asi nejdůležitější poselství, že drogy jsou špatné, že dokáží zničit člověku život, což tam bezpochyby je, ale já potřebuji, aby se mi kniha dobře četla, což o Mementu říct nemůžu.

JoSvob
15. září

Mam rada tuhle tematiku, i kdyz to neni vesele cteni. Radek John skvele vystihl atmosferu vseho, co se kolem drog tyka, a pro me je to jedna z nejsilnesich knizek od ceskeho autora, co jsem cetla.

Damato
14. září

Když kniha vyšla poprvé, měla jsem bujaré mládí za sebou, v 19 letech už jezdila s kočárkem s prvním synem a knihu četla s pocity naprosté převahy nad démonem jménem drogy. já sama- kuřák od 15 let, kdy jsem první cigáro vytáhla se spolužáky v prváku na průmce a to ještě za školou a byla v tu chvíli děsně důležitá a dospělá. Naštěstí za mého mládí nebyly drogy až tak dostupné jako dnes , protože já, člověk bez jakékoli vůle s talentem k okamžitému přizpůsobení se k davu , bych tohle asi rejdovala hodně složitě.
A pak se mi narodili kluci. Od jejich 13 let jsem je neustále sledovala, kontrolovala ( kluci fakt, promiňte) , když odjeli studovat na vysokou, první dny v říjnu se mi staly peklem, kdy jsem měla sto chutí je jet kontrolovat na koleje, jestli náhodou neberou drogy. Dokonce měli povinnost si tuhle knihu přečíst a než odjeli, museli si se mnou o tom povídat. Někdy se divím, že mě nezačali nenávidět a vzali to tolerantně jen s úšklebkem a větou:" ojé, matka zas vyšiluje".
V každém případě, tahle kniha byla ve své době MEGA kniha a do dnes mám při čtení panické záchvaty nejen o své děti, ale o všechny děti na světě, kteří se svou dětskou nevinností jednou zabrknou a pak se vezou. Za drogy a jejich distribuci bych dávala trest smrti a to bez pardónu.

SSTknihy
04. září

V 80. letech, kdy kniha poprvé vyšla, byla pro mnohé prvním náhledem do světa narkomanů. Autentický a velmi realistický pohled do života několika pražských toxikomanů, kterým postupně droga nahradí všechno - vztahy i hodnoty. Věřím, že sugestivně vylíčená jednotlivá stádia závislosti mnohé odradily od případného experimentování. Spolu s legendární knihou My děti ze stanice ZOO by Memento zařadila mezi povinnou četbu.

LluluuD
21. srpna

Knihu jsem cetla hodne davno ... mam tohle tema rada... ale zaroven se nedostat do takove situace :D

Bajunek
21. srpna

Nechala bych přečíst všem povinně. Pro děti jako odstrašující příklad, co drogy dokážou.

Anie.M
17. srpna

knihu jsem četla někdy v šestnácti, je to neskutečně silný příběh, který jsem doslova hltala a oklepávala se z ní nějaký ten čas. pro knihu mám velké uznání, ale nikdy už jí znova číst nebudu.

xxtom
12. srpna

Hodně drsná kniha o drogově závislých. Až jsem byl překvapený, jak pan John děj neuvěřitelně poutavě popisuje. Poslouchal jsem knihu namluvenou jako audioknihu panem Krajčem a i ten zaslouží velkou pochvalu.

Eifka
15. července

Když se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí "Michala Otavu" hodně často, protože v tomto ohledu je úplně jedno, jestli je rok 1986 nebo 2018, narkomanů je bohužel stále hodně.

Mě osobně tato tématika zajímá, i když zkusit drogu mě nikdy nelákalo. Kniha je napsaná velmi dobře, krátké věty výborně podtrhují roztěkanost hlavního hrdniny a jeho tok myšlenek. Příběh graduje i tím, že se retrospektiva z nemocnice objevuje postupně méně často, až se dostaneme do bodu, kdy se předávkování odehrálo.

Vyhovovalo mi i to, že kniha nemá klasické kapitoly, ale je rozdělena na kratší úseky. Škoda, že se R.John dál něvěnoval psaní, místo aby si kazil pověst v politice:-)

ivca6341
15. července

četla jsem tuto knihu před pár lety. Ještě teď je mi z ní špatně, jen když vidím název knihy. Byl to moc silný příběh.

pixiepickpocket
26. června

Tvrdé drogy jsou svinstvo a tahle kniha je toho důkazem. Přesně ukazuje psychickou a později i fyzickou, těžko odvratitelnou, závislost na droze. Rozklad těla i duše. Není cesty zpátky, alespoň pro valnou většinu ne. Z narkomanů se stávají trosky, chodící zombie s jediným cílem - získat další dávku za každou cenu.

Memento považuji za skvělou sondu a osvětu, hlavně pro dospívající mládež. Neměla by uniknout ale ani dospělým, a hlavně rodičům.

Péťa1950
20. června

Drogy-stále stejná hrozba, bohužel ohromný obchod pro výrobce a distributory.
Nejhorší je, že než si dítě uvědomí, že má problém, tak už je pozdě. Rodiče většinou nechtějí nic slyšet. Nekonečný boj a jen málo vítězů.

hurwajz
11. června

Otřesné, kruté, děsivé. Tak jak to je. Asi. Nevim. Nechci vědět.

lapagerie
28. května

Uf. Dlouho jsem se k Mementu přemlouvala, tahle témata mě dost "zasahují". Když si představím, že by něco takového potkalo moje děti... Ale pro mě zůstává top Děti ze stanice ZOO

knihomolka525
08. května

divím se že ani po přečtení Dětí ze stanice ZOO a téhle a dalších nepřejde každého chuť s tím byť jen začít nebo snaha s TÍM skončit pokud to ještě jde!

povi
14. dubna

Autor skvěle zachytil myšlenkové pochody narkomanů.Zmatené,přelétavé,s jediným koncem-sehnat,píchnout,odpařit se.Šel mi mráz po zádech....A kolik peněz(i dnes)se vydá za lidi v léčebnách,kteří ani pomoc nechcou....

Sylvanas
31. března

Mám chuť říct, že kniha byla nudná. Na druhou stranu si ale uvědomuji, že to není chyba té knížky. Nudný je život všech těch narkomanů, kteří v knize vystupují. Dávka, dávka, dávka! Já husa naivní jsem až do konce doufala, že se z toho Michal vyhrabe a upřímně mě dost zklamal. Ufetovat se k mrzáctví nebo smrti? Děkuju, nechci!
Ano, nechápu, jak si někdo dokáže dobrovolně zničit život jenom kvůli tomu svinstvu. Problémy? Ty má hodně lidí! Ať mě odsuzuje kdo chce jak chce, pro mě jsou prostě feťáci jen ubožáci, kteří nejsou schopní se vyrovnat s problémy jinak než drogou! Je přece tolik jiných způsobů! Ale proč se s něčím obtěžovat, když si stačí jen něco dát a problémy ihned zmizí...
Nemyslím si, že by nějaká knížka nebo film dokázaly člověka dostatečně odradit od drog. Možná, že by se nějaké procento lidí přeci jen našlo, ale když to někdo bude chtít zkusit, tak to zkusí, stejně jako do toho třeba i nakonec spadne - knížka neknížka. Když ten člověk nebude mít vůli, tak ho stejně nic nespasí.

RMarkéta
28. března

Při čtení knihy vždycky doufám v lepší konec příběhu. Poprvé přečteno v hodinách občanské výchovy. Musím říct, že to byl od naší učitelky na základce geniální tah! a také jí za to děkuju, když nám tu knihu přinesla. Byla jsem z toho, co kniha popisuje vyšokovaná. Tenkrát jsem o drogách nevěděla témeř nic. V podstatě jen to, že existuje nějaká mariánka a LSD. Taky jsem pro, aby se kniha četla povinně. Realita je smutná a hrozivá. Doba je daleko šílenější. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby byla napsaná v dnešní době. To by byla kriminálka jako hrom. Z Johnova stylu psaní je vidět, že byl novinář. Drogy jsem nebrala a nikdy brát nebudu.

pedroK
19. března

Ve své době jsem knih s touto tématikou přečetla vícero a myslím, že mě coby drog neznalou puberťačku uvedly do problematiky docela syrově. A tak to má být. Chcete experimentovat s pervitinem? Je to frajeřina? Tak napřed trochu teoretické přípravy v podobě Mementa. Drogová problematika je příliš komplexní záležitost, než aby se dala uvést jednou větou. A je to i vidět v těchto knihách. Motivace k braní drog jsou různé. Ale pokaždé úplně špatné. Děti, čtěte!! Rodiče, strčte to dětem, aby četly!!

Synysterka
18. března

Memento a My děti ze stanice Zoo, odstrašující příklady, možnost nahlédnout, co drogy udělají s člověk...jak jsem psala u My děti ze stanice Zoo, tak i Memento bych dala jako povinnou četbu.

freejazz
17. března

to boli časy, keď sa Radek John venoval literatúre a nie politikárčeniu. dnes už by som si od neho asi nič neprečítal, ale v 80. rokoch to boli riadne pecky.

Nomia
14. března

Děsivé a k zblití, ale jako odstrašující případ naprosto dokonalé. Memento si rozhodně nebudete číst na dobrou noc před spaním a pravděpodobně ani nikdy v životě nezatoužíte si tenhle nevšední čtenářský zážitek zopakovat.
John sice není nějaký bravurní spisovatel, ale v Mementu se mu podařilo odvést neuvěřitelný kus práce. Tahle kniha vás naprosto vtáhne a hodně odporný pocit budete mít ještě dlouho po přečtení.
Krásně to ukazuje, jak drogy rozhodně nejsou žádná pohádka, která vám dá křídla a odnese vás do země zaslíbené, naopak - spíš skončíte až po hlavu ve sračkách.
Pevně doufám, že někdy v daleké budoucnosti si má případná dítka přečtou tuhle knihu a natolik je vyděsí, že je to naprosto odradí od jakýchkoli experimentálních choutek. Tohle rozhodně není kniha, na kterou byste dokázali zapomenout.

RyonMathrin
26. února

Jako kniha otřesné a už to nechci nikdy číst, jako autentická výpověď a výchovná záležitost si zaslouží 6 z 5*. Dobrý popis rozkladu charakteru, jak si ti fetující partneři zcela přestanou důvěřovat.

anna246
16. února

Tíživá skutečnost drogového prostředí, a pro mě čtení, které člověka psychicky vyčerpá. Hlavně proto, že se to dělo, děje, a dít bude.

Měňavka
10. února

Jak jen říct o knize, která je tolik smutná, že se vám líbila? Snad jen to, že je výborně sepsaná a měl by si jí přečíst každý žák 2.stupně, aby se drog nikdy nedotkl...

martihau
29. ledna

Odstrašující případ, ale při čtení si pořád říkáte: Proč? Proč s tím Michal nepřestane. A když chce, proč mu to nevydrží? Četla jsem více knih s touto tematikou, ale jedině k této jsem se vrátila i podruhé a i podruhé mi běhal mráz po zádech. Rozhodně by měla být v povinné četbě.

Faiglová
23. ledna

Velmi silný příběh. Měl by si ji přečíst každý, jako odstrašující příklad.

LyttaNeyd
22. ledna

My děti ze stanice Zoo a Memento.. Po přečtení těchto dvou knih mám, co se týče drog, asi docela jasno. Pokud bych je měla porovnat, tak Christianina knížka byla víceméně jen z jejího pohledu, kdežto Michalův příběh je vidět i z pohledu společnosti. Všechna ta sezení v léčebnách a to jeho uvědomění si, že vlastně kromě drog už na nic jiného nemyslí, nic jiného nechce a vlastně ani nic jiného nepotřebuje. Je to trochu děsivé. Vlastně ne – je to sakra děsivé. Člověk by měl být rád za každý svůj koníček, něco, co ho baví, někoho, koho může mít rád. Protože jak do toho jednou spadnete, očividně to už nikdy, nikdy nejde zpátky.

onRock
20. ledna

Pravdepodobne drsnejší príbeh ako My deti zo stanice ZOO, odohrávajúci sa na rozdiel od tejto knihy – v bývalom východnom bloku, v Prahe. Podobné knihy vhodné na prečítanie by mohli byť napríklad Dýka a kríž Davida Wilkersona alebo Run baby Run Nickyho Cruza.

Chemiczka
13.12.2017

Příjemné překvapení - od Johna jsem neočekávala žádný zázrak. Velmi sugestivně popsané jak lehce se dá spadnout do závislosti, která nevyhnutelně veden ke zkáze.
Ihned jsem si zavzpomínala na své mládí, rebelii a vzdor vůči společnosti, a vlastně i pochopila proč se Michal snažil uniknout despotickému otci, opičí lásce matky a zklamání první lásky. Nic z toho člověka neomlouvá, ale tyto vlivy se dají alespoň pochopit.
Realistické popisy z nemocnice a psychiatrické léčebny dodávají příběhu jistou syrovost.