Matka
Karel Čapek
Čapkovo protiválečné drama o třech dějstvích (myšlenku napsat tuto hru vnukla Čapkovi jeho manželka, herečka Olga Scheinpflugová) patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby.
Přidat komentář
Knížka, která mě naprosto dostal. Příběh každou stránkou graduje a ten závěr ... No prostě dokonalost.
Juj! Z toho by byl úžasný román! Ale počkat... pravda... on už to vlastně román je... jen je vměstnaný do malého prostoru hry o třech dějstvích. Ale co by nám přinesl tento román v prozaické formě...? Určitě by nás tak rychle a tak moc nezahltil svou symboličností, výraznou psychologičností a obecnou mnohovrstevnatostí a nás by proto tolik nebolela hlava tím usilovným zachytáváním a udržováním všech našich zběsile kmitajících myšlenek, které se nám při čtení rojí v hlavě jako komáři v létě po dešti. A přesto by nám toho všeho dal román stejně vrchovatě jako hra, jen po menších a pomalejších dávkách ... a ... a pak už by dozajista každý odhalil všechny i ty nejdrobnější střípky, ze kterých se román-hra skládá. ... A tak nás jen může mrzet, že prozaické formy se už nikdy nedočkáme...
Kniha, která postupuje v ději vpřed s lehkostí a noblesou.
Děj Vás po pár stránkách vtáhne a prožíváte situaci matky Dolores, jako by jste v ní byli Vy sami.
V závěru knihy jsem si už pro sebe říkal, "tak sakra už ho pusť! Vždyť mají pravdu!"
Moc pěkná kniha povinné četby.
Obrovský příval emocí mi přivodila tato kniha. Přestože nejsem matka, jsem žena a tu těžkou depresi jsem prožívala s hlavní hrdinkou. Tato divadelní hra mi dala podnět k mnoho úvahám o životě, smrti, vlastenectví, válce o rozdílu mezi muži a ženami.
Vezte-li v úvahu, že matka je osobou, která rozhoduje o tom, jestli vůbec kdy budete žít, jste jí v podstatě celý život vděčni, za to, že jste. Jenže pak do toho, jak tomu bylo v tomto případě, vstoupí nějaká vyšší moc a vy jste nuceni se rozhodnout mezi tím, zda-li je Vám přednější Váš život nebo ho tak snadno hodíte v šanc.
Válku se nikdy nevedla kvůli ženám, vždy šlo testosteronovým papalášům, kteří zavření někde v klídku veleli, o moc, peníze, nerostné suroviny a území. Hrdí muži obvykle cílili jako mravní povinnost jít, jsa vedeni těmito papaláši, bojovat o něco, co jim bylo dražší než jejich bytí. A mezitím díky nerozvážnosti těch, kteří rozhodovali, přicházeli matky o své nejbližší - své milované.
Český skvost!
Kniha mne naprosto citově zasáhla. A to si myslím, že pravého významu pro mě nabude teprve, až budu mít vlastní děti. Určitě plánuji přečíst si ji znovu. Velké díky Olze Scheinpflugové za ten nápad. Možná se bývala měla pokusit napsat příběh sama, z pohledu ženy a matky, věřím, že by byl příběh neméně poutavý a možná ještě o něco více psychicky rozpracovaný.
Letošní vánoce jsem dostal tuto divadelni hru, kterou jsem četl ještě dávno na škole. Myslím, že téma neztratilo nic ani v dnešní době. Jsou to zpravdila muži, kteří rozpoutávají války, nesmyslně umírají ve jménu cti nebo ve jménu velkých myšlenek. A jsou to zpravidla matky, které za toto všechno platí účet v podobě svých dětí. Uznávám, že hra je trochu plochá, ale je potřeba ji chápat v celkovém kontextu doby, kdy už válka byla za dveřmi a Karel Čapek se všemožně snažil lidi vybudit k aktivitě a odporu vůči německé agresi. Kontext je velmi dobře podán ve filmu Člověk proti zkáze (http://www.csfd.cz/film/7261-clovek-proti-zkaze/).
Nejspíš jsem byla ochuzena o zážitek ze čtení tím, že jsem předem věděla, o čem kniha je. Rozhodně mě ale kniha zklamala a např. celé třetí dějství mi přišlo zbytečně dlouhé, protože se tam vůbec nic nedělo a dalo by se to shrnout na jedné stránce. Zkrátka mi to připadalo jako takové okecávání. R.U.R se mi rozhodně líbilo víc.
Námět celého díla je ale velmi zajímavý, má to nápad i hlubokou myšlenku.
Knihu jsem cetla cca pred 15 lety a od te doby se k ni pravidelne vracim, naprosto doporucuji. Velmi silny zazitek....
Nejlepší divadelní hra co jsem kdy četla. Na jedné straně matka, která své syny nadevše miluje na druhé straně hrdinství. Obě strany chránili to co je pro ně důležité, i přesto si myslím, že smrt některých členů rodiny byla zbytečná...
Toto protiválečné drama, jehož myšlenku dala autorovi jeho žena a které se stalo nakonec prakticky posledním dokončeným dílem Karla Čapka, je bezpchyby jednou z nejzajímavějších a nejsilnějších divadelních her vůbec. Představuje totiž nejhlubší niterné pocity matky, milující a starostlivé ženy, strachující se o své syny, kteří postupně pokládají své životy toužíce dokázat “velké věci“, které ona nemůže nikdy pochopit. Ukazuje však také jistou bláznivost mládí, které neváhá riskovat život a při tom se neohlíží na utrpení, jež způsobuje svým blízkým, přičemž tohoto počínání nelituje dokonce ani po smrti. Tím vlastně dochází ke střetu dvou zcela odlišných světů, které se dokáží protnout až ve chvíli nejvyšší nouze, kdy je vše přehlušeno obavou o celou budoucnost a kdy i tato matka zcela rozhodným gestem posílá svého syna do boje proti tyranii. 95 %
Brilantní kniha. Urputně si za svým stojící matka, která má evidentně právem pocit, že dle svých blízkých po čase "ničemu nerozumí". Ani touze po odvaze, cti a hrdinství. Jako žena jsem pochopila směry myšlenek Matky, ale také mě to táhlo k objevům a obětem příbuzných. Konec mě překvapil. Bojovnost ustoupila povinnosti a cti. Oba světy domácnosti se střetly někde v půli.
Byla to moje první kniha od Čapka a asi nebýt maturitní četby tak bych asi od Čapka ani nic nečetla...což by ovšem byla chyba :) Nerada čtu divadelní hry, ale hra Matka se četla jedním dechem... fakt super
Čapka mám jako dramatika velmi oblíbeného. Zlomené matčino přesvědčení a sama synovi dá pušku a posílá jej bránit vlast ...
Jedna z najlepších Čapkových kníh. Drama o matke, ktorá stratila všetkých svojich synov. Kniha smutná, vyvolávajúca pocit bezmocnosti a poukazujúca na nezmyselnosť vojny.
„JIŘÍ (nad svým sešitem): Víte, ono se řekne... umřít za něco velkého: za vědu, za vlast, za víru, za spásu lidstva nebo co; ale když je člověk v tom —
ONDRA: — tak to vypadá jinak, já vím. Kdyby si lidé dovedli představit, jak při tom člověku je, tak by se... snad... míň oháněli tím, jak je krásné... za něco umřít. Krásné! Já jsem moc krásného na své smrti nenašel.
PETR: Já taky ne, člověče.“
Tomuto dramatu jsem se celkem dlouho vyhýbala, ale po přečtení jsem litovala, že jsem ho nečetla už mnohem dřív. Tato hra mě dostala. První mrazení v zádech mě přepadlo v okamžiku, kdy se na scéně objevil mrtvý Jiří a závěrečný odstavec jsem četla opět s mrazením v zádech a navíc bez dechu. Ano, pan Čapek umí zapůsobit na čtenáře. Dokázal přesně vystihnout postavy. Bylo to jako střet dvou odlišných světů, které existují vedle sebe a každý z nich se snaží obhájit své hodnoty. Muži sveřepě hájili své ideály a matka stála osamoceně proti nim a hájila důležitost rodiny a lásky. Jediné co mi celkem vadilo, jak jí neustále opakovali to jejich – „tomu nerozumíš…“ a přitom mi přišlo, že byť svou matku a manželku milovali tak se nepokoušeli porozumět oni jí… Snažili se ji chránit tím, že před ní zlehčovali svůj konec, jako by smrt byla něco banálního a všedního a jednoduchého, ale jejich vzájemný rozhovor, který vedli mezi sebou dokázal, že i oni byli schopní poté pochybovat, zda jim obětování života za ideály vlastně stálo. Tato hra je plná emocí, argumentů jedné a druhé strany a úvah o tom, za co stojí položit život, popisuje důležitost a sílu rodiny a lásky proti nesmyslným bojům a ztrátám a také se samozřejmě zabývá osudem ženy, matky, která ztratí své blízké a stojí před nelehkým rozhodnutím, zda se má vzdát ve prospěch jiných hodnot i svého posledního syna. Jednoznačně 5 hvězdiček a jednoznačně doporučuju…
Jako jedno z mála Čapkových děl mě tato kniha velmi oslovila – a to ani nejsem matka :).
Štítky knihy
mateřství matky a synové protiválečná dramata česká dramata klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
(Uwaga spoilery!) K české literatuře mám vztah stejně vřelý jako je srdce Lady Macbeth. Ani k Čapkovi můj postpubertální mozek ještě nedozrál a plně neocenil, oč v jeho dramatech jde a jakým stylem je to podáno. S jedinou výjimkou – Matkou. Jen v této hře jsem schopná překonat fantastické motivy, kvůli kterým jsem tolikrát chtěla odhodit R.U.R.
Z příběhu státníků a generálů, kteří kormidlují dějinami zemí, se dostává do popředí osud jedné rodiny, jedné matky. Dolores nejprve přichází o manžela a v konfliktech postupně ztrácí i své milované syny. Jednoho po druhém, jako by systematicky vyhlazoval prst v bílé gumové rukavici. Když hrozí, že by mohla ztratit i toho posledního, snaží se jej ze všech sil ochránit. To je pochopitelné. Díky nepatrné sci-fi duchařině se Dolores daří rozmlouvat s mrtvými. Vede dlouhé rozhovory s mužem i padlými syny. Jejich diskuze proti sobě staví mužský a ženský pohled na život, na válku, na všechno. Dolores nechápe, proč stojí za to umřít pro čest a řády udělené in memoriam. Chce ochránit svého Toniho, nikam ho nepustí a nakopala by při tom zadek komukoliv, kdo by jí radil opak. Osudy vojáků a měst ji nezajímají. Toni je přece ještě dítě. Bez něho už se válka nějak obejde.
Jen jedna zpráva mohla změnit Doloresin pohled. Vraždění dětí, takových, jako byli před pár lety její synové, její Toni. Konec Matky je neuvěřitelně působivý v celé šíři své tragičnosti a smutku. V jediném gestu veškerá mateřská láska ustupuje potřebě se bránit před nepřítelem. Velkolepé. 5/5
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k ampliónu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem… roztrháno.
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
TONI (hledá na mapě): Kde to je… kde to je…
MATKA (stojí jako zkamenělá): Děti! Malé, usmrkané děti!
(Ticho.)
MATKA (strhne ze stěny pušku a podává ji oběma rukama Tonimu. S velkým gestem): Jdi!