Matčina hra

04.03.2022

Loni jsem četla Tchyni od Sally Hepworthové a ta byla tak úžasná, že jsem si moc chtěla přečíst další knihu s touto tematikou. Sáhla jsem tedy po opěvované Matčině hře. Musím konstatovat, že mě rozhodně nezklamala - byla neskutečně čtivá a nechtělo se mi od ní vůbec odtrhávat, nicméně je tam jedno velké ALE. Postavy... Adama jsem nesnášela od scény, kdy jedou s Emily poprvé navštívit jeho matku (ta scéna je defacto v úvodu knihy), takže jsem vlastně celou knihu nechápala, jak může Emily takového chlapa milovat, natož o něj pak ještě soupeřit s jeho matkou. Myslím, že každá normální žena by takového muže poslala do háje (nejpozději) po pár měsících vztahu. Druhá věc, se kterou jsem se nedokázala ztotožnit, bylo Emilyino chování vůči své tchyni, která se neustále (logicky) snažila ji vyprovokovat a Emily se VŽDYCKY nechala. Vlastně své tchyni neustále přímo nahrávala a já nedokázala pochopit, proč to dělá, jelikož bych na jejím místě jednala úplně jinak. Každopádně tou nejzásadnější věcí, která mi tak trošku "pokazila" dojem ze závěru, byl fakt, že jsem ten konec až na určité detaily odhadla, takže mě minul takový ten wow efekt, díky kterému má tato kniha pravděpodobně tak skvělá hodnocení. Samotný závěr mi také nepřinesl odpovědi na všechny otázky, které jsem k rozuzlení měla, ale můj celkový dojem zachránil citlivý a milý epilog.
Sečteno a podtrženo, čekala jsem víc, ale i přes výhrady jsem si čtení opravdu užila, prošla všemožnými emocemi a odpoutala se od reality, takže hodnotím krásnými 6,5 hvězdičkami z 10 :)

17.02.2022

(SPOILER) Páni, tak to byla jízda!

Do půlky to bylo vlastně docela zábavné čtení: maminka, pro jejíhož dokonalého synka není žádná dost dobrá. Trochu mi to připomnělo můj oblíbený film “Příšerná tchyně” s Jane Fonda. Pak jsem ale začala tušit, že nic není tak, jak se zdá a přestalo to být vtipné. Nakonec se mé podezření potvrdilo, ale i přesto mi při závěrečném rozuzlení naskočila husí kůže.

MATČINA HRA je pro mě prototypem parádního psychothrilleru; přesně takové tituly od tohoto žánru chci a očekávám.

Od Sandie Jones už mám tímto přečtené vše, co u nás doposud vyšlo. MATČINA HRA byla jednoznačně nejlepší, PRVNÍ CHYBA byla také skvělá a NEVLASTNÍ SESTRA v porovnání s nimi, pravda, o fous slabší, ale stále stojí za přečtení.

16.02.2022

Tak tohle bylo zajímavé. Přiznám se, že prvních dvacet stránek jsem četla třikrát, začátek byl pro mě velká nuda a knihu jsem pokaždé odložila. Nakonec jsem ale úvodní nudu zdolala a příběh byl zajímavý. Konec byl předvídatelný asi od poloviny knihy.

28.01.2022

Takhle nejak jsem si představovala oddechovku, odskoceni od detektivek. Napínavé, čtivé.

18.01.2022

Ani druhá kniha od S.Jones nezklamala.
Čtivá od začátku, až do konce. Takovou tchyni ani přítele, bych za žádnou cenu nesnesla.
Příběh měl spád a četl se úžasně!

17.01.2022

zajímavá matka :D a ten konec

16.01.2022

moc se mi to líbilo,zezačátku trochu nudné ale potom mně to nepustilo až jsem dočetla do konce a ten byl teprve překvapivý,no prostě budu shánět další její knihu

01.01.2022

30/21 Poslední moje prečtená kniha roku 2021 a moc se mi líbila. Byla velmi čtivá a byla jsem strašně zvědavá, co zas ta sůva vymyslí. Kdybych byla hnidopich a hledala v příběhu logiku, vím, ze by to šlo asi i jinak, ale to by kniha byla o ničem. Moc se těším na další díla autorky.

26.12.2021

Pro mě průměr, od poloviny jsem hodně přeskakovala a teprve konec mě zaujal a dal smysl.

24.11.2021

(SPOILER) Sadie Jones řadím na seznam svých top autorů. Dosud jsem měla přečtenou jen Nevlastní sestru, která se mi líbila moc, ale Matčina hra, to byla taky topka.
Skvělý čtivý psychologický thriller, kdy nám Jones nádherně rozebere mezilidské vztahy uvnitř rodiny. Dotýká se témat jako jsou například alkoholismus, týrání, rakovina. Upřímně jsem konec vůbec neodhadla, takže jsem koukala jak péro z gauče :D.
Co vše je schopna osoba udělat, aby vás odstranila ze svého života?
S Matčinou hrou rozhodně nesáhnete vedle!

19.11.2021

Přečetla jsem celkem rychle, kniha zajímavá a možná nereálná….ale proč ne. Hlavní hrdina mě později štval a i hrdinka se přiznám….námět a celkově i ten konec, překvapivé. V knihovně bych ji mít ale nutně nemusela.

11.10.2021

Těžce předvídatelné, nelogické a místy naprosto nepravděpodobné. Dobře se to četlo, to ano, ale ve finále z toho byl plytký rádoby psycho-thriller pro ženy. Tolik klišé najednou... "Šokující" závěr byl tak těžce na sílu, že to nemohlo snad překvapit nikoho. Za mě spíš nenáročné čtení, určitě bych se k tomu nevracela. Jediné plus, co jsem v knížce viděla, byly poměrně detailně zpracované vzory manipulativního chování, kdy je opravdu v realitě časté, že si člověk začne klást otázku "zdá se mi to? neblázním snad já?" - před manipulací Pammie (a v reálném životě lidí jako ona) je velice těžké se bránit.

27.09.2021

Kniha se mi nečetla dobře, sem tam byla dost zdlouhavá a nudila mě. Take se mi nečetla snadno, protozě jsem podobnou šikanu zažila na vlastní kůži v práci. Takový ten pocit, kdy člověk vlastně neví, že ho druhá osoba šikanuje a přemýšlí co udělal špatně, že se takhle cítí. Je to šílené. Ale zpět ke knize. Konec jsem tak od poloviny tušila. Určitě se k ní nevrátim a ani ji nemohu doporučit, protoze ve mě zamechala jen špatné pocity. Napsaná je ale dobře a kdo má na tyhle hry žaludek ať si ji přečte.

23.09.2021

Prvních pár stran jsem měla pochybnosti, jeden by řekl že taková plytká kniha s jednoduchým dějem a naivní hlavní postavou, ale překvapivě velmi dobrá knížka, čte se snadno, příběh napínavý a konec super : )

13.08.2021

Velká spokojenost. Čtivé, napínavé a ten konec. Mohu doporučit.

11.08.2021

Páni, tohle bylo něco! Od Sandie Jones jsem četla už Nevlastní sestru, která mi přišla spíše průměrná, zatímco Matčina hra mě dostala! Bylo to čtivé, napínavé, pořád se tam něco dělo a příběh postupně gradoval. No a ten závěr?! Ten mi vyrazil dech, vůbec jsem to nečekala. Během čtení mě napadaly různé scénáře a říkala jsem si, jak jsem to prokoukla a že mě už nic nepřekvapí. Jenže jsem byla úplně vedle. Tenhle psychothriller se autorce vážně povedl, hraje si s vámi až do poslední stránky. Tyhle rodinná dramata mě poslední dobou fakt baví a když se tam ještě přimotá tchyně, je to o to zajímavější.

27.07.2021

Naprosto výborný psychologický thriller. Milovníky tohoto žánru nadchne.

13.07.2021

Psychotriller pro ženy, který se dobře čte. To především. S originalitou je to už trochu horší a po logické stránce taky trochu pokulhává. Emily se seznámí s Adamem, dokonce chystají svatbu. Tchýně ovšem vztahu nepřeje. Chce dvojici rozdělit. Proč? Je snad zvyklá na pozornost, chce strhávat zájem pouze na sebe a za každou cenu? Nechce se o syna dělit, protože jí obírá o lásku? Má ráda drama a vše pod kontrolou, tedy i své potomky? Následuje známější scénář. Matka se nechová dobře, syn jí však odmítá vidět ve správném, nelichotivém světle a matku brání. Emily postupně trápí dva lidé a v problematické rodině nemá zastání. Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, ani Adam, ani samotná Emily nejsou úplně OK.
Musím říct, že žádná z postav není úplně v pohodě ani sympatická. Myslím, že je skvěle vykreslený charakter tchýně, nedostatečně snoubenců. Několikrát jsem si říkala: řešili by lidé svůj problém takhle? Následuje twist na závěr, kdy jsou násilně poupraveny charaktery, aby to dobře pasovalo do pointy. Konec je pak nečekaný, o to více však neuvěřitelný.
Na závěr musím podotknout, že jsem čekala, že příběh bude drsnější, v tom mi spíš mile překvapil. Na obálce, která umí vzbudit zvědavost, je totiž zobrazená trochu zavádějící krev na svatebních šatech. Krvavé to ovšem není ani zdaleka a postavám se nic moc strašného neděje. Nedávno jsem četla jinou knihu o domácím násilí, „Za zavřenými dveřmi“, a to byl mnohem těžší teror. Tohle je ještě vlažný čajíček. Ale jinak se to četlo snadno, to připouštím a nechtělo se mi jí odložit, aniž bych jí skoro v jednom tahu (pravda, s občasným přeskakováním) nedočetla až do konce.

26.06.2021

Matčinu hru mám na seznamu už nějakou dobu, takže jsem byla ráda, že se ke mně konečně dostala a já se do ní mohla pustit. Bohužel jsem čekala něco trochu jiného, protože mi kniha nesedla a do čtení jsem se musela nutit.

Námět je to, co mě na knihu nalákalo nejvíce. V druhé řadě pak spousta pozitivních názorů a obálka. Na knihu jsem se moc těšila a byla zvědavá na zpracování námětu.

Problém přichází hned s postavami. Hlavní hrdinka mi vůbec nesedla, byla mi nesympatická a vadilo mi její infantilní chování. Navíc jsem vůbec nechápala její rozhodnutí! Hlavní hrdina mi byl ze začátku sympatický, ale v průběhu čtení se to výrazně změnilo. Pammie byla přesně tou postavou, kterou měla pro tento příběh být.

Dost mi také nesedl autorčin styl psaní. U čtení jsem se nudila, ke knize jsem se nevracela s nadšením a měla jsem co dělat, abych se do čtení donutila.

Kniha mě téměř do konce nebavila, nemohla jsem se začíst a nenapadalo mě nic, co by mě mohlo ještě překvapit. Konec to ale značně vylepšil! Byla jsem překvapená a nemohla od něj odtrhnout oči. To ale bohužel nevyvrací, že jsem četla mnohem lepší thrillery!

Co musím zmínit je, že námětem je to asi nejlepší psychothriller, který se mi dostal do ruky. Na druhou stranu návykový, jak uvádí obálka, mi nepřišel vůbec.