Marná láska

16.09.2016

Nevím, kde se mi v hlavě vzala ta představa, že byl Borovský člověkem uzavřeným, smutným a tajemným, že veškerý čas trávil kritizováním a bojováním za člověčí tupost, že byl někým, kdo se stará víc o ostatní než o sebe…tady je jiný. Zamilovaný. A sluší mu to! :-)
Nemluvě o stylu psaní, onkání, větné skladbě a slovosledu, mě též překvapilo, kolika dlouho neslyšených a zajímavých slov jsem se v jeho dopisech dobrala – např.: soucestovníci, předhůzky, francle, visitace, kropenice, lajblíky, parkán, kafírna, aj.

Stojí za přečtení!
-------

K. B.: ,,(...) Buďte jen hodně dobré mysli a vzpomínejte si často na toho, jenž si též často na Vás vzpomíná. Pište mi jen, prosím, hned; třeba s chybami, lepší od Vás psaní s chybami, než sto jiných bez chyb. Přeju Vám všechno dobré, milá Fany.
Bor.
Měla se dobře, hodně dobře a psala mi hned.“ (str. 15)

F.W.: ,,(...) Kdybych napsala sto těch nejlepších hubiček, přece jedna vskutku daná by byla lepší. Však že to předělat nemohu, tedy je trpělivosti zapotřebí. Měl se dobře, byl hezky zdráv, tak jako na něj si často vroucně vzpomínající
Fany Weidenhoffrová.
Psal hezky brzo a mnoho, nebo mne tím obveselí." (str. 17)