Germanicus

29.03.2021

Další detektivní příběh Marka Corvina, tentokrát je obětí Vříďův adoptivní syn Germanicus. Kdybych předtím nečetla (asi tak třikrát) knížku Já, Claudius, absolutně bych se neorientovala v postavách. I tak mi čtení zabralo spoustu času. Tento díl mi nepřišel zdaleka tak čtivý jako Ovidius, nebyl ani zdaleka tak vtipný, a stejně jako Cori mi vadila hromada anachronismů, k již jmenovaným bych ještě přidala třeba papír. A stejně jako braunerové mi vadilo časté opakování slov, nejvíc mě vytáčelo oslovení "kamaráde". Asi si dám od Marka Corvina na nějaký čas pohov.

11.12.2019

Máme tady druhý případ, který řeší M. Valerius Corvinus, mně velmi sympatický "rudý lemoun". Záhadná smrt Germanica patří jednoznačně k tomu nejzajímavějšímu a nejznámějšímu z tajemstvím opředených smrtí ve starém Římě. (No na přirozené smrti Augusta toho mnoho nenajdeme a na profláknuté vraždě Julka Caesara už vůbec ne). A já samou radostí nad touto povedenou sérii, načala hned její další díl (Pekařku z Lydie, i když si nejsem jistá, zda to neměl být spíše Seianus).

"Jo. To sedělo. Vysvětlovalo to teatrální chování v Germánii a jeho návštěvu na místě Varova masakru, kde podle všech předpokladů miláček Říma doslova ronil slzy nad zbytky zmasakrovaných legií, než z nich posbíral to, co zůstalo, aby je mohli pohřbít. Bohabojný a jemnocitný. Chápal jsem, jak to Secundus myslí; z Germanika sálalo tolik upřímnosti, že jste jí měli plné zuby. Ani já jsem neměl bohabojné hrdiny příliš v lásce. Vergiliova Aenea jsem z duše nenáviděl už ve škole; a stejně jako Aenea i Germanika bych považoval za sympatičtější osobnost, kdyby jenom jedinkrát v životě šel na zajíce, a střelil kočku."

04.02.2018

Tahle detektivka rozhodně není odpočinkové čtení. Čtenář bez předchozích znalostí římských dějin se musí v příběhu nutně ztrácet. Vyšetřování skutečné události, podezřelého úmrtí Germanika, je postavené historických faktech. Všechny osobnosti včetně detektiva Marca Corvina jsou reálné osoby. Hypotézy našeho detektiva jsou hodnověrné a klidně se to tak mohlo stát. Nechybí slovníček osob a historická poznámka. Vřele přitom souhlasím s autorovým názorem o rozdílu mezi historikem a autorem historického románu:

"Povinností obou je být přesný, pokud se jedná o líčení skutečných událostí, ale v ostatním se rozcházejí."

Marcus mluví jako Phillip Marlowe, třeba scéna z obchodu:
"Chlápek za pultem byl Germán: primitivně vyhlížející čahoun s rezavými vlasy, na nose bradavici, která by nedělala hanbu ani císaři a která mi znechutila cizrnu tak na měsíc... Žena přede mnou odešla s čtvrtkilem cizrny."

Musím ale říct, že mi dost vadily jeho neustále opakované výrazy, ty jeho "Kamaráde", "Uhm", "Doprdele", "É...", "Ach Jupitere" a to "mravenčení v týle". Lindsey Davis to prostě není.