Marabu
Miroslav Pech
Na jaře 2019 zasáhly do života Miroslava Pecha, autora úspěšného generačního románu Cobainovi žáci, několika povídkových knih i hororových příběhů, krátce po sobě dvě rodinné tragédie s nimiž se pokusil literárně vyrovnat básnickými cykly Syn a Bratr. V syrových, přitom však pietně vážných verších, na prvotinu až neobvykle vyzrálých, navrací tváří v tvář smrti důstojnost slovům a obsahům, které v matoucím civilizačním šumu současnosti povážlivě ztrácejí na relevanci. Kniha je nazvaná podle třetího cyklu, v němž autor se stejnou bezprostřední vřelostí jako v předchozích dvou líčí svou nelehkou cestu k pochopení komplikované osobnosti dědy z matčiny strany.... celý text
Přidat komentář
Miroslav Pech je jedním z mých oblíbených autorů. Poezií mne nicméně překvapil. Ale v dobrém. Krásné básně o bolestných prožitcích.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mainstream |
| 2020 | Dítě tmy |
| 2017 | Cobainovi žáci |
| 2021 | Hranice už nejsou, tati |
| 2022 |  Rytíř |
Kniha Marabu je v
| Přečtených | 10x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 8x |
| dalších seznamech | 1x |
Byl jsem u toho,
když zazněla ta slova.
A kde slovo oněmí,
na papíře se zvěčnit nechá.
Časem, zralé,
klidné, nespěchá.
Sledoval jsem jeho tvář,
v níž se to skrývalo, zřelo,
na čas ztratila svou zář.
Ale život plyne, tlačí, žene,
s dílem občas v jedno splyne,
živí ho a vede pero,
na světlo táhne z míst,
kde bývá šero.
A bílý papír, místo světlé,
láká, drží, nechá slova hníst.
Byť srdce pořád bijí, tlukou
v dálce i blízko havran kráká.
A já se omlouvám,
na tuhle knihu,
a slzy stékající po tvářích,
jsou prostě slova krátká.