Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91771/bmid_manon-lescaut-Z5c-91771.jpg
4
1471
1471
Slavné Nezvalovo básnické drama Manon Lescaut, které je dramatizací Prévostova stejnojmenného románu, vzniklo v roce 1940 pro Burianovo D34 a na českých jevištích se úspěšně objevuje dodnes.
Přidat komentář
Knížku jsem četla k povinné četbě na radu kamarádky, které se líbila a musím říct, že mně se knížka také líbila a bavila mě. Sice jsem si Manon jako postavu takovou moc nezamilovala, ale i přes to mě to neodrazovalo a určitě doporučuji, pokud ji máte v povinné četbě. Není ani moc dlouhá, je i celkem čtivá. Dalo by se říct, že je to i taková oddechovka, co se knížek z povinné četby týče. :)
Nádherná kniha. I když ji většina zná pouze pro to, že patří do seznamu povinné četby, myslím, že by si ji měl přečíst opravdu každý.
Není co dodat, klasika zůstává klasikou, nádhera zůstává nádherou a krásná a čtivá poezie zůstává nesmrtelnou.
Kniha mě opravdu strhla, přečetla jsem ji na jeden zátah.
Verše jsou jednoduché, ale přesto poetické a smutné, ale i veselé. I příběh sám je chvíli až komický (hlavně chování Manon) a na konci tragický.
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych ♥
Co víc k tomu dodat..
Správně ztřeštěné dílo, i s tím vším opakováním veršů a prolínáním motivů a rýmů mezi jednotlivými postavami. Nedokážu to brát tak úplně vážně, jelikož by mi to přišlo spíše úsměvné, než krásné nebo smutné, ale v podstatě je to příjemná kniha na uvolnění mysli a kochání se hrou se slovy. Zažít bych to stoprocentně nechtěla, ale jako potěšení na papíře to bylo to pravé. A kdo by nechtěl takového rytíře? No já rozhodně ne. Ale umřít pro krásu... to každopádně.
Po dlouhé době poezie a rozhodně mě neodradila od dalších veršů..."Za všechny poklady světa -
nedám váš jediný vlas - za všechny mladá léta - jedinou z vašich řas" To není povinná četba, ale povznášející a doporučující literatura!
Parádní záležitost, tato kniha.
Zase jsem se jednou vžila do hrdiny - tentokráte to byl pro mě nezvyklý hrdiny, rytíř Des Grieux.
Racionální myšlení bylo obětováno pro krásy mládí. Jeden život zmařen. Stačil jeden pohled.
Možná to vidím až hodně tragicky, možná by moudrý rytíř trpěl více, kdyby se Manon zřekl, kdo ví.
Každopádně se mi vybavil jeden citát O. Wilda, který mě tolikrát pobouřil a s kterým jsem tolikrát nesouhlasila, teď se mi zdá hodně výstižný:
"Ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou."
K Manon jsem se dostala díky povinné četbě ve školních letech a musím uznat, že to není špatné dílko, i když mě to veršování někdy rozptylovalo od samotného děje. Ale to bude spíše tím, že na poezii moc nedám, s kvalitou díla to nemá nic společného. To autor zpracoval velmi dobře a procítěně.
Nádherná hra! Opravdu jsem se nad chováním Manon velmi bavila. Prostě se chovala jako šestnáctiletá puberťačka- což ona i byla :-). Emočně to byl pro mě krásný zážitek a občas mi bylo opravdu líto naivního rytíře, který opravdu často působil jako "zmoklá slepice".
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry romantika dramata poezie
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Taktéž se řadím k těm, kteří knihou nejsou až tak nadšeni. Nezvalovo okouzelní prepubertálními a pubertálními dívkami je známé, takže jistě nějakou takovou rozmarnou holčičku, která si v 16 letech myslí, jak jí patří celý svět, zažil na vlastní triko. Možná si často připadal i jako zmoklá slepice. Ale jak zde někdo píše v komentářích, co se témat nešťastné lásky týče, je jich povícero lépe zpracovaných, a pokud jde o rozmarné ženy, líbí se mi více Shakespearovo Zkrocení zlé ženy, které alespoň nabízí jakés takés východisko, a jen utrápeně nevzdychá, jak tyhlety veršíky. Každý z nás byl mladý, bláznivě se zamiloval, ale tady mi přece jen přijde, že už se de Grieux často chová jen jako pitomec bez vlastního úsudku. Navíc když měl jistý čas si věci v klidu promyslet, aby se podruhé, potřetí už nedal tak zbláznit. Jinak souhlasím s autorem, že u žen láska je něco jiného než to, komu dají přednost - láska je pro ně romantický pojem vznášející se v obláčcích, ale jak jde o tvrdou realitu přežití, jdou za tím, kdo nabídne víc a kdo nabídne i ty dárky. Příběh vzbuzuje spoustu myšlenek na téma soužití mužů a žen, má zajímavý a poetický jazyk, jen mi vadilo, jak zbytečně často se posléze začne opakovat - nejen celými slokami, ale i situacemi, jen postavenými do jiného prostředí. V podstatě nekonečný kruh, kdy si kdejaký autor vždycky vypomůže smrtí jedné z postav, protože je to tak nejjednodušší a kruh se konečně poruší. Proto se vracím zpět ke Zkrocení zlé ženy, která ty kruhy dokáže povýšit pokaždé na novou úroveň, až po závěrečnou pointu, kde - mankote! - nikdo dokonce neumře.