Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
Manon Lescaut je veršovaná hra o sedmi obrazech, jíž byl předlohou román Abbé Prévosta. Premiéru měla v dubnu 1940 v divadle D 40, načež byla vydána knižně a okamžitě se stala bestsellerem. V anketě „Nejčtenější kniha roku 1940“ suverénně zvítězila. Objevily se desítky nových vydání a kdyby mohla být volně prodejná, strhala by všechny nakladatelské rekordy. Po skončení okupace však zájem neustal a během deseti let od prvního vydání kniha vyšlo celkem kolem sta tisíc výtisků, což je na veršovanou hru skutečně neobyčejný úkaz i ve světovém měřítku.... celý text
Přidat komentář
Nejsem moc na veršované knihy, ale tahle se mi moc líbila. Nezapomenutelné verše plné lásky. Nádhera.
Kniha se mi četla krásně, příběh byl vcelku poutavý, postavy víceméně sympatické, jen teda rytíř byl slepý a mě ho bylo celou dobu líto, proto 4* (nicméně kdyby to byl happy ending nebylo by nad čím přemýšlet) :)
Příběh velice čtivý a poutavý. Jen byl náš rytíř docela slepý, když viděl Manon tak, jak vyjádřil Nezval v nejvíce známém veršovaném úseku :)
Tohle je jedna pro mě v TOP 10 knih.
Nemusím básně a kromě povinné četby jsem je nikdy nečetla, podobně nemiluju čtení divadelních her.
ALE tohle je DOKONALÁ ÚKÁZKA KRÁSY ČESKÉHO JAZYKA. Opravdu nezapomenutelné verše a naprosto nádherné. Před Nezvalem v tomto klobouk dolů.
"Manon je moje umřít pro krásu".. po této knize sáhnu vždy, když je mi veselo, když je mi smutno, když nemám co číst, když se chci pokochat těmi nejoblíbenějšími pasážemi. Prostě pro mě v TOP10.
„Des Grieux:
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
Nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu…“
Manon, že je motýl?! Manon, že je včela?! Manon, že je růže hozená do kostela?! Ale kdepak, Manon je potvora a možná přece jen i trochu naivka, která to s muži umí, zahrává si s nimi a díky její kráse jí to vychází. Její rytíř byl bohužel nezkušený mladý muž, kterého původně čekal seminář a dráha kněze, ale osud mu do cesty poslal právě lehkovážnou Manon a on jejímu kouzlu podlehl. Marné byly rady jeho přítele Tibergea. A i když se sám několikrát přesvědčí, že Manon má do „svatého obrázku“ daleko, přesto je jeho láska natolik silná, že ji nedokáže opustit (alespoň ne na dlouho). Na druhou stranu si za spoustu trápení taky mohl sám, když její výstřelky dobrovolně snášel a ještě ji omlouval. Ale i tak mi ho občas přišlo líto (např. když mluvil s Modestou : „… Já mám jen lásku a věrnost, a ženy opovrhují mou chudobou a jen si krutě zahrávají s mou upřímností!“). Jindy zas bylo té jeho ufňukanosti až moc a nebyla dvakrát příjemná. Ale komu není rady, tomu není pomoci…Manon byla tak trochu zlatokopka a i to vedlo k její zkáze, přesto nevím, čím to je ale jako hrdinka mi až tak nevadila, semtam byla i zábavná. Každá příčina má následek a tak poté, co se pokusí dvojice podvést otce a syna Duvalovi (kteří se oba pokouší Manon svést), dostaví se i trest. Přiznávám, byť mi po většinu děje Manon přišla jako vypočítavá mrcha, tak na konci mi jí bylo líto a její závěrečná slova na mě zapůsobila (dokázala, že ta láska nebyla jednostranná a ona přece jen svého rytíře milovala)…
Tolik k příběhu a jak se tohle dílko četlo – moc dobře. Je to psáno ve verších a ty se panu Nezvalovi povedly. Některé pasáže jsou krásné, jiné vtipné, občas dojemné a pár je jich hodno uchování v paměti. U čtení jsem se bavila a místy jsem jen kroutila hlavou nad scénami ústřední dvojice… Co dodat? Snad jen, že „Manon je hříšná světice“ a pan Nezval umí…:)
Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela, Manon je vše, co nikdy neztratí svůj pel, Manon je rozum, který mi uletěl... Ty verše jsou prostě krásné!
Krásné verše, víc říkat nemusím. Přiznám se, že nemám ráda ani dramata ani poezii, ale Manon Lescaut je kombinací obojího a přesto je to kniha nádherná a ráda se k ní za čas zase vrátím :)
Útlá knížka se silným dějem, krásné verše, krasný příběh....Ach, ta láska jak je slepá!
Manon ach Manon z Arrasu, to je moje umřít pro krásu....
Velice pěkné, už jako menší jsem ty verše znala, ale až když jsem si knihu vážně přečetla pochopila jsem tu sílu a krásu příběhu a veršů, které Nezval stvořil.
Hezky se to čte, doporučuju! :-) Sice možná trochu běžná zápletka a rytíř byl teda velice ufňukaný, ale dobrý :-)
Krásné verše.
(P. S. morbidní pohádku O králi a vose umím nazpaměť už někdy od třetí třídy)
Nezapomenutelná knížka. Nádherné a nepřekonatelné verše. To je prostě Manon Lescaut od Nezvala.
Ačkoli nemám příliš v lásce čtení divadelních her, tato mě do sebe naprosto vtáhla, přečetla jsem ji za jedno odpoledne.
Neuvěřitelně silný a citlivý příběh, vyprávěný s něhou a láskou... Mohu jedině doporučit.
Nemám ráda poezii, jelikož mi příjde moc umělá, ale tohle je dokonalé.. Kolikrát jsem si v knize našla oblíbené rýmy, které jsem si musela někam přepsat a kolikrát jsem se v knize sama viděla, nespočítám.
Krásné čtení. Nádherné bylo i televizní ztvárnění s Janou Preissovou a Petrem Štěpánkem.
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry romantika dramata poezie
Autorovy další knížky
2001 | Manon Lescaut |
1969 | Edison |
1999 | Básně noci |
1966 | Sbohem a šáteček |
1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
ač podobné veršované či divadelní knihy moc nečtu, tato patří mezi mé nejoblíbenější... četla jsem již několikrát, většinou jedním dechem :-) Manon je můj osud :-)