Malinka
Dita Táborská
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343391/bmid_malinka-1hc-343391.jpg
4
772
230
Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezenec. Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo. Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa svého života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. Čtyřicetiletá Alice tohle promýšlet nepotřebuje — zřetelně to vnímá svou intuicí, avšak složité konstelace mateřství, do kterých se dostává, jsou i pro ni nečekanou výzvou. Otcem dítěte, které obě ženy spojí, je Alicin manžel Roman, jenž po dítěti hluboce touží. Román Malinka je především svižně a vtipně vyprávěný příběh, který s nesmlouvavou naléhavostí zobrazuje krizi lidské identity, zamýšlí se nad její podstatou a právem na ni. Rodičovství v mnoha podobách se v něm vymyká definicím. Postavy románu se navzájem potřebují k životu, ale ten je často škodolibě plácá přes prsty. (Dotisk r. 2018)... celý text
Přidat komentář
Mnoho, mnoho komentářů, co ještě napsat? Někdo už vyjádřil podobný pocit, že přibližně uprostřed knihy to začalo nějak drhnout, pak se to zase rozjelo. Hlavně to bylo "rande" Alice s Malkou a alkoholem. Připadalo mi to nějak divné a prostě jsem tomu vůbec nevěřila. Pak se to začalo zlepšovat a jelo až do konce. Bůh mi nevadil. Celkově musím uznat, že dost dobrý. Samozřejmě mě také rozčilovalo chování některých postav, ale bylo to vlastně pochopitelné. Roman se podle mě nějak zvláštně přeměnil, něco mi ke konci přišlo dost uspěchané. Pocity ve mně asi zůstanou dost dlouho a to je u knihy podstatné.
Hlavni postava mi prisla misty silena a jeji reseni situaci dost extremni ..precetla jsem,ale obcas jsem bojovala s chuti toho nechat...
Tohle byla symfonie. Nádhernej jazyk a stylistika, propracované postavy (ono o románu na 430 stranách stihnete hlavní postavy rozvést a utvořit si k nim vztah, není to jak novelka o 200 stránkách). Drsná realita se občas prolne s fantasmagorickými představami, vztahy, myšlenky, hledání, tohle je podle mýho gusta.
Co na mě bylo moc - ty dva vstupy z pohledu Bůh.
Co velmi cením - sugestivní popis postav a taky prostředí! Ze začátku jsem byla nadšená z natáčecího placu, a i další pro mě netradiční prostory a přesvědčivý detaily z nich (ústav, ministerstvo, vzpomínky na Mongolsko a další) byly hrozně fajn.
Sakumprásk se jedná o další knihu s tématem hledání vlastní identity, tápání, o vztazích mezi rodinou i mezi lidmi, se kterými se v životě potkáváme, nicméně mi přijde, že Malinka jde malinko hloubš, než další populární knihy na podobné téma.
Skvěle napsaný román! Všechny postavy skvěle vykreslené a s Malkou i Inou jsem dokázala soucítit a chápat je. U části z kojeňáku a natahování ručiček z postýlek jsem regulérně bulela. Snad se něco změní s novou legislativou kolem kojeneckých ústavů... Určitě si udělám čas na pokračování.
(SPOILER) Na prvotinu překvapivě dobré. Co hodnotím pozitivně: a) přesvědčivé podrobnosti z různým oblastí - kojeňák, natáčení filmu, zubařina, ministerstvo zahraničí b) otevřenost ohledně adopcí, těhotenství, mateřství... porod mě skutečně dojal, c) ač se zdá, že vše vyvrcholí nějakým nepravděpodobným happyendem, není tomu tak - konec mě nepříjemně zasáhl, ale to je lepší než happyend :) d) Vliv náhody a nepochopení. Postavy všechny nesympatické, tím autorka připomíná Hůlovou nebo Soukupovou, téma adopcí zase Boučkovou. Co hodnotím negativně: a) příliš doslovné popisy toho, co postavy cítí, ač je to jasné z jednání a promluv, občas poněkud strojené dialogy, kdy se nahlas říká i to, co by nikdo takto nahlas neřekl, b) pasáže z pohledu mimina a z pohledu Boha -resp. zachraňuje to druhá pasáž s Bohem, ale ne moc. Každopádně kniha stojí za přečtení a jsem zvědavý na další tvorbu autorky.
Prvně musím zmínit, že autorčin jazyk je skvost. Ta proměnlivost – přímá, nepřímá řeč, formy vypravěčů. Jeden by čekal, že se v tom ztratí. A ono ne. Naopak! Obzvlášť při pasážích s Malkou to přidá na prožitku.
Příběh to byl vskutku nelehký, čím víc stránek ubývalo, tím víc jsem si přála aspoň ždibet štastného konce.
Mě kniha neuvěřitelně dostala. I když zároveň mne i hlavní hrdinky neskutečně štvaly. A to jak Malka, tak i Alice a svým způsobem i Inka. Ale stejně konec jsem si přála jiný. A zároveň jsem všechny ženy chápala.
Byl to opět krutý příběh, velmi emotivní, smutný. Takový prostě život někdy je. Nevyřízené účty nebo-li nevypovídané křivdy už se někdy nikdy nepoví. Kniha by nám měla napovědět, že je potřeba vše si vyříkat, promluvit hned, protože pak už je někdy pozdě, ale život si plyne dál... Nikdy se nezastaví. Knihu určitě doporučuji, čapne a nepustí.
Zpočátku se mi kniha nečetla moc dobře, po první kapitole jsem už uvažovala, že ji odložím. Nakonec jsem se ale začetla a četla celkem s chutí, i když mi hlavní hrdinka také nebyla sympatická.
Líbilo se mi vyprávění z pohledu více osob, kde je vidět, jak na stejnou situaci každý nahlíží jinak a proč. Zajímavý smysl pro humor. Nelíbily se mi některé pasáže z intimního života až vulgárně popsané.
Časem nejspíš přečtu od autorky i druhou knihu.
Hrozně moc jsem se na knížku těšila, protože ji tu všichni chválí. Bohužel ale musím jít proti proudu a přiznat se, že Malinku odkládám. Moc se mi líbí styl autorky, jazyk je hezky barvitý a fakt na mě udělal dojem. Mám ale problém s příběhem, není tam prostě nic, co by mě jako čtenáře "nutilo" číst dál.
Knihu jsem přečetla,ale byla psaná zvláštním způsobem.Hodně jsem se musela zastavovat a přemýšlet o kom čtu a kdo je kdo.
Rozhodně to nebylo lehké čtení. Zajímavý a smutný příběh o ne/pochopení druhých i sebe samých.
Dočetla jsem knížku v noci. Ještě plno dojmů doznívá. Mám chuť napsat HUSTÝ, MAZEC, NÁŘEZ. Jestli toto je prvotina, musí mít autorka ještě plné šuplíky :-)
Doporučila bych číst jen duševně vyrovnaným, jinak vás to roztrhá. Alespoň pro mě hodně sugestivní styl psaní
knížka která je potřeba "strávit", odpřemýšlet a odpustit. Nebylo to lehké čtení, ale příběh se mi celkově líbil. Líto mi bylo Iny. Nakonec se to všechno po....
Je až neuvěřitelné, jak na jednu knihu může mít tolik lidí, tolik názorů. Myslím si, že Malka vůbec nebyla zlá ani sobecká. Podle mě většina nepochopila to poselství knížky, kterou držela v ruce. Chápu její touhu a hledání identity, biologické matky. Myslím, že Inu milovala a Ina vidím, jako trochu vztahovačnou, vnucující pomoc. Mysím, že tyto vztahy nepochopí někdo, kdo něco podobného nezažil. Taky možná proto tu knihu chápu uplně jinak, než většina. Ina je pro mě tak trochu zrcadlem. Děkuju za možnost si tuto knihu přečíst. Autorka píše jiným způsobem, ale mně to nevadilo a dobře jsem se v knize orientovala. Přečetla jsem ji za dvě noci.
Musela jsem v sobě nechat knihu trochu uzrát, abych mohla napsat komentář. Malinka mě nechytla od první stránky, naopak, před ní jsem četla Petru Dvořákovou a Soukupovou, oproti jejich stylu psaní, jazyk Dity Táborské byl o poznání těžší.
Jak tu píše většina čtenářů, Malka je hodně nesympatická postava - sobecká, zlá, vždy nepochopená a ublížená, jako čtenář si k ní těžko hledáte cestu. Dalším čtením ale vyplouvá na povrch, proč je taková (i když v mých očích zůstala nepochopenou a sobeckou stále). Kniha mě ale vtahovala do děje s každou další stránkou a plný počet dávám za ten konec... brutální. Ten ve mně dlouho zůstane.
Krásný obal a zajímavě oddělené kapitoly této nijak oddechové knihy, do jejího čtení jsem se těžce dostávala, ač téma adopce je opravdu k zamyšlení. Co očekávají rodiče, kteří adoptují a jak to přijímá adoptované dítě. Malka mi teda lezla hodně na nervy se svým sobectvím a očekáváním, vždy s nastavenou rukou a samozřejmostí, že jí vždy někdo pomůže a její problémy vyřeší. Z druhé strany je asi samozřejmé, že dítě skoro vždy hledá své biologické rodiče a touží je poznat. Malka kolem sebe kope, ale hledá sebe samu, po kom je.
Někomu se nelíbila kapitola s Bohem. Ale přiznejme si, že i ti, kteří nevěří, občas pronesou "Pane Bože proč?" nebo podobně. Mě se to líbilo, protože jsem chápala problémy a pocity psychologa Petra, který byl před těžkým životním rozhodnutím. A za kým měl se svými myšlenkami jít. Moc dobře věděl, jak to v jejich branži chodí.
Závěr knihy je drsný ale i otevřený pro další pokračování, tak jako život. Bylo by asi hezké poznat, zda se Malka vzpamatuje a jak si ten svůj život upraví.
Jaromír: Přece jí musíme dát šanci Ino, moje děti jsou pro mě nejdůležitější na světě, stejně, jako ty.
Ina: Tvoje děti možná, ale ona není tvoje dítě.
Chválím bohatý jazyk, kterým je kniha napsaná, její čtivost i střídání pohledu více postav, což mám v knihách moc ráda. Také závěr se mi líbil, žádný přeslazený happy end, který by se ke knize vůbec nehodil. Všechny postavy mi byly ale hodně nesympatické, takže jsem měla problém je pochopit a vytvořit si k nim hlubší vztah. Zvlášť hlavní hrdinka Malinka mě vytáčela svou sobeckostí a zahleděností do sebe a měla jsem chuť na ni zakřičet, ať se probere a rozhlédne se kolem sebe, protože je tam spousta lidí, kteří ji mají rádi a chtějí jí pomoct.
Štítky knihy
prvotina česká literatura adopce psychologické romány rodičovství adoptované děti
Malinka
Kniha Malinka je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 1 075x |
| Čtenářské výzvě | 196x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 302x |
| Chystám se číst | 535x |
| Chci si koupit | 109x |
| dalších seznamech | 8x |
Určitě bych ke knize měla připomínky - zbytečně moc příběhů najednou . Adopce sama o sobě je příběh složitý, vztah obou stran se stále musí upevňovat a hlavně stále nehledat co jsme udělali dobře či špatně. Často si rodiče neumí poradit s vlastními potomky, natož s dětmi o jejichž matkách nic nevíme. Chvíli jsem Malku litovala, chvílemi jsem ji nechápala.