Malé ženy (zkrácené vydání)

Moje nejoblíbenější kniha

16.02.2015

Tak bohužel to není knížka pro mě. Moc zdlouhavé a moc "sluníčkové", možná kdybych byla mladší o deset let.

24.01.2015

Moc hezké, dojemné a chytlavé.

19.12.2014

Mám všeobecně moc ráda tyhle klasické románky. Na Malých ženách se sice již podepsal zub času a občas působí velmi naivně, ale najde se spousta milých a dojemných momentů a několik pasáží, které by bylo možné podtrhat a používat jako rádce v životě. Líbily se mi hodnoty, které byly v románu obsažené, ačkoliv samy dívky si k nim musely dojít. Myslím, že Joino rozhodnutí bylo správné a ačkoliv mi to bylo líto, chápala jsem jí a autorka tím jen dodala románu na realitě. Zároveň se to ale chvílemi dost táhlo a byla jsem vlastně ráda, když jsem to dočetla - konec ale moc pěkný.

09.09.2014

Malé ženy mě opravdu bavily, vzpomínám si, jak jsem je četla v každé volné chvíli a nebyla jsem schopná se od nich odtrhnout, ačkoli zpětně přemýšlím, čím to bylo. Samozřejmě faktem, že je kniha psaná čtivě, mile, nenuceně, také tím, že příběh byl zajímavý, hned mě to vtáhlo do děje a prožívala jsem osudy dívek společně s nimi. Knihu jsem četla už před dvěma lety, ale dodnes si pamatuju, jak jsem měla ráda Jo a fandila jsem mladému páru, bohužel už si nepamatuji jména..

04.09.2014

Knížka je milá, zábavná, dostat se k ní až ve čtyřiadvaceti je trochu ostuda :D Samozřejmě mě trochu rozčilovalo morální ponaučení na konci každé kapitoly :))

13.08.2014

Tohle je přesně ta kniha, která se četla před 20 lety a ještě dříve, bude se číst i za 20 let. Lepší ale bude, když si ji přečtete už teď :-). Proč? Protože je to milá kniha, ve které najdete odpočinek.

Kniha se mi strašně líbila ... :-) !!! určitě se budu snažit se k ní někdy vrátit ! DOPORUČUJI)

Je zvláštní kolik oblíbených ba kultovních anglicky psaných dětských knih je u nás prakticky neznámých (např. Peter Pan, Čaroděj ze země Oz, Králíček Petr (celá série) od B. Potterové, Malý bílý koníček od E. Goudgeové nebo Malá princezna od F. H. Burnettové). Jednou z nich jsou i Malé ženy L. M. Alcottové. Některé z nich dokonce dosud ani česky nevyšly nebo vyšly jen s osekaným textem a je známá spíš jejich filmová či televizní podoba. Zajímalo by mě, proč to tak je...

No ale teď k Malým ženám: čtení jsem si moc užívala, hlavně první polovinu (tím myslím úplně původní "Malé ženy" a ne ty různé přílepky). Cítila jsem velkou spřízněnost s autorkou, stejně jako třeba s Charlesem Dickensem, když jsem četla Malou Dorritku. I když uplynulo tolik času a doba se tak změnila, tak popisované postavy s jejich různými dobrými a špatnými vlastnostmi mi přišly jako známí lidé z mého okolí. Nevím jak vás, ale mě to vždycky udiví. To co je v dané době "normální" se přece dost radikálně proměňuje, tak jak je možné, že mi ti lidé jsou tak blízcí? Dělá mi to radost, zvlášť když vím, že Malé ženy jsou autentické vzpomínky Alcottové z dětství (i když pro knihu zidealizované).
Připadá mi, že pro američany to je pravý poklad, že mají takovou knížku (a můžou nad ní uvažovat o tom, co se od té doby změnilo a co naopak ne). Nevzpomínám si na analogickou četbu pro dívky v češtině. Alcottová totiž píše o úplně obyčejných radostech a starostech dívek ze středostavovské rodiny (zároveň propaguje středostavovské a křesťanské ideály). U nás si vybavuju dětské hrdiny z té doby (to myslím knížky, které přežily do dnešních časů) spíš z té nejchudší vrstvy (kde je ideálem srovnat děti do latě a naučit je poslouchat). Nebo vás napadá česká knížka odehrávající se v 19. století, kde by se dívky úplně přirozeně bavily tím, že by pěstovaly zábavy jako vlastní divadlo, noviny, debatní kroužek, hudba a učily se cizí jazyky? Přitom jejich rodina zchudla, a ony se musí dost ohánět. To jaké práce byly pro dívky jejich postavení přijatelné, a další stovky reálií v knížce obsažených, to je už samo o sobě zajímavé čtení. Ale mně se na knize a filozofii autorky hlavně líbilo, že každý měl v rodině a v životě svůj prostor (např. úzkostná Betsy nebyla nucená chodit do školy, osobitá Jo dostávala přesně tolik volnosti, kolik potřebovala a mohla bych pokračovat...).

Právě tahle velká vnitřní i vnější svoboda, která z knížky dýchá, mě nejvíc dostávala a přišla mi navýsost moderní.

(Postavila bych to do protikladu k Řídících Márince od F. Háje, viz můj komentář u prvního dílu Máriny. Snad by se tyhle knihy daly aspoň trochu srovnat, obě jsou pro dívky a Márinka také obsahuje autentické vzpomínky ze života dívky z chudé středostavovské a upřímně křesťanské rodiny, obě autorky se daly na spisovatelskou dráhu, mezi datem narození Alcottové a Wagnerové je rozdíl 45 roků. Mimochodem Márinka mi přijde dost podobná Jo Marchové. Jen je Márinka v knížkách mladší než holky Marchovy, v tomto moje srovnání pokulhává:
http://www.databazeknih.cz/knihy/ridicich-marinka-1-dil-29645 )

Druhý díl se zvrhnul už jen na postupné vyvdání hrdinek (jen ta část, jak se málem sobě odcizili Meg a John, ta mi přišla dobrá. A ještě se mi líbilo, jak dospěla a zmoudřela princeznička Amy). Zkoušela jsem i třetí díl (Little Men), ale nedala jsem to. Je to ještě o hodně horší zážitek než díl druhý, jakoby úplně jiná kniha od jiné autorky.

07.09.2013

Z prvu jsem i říkala, co mi má tahle knížka dát? Ale musím uznat, že první dojem klame! Kniha je čtivá, není nudná, má zápletky z reálného života... dokonalý! Doporučuju všem :)

27.06.2013

kniha opisuje detstvo a dospievanie svojich dcér....styri dcéry a každá je iná. Ich matka je pre nich oporou, podporuje svoje dcéry a vkladá do nich veľké morálne hodnoty....čítanie pre mládež.....