Měsíční zahrady

01.09.2016

Skoro všichni jsou nadšení, ale vždyť je to utrpení. Zmatené, nepřehledné, rozvleklé. Asi jsem hloupý :)

01.09.2016

Plnohodnotné, originální a "těžkopádné" fantasy s dost promakaným světem. Erikson píše v náznacích a odkazech. Čtenáře vrhá přímo do děje. Moc prostoru na prokreslení charakteru postav nedává, jejich motivy odkrývá pozvolna, ale děj pěkně odsýpá. Jak tu již někdo výše výstižně napsal - jedná se spíše o prolog. Nejpíš bude stát i za druhé přečtení.

17.08.2016

Parádní úvodní díl. Ze začátku trošku komplikované na zorientování, ale nakonec krásně jednotlivé linky splynuly a propojili se. Krasně propracované postavy... těším se na další pokračování...

19.07.2016

Přiznávám bez mučení, že dočíst Měsíční zahrady pro mě bylo docela oříškem. Když se na to zpětně po dočtením celé série podívám, tak vidím, že je to sice nejslabší díl, ale sedí si pevně a usazeně jako *** na hrnci. Přesto dávám jen 80/100, protože mám na první díl trochu útrpné vzpomínky :))

09.07.2016

Pokusím se to shrnout v kostce: Knížka s úžasnými popisy, mnoho postav a tedy spousta dějových linií, rozhodně to není lehké čtení pro každého. Ale když pochopíte na co se soustředit a tedy, že každá část má nějaký důvod a všechny dohromady dávají úžasný příběh jedné nádherné fantasy země s bohatou minulostí.

05.07.2016

Knihu som si prečítal na základe nadšených recenzií a vysokého hodnotenia. Asi som čítal niečo iné, pretože to bola natiahnutá nuda. Okrem toho sa mi stále plietli postavy (je ich tam kvantum), ktoré som si nakoniec premenoval, napr. paní Simtal na Slintal, Barúk na Pavúk a tak podobne. Niektoré dejové linky mi neskutočne liezli na nervy, napríklad Bába, to ma fakt dožieralo. Podtrhnuté a spočítané: knihu beriem ako úvod, preto dám šancu druhému dielu, potom sa definitívne rozhodnem, či svet Malazu stojí za to, prečítať ho celý.

04.07.2016

Tato kniha mi doma leží už několik let a za tu dobu jsem ji rozečetl asi pětkrát a vždy ji po cca sté stránce odložil s tím, že se to prostě nedá... A jsem nakonec moc rád, že jsem ji otevřel napošesté a donutil se to konečně dočíst. Kniha vám opravdu nedá vůbec nic zadarmo. Ocitnete se uprostřed děje, o kterém nevíte naprosto nic, stejně jako nic nevíte o postavách nebo malazském světě. To by ale nebylo to nejhorší. Autor totiž nic neříká přímo, spoustu věcí si musíte domyslet, a tak jsem se často u knihy zastavoval a musel jsem přemýšlet, cože se to vlastně stalo, popřípadě to zjistíte klidně o několik set stran později. A že si už nepamatujete, o co tehdy šlo? Váš problém, autor vám nic neodpustí. Ke konci jsem začal litovat, že jsem si od začátku nedělal poznámky, jelikož mi spousta věcí určitě unikla. Do děje jsem se dostal řekl bych daleko za polovinou knihy a do té doby to, co jsem četl, nedávalo moc smysl... Postupně ale jsem se do toho začetl a začal jsem si knihu opravdu užívat. Moc se mi líbilo několik dějových linek, kdy každá postava měla vlastní příběh, který ovšem úzce souvisel s ostatními a dohromady to dávalo úžasný celek, který ve finále vygradoval do dějového střetu prakticky všech postav. Doufám, že takto rozjeté to bude pokračovat i v dalších dílech, jelikož autor na spoustu otázek neodpověděl, spiš mi přišlo, že čím dále jsem se v knize dostal, tím těch nezodpovězených věcí bylo víc a víc a já prostě musím znát odpovědi.

Po první knize si nedovolím hodnotit. Zpočátku to působí jako sbírka povídek a nějakou dobu trvá než do sebe začnou zapadat. Autorova fantasie je vskutku bujná a velice originální, leč nejsem z těch, co si na originalitu potrpí, tak zde klóbrc dole. Bylo mi řečeno, že první díl je jakýsi pomyslný úvod do děje a světa a hlavně ať se na to nevyseru, že od dvojky začíná ta pravá jízda. Rozhodl jsem se, že tuto ságu pojmu jako výzvu, kterou zdolám, i kdyby mne to mělo přivést před bránu samotného Mistra Kápě...

teď jsem to začal číst, bohužel to čtu v angličtině, a jelikož jsem slyšel že i v češtině je to nesmírně těžké čtení, trochu z toho mám obavy. ale pomalu to louskám a zatím se mi to opravdu líbí. uvidíme co dál :)

25.01.2016

Malazská kniha padlých je série, která nedá nic zadarmo, teprve po přečtení všech deseti knih se uzavře alespoň to, co by se dalo nakonec považovat za hlavní dějovou linii. Vyprávění je nelineární, postav a dějů hodně. Čtenář nemůže ze začátku vůbec očekávat, že by věděl, o co že to vlastně jde. A proč je to tedy celé tak úžasné? Kdo miluje mytologii, velká vyprávění ve stylu "kmet vypráví u táborového ohně", příběh i svět až monstózní velikosti, přemýšlení o nejasné motivaci postav (která může začít dávat smysl až po dalších pěti knihách), asi vlastně nemá vůbec na výběr a musí Malaz milovat. Nic takového jinak asi v rámci žánru neexistuje. Vše ostatní má vždy jen něco z tohoto světa. Ano, je to obří dílo, spletité, ale zároveň originální, ohromující, napínavé a kdo se do tohoto světa opravdu ponoří, těžko bude zapomínat a netrpělivě očekávat další dávku. A kdo se nechce u čtení nadřít, má zatraceně na výběr.

05.01.2016

Malazaská kniha padlých mi byla doporučena dvěma známými a to nezávisle na sobě. Jedním z nich byl spolužák a druhým kolega a kamarád mého otce. Oba se shodovali v tom, že Malazská kniha padlých je něco jedinečného a úžasného.
Dnes už to vím, ale nevěděl bych to, pokud bych se neprokousal prvním dílem. Netvrdím, že četba Měsíčních zahrad byla snadná, ani že se jednalo o utrpení - je to mistrovský kousek, ostatně jako všechny knihy z této série - jen to není laciný mistrovský kousek!

Směle do toho! :)

25.10.2015

Výhodou Měsíčních zahrad je, že místo zdlouhavého úvodu se od prvních stran ocitnete uprostřed děje. Figury se vynořují jedna za druhou a vy ani netušíte, na kterou se zaměřit. A než se rozkoukáte, už kolem lítaj mrtvoly hlavních i vedlejších postav. Přitom minulost jednotlivých hrdinů autor nerozebírá, stejně jako historii svého světa. Samozřejmě že podstatné souvislosti odhalí, ale po troškách a teprve ve chvíli, kdy to má smysl. To ještě podbarvuje výborná stylistika, která dokazuje, že není žádný pulpař ale umí se slovy skutečně pracovat.
Steven Erikson stvořil cyklus, odlišující se od všech ostatních. To že má vlastní bohy, magii a dějiny, je samozřejmostí, ovšem on přidal něco navíc – temnotu. Jeho svět je tak pochmurný, až z toho mrazí a to vám poodhalí jen vrchní slupku. Lidé dobří i spravedliví jsou už dávno mrtví a ti ostatní jen s cynismem přežívají. Přesto rychle přirostou k srdci.
Jednoduše řečeno, žádná veselá bajka to není. Ale nenechte se odradit, výsledek stojí za to.

24.10.2015

Nebudu psát komentář ke každému dílu série. Takže to shrnu, jak jsem začal číst Měsíční zahrady přišla mě kniha strašně zmatená a špatně jsem se v ději orientoval . Ale jakmile jsem si zvykl na styl PANA Eriksona stala se tato knižní série mou TOP ve světě fantasy. A na postavy jako je Rychlej Ben a nebo Kalam asi jen tak nezapomenu. Za mě všechny knihy 5z5 a už se nemůžu dočkat dalších dílu ze série Kharkanas :). Erikson se právoplatně řadí mezi mistry fantasy.

23.09.2015

Úvodní díl do světa Malazu je pro čtenáře, který nemá s tímto stylem zkušenosti, velice náročný. Extrémní množství postav, velký prostor pro představivost, a komplikovaný děj. Navíc je na knize vidět, že byla napsána (ne vydána, pouze napsána) celých deset let před zbytkem knih a jsou tu oproti zbytku série vidět dějové nesrovnalosti. Podle mého názoru druhý nejslabší díl v sérii, a ne zrovna vhodný jako úvod, protože hodně čtenářů předem odradí.

16.07.2015

Tak bohužel mne kniha hrozně zklamala. Šel jsem do toho naplno, věděl jsem, s čím můžu počítat, na co se připravit a jak ke knize přistupovat, ale tady je prostě všechno špatně. Způsob vyprávění je příšerně neosobní, od začátku se setkáváte s takovým množstvím postav, že prostě nemáte šanci si k nim vybudovat nějaký vztah a to je strašná chyba, obzvlášť u fantasy. Při čtení mi bylo úplně jedno, kdo se kde nachází a v jaké je situaci, jestli zemře nebo ne, prostě postav bylo moc, žádné se nedostal pořádný prostor a celé to na mě působilo strašně vágně a ploše. Například když autor popisuje nějakou postavu, dopíše, že působila třeba velmi unaveně ze svých povinností, bylo vidět, že jí daná situace trápí a má starost o své podřízené. A v podstatě na základě takového popisku se potom na postavu díváte, jako na starostlivého zodpovědného seržanta, protože tohle vám prostě na začátku autor dá a... nic, pak nastane konkrétní děj, postavy vás ničím nepřekvapí, to, co od nic očekáváte od prvního setkání pak šablonovitě na 100% splňují v průběhu celého příběhu, tečka. Navíc autorova patetická recyklace charakterů... jako by si přímo říkal o emoce a nadšení, ale na mne to mělo přesně opačný efekt. Jako: "je to drsná fantasy, postavy umírají jak na běžícím páse", nicméně každá trochu důležitá se pak objeví znovu, ehm. Opravdu nejsem takový maniak, abych čekal do třetího dílu, kdy má do sebe údajně víc věcí zapadnout a čtení se stát zábavnějším. To je prostě k smíchu, nebudu číst tisíce stran čehosi, co mě možná potom dovede konečně k zábavě, ne děkuji, mám lepší věci na práci.
Dle mého skromného laického názoru není umění vypustit do světa triliony stran textu a vychrlit na chudáka čtenáře kvanta zbytečných detailů, z kterých si stejně většinu nezapamatuje. Umění je nechat lidi zabřednout do příběhu a čtení co nejdřív, budovat atmosféru a hlavně charaktery. A to vůbec nemyslím tak, že by fanstasy měla být nějak přímočará a začít od první strany velkým příběhem, ale pokud se tak nestane ani po pětistech stranách, je něco špatně. Epický příběh o ničem. Omlouvám se, vážně jsem se snažil.

10.07.2015

Ze začátku jsem byla zmatená, ale vyplatilo se a byl z toho naprostý zážitek. Takže jedu dál :-D

16.06.2015

Najprv som sa bál, že to nedám. Autor vrhne čitateľa in medias res, veľké množstvo postáv, nevysvetlený princíp mágie. Ale potom som si povedal, že to skúsim, veď som zvládol aj Martinove litánie piesne ohňa a ľadu.
Oplatilo sa. Už hneď v prvej knihe som sa stotožnil s niektorými postavami a ponáral sa do zákulisia intríg a hier ascendentov.
Objektívne štyri hviezdy, subjektívnych päť.

03.06.2015

S knihami Stevena Eriksona, v československom prostredí považovaného za spasiteľa fantasy žánru, som sa stretol už takmer pred desiatimi rokmi, ale na začiatku štvrtej knihy série som boj s neustálym prílevom nových postáv vzdal. Teraz prišiel čas sa k tejto ospevovanej ságe vrátiť.

Erikson bezpochyby vytvoril (možno až prehnane) obrovský svet, vtisol mu unikátnu tvár, zaľudnil ho bezpočtom podivných rás, obohatil o do detailov prepracovanú históriu, vytvoril preň unikátny systém mágie a dodal množstvo originálnych prvkov, ktoré Malaz vyzdvihujú nad ostatné fantasy svety, ktoré sú si väčšinou veľmi podobné. Tento kolos však nedokáže zrozumiteľne predať. Autor čitateľa bez vysvetľovania hádže hneď do stredu diania a ten sa v neznámom prostredí s nedostatkom záchytných bodov orientuje len pomaly a ťažko. Je doslova zavalený tonami informácii a nemá čas ich spracovať, lebo sa naňho valia ďalšie mená a pojmy.

Samotný príbeh je mimoriadne ambiciózny, sledujeme množstvo rôznych dejových línii, ale u väčšiny z nich netušíme, čo je cieľom snaženia ich protagonistov. Každý má skryté ciele a plány, do hry vstupujú bohovia s ešte nejasnejšími zámermi a niektoré ich motivácie sa nevysvetlia ani do konca knihy (čo napríklad chcel dosiahnuť Kotilion tým, že posadol Líto sa zrejme nedozviem nikdy). Na konci sa to všetko pretne v epickom finále, ktoré ale pôsobí chaoticky a nasilu. Navyše keď človek začne uvažovať na konaním všetkých tých supersilných entít, tak sa musí diviť, prečo neriešili situácie inak a jednoduchšie – moc na to rozhodne mali.

Moji známi, čo už majú Eriksona načítaného, sa zhodujú na tom, že prvá kniha sa štýlom vymyká z ostatných kníh série a tie sú kvalitnejšie. Ostáva im len veriť, lebo Mesačné záhrady sú len nadpriemerným zmäteným zlepencom príbehov a prológom do omnoho väčšieho príbehu. 7-/10

27.02.2015

Knížka hned na prnví stránce nasadí úžasné tempo, během kterého se seznámíte s hrdiny a během celé knížky jich bude přibývat. Krása knížky se skrývá i v ději, kde postupem zjišťujete co se odehrávalo na jednom místě a za pár kapitol v té samé chvíli na jiném místě. Knížka s nádechem magie mně okouzlila. Je nutno se však soustředit, není to rozhodně na čtení způsobem - přečteno za hodinu.