Hříšné úmysly

19.08.2020

(SPOILER) Ach-můj-bože. Dostala jsem se do knižního nebe. Eliazbeth Hoyt jsem si zamilovala v době, kdy jsem objevila její knížku Havraní princ. Tuto konkrétní knížku jsem si několikrát půjčila až jsem se rozhodla si ji pořídit do knihovny, což nebylo vůbec lehké, protože se už nevydávala. A stále ji z láskou čtu stále dokola. A pak přišel ten šok, kdy jsem někdy před měsícem náhodou narazila na zprávu, že po dlouhých dvanácti letech tuhle autorku zase někdo vydává. Mé srdce zaplesalo a hned jsem si knížku po vydání koupila. A zhltla během tří dnů (nemuset chodit do práce, byl by to den). Vůbec jsem ani nepomyslela, že by knížka mohla být špatná, že mohla mít otřesný příběh, špatný styl psaní, zkrátka že se Eliazbeth Hoyt mohla zhoršit. Protože nic z toho se stejně ani nestalo.
Eliazbet Hoyt prostě napsala další skvost. Máme tu příběh z otřesné chudinské čtvrti v Londýně. Čtvrť St. Giles je opravdu popsána mnohem víc drsně, něž dělají jiné autorky červené knihovny. A pak tu máme hlavní hrdiny. Ani nevím jak, ale autorce se povedlo trochu absurdní jména použít tak, že i mě zněli přirozeně. A to jsem si po prvním přečtení jména Temperance vzpomněla na jeden díl Simpsonových, kde knihu psala Marge :-D. Dokonce ani Lazarus mi při čtení v hlavě zněl normálně.
A teď příběh. Samozřejmě je v popředí romantická linka, ale ani ta detektivní není špatná. V klidu probíhá na pozadí a je skvělou kulisou. Sice moc indícií kdo je vrah nedává, ale mě stejně přechytračí kdejaký autor detektivek a vraha nejsem schopna odhalit, ani kdyby mi důkazy dávali na stříbrné podnose. Takže pokud jste po knize sáhly kvůli velkolepé detektivní zápletce, tak ji nenajdete. Zato vyvíjející se vztah hlavních aktéru je skvělí. Lazarus má zvláštní psychický blok spojenou s problémy s intimitou a řeší to po svém, přesto se sexu nevyhýbá a je vůči němu dost otevřený. (První malá výtka, tady autorka mohla jít víc do hloubky a více si s jeho problémem pohrát.) Ze začátku je opravdu skvěle vykreslen jeho cynismus a temná osobnost, kdy Temperance v duchu nazývá svojí mučednicí a plánuje jak ji co nejlépe vykolejit, zranit a pak zase zcelit.
Temperance naopak problém se sexem nemá, jen si prostě myslí, že je špatný, že s ním právě problém nemá. Což je vlastně na tu dobu docela věrný, takže na Lazarovo škádlení odpovídá vstřícně, ale přitom se chce tomu v hlavě bránit.
Další výtka se týká Temperančiny sestry. Její linka mi v knížce přišla jako naprostá zbytečnost. Pokud autorka neplánuje její příběh někdy v budoucnu rozvést, tak naprostá zbytečnost a jen mě rušila v plynulosti při čtení rozbíjejícího se vztahu Temperance a Lazara.
Závěrem už jen tleskám nad větším počtem erotických scén, který stoupl oproti předchozím knihám (všem třem, které v čr vyšli a kterém jsem četla). A přiznejme si dámy, i kvůli tomuhle tyhle knížky čteme.

Pokud jste můj komentář dočetli až jsem, tak Vám děkuji a nebojte, už končím...

Ach... už jen jedno odevzdané povzdechnutí nad právě dočtenou knížkou a teď už jen vydržet do listopadu, než vyjde další kniha. Ta by se měla věnovat lady Hero. Jeden z mnoha naznačených příběhů v této knize. Pokud se to bude držet podobného scénáře, tak se snad dočkám i příběhu neznámého harlekýna i Temperančina bratra (který má zřejmě také svá tajemství).