Zatracení
Chuck Palahniuk
Madison Spencer série
< 2. díl
Pekelná jízda podle Chucka Palahniuka! Třináctiletá Madison vidí a slyší vše, co si zamane, vše, co se na světě šustne. Tímhle způsobem se vrací do vlastní minulosti. Jenže to má logický háček: pro živé je neviditelná. Mrtvá Madison nám ze své adresy Madisonspencerova@psmrtnzvot.pkl posílá zprávy… Jak to bylo s dědečkovým penisem, telefonáty z onoho světa či z planetárním bohatstvím jejích rodičů? Vše, na co jste se báli zeptat…... celý text
Přidat komentář
Palahniuk přestřeluje! Strašně moc přestřeluje! Děj zajímavě šlape, ale najednou strašně spadne kvůli nechutné scéně (viz. záchodek a pinďourková aféra). Je to jako kdyby už neměl nápad, a tak si napomáhá v nechutných periferních absurdnostech. Samozřejmě, stále je to skvělý Chuck a jeho neokoukatelný humor, ale poslední knihy nedosahují jeho dřívějších kvalit. Snad časem pochopí, že chrlit každý rok jednu knihu není ta nejlepší volba.
Jedna velká šílenost. "Prokletí" mělo děj a bylo vtipný, ale tohle byla jen spoušť nechuťáren
a nesmyslů.
Laskavý tweetaři! Proč má safra Zatracení o tolik slabší hodnocení než první díl? Kniha horší vůbec není, spíše naopak. A navíc už aspoň není nechutně úchylná. Teď jen zbývá jediná otázka - nenechá se Chuck odradit kritikou a napíše třetí díl?
Překvapují mne rozoruplné názory na tuto knihu. Já se bavil, užíval si ji a viděl v ní kruté a přesné zrcadlo dnešnímu světu plnýmu přetvářek a neopravdovosti. Madison mne na zemi mezi předmrtvými bavila mnohem víc než v pekle a celou knihu mám dokonce radši než slavný Klub rváčů. Těším se na třetí díl. Moc.
Tohle se mi líbilo, mnohem více než úchylné a nápadité než první díl. S nechutnými scénami už tak nějak počítám.
Za mě rozhodně nejslabší Palahniukova kniha. Dočetla jsem ji jen z velkého sebedonucení, protože nemám ráda nedočtené knihy. Nezbývá než doufat, že se Palahniuk vrátí k tomu, co psal dřív. Ale vzhledem ke konci této knihy asi hrozí další pokračování...
Nepamatuju, kdy jsem se naposledy u ani ne 300stránkové knížky trápil přes tři týdny... Zatím jasně nejslabší Palahniuk: téměř žádný děj, nuda, šeď, nechybí čuňárny, zato nosnější myšlenky tentokrát téměř úplně ano. Jestli bude série pokračovat s touto sestupnou tendencí, tak snad třetí díl raději vynechám.
Číst tohle po Čapkově Krakatitu byl vyloženě balzám. Palahniukuv cynickej, černej a úchylnej humor mi prostě sedí, navíc to občas proloží moudrem, který by se mělo tesat do kamene. Problémem bohužel je, že opravdu jen občas a že kniha kromě výše zmíněného toho bohužel moc nenabízí. Příběh slabý, některý části jsou vyloženě debilní a třeba slavná záchodová pasáž je sice hustá tak, že se mi z ní ježili vlasy na zátylku ale v podstatě úplně nesmyslná a slouží spíš jako následný zdroj vtipů o pindících. Z Prokletí jsem si toho popravdě moc nepamatoval a obzvlášť v těch mrtvých kámoších se trochu ztrácel ale vem to čert… Od autora Klubu rváčů prostě člověk čeká mnohem mnohem víc, jenže i když už dávno sundal nohu z plynu a jede dál jen setrvačností, furt se drží v čele závodu a zůstává můj nejoblíbenější žijící spisovatel. Abych tak parafrázoval Madison z úvodu knihy - i špatnej Palahniuk je pořád lepší než žádnej Palahniuk.
Když se řekne Chuck Palahniuk, člověk tak nějak musí počítat s detailními popisy tělních tekutin a biologických procesů všeho druhu. Z úst hlavní postavy - třináctileté dívky - ale tyhle Chuckovy tradiční nechutnosti vyznívají křečovitě a samoúčelně. Madison byla vůbec velmi podivné stvoření. Nevypadala ani na svůj věk, ani na své pohlaví....spíš působila jako starý, prohnilý, životem zkoušený, samolibý intelektuál, který se snaží vypadat jako naivní a křehká dívenka. Nejvíc diskutabilní je podle mě zbytečně dlouhá scéna s "pinďourkem" na veřejných záchodcích, při které si celou dobu říkáte WTF?! Skutečnost, že by Madison v této situaci nebyla schopna rozpoznat pánské přirození je prostě absurdní do takové míry, že to čtenář autorovi tentokrát prostě nežere.
Asi už si třetí díl nedám. Šokovat se Palahniukovi nedaří a nějaká myšlenka se v tom taky hledá těžko.. Madison mě s prominutím srala. Nejspíš to byl učel, to ale rozhodně nezmirňuje moje utrpení z toho, že autor, který napsal strašidla nebo klub rváčů opět snižuje laťku. Zdá se mi poněkud vyčerpán o to víc se bojím ohlášeného 2 dílu klubu rváčů.
Tak jsme se dočkali dalšího Palahniuka, čertužel je to pokračování dosti bídné knihy, už minule se vykrádal, bylo to dosti nezáživné a celkově to vyznělo spíše trapně. Ještě jeden díl a dostane se na odpadové hodnocení. Chucku seber se a napiš něco kvalitního a ne hnůj pro prachy.
To byla ale kravina. Zdá se, že Palahniuk román od románu ztrácí kvalitu i originalitu, ovšem až do tohoto Madison Spencer (doufám, že jen) diptychu byly múzy stále ještě na autorově misce vah. Tímhle se ovšem zcela odepsal do literárního Tartaru, kde věčně zní čtenářský pláč a skřípání neumětelských per. To už raději stokrát lepší Kopřivův Asfalt. Jak smutné sledovat kdysi podnětně provokativního a talentovaného autora až na úplné tvůrčí dno. Never more.
Cele pojeti knihy mi pripominalo do absurdna prodluzovany "film o filmu"... Nekonecne dovysvetlovani predesle knihy Prokleti, vycpavane dost umelou vatou. U Palahniuka jsme ne absurdity zvykli, ale vzdycky byly vyvazene velice inteligentnim humorem a postrehy a davaly svym zpusobem smysl. Zde se dej obcas "logicky" rozpada a kniha je stezi uveritelna i na Palahniukovy pomery.
I pres nekolik vybornych a ostrych postrehu ci moralnich apelu, pro me zatim nejvetsi zklamani od tohoto autora.
Doomed se svou ilustrací scén až za hranice extrému a uvěřitelnosti (já vím, je to fikce) mě poněkud zklamal. Stále je to ale zábavné čtení k zamyšlení, v tom Chuck nezklame nikdy.
Sama občas nepohrdnu užitím sprostých slov a vulgarismů a jsou dny, kdy by se za mě nemusel stydět ani dlaždič s tím nejvytříbenějším slovníkem, každopádně Palahniuk povýšil buranskou a invektivní mluvu na nové náboženství. Jak zajímavá vize světa, kde je každý urážen a přesto se nikdo necítí dotčen, protože všichni před sebou mají vidinu ráje.
Mladá vyslankyně pekel Madison mi byla sympatická a její blogové příspěvky, kterými je kniha psána, mě kolikrát pobavily. I když si myslím, že svět by o nic nepřišel, kdyby zůstal ušetřen nechutné kastrační scény, jež je ve výsledku vlastně celkem nudná a málem jsem Zatracené odložila na stolek.
I přes vysokou koncentraci sprosťáren a situací, při nichž se vám v žaludku zatřepe kompletní denní menu, si v knize dokážete najít zajímavé myšlenky a vtipné postřehy.
Takže sakra, do prdele, takový terno to zase nebylo, ale ani jsem si samým utrpením nechtěla urvat palici.
Dost jsem se na tuhle knihu těšil a spal jsem ve spacáku před knihkupectvím, abych ji měl co nejdřív (Appláci a Harry Potterovci hadr). Teď už můžu říct, že šustění spacáku ve mně zanechalo víc dojmů než obsah knihy.
Shrnuto podtrženo: Duchovní věci - dobrý. Myšlenky - v pohodě. Postavy - na pytel (nejspíš mám problém s dětskou hrdinkou už od Prokletí) ALE!!! To trapné rozmazávání nechutných scén je úplně nudné a pitomé. Např.: Pitvání se v tom, jak z rozmáčklého penisu stříká ejakulát a krev ve stylu Kinga na celou jednu stránku je prostě IDIOCIE. Něco ti řeknu Palahniuku: ,,Fajn, jednou se ti při čtení tvé historky poblilo 40 lidí (zdroj net), ale nemusíš se trapně snažit o reprízu u nás doma! Je to trapný a vlezlo by se ti do té knihy víc děje..."
Závěr: Kniha skončí v levných knihách za 69kč jako tomu bylo u Prokletí. Pak cenovka odpovídá.
P.s.: Měl jsem tě rád Palahniuku, ale tvé pokusy o pohoršení mě začínají nudit. Víc myšlenek bych očekával, nejsi úplný hňup.
Pro mě zatím největší zklamání od tohoto autora, nebudu zastírat, že jsem se nudil a těšil se na konec, který, jak se zdá, ještě stejně není definitivní.
Štítky knihy
americká literatura násilí černý humor peklo
Autorovy další knížky
2005 | Klub rváčů |
2009 | Snuff |
2007 | Strašidla |
2010 | Neviditelné nestvůry |
2012 | Prokletí |
Druhá kniha o Madison mě docela zklamala, po vynikajícím prvním dílu jsem čekal něco víc. Přišlo mi to jako vycpávka před chystaným třetím dílem, tak snad to bude příště lepší.