Lux Perpetua
Andrzej Sapkowski
Husitská trilogie / Husitská trilógia série
< 3. díl
Záhy po poledni bombardy utichly. Blidy a trebuchety přestaly metat kameny a nálože. Zazněl ryčivý signál trubek. Ve větru zapleskaly rozvinuté korouhve a praporce. Rozlehl se válečný pokřik. A pět tisíc táborů se vrhlo do útoku. Za dvě hodiny bylo po všem. Po žebřících byly ztečeny hradby, beranidly vyraženy brány. Odpor byl zlomen, obránci pobiti. Bez milosti. O hodinu později byl dobyt hrad a všichni obránci šli pod nůž. Jen o málo později padl dominikánský klášter, poslední ohnisko odporu. A tehdy začala řež. Náš starý známý Reinmar z Bělavy řečený Reynevan má i nadále problémy: buď se jej někdo snaží připravit o život, anebo mu činí nabídky, které nelze odmítnout. Pronásledují jej všední agenti rozvědek, ale rovněž nečisté síly, jež nikterak neskrývají svůj pekelný původ. Však také Reynevan žije v kruté a nebezpečné době, kdy Slezsko a Čechy pustoší křížové výpravy i husitské spanilé jízdy, kdy nikdo nezná slovo „slitování" a ve jménu Páně jsou vražděny tisíce nevinných. Reynevan ještě stále věří v náboženskou obrodu a stojí na straně Husových stoupenců – a to i tehdy, kdy se dopouštějí nelidských zločinů. On, lékař, idealista a nezištný zachránce chorých a trpících, se musí stát špehem, záškodníkem, vrahem a nelítostným mstitelem. Rozpolcen mezi povinností a hlasem srdce, musí vsadit vše na jedinou kartu, aby vyrval milovanou ženu z rukou nepřítele.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , LeonardoOriginální název:
Lux perpetua , 2006
více info...
Přidat komentář
Z celé trilogie mi třetí díl přišel jako nejslabší. Zbytečně natahované, nic převratného se vlastně neudálo - většina se dala očekávat z předchozích dílů. Oceňuji jak autor naložil s Juttou, ač jsem z toho byl docela sklíčený....
Reynevan už ví, že dělal chyby, že i když pro někoho obětuje vše, obvykle se k němu všichni otočí zády, když od něj zrovna něco nepotřebují. Reinmar z Bělavy se stává tragickou postavou ztracenou v marnosti, kterou prosvětluje jen tu a tam matný paprsek naděje. Obětoval lásku pro pravdu a ideu, teď se nebojí obětovat všechny pravdy a ideje světa pro svou lásku. Zvrat tu opět střídá zvrat a atmosféru melancholie a marnosti dokresluje dekadentní humor. Z bezhlavého dítka štěstěny se stal vlivem událostí důmyslný smolař, kterému není dopřáno pomsty ani v té úplně poslední chvíli. I když si myslí, že je pánem situace, je Reynevan permanentně někým manipulován, ačkoliv už ne tak okatě, jako v předešlých dílech. Jestliže Narrenturm nemělo jasný cíl, za kterým Reynevan šel, Lux Perpetua má cíl jediný: Najít ji. Za jakoukoliv cenu. Největší sílu tady má opět závěr knihy. Ukazuje se síla symbolů nekonečný koloběh života, nástup nové generace a odchod té staré. A Reinmar se dostává do té staré, končí permanentně někým ovládán bez možnosti dosáhnout jakéhokoliv cíle. Nic není, jaké se zdá, dokonce ani závěrečný triumf "zlé strany".
Reynevanův příběh se stává více ponurejším a s odhodláním sobě vlastním se vydává na cestu získat svou milovanou zpět. Avšak kde jsou ty jistoty, kterých se dočkal v minulém díle? Stejně tak jako se stal významnou osobností, se nyní stává velmi nedůvěryhodnou osobou, nepohodlnou pro více stran. Zrada a těžké zkoušky mu neustále klepou na rameno, ale přese všechno si drží naději. Naději na splnění svých cílů, naději, že se rozhoduje správně. Ale co když i naděje pomine?
Jakou roli v soukolí historie sehrávají Božíčko, Rixa a Veronika? Dozvíme se odkud k nám přišel Samson nebo co je vlastně zač? A kdo vlastně sepisuje ony dějiny?
Příběh je roztěkaný jako v prvním díle, chvíli se Reynevan nachází na oné straně, jen aby vzápětí odtamtud mohl prchnout. Přátelství opět zachraňuje zadek, ale už ne tak měrou vrchovatou a někdy ani přátelé pomoci nemohou. První tři čtvrtiny ubíhá kniha v nastaveném tempu Narrenturmu a Božích Bojovníků, ale pak se děj jakoby zastaví. Vše je ztraceno - Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme. Najednou je všude pachuť zklamání a smutku. Takhle přeci ne, tak ne.. Ale to najednou dává autorovi překrásnou možnost vykreslit historické dění a to tím způsobem, jako by se člověk na místě zastavil a kolem něj zuřivě proudila historie. Zatímco vy se užíráte, kolem vás je už všechno jinak.. Stejně tak jako děj končí v roce 1429, beze slova pokračuje rokem 1434 a opět s grácií vykresluje dějinné události. A příběh končí tak, jak by takový příběh končit měl. Nadějí v Lux Perpetua..
Zůstalo pouze její jméno, prázdné slovo, které ani nemělo smysl vyslovovat.
Dokonáno jest.
Štítky knihy
polská literatura husitství historická fantasy
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
Pro mě docela zklamání. Po dvou řekl bych až geniálních dílech tohle? Jako by autor měl toho historického výzkumu plné zuby a chtěl sérii co nejdříve ukončit.