Lovec draků
Khaled Hosseini
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha, plná citů, přátelství i smutku. Člověk má stažené hrdlo po celou dobu co knížku čte. Doporučuji všem.
Zajimavy nahled do zivota v Afghanistanu. I kdyz to neni ustrednim motivem, musim priznat, ze v mych ocich tak nejak polidstila muslimy...
O přátelství v předvečer války. V zemi, ve které lpí na tradici a hrdosti ale zároveň nejsou po staletí schopni domluvit se a nevyvražďovat se navzájem. Lovec draků je napsaný tak skvěle, že hrůzy a krutosti zde popsané jsou vzápětí vyváženy pasážemi o naději, takže člověk se až tak nemusí stydět za svůj živočišný druh. Do jaké míry jde o autobiografii v mých očích ztrácí na důležitosti s přečtením poslední stránky. Protože tehdy člověku dojde, že četl především příběh o přátelství, osudových chybách a jak je nejtěžší odpustit sám sobě.
Slušný potenciál. U takových knih nečekám a nechci americký happyend. Četla jsem s vědomím, že skutečnost, musí být nepopsatelná.
I tak skoda trochu zmarněného vyprávění, já čekala syrový příběh až do konce.
Ach ta nenaplněná očekávání.
Rozhodně nechci shazovat kvalitu této knihy, ale mně se četla chvílemi hodně těžko, chvílemi jsem ji hltala.
Nemohla jsem ani spát, když jsem to dočetla. A vše ve jménu Alláha...
Vždy na mě dopadne ohromná tíha, když čtu knihy s podobnou tématikou, a cítím nesmírnou pokoru, vděk a .... Jsem prostě přešťastná, že já a mé děti žijeme v této době a v naší zemi.
Neuvěřitelný, poutavý, smutný příběh. Kniha dokáže čtenáře velmi rychle v táhnout do děje a nepustit. Nedokážu ani slovy popsat, jak emotivní tato kniha je.
Sice bylo od půlky knihy poměrně jasné, jak to dopadne, ale o to tu přece nešlo. To není detektivka, kde hledáme a hádáme vraha. Amír jako kluk mi byl těžce nesympatický a Hasanův osud mě opravdu zasáhl, jako se to dlouho nikomu v knize nepovedlo. Několikrát to tu padlo a souhlasím s tím - silné.
A zajímalo by mě, do jaké míry je to autobiografické, protože podobností s autorovým životopisem je poměrně dost.
Neuvěřitelná kniha, určitě si ji budu ještě dlouho pamatovat. Kniha o přátelství, vině i odpuštění, o tom jak se žilo a žije v Afghánistánu. Doporučuji k přečtení...
Hosseini je další z řady moderních autorů, kteří ve své knize reflektují vlastní sečtělost a lásku k literatuře. Jako podobné romány sdílí typické klady a zápory. Ke kladům patří čtivost, přesný popis atmosféry, kde se odehrává děj (neustále zmiňuje vůně a chutě přítomného jídla - v průběhu knihy dost možná dostanete chuť na afghánské jídlo) a schopnost popsat do hloubky pocity hlavního hrdiny. Zápory jsou občasné sklouzávání k drobným klišé - jako když některé postavy prožívají smutnou událost, náhle se zatáhne obloha a začne pršet (je to až jaksi filmový postup na dokreslení nálady scény). Anebo k větším klišé jako je velký twist na začátku třetí třetiny knihy. Naštěstí se k této velké pointě dobereme postupně skrze celou řadu docela jasných náznaků. Trošku se mi taky zdálo, že zábavnost čtení postupně klesá, jak se postupuje od první třetiny k poslední. Dost možná protože první popisuje nesmírně živě atmosféru předválečného Afghánistánu (a jeho společnosti) a třetí se po relativně napínavém úvodu utápí v pocitových pasážích.
Kniha byla ze začátku hodně nudná. Začalo mě to bavit, až od doby kdy se přestěhovali do Ameriky. Hlavní hrdina knihy Amír mi přišel jako rozmazlený, namyšlený zbabělec. Takřka po celou dobu knihy, kdykoliv se dostal do nějakého konfliktu, tak za sebe nechal bojovat někoho jiného. Knihou jsem se prokousávala opravdu těžko. Určitě jí nebudu číst znova.
Četla jsem kvůli vyzve ale nedicetla. Nemůžu říct ze by to bylo spatne, ale tohle jsem fakt nedavala už od samého začátku.
Silný příběh. V některých momentech na mě působil nejpravděpodobně, přesto rozhodně stojí za přečtení.
Autor má neskutečné nadání. Výborný, skvostně napsaný příběh. Mé první bližší setkání s Afghánistánem.
Hrozně ubrečená záležitost :( Mám rád smutné příběhy, ale nemám rád, když autor moc tlačí na pilu a snaží se čtenáře dojmout za každou cenu. A také nejsem úplně fanoušek osudových příběhů, kde do sebe všechny události dokonale zapadají - právě jako tady. Jinak afghánské reálie potěšily.
Tak dneska dočteno. Musím říct, že se to četlo moc hezky a příběh je to nádherný. Bohužel ten konec mě trochu zklamal a byl na mě až moc uplakaný. Autor se snažil fakt hodně hrát na citovou stránku a vytasil všechny dostupné zbraně, bohužel to u mě trochu vedlo k citovému otupení.
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
2007 | Lovec draků |
2013 | A hory odpověděly |
2008 | Tisíce planoucích sluncí |
2018 | Mořská modlitba |
Jedna z nejkrásnějších a zároveň nejsmutnějších knížek, co jsem kdy četl. Zanechala ve mně silný citový zážitek. Doporučuju