Lovci mikrobů

Lovci mikrobů
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44960/bmid_lovci-mikrobu-44960.jpg 5 26 26

Kniha z roku 1926 je věnována památce a odkazu významných světových vědeckých osobností, které výrazně přispěly k rozvoji mikrobiologie a epidemiologie: – Anton van Leeuwenhoek (1632–1723), nizozemský vynálezce a optik, konstruktér prvního mikroskopu, objevitel prvních mikroorganismů – Lazzaro Spallanzani (1729–1799), biogeneze – Robert Koch (1843–1910), identifikace patogenů – Louis Pasteur (1822–1895), bakterie, biogeneze – Emile Roux (1853–1933) a Emil von Behring (1854–1917), diphtheria-tetanus – Elie Metchnikoff (1845–1916), fagocyty – Theobald Smith (1859–1934), zvířecí přenašeči a paraziti – David Bruce (1855–1931), moucha tse-tse, spavá nemoc a brucelóza – Ronald Ross (1857–1932) a Battista Grassi (1854–1925), malárie – Walter Reed (1851–1902), žlutá horečka – Paul Ehrlich (1854–1915), syfilis... celý text

Literatura naučná Věda Zdravotnictví
Vydáno: , Orbis
Originální název:

Microbe Hunters , 1926


více info...

Přidat komentář

Ikkju
13.09.2020

Kdysi jsem absolvoval jeden semestr mikrobiologie s paní profesorkou A. přezdívanou příznačně Spirulína, dostali jsme od ní za úkol vybrat vzorek vody, a popsat jeho osazenstvo zachycené pod mikroskopem. Z prudy nad ztraceným časem se během krátké chvíle stalo okouzlení, trvalo ješně několik měsíců, než jsem v kapse přestal nosit pipetu a nádobku na vzorky. To kouzlo, které vás úzkým válcem na oku přenese do úplně jiného světa se dá špatně popsat, nejlepší je to vyzkoušet, nejlevnější mikroskop jde pořídit za cenu pár svačin.

Kniha začíná právě u vynálezce tohohle magického portálu a pokračuje příběhy mužů, kteří se jím protáhli, a vrátili se zpět s objevy, jak děsivé potvůrky o několik řádů menší než lidé dokážou ze svého mikrosvěta ovlivňovat ten náš, třeba i fatálně. Krok za krokem přicházeli na to, jak jim v tom zabránit, a jak ochránit ty potvůrky, bez jejichž produktů by byl náš svět daleko chudší. Bojištěm je celý svět, epické bitvy se odehrávají na válečných polích od mléka, piva, či vína, po krevní řečiště hospodářských zvířat, a nakonec i to naše vlastní.

Zní to jako pohádka, ale je to skutečnost. Úžasná kniha, úžasná kapitola lidských dějin!

Jana_Z
23.05.2020 4 z 5

Je to kniha pro mládež, takže vás velmi přijatelnou formou seznámí s objevy prvních lovců mikrobů. Jejich představivost, píle a mnohdy i odvaha jsou vskutku obdivuhodné. Za sebe bych doporučila nečíst knihu naráz, ale po kapitolách s odstupem času, aby se vám objevitelé a jejich objevy pomíchali jako mně ;)


mira.k
25.04.2020 5 z 5

Vynikajicí kniha o vědcích a jejich objevech.

Veronicess
01.02.2018 5 z 5

Úžasná kniha pre všetkých mladých vedcov a lekárov. Pre mňa ako mikrobiológa je to veľký poklad. A myslím že určite sa bude moc páčiť aj neodbornej verejnosti. Zaujímavou a pútavou formou sa tu dozvedáme o histórii a o veľkých mužoch, bez ktorých by súčasná veda bola v oveľa horšom stave. Príbehy sú tak zaujímavo napísané, že vám to ani nepríde a pri čítaní sa vlastne aj niečo naučíte.

HTO
01.11.2017 5 z 5

Po několika letech jsem narazil na další chválu této knihy, tentokrát z pera mnohem povolanějšího a slavnějšího, totiž od C. W. Cerama:

„Avšak necítím se zavázán jen vědě, ale i jistému druhu literatury, přesněji řečeno, tvůrci literatury, ke které má být tato kniha skromným příspěvkem. Je jím podle mého vědomí Paul de Kruif, americký lékař, který se první podjal úkolu vylíčit vývoj zcela speciálního vědního oboru tak, že se jeho kniha dala číst s napětím, s jakým se v našem století setkáváme jen v kriminálních románech. Roku 1927 objevil, ze vývoj bakteriologie má v sobě románové prvky — stačí se jen na něj pořádně podívat a řádně jej uspořádat. Dále objevil, ze i nejspletitější vědecké problémy lze zobrazit velmi jednoduše a velmi srozumitelně, popíší-li se jako pracovní procesy, tj. vede-li se čtenář touž cestou, kterou se ubíral sám vědec — od okamžiku prvního nápadu k dosažení výsledku. A zjistil, ze okliky, křižovatky a slepé uličky, do nichž je vědec sváděn svou lidskou nedokonalostí, omyly lidské hlavy, rušivými náhodami a brzdícími vlivy zvenčí, jsou prolnuty takovou dynamikou, takovou dramatičností, jaká dokáže vyvolat nesmírné napětí. Tak vznikla jeho kniha „Lovci mikrobů", a už její název, který změnil střízlivý termín „bakteriologové" v lidskou kategorii, stal se touto změnou programem nové literární kategorie, „faktografického románu".

Od prvního Kruifova pokusu není už takřka vědního oboru, v němž by některý autor — nebo hned několik autorů — nepoužil této nové literární metody. Je naprosto v pořádku, že k tomu dochází povětšině ze strany spisovatelů, kteří jsou ve vědeckém smyslu diletanti. Základnou přijatelné kritiky je podle mého názoru poměr, v jakém se má v těchto knihách věda k literatuře, nakolik v nich převažuje „skutečnost" a nakolik „román". Domnívám se, že nejlepší knihy této kategorie jsou ty, které získávají své románové prvky jen „pořádáním" faktů a dávají tak vždy přednost skutečnosti. Knihám této kategorie se snažím svou prací přiblížit. Doufám, že tím posloužím všem čtenářům, kteří chtějí mít „jistotu" a zároveň chtějí používat této knihy přes její románový ráz jako příručky. Mohou se na ni spolehnout.“ (Bohové, hroby a učenci)

Veríňák
31.08.2016 5 z 5

Povinná četba každého mikrobiologa, imunologa a možná obecně každého vědce. Kniha o mužích, kteří položili základy znalostí o mikroorganismech a boji s nimi, a to navzdory vlastnímu komfortu, rodině, času a obrovskému množství neúspěchů. Nevzdat to - každý vědec, včetně mě, by to měl mít neustále na paměti :)

ctecka_knih
03.05.2015 5 z 5

Poutavě podán příběh prvních lovců mikrobů, kteří ne vždy používaly metody, které by se nám dnes líbily... ale byly účelné a začaly to, kde dnes jsme v oblasti bakteriologie a virologie

HTO
12.07.2012 5 z 5

Vůbec se nedivím, že tohle je tak slavná kniha. Když vám někdo řekne „Přečti si knihu o mikrobiologii", možná se vám nebude chtít, ale tady stačí říct „Přečti si fascinující knihu" – protože de Kruif byl, domnívám se, jedním z prvních, kdo dokázal, že sebeodbornější a zdánlivě nudná problematika, je, když člověk umí psát a má znalosti, téma na knížku, která se čte jedním dechem.

Pokud budete mít možnost, pořiďte si prvorepublikové vydání, protože má navíc ještě výhodu některých půvabů tehdejšího jazyka – například důsledného překládání křestních jmen, takže van Leeuwenhoek, titán, kmet a autodidakt, se tu jmenuje Antonín, Spallanzani (fascinující postava!) Lazar, Pasteur Ludvík a tak dále. Navíc ve shodě s tehdejším územ jsou mikrobi důsledně zváni „zviřátka" s krátkým „i", což miluju (ostatně i anglicky existuje slovo "animalcules"). „Švéd Linné, nadšený přihrádkář... spráskl ruce při pouhém pomyšlení, že by se někdo obíral studiem drobných zviřátek. ... Hájil jich jediný proslulý kulatolící Němec Ehrenberg, který míval veliké spory – v dobách, kdy zrovna nepřejížděl oceán anebo nepřijímal vyznamenání – hloupé hádky o tom, zda mají ona zviřátka žaludek..."

Osobní bonus: knihu máme v knihovně po dědečkovi lékaři, u nějž jsem poprvé viděl mikroskop s mnoha objektivy na otočné destičce, jakož i lékařské preparáty, takže jeho podpis pod názvem mi připomíná mj. pohádkové pocity, které člověk zažívá při mikroskopování.