Losos v kaluži
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353794/bmid_losos-v-kaluzi-d6e-353794.jpg
4
1542
391
Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Losos v kaluži je autorčiným debutem a zároveň i mým prvním setkáním s ní (pokud samozřejmě nepočítám Instagram a podcast Příběh, který se opravdu stal).
Těžké téma zpracované s lehkostí a humorem.
Myslím si, že to, co mě do knihy nejvíce vtáhlo byl fakt, že jsme s hlavní hrdinkou vrstevnice a kdykoli byla v textu nějaká reference na opravdický svět, musela jsem se pousmát, protože „tohle přece žiju". Bavil mě koncept nebe a pekla a závěrečné usmíření skrze ženskou rodovou linii byl dojemný.
Doporučila bych ji lidem, kterým je mezi 20–30 lety a těm, kdo chtějí naději, že smrtí náš život nekončí.
Skvělá kniha, kterou jsem přečetla za jedno deštivé odpoledne ve Slovinsku. Barboře jsem moc fandili! Koncept nebe a pekla byl za mě dokonalý.
Oddechovka na dva dny a ještě se u toho stihnete opálit, uvařit, uklidit a jít s dítětem na hřiště a večer na pivo.
Koncept nebe se mi líbil a spolubydlící věděla. Všechno se děje z nějakého důvodu a přesně tehdy kdy má. Kniha není žádná velká hitparáda,ale čte se příjemně, spisovatelčin styl me baví. Čteno v rámci čtenářské výzvy.
Markéta Lukášková si mě získala knihou Panda v nesnázích a pak i podcastem Příběh, který se opravdu stal. Miluju její humor, její bezprostřední vyjadřování, takovou autenticitu a upřímnost. Losos v kaluži mě bavil, příběh má hlavu a patu, dějová linka babičky Milady mi přišla chvílemi trochu pritažená za vlasy, nicméně je to přesně autorčin styl, reálné situace ze života a myšlenkové pochody, které jsou mi blízké a naprosto jim rozumím a souzním.
O autorce jsem až doposud nevěděla a rozhodně se nejedná o jednu z knih, po které bych obvykle sáhla. Musím však říct, že jsem byla mile překvapena, jak příjemně se příběh četl a jak rychle jsem byla vtažena do děje. Velmi milé vystoupení z mé komfortní zóny.
Zatím se jedná o jednu z nejlepších knih, které jsem letos přečetla. Příběh má krásný spád a sympatické hlavní hrdiny, jejichž každodenní život hltáte od první stránky. Jde o zcela obyčejný příběh ze života jedná malé rodiny, z jejichž členů vám zaručeně přiroste k srdci babička. Neskutečně hodná a čistá duše, u které vždy najdete dobrou radu a skvělé jídlo! (Přesně jako moje babičky)
Nenajdeme zde nikterak originální zápletku nebo akcí nabití děj, ale užijeme si (dle mého skromného názoru) to nejkrásnější a nejoriginálnější vykreslení nebe a posmrtného života. Pokud bych si mohla něco přát, bylo by to, by nebe vypadalo přesně tak, jak jej autorka popsala. Všichni společně na jednom místě ve světě jako je ten náš, ale přesto trochu jiném.
Četlo se to prostě samo a já si naprosto zamilovala autorčinu fantazii, kterou do tohoto příběhu vložila. Rozhodně v budoucnu sáhnu po dalších jejích knihách.
Hodnotím 5/5
Opravdu výborná, tragikomická oddechovka. Má prvotina od autorky a jsem opravdu spokojená. Výborně se četla. Občas jsem se smála, občas mi bylo líto postav, měla jsem radši části Báry, než babičky, ale čtení jsem si moc užila a už se chystám na ostatní autorčiny knihy. Doporučuji!
Oddechovka, vtipná, milá a zároveň se sem tam člověk zamyslí nad životem.
S hlavní hrdinkou jsem velmi sympatizovala a celkově na mě kniha působila velmi dobře. Možná i proto, že jsem neměla vysoké očekávání. Pokud máte náladu na relax, humor a zároveň chcete knihu zhltnout na jeden nádech, je tato kniha určitě správnou volbou.
(SPOILER) Na začátku mně knížka dost nudila, ale pak to dostalo spád a já ji s nadšením dočetla. Koncept nebe, pekla a Boha je luxusní.
Nemusí vám sednout postavy, mně taky nesedly.
Bára je cynická, ale to by mi nevadilo, horší bylo, že je frfňa. A taky že furt skuhrá, jak je co drahé. Na začátku fakt moc. Nevím, jestli to byl vědomý pokus o přiblížení se čtenáři nebo se to tam propašovalo náhodou, ale bylo to dost otravný.
Miladě jsem chvílema nevěřila věk a uvažováním si byly s Bárou dost podobné, což vlastně znamená, že ty roku zkušeností, co by teoreticky měla mít, se někam vypařily.
A ještě mi sem tam něco nesedlo, ale to je vcelku vedlejší. Hlavní je, že autorka fakt umí.
Četlo se to skvěle, s lehkostí a parádně to odsýpalo. S tvorbou Markéty Lukáškové budu určitě pokračovat
Kniha se lehce četla, hlavní postava ve dvou časových linkách, kdy první se odehrává teď a tady, kdy je snadné se v ní uvidět. Je to zajímavý a trošku zneklidňující obraz, co může nás potkat za pár let, kam se můžeme posunout. Vize budoucnosti mi přišly občas přespříliš, jindy velmi výstražné a reálné. Je to hezké a současně zneklidňující čtení. Podobně jako Historie včel.
Pokud chcete vědět, jak přemýšlejí outsideři z říše slečen, neoblíbení jedinci, kteří neumí zapadnout a nezbývá jim nic jiného než se uchylovat k povrchnímu sarkasmu, bude se vám tahle kniha líbit. Mně díky tomu připadala vtipná a moc jsem si ji užila. Není potřeba ve všem hledat hloubku nebo vysokou literaturu, která člověka povznese. I konzumní knihy s jednoduchým příběhem a bez okřídlených myšlenek jsou fajn. V jednoduchosti je krása.
(SPOILER)
Tak tato kniha mě velmi mile překvapila. Začala jsem ji číst s tím, že počítám že nebude dobrá. Byla skvělá, strašně mě bavila. Přečetla jsem ji za necelé dva dny.
Děj se těžko popisuje. Líbilo se mi vykreslení posmrtného života. Nevadila mi Bárky povaha, trošku jsem nechápala to jak se chovala ke spolubydlící, nebo to že má nízké sebevědomí, ale nevadilo mi to. Líbilo se mi, jak postupem času se měnila a dospívala, dokázala vzít život do vlastních rukou a být více milá. Ještě by se mi líbil nějaká závěr, ohledně jejího setkání s matkou.
Moc se mi to líbilo, četlo se to samo, taková odpočinková a milá četba.
Asi jsem první knihu od autorky vybrala špatně. A nebo mi celkově tenhle styl nesedí. Naštěstí krátká kniha a nemrzí mě ztracený čas. Chybí mi tam ten wooow pocit...
Neni to ma prvni kniha od teto autorky, ale mrzi me, ze jsem se az po precteni Vlastovky v bubline dovedela, ze je to volne pokracovani teto knihy. Nicmene na prvotinu je to dobre, sedi mi autorcin hovorovy styl psani, Barku jsem si predstavovala jako Jenovefu Bokovou, ktera by ji mela hrat ve filmu a opravdu mi tam sedla. Pribeh je prijemne kratky, vcetne kratkych kapitol. Docela jsem se nasmala, hlavne u Barky. Pohled na nebe a peklo je zase novy a celkem zajimavy, proc ne.
Nebavilo mě to. Budiž knize k dobru, že je krátká na jedno odpoledne. Někdy bylo humoru až moc, takové to přirovnání, kdy se máte smát, protože jinak to nejde. Části psané o Báře byly psané nespisovně, možná na věkové odlišení od babičky. Nemám to ale ráda. A autorčina představa nebe je naprosto děsivá, žít i po smrti v paneláku a šmírovat pozůstalé...brrr.
Zase jsem si ověřila, že Markéta Lukášková mě baví. To, jak v této knize vymyslela nebe a peklo, je naprosto originální a vtipné čtení, stejně jako její styl psaní. Je sarkastický, často plný ironie a občas i cynismu a obhroublosti. Ale pod touhle ochrannou slupkou najdete životaschopné hrdinky, které život nešetří, a které se s ním, po svém, dokážou poprat. A já je mám prostě ráda a ten jejich boj sleduju s velkou chutí. K přečtení mi od Markéty chybí už jen novinka Majonéza k snídani. Ač snídám sladké, dám si ji brzy :-).
„vždycky jsem měla pocit, že existuje nějaký doma, pelíšek, kde je teploučko a známo a je tam dobře“
Bárka se celý svůj dosavadní život snaží vystačit si sama, nemá totiž kolem sebe hejno kamarádek a ani je nijak nevyhledává, navíc, její nejlepší kámoškou je její babička, ta ale právě zemřela a tak Bárka tak nějak neví co se svým životem.
Už dávno nejsem cílovou skupinou pro četbu dívčích románů (a vlastně ani dřív jsem je příliš nevyhledávala), na Markétu Lukáškovou jsem tak narazila více méně náhodou při takovém osobním průzkumu současných českých autorů (za pomoci DK). Takže takhle nějak jsem se seznámila s Bárkou a její babičkou Miladou.
Bára je poměrně vtipná, dost sebekritická, a k svému okolí a vlastně celému světu neskonale sarkastická, mladá žena. A babička? Ta je prostě pro Bárku ta nejlepší babička, zvlášť když máma se moc nepovedla.
Musím říct, že Bárka mi teda zrovna příliš k srdci nepřirostla a dvakrát sympatická mi nebyla, a to i když to vezmu čtenářskou optikou jejího (a ne mého) věku, a i přesto, že období, které právě prožívala, po odchodu své babičky, pro ní bylo emotivně velmi náročné, přesto přese všechno mi u ní přišlo vše „příliš“ – příliš ironická, příliš sarkastická, příliš kritická, a tak nějak neustále jakoby v opozici (proti všem, ale hlavně proti sobě samé), vzbuzovala tak dojem málo empatické (vůči ostatním), příliš naivní (vůči sobě) a životní entuziasmus postrádající slečny …
„Má cenu přemýšlet o tom, co bude?“
„Má cenu bát se toho, co bude?“
„No nemá, život stejně jde, jak chce.“ ………………….. tak to je Bárka.
„když si vzpomenu, co všechno jsem v životě zbytečně řešila“ …………… a to je Milada,
Bárčina zemřelá babička, která se s tím, že už je po smrti nějak nemůže ztotožnit :-), a tak dál „řeší“, co by vůbec řešit nemusela (zvlášť z toho prostoru bezčasí, kde se právě nachází) … mimochodem právě tahle rovina příběhu mi přišla nejvtipnější a nejzajímavější, každopádně to byl nápad, který si zasloužil většinu mých hvězdiček z hodnocení, pokud k tomu ještě přidáme příjemnou lehkost a nadhled s jakým autorka příběh pojala, dohromady to je za mile nostalgické 3*.
PS: Víš co, Báro, možná občas trochu víc než sebe poslouchej i ostatní, co ti říkají, zkus trochu trénovat empatii … a brzdi svou fantazii :-) …
„Pleteš se, to jsou věci, co si vytváříš v hlavě. Z mýho slova si vytvoříš příběh, tisíc domněnek a závěrů a mě nenecháš se obhájit, nic. A pak prostě vypadneš po nějakým svým pseudodramatu, který se mě týkalo, ale rozhodně jsem se na něm nepodílel.“
…
„Jenže já nemám náladu se obhajovat.“
Víš co, Báro, zkus to, vážně to občas zkus a na tom cynismu ... trochu zapracuj :-).
Depresivní a zároveň zábavné čtení, které je odlehčené skrze babičku. :-) Kniha vyprávějící o tom, jaké to je, když vám někdo blízký umře. A jak se s tím může někdo popasovat. Je zajímavé, že cesta od místa bydliště se stává takovým symbolem pro nalezení sama sebe. :-)
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy posmrtný život mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Konečně vím, jaké to bude v nebi.
Moc hezká a obohacující kniha....
Určitě si přečtu další...