Lidská přirozenost: Od Charlese Darwina po Irenäa Eibl-Eibesfeldta

03.12.2022

„Poznatek o tom, že značná část interpretace vnějšího světa, v našem případě světa živého, je ve své podstatě nereflektovanou projekcí lidské sociální struktury a jejího fungování, je svrchovaně důležitý. Ukazuje totiž na skutečnost, že pohled na lidskou přirozenost, jeden z fundamentů např. etiky, není nezávislý na kulturně-sociálním kontextu, a tudíž etika, dovolávající se takto chápané lidské přirozenosti a vyvozující z ní dalekosáhlé závěry, se otáčí vlastně v kruhu.“

[Četba k zápočtu na etologii člověka.] Profesora Komárka zbožňuji, ale... Nu, přiznejme si, že tahle knížka nepatří k jeho nejlepším.
Autor formou medailonků představuje šest biologů-systematických myslitelů a jejich náhled na lidskou přirozenost, respektive styčné body a odlišnosti ve vztahu člověka k subhumánním zvířatům. Vybral si Darwina, Wallaceho, Portmanna, Lorenze, Wilsona a Eibl-Eibesfeldta. Wilsonův medailonek ale není příliš o Wilsonovi, spíš předkládá Komárkovu gnoseologii a filosofii přírodních věd, druhotně pak kritiku Wilsona a polemiku s ním. Čtenář nedostane moc materiálu k tomu, aby si udělal názor sám. A chuť číst zakladatele sociobiologie samotného v nás text zrovna nepovzbuzuje.

Tahle část knihy, ač zabírá jen 50 stránek, pro mě každopádně byla přínosná. Oceňuji hlavně shrnutí Eibl-Eibelsfeldtova obsáhlého a dosud nepřeloženého díla; Darwin a Lorenz se podle mého názoru také povedli (vyvážení, přehlední). Horší to bylo se zbytkem dílka (úvod, závěr, apendix), představujícím tříšť páně profesorových myšlenek. Nejsou nijak uspořádané a vzájemně usouvztažněné, kolikrát jde o úvahy nebo celé texty převzaté odjinud (časopisecké články) a do téhle knížky prostě „transplantované“ na základě souvislosti spíše vágní.

Většinu z uvedených myšlenek najdeme, mnohdy formulované doslova stejně, v jiných autorových knihách (Příroda a kultura, Mimikry a příbuzné jevy, Ochlupení bližní, Stručné dějiny biologie, ...). Já si je ke své smůle pamatuji odtud i z přednášek, takže mě opakování nebavilo. Samozřejmě jim ale přiznávám genialitu a schopnost šokovat, nadchnout a změnit pohled na svět tomu, kdo se s nimi setká poprvé. (Najdeme tu stálice Komárkovy filosofie: sociomorfní modelování a koncept vědy jako eklesiomorfní struktury, autodomestikaci člověka, permanentní juvenilitu, portmannovskou teorii autonomie, ...). Takže dávám zapravdu oběma předchozím komentářům: pokud jste s autorem obeznámeni, je tahle kniha spíš luxusem než nutností. Možná vám v ní bude stačit Wilson s Eibl-Eibesfeldtem, tedy strany 42-64.

Mimochodem odjakživa souhlasím s Darwinem, že člověk se od ostatních zvířat liší pouze kvantitativně, tedy MÍROU schopnosti (řeč, náboženství, umění atd.), nikoli kvalitativně, tedy její (ne)přítomností. Většina definic lidské přirozenosti v humanitních oborech vychází prostě jen z neznalosti jiných živočichů. Viz marxismus nebo křesťanství.

10.10.2022

precteno hned po vydani - a byl jsem nadsen a povazoval jsem to za velmi inspirativni text
precteno o 24 let pozdeji a uz mi to tak inspirativni neprijde, s radou veci nesouhlasim (ale porad celkem dobry)
Co me ale aktualne na knizce stve, je pomerne ledabyla prace - knihy vysla o 5 let pozdeji znovu, pod nazvem "Obraz člověka v dílech některých význačných biologů 19. a 20. století" (NADACE UNIVERSITAS MASARYKIANA, BRNO, AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM V BRNĚ, MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ, NAKLADATELSTVÍ A VYDAVATELSTVÍ NAUMA V BRNĚ) a ani v tomto druhem vydani si autor nedal praci s kontrolou formalnich veci: je to jedina kniha (vydani 1998), kde jsem cetl odstavec o delce tri stran... diky tomuto je cteni fakt narocne ("monotonni monolog"), byt by byt nemuselo... stacilo by jen myslenky trochu lepe usporadat a strukturovat.

23.01.2022

Skvela kniha ktera strucne shrnuje prace tech nejvetsich kapacit v oboru Biologie.

Nemuzu si pomoct, ale ze vsech tech Biologu mi nejvice prirostl k srdci Konrado Lorenz.

Autorovi zrejme taky, kdyz si ho nechal jako sladkou tresnicku na dortu ke konec knihy.