Levhartice
Iva Pekárková
Za hrdinku románu Levhartice si spisovatelka Iva Pekárková, známá svými exotickými náměty, tentokrát vybrala průměrnou Češku něco přes čtyřicet, které se právě za dramatických okolností rozpadlo průměrné manželství. Milla však situaci řeší poněkud nezvykle: odjede do Anglie, kde se léčí z pocitu vlastní zbytečnosti v náručích mužů všemožných ras a národností. Proti všemu očekávání si ji jeden z milenců přivede do rodiny jako „mladší manželku“. Její nová rodina je z Afriky, ale jen tatínek se tam narodil. Millino nadšení pro neznámou kulturu nakazí i děti - malé černé Angličánky, kteří o Africe nevědí vůbec nic. Když i tuhle rodinu potká neštěstí, řeší je Milla zároveň s dětmi a spolumanželkou - tentokrát po africku. Kniha se způsobem v české literatuře unikátním dotýká fenoménu tak častého v dnešní moderní společnosti: čím dál tím víc lidí se nechá okouzlit cizími kulturami, zatímco pohrdá svou vlastní - ať už z dobrých, anebo špatných důvodů.... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem nečekala, že to bude erotický román, ale dočetla jsem.
S hrdinkou knihy skoro v ničem nesouhlasím, ale je to její život, neodsuzuju, když jí takový život baví.....
Zda i spisovatelka něco podobného prožila, tak je to síla.
Pokud člověk pronikne skrz přemíru vulgarismů k jádru příběhu, tak je to pak zajímavé. Těžko říct, jestli je třeba tu sexuální linii tak drsně vnucovat. Možná že jde autorce o to, aby byl zjevný kontrast mezi tím hrubým povrchem a jemným, zranitelným jádrem románu. Nebo to má za úkol přitáhnout i čtenáře, kteří by si knížku jinak nekoupili.
Trochu "ujetá" kniha, možná i mírně zábavná, s tématem, nad kterým se také lze zamyslet, avšak zcela jednoznačně kniha pro chvíle, kdy chcete být nenáročným čtenářem. Pro mne je to ten typ knih, u nichž v momentě, kdy je odevzdáte v knihovně, na obsah si skoro nevzpomenete.
Knížku jsem si půjčila ze zvědavosti. Četla jsem totiž kdysi rozhovor s autorkou, ve kterém o ní hovořila. Pekárkovou navíc moc ráda nemám - ne, že bych jí moc přečetla, prostě mi není sympatická. Ale ta knížka! Samozřejmě, je plná šokujících výrazů a vlastně i zážitků. Jenže tím právě autorka povrchni soudce klame. Všichni (i já) ony výrazy, které nás možná popudí, vidět je napsané - známe. Ve slušné společnosti se tak přece nemluví! Když ale odhalíme skutečné jádro příběhu, jsme příjemně překvapeni až zaskočeni. Např. scéna ve "zdravotním zařízení", kde se hrdinka namísto divokých orgií vypovídává ze svého nejhoršího žalu...kniha je dobrá. Spíš tedy pro dospělé čtenáře, kteří v ní nebudou hledat jenom sexuální senzaci, ale pochopí tu paní, co si vylévá své srdce i bolavou duši.
Poprvé jsem knihu odložila, znechucovala mě vulgarita. Po nějaké době jsem to překousla, dočetla a nelitovala. Jsou ovšem knihy p. Pekárkové, které mám raději.
Zatím jsem od Ivy Pekárkové četla jen její fejetony a postřehy, toto je první román, který se mi dostal do rukou. Trochu jsem se bála, že to bude jen svoz na vlně erotické literatury, ale vyklubal se z toho čtivý příběh Češky, která po tragických životních událostech začíná žít znovu. Žije v Anglii, kde i pracuje a seznamuje se s různými muži. Erotika, multikulti a zážitky z práce v zahraničí, to vše v knize IP.
Bylo to moje první setkání s touto autorkou. Když jsem přečetla asi prvních 50 stránek, zhrozila jsem se, co jsem si to koupila. Jedno sprosté slovo za druhým, jedna činnost vyjádřena minimálně pěti vulgarismy, nic jiného. Měla jsem chuť knížku odložit. Nakonec jsem vydržela, od poloviny ubyla sprostá slova a začal se odvíjet příběh s uceleným dějem a zajímavou myšlenkou. Knihy paní Pekárkové v budoucnu nejspíš vyhledávat nebudu, ale času stráveného nad touto knížkou určitě nelituji.
Mám ráda psaní Ivy Pekárkové. Jako v jiných svých knihách, prostřednictvím svých hrdinek i ona sama stále hledá. Léta postoupila a jedním z témat této knihy je nejen hledání svého místa v životě, ale i hledání domova - co DOMOV pro koho vůbec znamená a když si to uvědomí, tak kde různě ho může nalézt (až moc možná zdůrazňováno, že především je potřeba být "multikulti", aby nalezl).
No a samozřejmě téma věčné: sex....sex ženy ve "zralém věku", podaný na hony vzdáleně Padesáti odstínům čehokoli, a proto i v drsném a absolutně otevřeném podání nevyzní oplzle.
A nádhernou metaforu o eskymácké "stařeně"(která bude mít nejspíš také pouze přes čtyřicet) zazděné podle místních tradic do iglú, neboť již život má mít za sebou a její přínos pro ty kolem (především muže) má být mizivý...tu si budu pamatovat dlouho.
Ač Pekárková není mou příliš oblíbenou autorkou, tak tahle knížka mě mile překvapila. Na povrch čtivá, pod povrchem přemýšlivá a někdy i dojemná.
Chytla mě. Zase. Iva Pekárková je prostě můj šálek kávy. Tak nějak jí hluboce rozumím, ač v běžné mluvě nemluvím tímto realistickým,zdánlivě hrubým jazykem.
Oceňuji, že je román psán syrovým naturalistickým stylem o věcech, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví, byť o nich mnozí z nás takto přemýšlí či sní. Oceňuji, že se přesto nesnaží nějak šokovat či podat téma jako něco "skandálního".
Oceňuji hlubší myšlenky ohledně stárnoucích žen a jejich postavení ve společnosti, jak na ně okolí nahlíží, co od nich ještě kdo očekává,jak si jich společnost váží.
Prostě - Pekárkovou fakt můžu a její novinka mě potěšila.
Svižný a zábavný erotický román, který rozhodně patří k tomu lepšímu, co současná česká tvorba nabízí.
Styl psaní této autorky mně nesedí (zejména vulgarismy, rádoby lidové či hovorové výrazy), přesto jsem této knize dala šanci a dočetla ji do konce. Pod slupkou se skrývala vysoce aktuální témata - fenomén stáří, rasismus, střet kultur, umírání... Nicméně způsob vyprávění tohoto příběhu mě zkrátka nezaujal, dá se říct přímo odrazoval.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2013 |  Levhartice |
| 2015 | Pečená zebra |
| 2021 | Dům bez zrcadel |
| 1998 | Péra a perutě |
Kniha Levhartice je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 161x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 87x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 3x |
Trošku drsná, ale líbila se mi