Legenda Emöke
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30879/bmid_legenda-emoke-ZW3-30879.jpg
4
281
50
Milostný příběh, ve kterém se vypráví, jak byla promarněna příležitost k veliké lásce, k opravdovému, čistému citu. Pražský redaktor se na rekreaci seznámí s mladou Maďarkou Emöke z Košic, která prožila neradostný život s hrubým statkářem, kterého zastřelili při pokusu o překročení hranic. Emöke hledá útěchu u Boha, v náboženském fanatismu. Redaktor ji pozvolna přesvědčuje o smyslu života v reálném světě, rodí se mezi nimi vzájemný cit.... celý text
Přidat komentář
Díla pana Škvoreckého čtu velmi ráda, ten styl, kdy ponechává na čtenáři z těch dlouhých vět, někdy složitých (Nevěsta z Texasu) někdy zpřeházených (Scherzo caprioccioso) pobrat příběh, který zaujme. I když jsem na vážkách, zda by vztah Emöke a vyprávěče vytrval, to sladké okouzlení bylo mámivé a postavy, které autor vykreslil, více než pravdivé (učitel je ukázkový).
To je přesně ten Škvorecký, který mě nebaví číst, příběh mě chytne a pak se vleče k pointě, která mě nějak přestane zajímat. Televizní adaptace čehokoli od Škvoreckého vždycky v pohodě, nějak mi nesedí jeho literární styl. Otázka je, jak dlouho ho vůbec někdo bude číst...
Za mě zlatý střed .. chvílemi mě bavila a na druhé straně dlouhá souvětí mi dělala problém s lehčím pochopením děje ...
Výborná knížka.V mládí pro mne určité jednání hrdinů trochu nepochopitelné, ale člověk musí prostě dozrát....Věřte mi, že v průběhu života jsem se setkala se stejně neuvěřitelnými příběhy a vztahy. Pan spisovatel to ale napsal moc hezky.
Pro mě zatím nejlepší Škvorecký.
Jedna věc je příběh, sám o sobě smutný, ta zmařená naděje na něco krásného; hloupý závistivý učitel nakonec nebyl tím, kdo rozhodl, sám vypravěč neunesl ten strach z odpovědnosti, z toho, že by už nemusel životem jen tak lehce bez závazků proplouvat, ale že by musel být jiný, lepší…
Druhá věc je neuvěřitelný jazyk, dlouhá souvětí, která připomínala nekonečné houpavé verše, nebo možná i nekonečnou hudbu. Škvoreckého jsem znala jako někdy až nemilosrdného ironického pozorovatele, tady ta dojímavá lyrická stránka a smutné závěrečné vyznění o pomíjivosti lidských příběhů mě vzaly za srdce.
Příběh nenaplněného potenciálu milostného vztahu...jeho protagonisté mi moc k srdci nepřirostli, ale popis myšlenkových proudů mladého intelektuála (či se jím spíše cítil být) nad vztahem k Emöke byl každopádně zajímavý a zřejmě i naprosto reálný, ze života. Vítězství pragmatismu a pohodlnosti.
Jen nevím, proč spisovatelé občas tak zbytečně házejí klacky pod nohy čtenářům...v té formě jsem se tak strašně ztrácela...
První tři recenzenti tj. kap66, jprst a také de_baques napsali asi vše podstatné, takže bych se opakoval. Kromě obligátních "pěti hvězd" mně zaujala absolutně jiná čeština, než na jakou jsem u Škvoreckého zvyklý, ale která je pro mě ukázkou, jak dokázal pracovat s rodným jazykem. Možná, že je "angloamerické" zaměření a jistě perfektní znalost angličtiny ovlivnila jeho rodný jazyk v literární podobě později. Ale i ta dlouhá souvětí dávají smysl, protože nejsou spekulativní, jako třeba čeština u vychvalovaného Vančury. Když píše jprst o bezpáteřním, myšlenkově tupém a omezeném člověku (kteří skutečně rozhodně nevymřeli), nicméně - dodal bych - přesvědčených o své velikosti, intelektu, vzdělanosti a neomylnosti (viz. přezíravé zmínky o buranech...), napadlo mě, že to je obraz typického představitele dnešních samozvaných elit. Zrovna těch, které Josef Škvorecký tak skvěle popsal v souvislosti s osmašedesátým v Miráklu nebo ve Lvíčeti. Jinak je škoda, že takhle fascinujících novel (ve smyslu ani ne povídky, ani ne románu) je obecně v naší literatuře tak málo. Inu, ono se asi vydávat ty tenké knihy moc nevyplácí :-)...
Tohle je až zajímavě čistý případ knihy o ničem. Respektive ty žalostné zbytky "něčeho" o čem by to snad chtělo být, jsou tak dokonale ohrané a profláknuté, že se z nich nic, ale opravdu nic originálního vycedit nedá. A to dokonce i včetně toho slaboučkého pokusu o jakési politické pozadí.
V jednoduchosti je krása. Poezie povznáší. Život je nejlepší vypravěč.
Nedokážu dobře vyjádřit proč vlastně, ale tenhle příběh mě hluboce zasáhl nejen svou upřímností, ale i pravdivostí.
Doporučuju.
Kniha mě nezaujala, teda možná jen chvílemi. Škvorecký používá dlouhá souvětí a chvilkama mi unikal i smysl a musela jsem si to přečíst znovu...
"Emöke, ten příběh, ta legenda, ta báseň, ta minulost, ta budoucnost."
Škvoreckého image, hrabalovské věty, amadeovský příběh, v roli Salieriho dědic Komenského myšlenek dvacátého století, láska v hořkém světě, vším samozřejmě prostupuje hudba. Galerie odporných chlapů versus křehká, nedostupná, krásná elfka Emöke.
Před lety to byl pro mne jeden z nejkrásnějších knižních příběhů, často jsem na Emöke vzpomínal. Dělám to málokdy, ale dal jsem se do čtení znovu, vždyť jde jen o 80 stran. Příběh pořád dobrý, s formou a s arogantním vypravěčem jsem se ale při druhém čtení musel sem tam trochu poprat.
85 % (170 hodnotících, průměr 74 %).
Kniha se odehrává na podnikové rekreaci a cestě vlakem z ní. Jde o dvoření se staršího pána mladší paní, jeho vnímání jí samé a jeho vlastních pocitů.
Kniha krásná. Jen mi vadila ta dlouhá souvětí třeba i na tři strany. Docela jsem se v tom ztrácela. Ale jinak příběhově je to pěkné.
Napsáno nádherným jazykem, nicméně jsem nepochopila, co tím chtěl básník říci...
Mé první, mladické čtení: novela o tom, jak se sympaťák opravdově zamiluje a vše mu zkazí hloupý a záludný učitel, on se mu ale za to parádně pomstí.
Má četba po mnoha letech: novela psaná nádherným stylem: téměř bez dialogů, dlouhými souvětími, což pro JŠ není typické. Vypravěč je člověk, se kterým se mohu ztotožnit: pracuje, baví se, morálně pokulhává (ale je si toho vědom). V postavě učitele je obsaženo všechno ze dna našich povah: přízemnost, tupost, amorálnost. Emöke je opakem: svou trpkou zkušenost přetavila ve velmi přísné (v jejím případě duchovní) pojetí morálky. Ona ztělesňuje nedostižný ideál našeho lidského snažení: soulad duše se světem (a nemusí to být nutně založené pouze na víře). A kdo zde nejvíc prohrává? Samozřejmě sympaťák: vzbudil důvěru v dívce, jež se už vzdala obyčejných lidských radostí. To nedorozumění (kvůli učitelově podrazu) by možná šlo napravit, ale to, že to vzdal, protože se vrátil ke starému - pohodlnému a trochu nemorálnímu - způsobu života, a z Emöke udělal jen legendu, to je ta prohra. Lépe řečeno, je to lidské a většině lidí nejbližší; samozřejmě i mně (ale snažím se, fakt :-). )
Lehoučké - a to doslova. Místy jsem měla pocit, že se samotný děj knihy ocitá mimo tento svět.
Jedna z nejlepších novel, co jsem četl. Autor dokázal vtěsnat na 70 stránek úplně vše, co autoři kratších próz často nezvládnou, postavu, ke které si vytvoříte vztah, srozumitelný, záživný a dějově bohatý příběh. Neuvěřitelná slohová bohatost, dlouhá, ladná větná spojení dotváří jedinečnou atmosféru knížky.
Novelka o tom, jak se lidé míjejí. Napsaná krásným, rozvitým jazykem, i když trochu zastaralým. Kdo dnes používá slovo pásek ve významu mladík? Téma je ale banální a postavy působí naivně, což se týká jak Emöke, tak i redaktora.
Škvoreckého nemusím, ale přestože dávám jen 3*, uznávám, že v určitých aspektech je to dost povedená knížka. Příjemně odvyprávěno, líbí se mi myšlenka o tom, že lidský život se stává legendou a po dvou generacích je už ztracen v nenávratnu a zapomenut. Akorát mi vadí, že hrdina, do něhož se Škvorecký - věřím - vciťuje, je takový pokrytec. Kritizuje oplzlého učitele a přitom má sám románek s vdanou ženou a zároveň se snaží sbalit Emöke a snaží se čtenáře přesvědčit, že právě tahle jeho láska je čistá...
Kdybych ale odhlédl od této kritiky, tak je to naprosto výborná knížka a doporučuji ji ke čtení všem, kteří se až tolik nestarají o filosofii knihy.
Přečte se to pohodlně za den.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha Legenda Emöke je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 438x |
| Čtenářské výzvě | 30x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 71x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
No nijak mě nenadchlo. Autora si občas ráda přečtu, ale tohle romantické dílko tedy nic moc. Kdyby to mělo být delší, asi bych ani nedočetla...
Co ovšem oceňuji je vykreslení postav. Každý účinkující byl velmi živým charakterem.