Laco Deczi – totálně vytroubený mozek
Tomáš Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356606/bmid_laco-deczi-totalne-vytroubeny-mozek-hZH-356606.jpg
5
196
45
Laco Déczi je sprosťák, hulvát, křikloun, a tak trochu hovado, říká novinář Tomáš Poláček, autor neobvyklého knižního rozhovoru Totálně vytroubený mozek. Slavný jazzový trumpetista pozval Poláčka v létě roku 2017 do amerického Connecticutu, kde posledních třicet let žije. Ráno spolu lovili mušle v oceánu, po nocích seděli u ohně, poslouchali jazz, a celou dobu vedli rozhovor, ve kterém se Laco Déczi naprosto otevřel. „Po čase odhodil svou známou masku burana,“ říká Poláček, „a já tak poznal jeho velmi svobodnou, něžnou a hravou duši.“ A taková je i kniha Laco Déczi - Totálně vytroubený mozek - sprostá, urážlivá, politicky nekorektní a místy buranská, ale zároveň hravá a něžná.... celý text
Přidat komentář
Kniha, která v podstatě neodkrývá nic. Jasně, jsou tam nějaké pasáže, ze kterých vyčteme, jaký má Laco vztah např. ke své rodině, ale to je tak vše. Kniha podtrhuje to, co o něm už ale dávno víme. Jako jazzový trumpetista je možná skvělý, ale jako člověk, je to naprostý primitiv, co je sice chvíli zábavný, ale pak se vám stejně až moc zajídá. Jestli jste si mysleli, že v jazzu figurují samí kulturní lidé, jako je to např. u hudby klasické, tak jste se opravdu na míle zmýlili. :-)
Kniha není rozhovor s Lacem Déczim, ale s postavou, kterou Laco Déczi hraje. Kdo čeká, že se něco dozví o Lacově přístupu k jazzu, k harmonii, ke kompozici, tak se zklame. Kniha obsahuje pouze už nesčetněkrát omílané historky ze všech těch talkshow, kam Laca zvou. Bohdalová, Slováček, pořád dokola. Když se náhodou autor víceméně omylem pokusí jít trochu do hloubky, Laco ucukne a vrátí se do role Švejka. Toho ostatně sám v knize zmiňuje. Jazzový trumpetista, o němž před deseti lety širší veřejnost vůbec nevěděla. Až do známého rozhovoru v DVTV. Laco pochopil, že pokud se bude stylizovat do role antihrdiny - Švejka - který je přisprostlý a vždycky na všechny vyzraje, tak v ČR má úspěch zaručen. Všechno stojí za hovno, všichni jsou kokoti. Nakonec sám v knize přiznává, že v USA už nevystupuje. Tam jeho hulvátství neprodává jako v ČR. Ve skutečnosti je lepší obchodník, než jazzman. Doporučuji si na youtube najít video "Laco Deczi jams in Miami Beach", kde improvizuje na naprosto základní jazzový standard - Summertime - takhle hraje "geniální" trumpetista, který má plnou hubu Clifforda Browna. Nejzábavnější je, že autor, který rozhovor vedl, si patrně vůbec neuvědomil, že Laco ho stejně do žádného nitra nepustil.
Od geniality až k primitivizmu a zase naopak. Déczi je prejavom trochu ako Charles Bukowski, akurát u toho druhého menovaného mám niekedy pocit, že má viac sebareflexie. Ak z vás grázla urobí ulica a ťažký život, viem to pochopiť. Ale Déczi bol grázlikom len tak z rozmaru, minimálne ma táto kniha nepresvedčila o opaku. Na druhej strane je to talentovaný trubkár a niektoré jeho životné pravdy ma nielen zaujali ale aj pobavili a mám sa k nim chuť opäť vrátiť. Tomáš Poláček odviedol touto zaujímavo spracovanou ,,biografiou" kus dobrej práce, potešili ma aj Décziho spomienky z čias jeho pôsobenia v Tanečnom orchestri Československého rozhlasu. Na niektoré postavičky domácej umeleckej scény vrhol trochu iné svetlo a priniesol tak vcelku vtipný pohľad zvnútra.
Déczi je frajer! Mluví sice sprostě, ovšem ve skutečnosti to není vulgární, ale vnímavej a citlivej kolík.
Skvělá kniha! Nespoutaný Laco Déczi jede na plný plyn. Životní rozhovor plný sprosťáren, nekorektnosti a historek u kterých se budete řehtat hodně nahlas. Tomáš Poláček odvedl skvělou práci a jeho syn Bárt dostal životní výchovnou lekci. Čtení doporučeno při poslechu Lacovy kapely Celula!
Paráda! Pobavil jsem se. Deczi je sice sebestředný hovado, ale žije si krásnej a nikým nekontrolovanej život. A poznal jsem díky té knize C. Browna a ten fakt válel.
Přesně jak jsem čekala - byla to pecka. Kniha mě strašně moc bavila, Tomáš Poláček má neskutečný dar dělat rozhovory a Laco je prostě démon... Přečteno jedním dechem.
Tak takhle jsem se u knihy dlouho nezasmál. Laco to pálí jak sólo na trubku. Jedna historka následuje druhou, na Poláčkovy dotazy někdy ani nereaguje, nebo po svém. Jinak ale paruku dolů, protože ukočírovat Laca a udělat s ním smysluplný rozhovor a ještě z toho udělat knihu byla asi pěkná fuška. Kniha je i celkem přehledná, i když Laco hned v úvodu nadhodí, že bude vyprávět jak se mu to hodí, takže tak různě, ale Poláček z toho nakonec udělal dobrou knihu, která zachovává takový ten spontánní jazzový styl Lacových odpovědí, ale zároveň je i do velké míry chronologicky strukturovaná. Možná jen škoda, že na konci není jmenný rejstřík, pro zpětné vyhledání těch nejlepších špeků s Dědkem Krýzlem a Bohdalkou. Na to by ale Laco jen lakonicky utrousil: Do hajzlu s rejstříkem, vždyť je to celý v "ass dur". Doporučuji.
Tak TVL to je kniha, dávám 11 hvězdiček z 10ti. Vzala jsem si ji dnes do vlaku Ostrava-Praha-Ostrava a přečetla jedním dechem. Super, super, super, mohu jen doporučit. Jeden se mnohdy i zasměje. No, v podstatě se řeže dost často. Za mne moc dobrá kniha, zvláštní, ale peckoidní. Asi jako Laco sám.
Fakt inspirativní chlápek a dobrý formát rozhovoru – nebýt Bartoloměje, je ta knížka nejspíš chudší. Řekl bych, že každý čtenář se směje, krčí nesouhlasně čelo nebo se zamýšlí u jiných odpovědí a historek. Přitom je výsledný soud velmi podobný, což je na celém rozhovoru skvělé. Mrzí mě jen dost překlepů, které unikly pozornosti redakce.
„Ty ještě žiješ?“, já: „Žiju, babo, vidíš, ne?“, načež Věra: „A prrroč?“
Kulervoucí! Ani půl vteřiny jsem se nenudil. Laco je legenda, ale neopomíjel bych Poláčka. Borci. Už mám vybráno jako dar pro několik blízkých lidí. Pro svou mafii, jak by řekl ten jezdec s totálně vytroubeným mozkem.
Odvahu ke čtení jsem mít nemusel,na vulgarity jsem zvyklý,u nás na Karvinsku až na výjimky tak mluvíme normálně a podobných silných osobností s obrovskou chutí k žití, vychovaných ulicí a životem jsem tady několik potkal. I s podobnými vyhraněnými názory na život a sousedy,politiky,umělce a mediální vymývání mozku.Jen nejsou geniálními trumpetisty,většinou dělníky ve fabrikách nebo havíři v ďuře.Kniha je to výborná s perfektními fotografiemi,ukázky Decziho malířského umění,které mne velmi zaujalo, u jeho příhod a hlášek jsem se výborně bavil. A to ,jak vychovával Bárta,nemělo chybu.Trochu mi nevoněl jeho vztah k ženám a k problémům ,jenž vyvolal ,se stavěl tak ,že je prostě hodil za hlavu.Soudit nebudu,jen doporučuji ke čtení,je to skvělé!
Laco má energie na rozdávání, je to fascinující člověk a geniální trumpetista. Se vším dobrým a špatným, co k výjimečným osobnostem patří. Navenek drsnej chlap, který když vidí, že se vám z těch sprostých slov a urážek neroztřepou kolena, tak by se pro vás rozdal. Jeho svobodnou duši a mysl nezbývá než závidět. V hlavě to má srovaný, životní priority dávno jasný a toho se drží. Hrozně mu fandím, aby u toho jazzu ještě dlouho vydržel. Každý jeho koncert je zážitek, stejně jako tahle kniha. Tomáši Poláčku, díky, že jsi se s Bártem za ním vydal a vydrželi jste to s ním. Vznikla kniha drsná a dojemná zároveň.
Už obálka knihy je fascinující.
Laco Déczi je realista až do morku kostí, člověk se kterým se život nemazlil a on se nikdy asi nemazlil se životem. Zhruba v polovině knihy jsem měla jeho extrémně drsné slupky a až zbytečných frajeřin trochu plné zuby. S lehkým odstupem a po přečtení závěru knihy si říkám, že Tomáš, čtyřletý Bartoloměj a Laco museli prožít nezapomenutelný týden. Kniha podle toho vypadá. Úplně v knihovně bych ji mít nemusela, je tam mnohé s čím nemohu souznít. Ale nezdolné energii, realismu, v mnohém pravdivosti, hravosti, odvaze jít si za svým a určité míře svobodomyslnosti nezbývá než se obdivovat. A pak jeho současné ženě.
Stojí za přečtení pro každého, kdo k tomu má odvahu:)
Tak tahle kniha je pecka. Nebo alespoň pro mě! Na vulgarismy jsem si zvykla, přepsat to do mluvy běžného smrtelníka by jaksi nebylo autentické. Nebyl by to Laco. Nebyl by tam ten kontrast příšerných výrazů od neuvěřitelně citlivého, láskyplného člověka. To mě dostávalo po celou dobu čtení. Jak v jedné větě se člověk pomalu otřásl a ještě ani nepolkl tu směsici výrazů, které zdatný dlaždič zvládne vyslovit za půl dne, a už se podivoval nad tím, jak zásadně pravdivé a opravdové to sdělení vlastně bylo. Laco je pro mě naprosto neuvěřitelný úkaz. Je naprostým zhmotněním všeho, co říká doktor Hnízdil - že aby byl člověk zdravý a vitální, musí žít opravdově, věřit sám sobě, lidem kolem sebe, dělat věci, které ho baví, které přináší prospěch co nejvíce lidem okolo (radost z hudby), nehonit se a prostě žít. Pro radost. Smutný je, že nikdo z nás, kdo sedíme někde v práci a volný čas dělíme na další práci, nesmyslný starosti, řešení blbostí... i při sportu nebo na výletě myslíme na to, co musíme udělat, až se vrátíme domů nebo do práce. Neumíme to, co umí děti (a Laco) - žít teď, užívat si všechno, co můžou a neřešit, co bude, co bylo a co by mohlo být. Prostě moc dumáme a málo si užíváme. Takže v takové formě jako Laco se osmdesátky nejspíš nedožijeme. Navíc osmdesátky, která nevypadá, že by Laca jakkoli limitovala. A Moon... tu prostě miluju. Tomáš by mohl napsat ještě jednu knihu o Lacovi. Z pohledu ženy - něco jako "jak se žije s totálním bláznem"... počítám, že těch historek by bylo na samostatnou knihu dost a dost. A až to budou sepisovat (Laco bude na turné), tak se hlásím, že pojedu taky - klidně budu sekat trávu, krmit veverky, čistit okapy a péct palačinky. Pochopitelně na ohni.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Laco Deczi – totálně vytroubený mozek |
| 2015 | STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země |
| 2018 | Poslední stop: Afrika |
| 2021 | Srdcař v cílové rovince |
| 2014 |  Štafeta: 100 rozhovorů Tomáše Poláčka |
Kniha Laco Deczi – totálně vytroubený mozek je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 240x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 85x |
| Chystám se číst | 63x |
| Chci si koupit | 27x |
| dalších seznamech | 1x |
Asi takhle: za partnera bych Laca nechtěla, ale za parťáka na pokec určitě. Vulgarity jsem předpokládala, takže mne nevyděsily. Je to neřízená střela, natlakovaný papiňák, divočák, který si rozhodně nebere servítky a netrpí přehnanou korektností.
Přesto lze z některých momentů vytušit perličky na dně Lacovy duše. Pod drsnou slupkou se občas projeví nečekaná, citlivější Lacova povaha, kterou se ale snaží skrývat.