Poslední stop: Afrika
Tomáš Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380155/bmid_posledni-stop-afrika-Naj-380155.jpg
5
69
14
Poslední a nejbláznivější stop Tomáše Poláčka z Jižní Afriky do Prahy, ze Střelkového mysu do severního Maroka, kde vážně onemocněl malárií.
Přidat komentář
Články Tomáše Poláčka se čtou dobře a jeho kniha není opakem. Na cestě Afrikou si sáhl na dno a to, jak své pocity dokáže předat čtenářům, je až neskutečné. Navíc je mi velice blízká jeho osobni filozofie patrná z knihy i z jeho reportáží. Určitě doporučuji!
Tomáš Poláček je jeden z mých nejoblíbenějších žurnalistů, jeho články v magazínu Reportér čtu jako první. Píše velice poutavě a i tato kniha se četla jedním dechem. Je doplněná o řadu zajímavých fotografií, které podtrhují jeho zážitky na cestě stopem po Africkém kontinentu.
S Tomášem se osobně znám ale tohle je moje prní knížka, kterou jsem od něj přečetl. Je to opravdu dost osobní kniha ale při jejím čtení, jsem se ani jednou nenudil. Musím před Tomášem smeknout - zatímco mě některé části Afriky lákají, tak do jiných bych se nevydal ani náhodou. A on si to vyrazí bez znalostí reálií rovnou od jihu až na sever. Řekl bych, že právě nepřipravenost (nenačtení informací před cestou) a místy až naivita jsou hlavními důvody proč je příběh tak silný. Čtenář se až diví, že to celé nakonec přežil. Určitě doporučuju k přečtení.
Poláčkovy reportáže a rozhovory znám z Reportéra a mám je moc rád. Jsou takové... netradiční a nebojí se pohybovat na hraně. Doporučuji třeba reportáž z festivalu v Banátu, o kterém je v Posledním stopu letmá zmínka.
Zároveň, a to už je evidentní ze zmíněných reportáží, je Poláček trochu blázen. Možná ani ne trochu, ale hodně velký. Jeho nebojácnost hraničící občas až s naivitou je stejně tak nepochopitelná jako obdivuhodná, vždyť kdo by se dobrovolně vydal stopovat do Afriky?! Je to naturalistické svědectví o marasmu některých zemí černého kontinentu, kde elektřina a čistá voda jsou nejvyšším luxusem i přesto, že se místní obyvatelé brodí v diamantech, které pro ně nemají žádnou cenu. Zemí, jež kolonialismus (stejně jako jeho konec) rozvrátil a zanechal v nich hluboké rány, které se zacelují jen velmi pomalu. Ale přesto je Poláčkovo stopování svědectvím o tom, že pomalu ale jistě se věci zlepšují. I když někde (Demokratická republika Kongo) to asi bude ještě běh na hodně, hodně dlouhou trať.
Konec knihy je symbolický ve vztahu k ukončení Poláčkovy stopařské kariéry. Musím smeknout klobouk, protože to, co Poláček dokázal, je unikát. Člověk váhá, jestli do některých "divočejších" afrických zemí vůbec vyrazit a Poláček je rovnou prostopuje. Z jihu na sever, od neznáma do neznáma. Málem u toho (několikrát) přišel o život, ale štěstěna stála při něm, protože štěstí přeje odvážným. A tak to má být. Ještě jednou, klobouk dolů.
Tomáš Poláček nenapsal úplně tradiční cestopis, ale silně osobní knihu. Nezaměřuje se na místa, ani události, ale spíše na osobní pocity s celou cestou spojené. Poslední stop je krásná jednohubka, která díky velmi otevřené výpovědi může u mnoha lidí vyvolat rozporuplné emoce. To už vlastně ukázaly i reakce na úryvky, které vyšly v měsíčníku reportér.
Poláček umí zaujmout a především obsah samotný, respektive popsané okamžiky z cesty přes Afriku stojí opravdu za přečtení. Velké množství zážitků, kdy šlo párkrát doslova o život a spousta dalších postřehů z cest dělají společně se zajímavě napsaným vyprávěním pro mě asi nejzajímavější knihu o cestování, kterou jsem doposud četl. Velice čtivé, má to spád a na závěr: Poláček je "magor". :-))
Skvěle napsané, čte se jedním dechem, protože absolutně vtáhne do děje = cesty, jediné co bych vytkla, že u každé kapitoly mohly být mapky detailnější, takhle jsem stále otevírala Google Maps :-)
Tak tahle kniha byla totálně na škebli! (tohle slovo po přečtení knihy prostě budete používat :) )
Líbil se mi styl vyprávění a i to, že si vlastně nic nezjistil o daných zemích a až na místě si dělal obrázek dle toho, co sám zažil. Nelze tak hovořit o úplně dokonalém cestopisu, ale o šílené jízdě jednoho týpka skrz Afriku, se kterým by snad každý rád zašel na pivo a nechal si vyprávět veselé historky :-)
Věděla jsem, že kniha bude mít spád, doslova jsem ji zhltla za pár večerů. Skvěle si člověk udělá představu, jak to v Africe chodí, jak velké jsou rozdíly mezi státy, čemu se raději vyhnout, kam se naopak nebát jet podívat. Možná bych uvítala více informací o historii či zvyklostech atd. daných zemí, ale pravda...kniha je o stopu a lidech, má svůj styl a lehkost, proto se tak dobře četla:) Je s podivem, že Tomáš (nejen) Kongo projel bez újmy, když se do všech situací člověk vžil, nechtěl by tam být:) Velký obdiv!
K tomuto cestopisu jsem se dostala díky kolegovi Ziburovi a jsem ráda, že jsem si vlastní výtisk objednala.
Velmi čtivě psaný, s osobitým humorem a zajímavými poznatky z afrického kontinentu. Líbilo se mi skrz stránky cestovat různorodými státy a čekat, jaká nebezpečí si pro autora připraví.
Trochu mě mrzí, že se autor nedostal do Nigérie.
Oceňuji, že se na konci mohu “setkat” s řidiči a také mapky, ke kterým jsme se často vracela.
To byla docela jízda. Tomáše Poláčka a jeho dobrodružnou cestu jsem loni na podzim sledoval na faceboku. Když se rozhodl, že přeci jen napíše knížku i o Africe, koupě přes kampaň na hithitu byla jasná volba. Přestože, jak Tomáš otevřeně přiznává, finální částku docela přestřelil, kniha je sepsaná poctivě včetně pěkných map a seznamu řidičů na konci. Obdivuji, s jakou lehkostí a hlavně jak otevřeně dokáže psát. Je to hodně osobní - a to dává jinak reportážně laděné knize něco navíc. Ta potřeba opravdu "do-prostopovat" svět a zavřít jednu životní etapu a započít novou.
Leccos bych mu ale dokázal vytknout - trochu sobectví a ignorance. Třeba, že si o zemích vážně nic nezjistil, a pak se o jejích obyvatelích dokáže vyjadřovat celkem hnusně a bez špetky empatie. Ale to jsme zase u té otevřenosti a upřímnosti. Každopádně kdyby byl "dokonalý", tak se na žádnou takovou akci nevydá, což by byla pro nás, čtenáře škoda. Takže díky za ten zážitek!
Štítky knihy
Afrika Maroko stopaři české cestopisy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Laco Deczi – totálně vytroubený mozek |
| 2015 | STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země |
| 2018 | Poslední stop: Afrika |
| 2021 | Srdcař v cílové rovince |
| 2014 |  Štafeta: 100 rozhovorů Tomáše Poláčka |
Kniha Poslední stop: Afrika je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 91x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 29x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 12x |
Opravdu výborně napsané a velmi zajímavé .