Labyrint pohybu
Pavel Kolář , Renata Červenková
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373710/bmid_labyrint-pohybu-6qQ-373710.jpg
5
659
181
Knižní rozhovor s renomovaným fyzioterapeutem prof. Kolářem. „Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí profesor Pavel Kolář, renomovaný fyzioterapeut, který už třicet let působí na poli rehabilitační medicíny, potažmo i té sportovní. V důmyslném soustrojí lidského těla a mysli se snaží najít skutečné příčiny, které ho porouchaly, a správnou léčbou navrátit pacientům ztracené zdraví. V rozhovorech s novinářkou Renátou Červenkovou vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha „užívat si“... Odhaluje překvapivé souvislosti, neboť v našem organismu se nic neděje náhodně, jak se nám, laikům, často zdá. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? Proč sušinka uveze na kolečku víc než kulturista? Proč magnetická rezonance nic neobjeví, i když nás záda pekelně bolí? Proč je někdo pohybově šikovnější než ti druzí? Proč si tsunami fotíme, místo abychom před ní utíkali?... celý text
Literatura naučná Zdraví Zdravotnictví
Vydáno: 2018 , VyšehradOriginální název:
Labyrint pohybu , 2018
více info...
Přidat komentář
Pan Kolář mi imponuje a proto jsem si koupila jeho knihu a rozhodně jsem neprohloupila. Doporučuji opravdu každému, mnohé si toho člověk o svém těle a mysli po přečtení uvědomí. Moc mi bavily pasáže, které čerpají z praxe ač už o slavných sportovcích, nebo obyčejných lidí. Dodávalo to tomu takovou třešničku na dortu a i laik porozuměl popisu spojení těla a duše. Každopádně dík i paní Červenkové, od které si hned přečtu i další knihu.
PS1: teď bych mohla rovnou radit mým přátelům kolem jak se sebou nakládat :-))))
PS2: už si jí koupilo pět lidí z mého okolí a všichni nadšení .. a co vy?
Pro studenta fyzioterapie jako dělaná. Ale potěší i srdce zvědavé, které se o phybu chce dozvědět více
Dobrá kniha s jasným vhledem do celostní medicíny. Člověk si často neuvědomuje, jak vše souvisí se vším, každé gesto, každé postavení těla. Dnešní uspěchaná doba moc nenahrává zamýšlením se sám nad sebou, nad svým životem, nad pohybem i stravou. Pana doktora obdivuji a každopádně by takových mělo přibývat!
Skvělá kniha! Vzbuzuje ve mně velkou naději, že jsou lékaři, kteří se na člověka dívají celostně... a víru, že takoví lékaři snad budou postupně přibývat. Je to první kniha sepsaná ve formě rozhovoru a je to pro mě velmi zajímavá zkušenost. Jak otázky, tak odpovědi stojí za to si přečíst.
Takových knih se zdravotnickou tématikou by mělo být pro laickou veřejnost více. A měl by o ně být takový zájem, jaký je o tuto knihu. Přečtěte si to, uvidíte sami.
Jedna z knih, která by měla být v povinné četbě. Jistě si přečtu podruhé, abych si z knihy co nejvíce zapamatovala.
Téma knihy je zajímavé. Cením si lidí, kteří se snaží pomoci druhým ulevit od bolesti a jsem ráda, že u nás jsou odborníci, kteří u takto náročné práce přemýšlí a pouze nepředepisují. Hvězdu jsem ubrala za stylistiku. Z přebalu je patrné, kdo s kým v knize hovoří, a ač je to hloupost, opakující se oslovení, pane profesore, mi kazilo dojem ze čtení.
Kniha je psaná formou rozhovoru. Občas je použito až moc odborné terminologie, ale i tak je kniha velmi čtivá a hlavně zajímavá! Při čtení si jen říkám, škoda, že takových lékařů, kteří se na problém dívají z mnoha úhlů, je tak málo.
Jedná se o velmi dobré čtení jak pro zdravotníky, obzvláště fyzioterapeuty, tak pro laickou veřejnost zajímající se o sport či pohyb. Dozvíte se zde více o sportech z hlediska dopadu na lidské zdraví, přečtete si o slavných sportovcích (Jágr, Štěpánek), ale i o samotném Pavlovi Kolářovi. Kniha pro mne byla velmi užitečným a zajímavým čtením, proto dávám 5*.
Čekala jsem, že mě bude autor honit do pohybu. A zjistila jsem, že ke svému věku a zdravotnímu stavu to dělám celkem dobře. Je skvělé, že takoví lékaři jsou, jen by jich mělo být víc. Nejvíce mne "dostala" poslední část o stáří. Asi proto, že se k němu nezadržitelně blížím, jako každý, a také proto, že pracuji na oddělení v nemocnici, kde je spousta starých lidí. Bohužel jich tam i dost zemře a podmínky s důstojností moc společného nemají. Nechápu ani lékaře, ani rodinné příslušníky, kteří opravdu staré a mnohdy i polymorbidní lidi nechávají zbytečně vyšetřovat razantními vyšetřovacími metodami, případně léčit chemoterapií, která mnohým život neprodlouží, pouze znepříjemní. Dnes asi nesmí nikdo zemřít na stáří, musí mít přesnou diagnozu.
Tolik můj názor, jdu se projít a přemýšlet o nápisu na hrob.
„Hýbeme se buď málo, nebo špatně“. Labyrintem medicíny, fyzioterapie, ale i svého života, názorů, myšlenek a přesvědčení provádí formou rozhovoru sám profesor Kolář, renomovaný fyzioterapeut a kapacita ve svém oboru. Zajímavé čtení nejen o pohybu, které vás přivede na spoustu myšlenek, k zamyšlení se nad svým tělem a možná vás přinutí konečně se začít hýbat. A hýbat se dobře.
Tato kniha mě tak příjemně překvapila a zároveň toho tolik dala. Kniha je zpracovaná z dialogů s panem Kolářem, kterého si nesmírně vážím a obdivuji jeho houževnatost, odbornost, názory a zkušenosti, díky nimž perfektně ilustruje problémy a nenásilně nám předává názory o těle, pohybu, nemocech a postoji k životu. Nemyslím si, že by knížka bych náročná pro laiky, sama se neorientuji v tomto oboru a s jazykem a odbornějšími pojmy jsem neměla problémy (popřípadě jsem si je dohledala).
Jedna z knih, které jsem přečetl jedním dechem. Co mě na ní fascinovalo byla skutečnost, že naprosto vůbec není o pohybu a naprosto ve všem je o pohybu. Představoval jsem si něco jako popis a povídání pohybového aparátu, jeho funkce a funkčnost, poruchy této funkčnosti, jejich příčiny a náprava + příběhy a příklady s praxe. To se v podstatě nekonalo a nejlépe to ilustruje například kapitola o bolavých zádech. Ani nevím, jestli tam někdy padlo slovo "sval" nebo "páteř", určitě se tam nepovídalo o různých cvičeních a uvolňovacích technikách a ani o tom proč nás bolí záda (třeba ze špatného sezení v práci), což ale není vlastně přesné, protože ta kapitola byla velmi o bolesti v zádech. Byla to kapitola v podstatě o bolesti, o jejich příčinách a o tom jak s tím nakládat a pracovat. Prostě něco co jsem nečekal, něco co mě překvapilo a velmi příjemně překvapilo.
Také se mi líbil postoj pana profesora k léčbě kdy by se nemělo jednat jen o vyšetření a nápravu jak ji znám já (nějaká nenavazující cvičení, prášky, pravidelné docházení na kontroly, neschopenka), ale celý balík funkcí od vyšetření, přes léčbu až například po začlenění zpět do společnosti (u úrazů míchy) nebo o zkoumání sociální stránky pacienta (například u těch bolestí zad).
Medicína a zdravotnictví na úrovní, která by se asi všem líbila, kterou jsem já osobně moc nepoznal a které dle mého názoru je možná jen v omezeném množství (a ne nutně z důvodu toho, že většina z nás nemá pod polštářem balík peněz...).
Tato kniha se mi moc líbí z pohledu filosofie, náhledu na léčbu jako komplexní balík činností a přístupu k lidem! Knihu mohu vřele doporučit!
Kniha pro nepříliš laického čtenáře. Běžný čtenář může mít problém se orientovat v odborně pojatém textu, i když hlavní téma každé kapitoly je vstřebatelné a pochopitelné každému. Můj obdiv patří Pavlu Kolářovi a jeho houževnatosti a profesionalitě s jakou přistupuje ke svému, dá se říci, řemeslu. Je velkým příkladem pro své následovníky i všechny z nás.
Prvními stránkami jsem se protrápila...potom se to zlomilo a "ordinovala" jsem si ji před spaním po kouskách. Všechno je tak logicky, moudře a jasně popsané...kéž by ji četli i dochtoři:)...kéž bych si pár myšlenek uchovala, až přijde čas...
Povinná literatura pro všechny, kteří chtějí vědět cosi o svém těle a propojit si to do souvislostí. Mnohé bude nepochybně nové i pro lékaře.
Věděli jste, že vyhřezlá ploténka se mnohdy dá vstřebat změnou jídelníčku? Že bolesti zad někdy souvisí s nepoznanou dnou? Že pokud si necháte opravit zubařem nesprávný skus, můžou zmizet chronické bolesti kolena? Toto a množství dalších věcí vyčtete z rozhovoru s králem české fyzioterapie a zajímavým člověkem (mimochodem - také bojujícím s Bechtěrevovou nemocí). Milé mi přišlo, že se svěřil například s tím, že ač lékaři na bechtěreva doporučují pohyb, on dává přednost relaxačním cvičením nebo jak se rozhodl nechat posoudit zdravotní stav své staričké babičky od předního geriatra, zda-li je účelné jí ještě léčit. Rozhovor s ním je vlídně upřímný, ale ne sentimentální. Pan profesor stojí nohama na zemi a má ohromnou zásobu znalostí pro ostatní.