Kvítek karmínový a bílý

15.06.2020

Tuhle bichli naplnila řada popisů a drobných bezvýznamných epizod. A právě ty čtenářům umožní příběh prožít. Moje oblíbená postava je prodavač not :)

14.06.2020

Kdybych se nestyděl být patetický, možná bych napsal, že jsem právě dočetl jednu z nejpozoruhodnějších knížek, které se mi kdy dostaly pod ruku.
Kolem Kvítku jsem se dlouho motal v soustředných v kruzích a trvalo mi celou věčnost, než jsem našel odvahu se do něho zakousnout. Tlusté romány (nejedná-li se o grafomanské výpotky) mi z principu nevadí, spíš mě odrazoval ten název, který jakoby trochu zaváněl červenou knihovnou. Ale nakonec zvítězila zvědavost (vybuzená nadšením komentujících čtenářů) – a avizovaný zážitek se skutečně dostavil.
Lepší označení, než "pozoruhodný", mě vážně nenapadá, protože jsem byl po celou dobu fascinován nejenom tím nijak složitým příběhem a jen pozvolna gradující zápletkou, ale hlavně (a především!) jazykem, brilantním zachycením atmosféry a autorovou nevídanou schopností detailního popisu. Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy četl něco, co by mě takhle pohltilo. Uhrančivý styl, hodně vzdáleně připomínající (právě oním mikroskopickou popisností) Fuksovu Vévodkyni a kuchařku.
Každopádně nic pro milovníky rychlé akce, protože tady čtete hodinu – a hlavní hrdinka za tu dobu přejde z levého chodníku na pravý. A přesto jsem během četby nezaznamenal jedinou vteřinu, kdy bych se nudil a kdy bych měl chuť přeskočit větu nebo jen jediné slovíčko – naopak, často jsem se vracel a celé pasáže četl znovu, abych si vychutnal autorovo stylistické mistrovství. (Protože Faber nám poměrně složitou výstavbou souvětí ani možnost nějakého rychlého klouzání po textu neumožňuje.)
A pak ten konec! Jedna z mála knih, kde ani v posledních metrech cílové rovinky nedokážete odhadnout (ani rámcově) "jak to všechno dopadne" a kam nás autor svým příběhem nasměruje. Tohle mi v hlavě zůstane hodně dlouho. Vřele doporučuju.
100% a jedno navíc.

01.06.2020

(SPOILER) Takové množství stran - a po dočtení mám pocit, že jich ještě bylo málo... Londýn 1874-1875, město zas.rané ve všech ohledech, osvětlené ulice a ty, v nichž se močí, zvrací a souloží; obraz společnosti existující od bordelů po měšťanské salóny; několik ženských osudů (prostitutka Sugar, manželka Agnes, dobročinná paní Foxová, služebná Clara, malá Sofie), jejichž životy určují muži (z rodu Rackhamů), kteří ale ve skutečně podstatných věcech plní jen funkci katalyzátoru... A další hejna sloužících a měšťanů/ -ek, žen prodejných či těch úzkostlivě dodržujících konvence davové morálky, mužů hrajících si na provokatéry či především vydělávajících, splývajích s davem, ale s právem na všechno... Všichni mají svou představu o ideálním životě, všichni "tančí tak rychle, jak dokážou" - a všichni píšou... Je to skvěle napsané a emocionálně působivé; pohrávající si s motivy klasických viktoriánských příběhů, od prostitutek se zlatým srdcem přes srdceryvné umírání na souchotiny, postavy šílených manželek či guvernantek, jejichž čistota zaujme čackého pána domu, nevhodná láska a všemocnost tzv. veřejného mínění atd. Těm motivům dává Faber konkrétní obsah - nebo je staví na hlavu, jak uzná za vhodné - což z příběhu dělá napínavé a velmi vtipné čtení. Pro ty, kteří dokážou číst pomalé vyprávění a nepřeskakovat, je to lahůdka, pro polykače příběhů příjemně ironický koktejl s přísadami z Moll Flandersové, Malé Dorritky a Jany Eyrové.

03.05.2020

Viktoriánský Londýn od spodiny po smetánku. Autorovi se povedlo zachytit toto období bravurně, nicméně pořád jde "pouze" o příběh kurtizány, bez hlubší nadstavby.

25.04.2020

S Kvítkem jsem to měla tak, že některé detaily mě přiváděly na pokraj snesitelnosti a přiznávám, že jsem si musela čtení prokládat svižnější literaturou, a znovu se k němu vracet, protože prvně kdysi viděná čtyřdílná série s Romolou Garai byla něco tak úchvatného, že mě vlastně přivedla a udržela u knihy, kde se druhá polovina nakonec rozběhne tak silně a emocionálně, že už se od ní nešlo odtrhnout. Sugar se vlastně nezměnila, ona tou citlivou bytostí vždycky byla, jen podmínky, ty podmínky jí sevřely a určovaly, a Sofie pak byla jak pohled do zrcadla a živou vodou současně.

07.04.2020

Když se na to podívám zpětně, nikdy bych si netroufla říct, že mě vůbec bude někdy bavit zrovna takhle napsaná kniha. Michel Faber se chtěl Kvítkem co nejvíce přiblížit rozsáhlým viktoriánským románům 19. století, ale svou knihu napsal v roce 2002. Na 917 stranách se odehrává příběh, který je vlastně naprosto jednoduchý a normálně by asi ani nepotřeboval tolik prostoru. Jenže to by pak nebyl ten román, který chtěl Faber napsat. Kniha je plná dlouhých popisných pasáží - pro mě věc, kterou většinou na knihách nemohu vystát - a přesto jsem se do knihy začetla hned po několika prvních desítkách stránek. Je tam spoustu odboček, které vedou do slepých uliček, nejdůležitější ze všech jsou jen 3 postavy a všechny ostatní tvoří jen takovou ,,nutnou výplň". Bavilo mě prozkoumávat londýnská zákoutí a hlavně prožívat příběh s dívkou na okraji společnosti. Ale kdyby nebyla karanténa, ještě hodně dlouho by mi trvalo, než bych si na tuhle bichli našla čas. Nehledě na to, že bych ji v běžném režimu asi brzy odložila, protože tohle je kniha, na kterou si prostě musíte najít čas.

25.03.2020

Je málo opravdu dlouhých knih, které jsem si užíval od první do poslední věty a které bych nezkrátil ani o jedinou stránku. Kvítek karmínový a bílý je jedna z nich. Jedná se možná o nejkrásněji napsanou knihu, jakou jsem kdy četl. S takovou elegancí se Faber prochází ulicemi a pomalým, ale ani na vteřinu ne nudícím tempem, vypráví o životech všemožných (i nemožných) postav. Už před přečtením jsem Fabera hluboce jako vypravěče uctíval, tímto dílem se u mne však stvrdil jako jeden z nejlepších vypravěčů tohohle století.

P. S. - Tím koncem jsem byl nejdřív upřímně poněkud vyladěn, ale to nic nemění na tom, že je tahle kniha mistrovských dílem.

12.03.2020

Moc pěkná knížka. Hned na první stránce se čtenáře - návštěvníka ujme neznámá průvodkyně a zavede ho do nejchudších částí staré Anglie 19. století, kde započne příběh knihy. Stejně tak se tajuplná průvodkyně se čtenářem v těchto místech na poslední stránce rozloučí. Mezi první a poslední stránkou je však téměř 900 stran skvěle napsaného románu, který se zcela jistě stane klenotem jakékoli domácí knihovny. Osobně jsem získal 2. vydání z roku 2014 a tato objemná kniha mě ihned okouzlila svým krásně zpracovaným vzhledem, od grafických rostlinných ornamentů na vazbě i na každé straně oddělující jednotlivé části knihy, přes příjemné střídání černých a červených úvodních listů, po pěkně iluminovaná první písmena každé kapitoly. Postačí první odstavec, aby byl čtenář vtažen do příběhu, který bezespěchu poodhaluje osudy hlavních postav románu, především pak dívky Sugar, která je od dětství uvržena do beznadějného žití, ve kterém je zneužívána, co by prostitutka, svou vlastní matkou. Díky svému charismu a intelektu, především však hrou osudu, se vymaní ze spárů mravní a existenciální bídy a projde díky svému " zachránci " metamorfózou podobně jako motýl. Příběh čtenáři odhaluje těžkou dobu viktoriánské Anglie, velkou polaritu mezi chudobou a bohatstvím, nerovnoprávnost mezi mužem a ženou, ale i někdy až směšné podoby společenské etiky té doby.

01.03.2020

S Michelem Faberem jsem se seznámila při čtení Knihy zvláštních nových věcí a chtěla si toho od něj přečíst víc. Kvítek mě nezklamal, příběh hlavní hrdinky, kdy postupně získává jistou svobodu, zatímco jinou ztrácí, za to stojí. Vstane z bahna, aby jiným prošla a do jiného se vrátila. Postavy v příběhu mají jasné představy o výsledcích svých plánů, ale jejich představy se nakonec vždy ukážou jako liché a člověku je z toho nakonec smutno. Za přečtení kniha rozhodně stojí, byť jsou věci, které na mě působily mírně nadbytečně. Co bych přeci jen vytkla, je příliš otevřený konec, ačkoliv takových "otevřených konců" a spousty otázek je v knize víc. i to má své kouzlo.

09.02.2020

Jako jít po ulici a na chvíli být v kůži všech, které potkáte :).

Styl zvláštní. Musíte přijmout jiný způsob vyprávění, jinak se vám kniha líbit nebude. Ale jak do toho zapadnete a všímáte si detailů, najednou jste fakt... v kůži všech.

Líbily se mi ty přechody: "William je v kanceláři, jeho si teď všímat nebudeme. Nepůjdeme třeba za služkou? Ne, za tou ne. Co dělá manželka?"
Jako bych stála v předsíni, viděla hemžící se služebnictvo a osazenstvo domu a rozhodovala se, s kým pokecám :), koho si všimnu, komu vlezu do pelechu :).
Věta je jen v uvozovkách, nejde však o citát. Zhruba ale tak vyprávění plyne.

02.02.2020

Nějak mi připadá, že tato kniha má velmi dobrou reklamu, ale přitom nenabízí skoro nic. Přes devět set stran textu, a přitom tak málo děje. Tolik opakujících se myšlenek a pocitů... Kéž bych se už naučil odložit jednou rozečtenou knihu.

01.02.2020

Tato kniha na mě byla příliš... Příliš naturalistická až nechutná (zejména v oblasti řemesla Sugar a dalších "ženských" záležitostech), příliš protahovaná (některé dějové linky poměrně zbytečné), příliš povrchní (o čem to tedy vlastně bylo?), příliš otevřený konec (jako by se opravdu ztratilo posledních pár stran či kapitola).
Jako komplex všech těchto "příliš" si to však tak nějak sedlo a nečetlo se to zle.
Ale velký román 19. století?

K úžasně výstižnému komentáři čtenáře nazývaného Vojpa není co dodat. Nechápu, jak se někomu tato kniha mohla skutečně líbit, je příšeně nudná, zdlouhavá, nezáživná, přečetla jsem v životě stovky knih, i Jiráska, ale tohle se opravdu nedalo. Navíc ta snůška zbytečných vulgarit mně pila krev... Knihu jsem zahodila po 150 stránkách, kupodivu jsem ji neroztrhala, ale dala do knihobudky. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se tak rozešla v názoru, jak s recenzenty, tak s normálními čtenáři. Díky, kolego Vojpo, že jste to tak nádherně napsal i za mě!!!

18.01.2020

Tato kniha se nehodnotí lehce: na jedné straně vah bude dokonale zvládnuté spisovatelské řemeslo - autor vás přenese do viktoriánského Londýna s takovým mistrovstvím, že přímo cítíte pach každé ulice, slyšíte jeho ruch a máte pocit, jako byste to panoptikum postav sledovali pohyblivou kamerou umístěnou velmi blízko, až v intimní zoně dané postavy.
Na druhou stranu tato kamera někdy v čtenáři budí pocit ve stylu: "ukážu vám to jen proto, že můžu; dokážu přece snímat v tak vysokém rozlišení a s tak dokonalým podáním barev a kontrastů, že každý můj záběr, i ten nejbanálnější, bude pro diváka nekonečně zajímavý."
Příběh jako takový nebyl zcela bez zajímavosti, ale nakonec vyzněl do prázdna a nic hlubšího ve mně nezanechal. Knihu jsem si pořídil, protože ji přecházela pověst "velkého románu". Na to, aby této pověsti dostála, je ale zkrátka příliš přízemní.

10.01.2020

Zajímavě napsaný příběh. Kniha měla spád. Jen ke konci mi to už přišlo poněkud natahované. Otevřený konec, také dobré. Sugar určitě vstupuje čtenáři do života. Jak se asi má ….?

31.12.2019

Tato kniha je rozhodně zajímavou sondou do společnosti viktoriánského Londýna a celkového přerodu společnosti v Anglii. Chudí vs. bohatí, rozbíjející se Londýn vs. chudé části města, rozvíjející se průmysl vs. konzervativci a zkostnatělí pánbíčkáři. To vše to najdete. A hlavně příběh dvou lidí, kteří za každou cenu chtějí uniknout svému osudu. Kniha jako celek mne bavila, ale musím tomu bohužel vytknout délku, která podle mne byla na škodu. Je to příliš zdlouhavé a v hlavně v prostřední části jsem měla dojem, jako by celá kniha stála na místě a nic pořádného nepřinášela. Ale jinak to byl pro mne zajímavý a nevšední čtenářský zážitek. Nicméně je třeba říct, že to nebude čtení pro každého. Zvlášť asi ne pro ty čtenáře, kterým v knihách vadí explicitnější sexuální scény a sexuálně motivované vulgarismy, pro ty autor rozhodně nejde daleko.

27.12.2019

skvělý příběh

15.12.2019

Bylo to skvele, uzasne a obohacujici cteni.

10.12.2019

Když jsem si vybíral knihu, kterou bych si od Fabera přečetl jako první, do Kvítku se mi vzhledem k jeho tloušťce nechtělo. Zvolil jsem Pod kůží a byla to láska na první pohled. Po přečtení Knihy zvláštních nových věcí, která byla úplně jiná, avšak neméně čtivá a měla v sobě ještě hlubší poselství, jsem se pouštěl do Kvítku bez veškerých obav. Mazlil jsem se s ním téměř měsíc a mohu říct, že mi za tu dobu docela přirostl k srdci.
Na tomto barvitém, pestrém až opulentním skupinovém portrétu se mi líbilo, že na první pohled se zdá jako by jednotlivé postavy neměli mnoho společného a víceméně se jen míjeli. Jenže při pohledu přes drobnohled vidíme, že jejich aury (nebo aurory :-)) sebou vzájemně natolik prostupují, až to s nimi smýká.
Další věc, kterou hodnotím velmi kladně, je Faberovo (ne)ukončování příběhu (což je zřejmě vlastní většině jeho knihám). Nechává čtenáři možnost pokračovat ve vyprávění podle svého momentálního rozpoložení. Bylo mi opravdu zatěžko loučit se. Sugar, Emmelína a hlavně Agnes (má nejmilejší) mi budou moc chybět. Samozřejmě také Henry a Sofie.
Velice příjemný literární zážitek.