Kvítek karmínový a bílý ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

„Jistěže můj syn chodí za děvkami – kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví,“ prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens. Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se „napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec“. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se „v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě“. Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235607/kvitek-karminovy-a-bily-235607.jpg 4.2677
Série:

Kvítek karmínový a bílý 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Historické romány

Vydáno: (ekniha), Argo
Originální název:

The Crimson Petal and the White, 2002


více info...
Nahrávám...

Komentáře (246)

Kniha Kvítek karmínový a bílý

Alisa80
včera

Popis Londýna 70. let 19 století byl skvělý, člověk měl pocit, že tam opravdu je. Ale jinak docela zklamání. Natáhnout na 900 stran takovýto "děj" bylo zbytečné, spousta vaty okolo. Otevřené konce mi obecně nevadí, ale tohle nebyl ani otevřený konec, to nebyl žádný konec... jakoby autor prostě v půlce zahodil pero a přestal psát.

be.zuz
11. června

Za mne stejně přeceňováno jako například Sofiina volba. Dvacet tisíc stran a děj žádný.


Greenfingers
29. května

Michel Faber společně s překladatelem Viktorem Janišem mi nabídli opravdu skvělý čtenářský zážitek. Kniha mě oslovila svým strhujícím příběhem, který byl převypřávěn vskutku mistrovským způsobem.
Prostředí, ve kterém se tento dramatický epos odehrává, je popsáno velmi hodnověrně, s důrazem na každičký detail. Čtenář je přímo vtažen do londýnských chudinských čtvrtí a ulic, cítí dokonce i ten pach všudypřítomných kobylinců.
I přes svůj značný rozsah kniha neztrácí tempo a nenudí. Právě naopak - nabízí zábavu na několik dnů. Doporučuji!

rabor
29. května

Tak tohle jsem začal číst na valentýna, jakože si vezmu ke čtení něco tématického. A už to bude nějaký ten měsíc možná dva co mám dočteno. Musel jsem to ale trochu vydejchat a uklidnit nerva, protože když píšu s tou cholerickou žilkou na čele, bývám sprostý a dokonce se obávám, že bych mohl psát jako nějaký troll se zapnutým capslockem. Takže abych se za sebe nemusel stydět (víc než obvykle), tak píšu až takhle opožděný report. A co mě tak nasr...nakrklo? Začnu tím pozitivním. Tohle není úplně špatná kniha, příběh ve stylu pretty woman (zbohatlík se poblázní do prostitutky) odehrávající v Londýně někdy okolo roku 1870. Tehdy pánové nosili klobouky a ženy takovou vycpávku na prdel, řeklo by se divná móda, ale když se podívám na dnešní holky, co nosí ty příšerný mamadžíny, co se zapínají pod hrudníkem, tak si říkám, že na tom tehdy nebyli až tak zle. Ten popis doby a místa je to v čem je tato kniha opravdu dobrá, bohužel mě šlo spíš o příběh. V té délce by nebyl až takový problém, kdyby to někam směřovalo. A i když jsem již někde za púlkou pochopil, že existence vedlejších postav v knize je sice obsáhlá, ale asi spíše jen dekorativní, pořád jsem doufal, že alespoň hlavní dějová linka nějak dopadne. A tady, DO ČÍČI!, nejde o to, že by to nedopadlo podle mých představ, tady jde o to že to nedopadlo VÚBEC! Děj je v podstatě v plným proudu, nedořešené otázky a příběhy snad VŠECH postav a PAN SPISOVATEL to zakončí stylem, no tak už toho bylo dost KUDLA, bolí mě ze psaní ruka a TY čtenáři mi polib ZADEL. S tak zpraseným koncem knihy jsem se ještě nesetkal.

Lucie.B
12. května

Po mnoha přečtených detektivkách a thrillerech, opravdu velmi příjemná změna. Ani těch přes 900 stran nebyl problém, autor mě nenudil, naopak. Líbily se mi i rozsáhlejší popisy, které většinou přeskakuji, ale tady ne, tady jsem si to užívala. Jedná hvězda dolů za otevřený konec, to nemám ráda.

TerezaKlima
27. dubna

Já nevím, ale ten příběh mi připadá málo zajímavý na to, aby byl rozprostřen na tolika stranách. Nicméně doporučuji seriál. Je krátký.

Akana
26. dubna

Skvělá práce. Neubráním se srovnání s Fowlesovou Francouzovou milenkou. I tady máme příběh odehrávající se v upjatých a společenskými pravidly sešněrovaných viktoriánských kulisách a vypravěčku (u Fowlese to byl, myslím, muž) oplývající naprosto současným myšlením a s příslušnou ironií komentující děj a třeba i čtenářova očekávání (do bližšího srovnávání bych se ale radši nepouštěl, přeci jen jsem Fowlesův opus četl už před drahnou dobou). Tenhle prvek Faberovy knihy mě tím pádem už tak nepřekvapil, přesto si mě nejen rozměry velkorysá kniha snadno získala, a co je ještě obdivuhodnější, i udržela. I v rozvláčném, detailním způsobu vyprávění dokáže Faber udržet pozornost i zájem. Líbí se mi, jak svoje sympatie i ironické štulce rozděluje mezi ústřední postavy celkem rovnoměrně, bez černobílých soudů, i když samozřejmě s výhodou nadhledu plynoucího z jiného historického kontextu.

monushka
24. dubna

Příběh se mi velmi líbil, i přes jeho otevřený konec, kdy čtenář může pořádně popustit uzdu své fantazii.

1 ...