Jablko
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241168/bmid_jablko-tGQ-241168.jpg
4
281
72
Kvítek karmínový a bílý série
< 2. díl
Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého. Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?“ Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich „navštívil“ jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal.... celý text
Přidat komentář
Od autora jsem zatím nic jiného nečetla, ale nevím, jestli se na tom něco změní... Má smysl pro detail a atmosféru, ale povídky mi celkově přišly trochu zmatené a tak nějak nanicovaté. Jako by psal prostě proto, aby na tom papíře něco bylo. Anebo mě to prostě jenom minulo. Ať tak, či tak, vráceno do knihovny a zapomenuto.
Úžasná atmosféra a skvěle vykreslené dobové reálie. Je to taky neuvěřitelně čtivě napsané, zvládla jsem to přečíst za jedno odpoledne a večer, nicméně nějak to postrádalo to strhnutí, které přinesl kvitek. I tak výborná četba a rozhodne můžu doporučit. Minimálně dvě povídky si rozhodne budu pamatovat, spis 3. Proste fajn doplnění ke kvítku.
Ten otevřený konec Kvítku mě nakonec donutil pořídit si i tuhle sbírku, musel jsem prostě aspoň rámcově vědět, jak to se Sugar a Sofií dopadlo :)
Co jsem potřeboval, to jsem dostal, a k tomu ještě pár věcí navíc. Hodně se mi líbila závěrečná "Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích", pak ještě třeba "Clara a Krysí muž". Zbytek povídek mě až tak nezaujal, četly se ale hezky všechny.
Návazná knížka na oblíbený Kvítek se nedala přečíst pomalu a prakticky ani nemohla zklamat. Užila jsem si aluze a odkazy na výchozí dílo, spoustu věcí připomněla a aspoň trošičku mi knížka odpověděla na otázku "A jak to bylo dál?" Ostatní už musí dotvořit fantazie, ale díky autorovi aspoň za toto!
Mé čtvrté čtenářské setkání s Michelem Faberem, a poprvé mírné zklamání. Ne kvůli tomu, že se o postavách z Kvítku nic moc dalšího nedozvíme a setkání jsou jen takovým letmým závanem vzpomínky, ne kvůli tomu, že by to bylo špatně napsané (naopak, dá se to shltnout na posezení)...jen to na mne téměř celé působilo jako poměrně bezobsažná úlitba čtenářům (nakladatelům?). Až na poslední povídku, ta mne opět uchvátila. Škoda.
Musím se přidat k ostatním. Ta zvědavost, co se stalo s postavami z Kvítku, byla tak obrovská, že jsem musela sáhnout po této knize. Zvědavost sice úplně uspokojena nebyla, ale nevadí. I tak mě čtení potěšilo...
Jak už psali někteří níže, snažila jsem se k této knize přistupovat jako k chuťovce navíc a neměla jsem přehnaná očekávání co se týče nároků na formu i zjištění dalšího osudu hlavních postav z Kvítku. Proto jsem byla mile překvapena. Faberův styl psaní mám ráda a i když u mě forma povídky už z principu nemám moc velkou šanci stát se srdcovkou, čtení se mi líbilo a jsem ráda, že jsem si v rámci jakéhosi sběratelství tuto knihu pořídila.
Ke knize jsem nepřistupovala jako k pokračování a neměla velká očekávání. Možná právě proto mě povídky uspokojily a dozvěděla jsem se i něco málo více. Zakousla jsem se s chutí a byla mile překvapena. Krásný návrat a připomenutí. Ráda jsem se znovu setkala se Sugar a Sofií. Všech šest povídek bylo šťavnatých,ale ta poslední sedmá,ta byla pro mě nejzajímavější,ta mi odhalila nejvíce. Celé jablko mi chutnalo :)
Knize nelze nic uprit, ale uz tu kdosi zminil, ze mel mit Kvitek bud vic stran nebo dalsi stejne obsahly dil.
Podle mě byl konec v Kvítku naprosto dokonalý. Otevřené konce podněcují fantazii a čtenář se podle "vztahu" k hlavní postavě může sám rozhodnout jaký by pro ni chtěl osud. Proto s mírnou obavou (ale i zvědavostí) jsem se pustila do Jablka. Povídky jsou to svižné a čtou se lehce a naštěstí se nekoná násilný pokus o pokračování za každou cenu. Ale čeho je moc, toho je příliš a podle mě až přílišná nedokončenost příběhu opakovaná i v povídkách knize spíš uškodila.
Hmmmm, krásná tečka za Kvítkem. Neměla jsem problém s koncem Kvítku, přesto jsem se na Jablko vrhla s tím, že se dozvím, jak všechny postavy dopadly. Až na výjimky se mi dostalo něčeho úplně jiného, lepšího. Doporučuji.
Pravděpodobně každý kdo četl KVÍTEK... , bude mít u JABLKA velká očekávání. A nic na tom nezmění ani FABERŮV prolog, ve kterém je mírně alibistický.
Ale on vstoupil na křehkou půdu pokračování a já musím napsat, že to bylo příliš odvážné. Uvítal bych raději KVÍTEK KARMÍNOVÝ A BÍLÝ 2, než tento pokus, přiblížit nám postavy z KVÍTKU jinak a jen částečně vypodobnit jejich budoucnost, či osud.
Některé povídky nejsou špatné, dokonce ta o Williamovi je mistrovská...
Ale ve výsledku je kniha hluchá a vzhledem k románu velice málo uspokojivá.
Možná, že milovníci povídek ocení kvalitní literární styl, který je opravdu na vysoké úrovni. Jen si nemyslím, že to budou čtenáři KVÍTKU... A hlavně kvůli nim vznikla tato útlá knížka, že pane FABERE?
Nicméně, jako nostalgie k nádhernému románu jsou tyto povídky příjemnou vzpomínkou na Agnes, Sugar, Williama, dr. Curlowa a další.
Ale příště bych si raději přál zcela nový, originální román... :-)
Mistrně napsané povídky, které přece jen napoví trochu více o osudech alespoň některých postav z "Kvítku".
Dezert po výživném hlavním chodu Kvítku karmínového a bílého.
Mám výhradu pouze jedinou: Micheli, prosím, nemohl jsi raději vzít nějakou tu dějovou linku a napsat další pořádnou bichli, aby to čtení člověku chvíli vydrželo? :-D
Knihu jsem přečetla hned po Kvítku. Rozsahem nevelká, ale potěšila mě. Milé čtení, které čtenář zvládne za jedno odpoledne.
Kvítek se mi moc líbil, takže navazující povídky jsem rozhodně ocenila. Přečteno jsem měla za chvilku.
Pan Faber mě pozval na krátké návštěvy mých známých z Kvítku a pan Janiš mi to zprostředkoval. Přijala jsem a děkuji za to.
Štítky knihy
povídky anglická literatura viktoriánská doba
Část díla
- Clara a Krysí muž 2005
- Čokoládová srdíčka z Nového světa 2005
- Jablko 2005
- Medicína 2005
- Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích 2005
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Kniha Jablko je v
| Přečtených | 366x |
| Čtenářské výzvě | 63x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 138x |
| Chystám se číst | 109x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 1x |
Jablko jsem si cíleně vybral jako "úvod" ke Kvítku; přece jen se mi nechtělo z knihovny tahat devět set stránek tlustý špalek, jen abych zjistil, že mě Faberovo psaní moc nebere. Přes autorovo ujištění, že se dá číst i bez znalosti Kvítku, mě proto nemile překvapily spoilery v předmluvě; tím hůř, že v samotném textu už jich moc nebylo.
Svůj účel Jablko nejspíš splnilo - Kvítek si pořídím a přečtu, i když už mám prozrazený konec. Samostatně ale kniha moc nefunguje, je to takový nášup pro čtenáře Kvítku, který nabízí náhled do budoucnosti (a občas minulosti) hlavních postav. Některé povídky jsou lepší, jiné jsou slabší a několik se dá označit spíš za nastřelené obrazy bez zápletky. Napsané to je sice hezky, ale kniha to je kratičká a, upřímně - i trochu zbytečná... Obávám se, že tady hlavní motivace autora byla ta ekonomická.