Kupec benátský

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Titulní postava benátského kupce Antonia rozhodně není nejvýznamnější postavou hry. Tato hra bývá řazena mezi komedie, ale její síla je především v tragické postavě Žida Shylocka. Silným konfliktem hry, která ovšem obsahuje i onu tzv. komediální linku až pohádkových milostných příběhů, je „spor o libru masa“ mezi kupcem Antoniem a lichvářem Shylockem. Spor vyhrává nakonec až násobně Antonio, ale hořkost spojená s tragickým koncem je součástí „šťastného konce“ hry. Vychází v překladu Břetislava Hodka jako 154. svazek edice D....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453542/big_kupec-benatsky-ejj-453542.jpeg 4.2570
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Artur
Originální název:

The Merchant of Venice, 1599


více info...
Nahrávám...

Komentáře (65)

Kniha Kupec benátský

Macvosik
08. dubna

Pre mňa je Kupec benátsky hrou o potrebe milosrdnosti, o probléme vzťahu medzi menšinami a majoritou a najmä o vzťahu zákonov a ľudského života. Shakespeare tu v podstate ukazuje aké je hlúpe zaťato stáť na čo najexaktnejšom dodržiavaní zákona za každú cenu. Táto úpenlivá exaktnosť sa totiž zúfalo dovoláva abstrakcie tam, kde stojí celok ľudského života. Shakespeare akoby tu hovoril, že redukovanie človečenstva v zákonoch na kus mäsa, opomína to, čo je na ľudskom živote neuchopiteľné, tekuté. A nemusí to byť nutne duša, stačí len ten celok rôznorodých spoločenských interakcií, túžob a prianí, ktoré sa z abstrakcie vždy vymykajú. A práve preto potrebuje spravodlivosť stáť, a aj stojí, aj na iných základoch, než je absolútne exaktné dodržiavanie slova. Pretože takáto zaťatosť vie byť dvojsečná, a vo výsledku sa vie obrátiť proti žiadateľovi. To, že sa tu zároveň postuluje otázka náboženstva podľa mňa nie je náhoda. Shakespeare tu musel reagovať aj na dobové fanatické puritánske sekty, ktoré v Anglicku stáli na čo najdoslovnejšom chápaní Biblie a snažili sa zviazať spoločenský život jej zákonmi.

Lenže ľahko sa z takéhoto úpenlivého dodržiavania zákonov vysmieva ak ste členmi majority. Čo iné ako zákon, aká iná inštancia zostáva Shylockovi v nepriateľskom prostredí? Samozrejme, Shylock je zbytočne ukrutný, lenže krutý bol k nemu aj Antonio a krutá je k nemu aj celá okolitá spoločnosť. Veď aké iné možnosti obživy Shylock má? Prečo naňho Antonio pľuje a ponižuje ho? Kde bola vtedy tá milosrdnosť? Ak má na výber žobrácku palicu alebo úžeru, nemožno sa mu diviť, že si vybral tento spôsob života. Aj preto zo Shylockových úst zaznievajú nepochybne oprávnené výčitky a zúfalá potreba zákona tu je i nie je demagógiou. Shylock sa chce pomstiť na celom kresťanskom svete a hoci je toto správanie zbytočne brutálne, dá sa doň čisto ľudsky vcítiť. Veď koľko tých osamelých pomstiteľov, ktorí vzali veci do vlastných rúk, stojí už celé stáročia na kultúrnom piedestáli? Shylock pritom zákon dodržiava, takže v tomto ohľade je ešte bezúhonnejší. Tým sa síce zo Shylocka vina nezmyje, ale rozhodne to ukazuje jeho ľudskú stránku. Aj preto sa mi páčila Radfordova adaptácia, v ktorej sa zo Shylocka stáva tragická postava - nešťastná, opustená, ponížená. Aj to len ukazuje, že pri správnom nasvietení môže mať tá hra aj iné kontúry. Niečo také by sa však určite nedalo spraviť s Marlowovým Maltským židom. Ak k tomu pridáme aj kladnú postavu Jessicy len ťažko môžeme tú hru označiť za vyslovene antisemitskú.

To, čo tu Shakespeare ukazuje, je teda nemilosrdná situácia, s ktorou sa musia postavy vyrovnať a v ktorej majú šancu ukázať, čo v nich je. Či ukážu to najlepšie alebo najhoršie v nich. Shylock ukázal svoju horšiu stránku, ale rozhodne v tom nebol sám.

managalante
19. února

Nesmírně osobité. S jakým překvapením pro čtenáře se dokáže dílo vcítit do jednotlivých postav. A jejich přemýšlení se krásně a pružně přizpůsobuje daným situacím, podle jistých charakterových rysů. Ta hra jazyka je naprosto famózní a metafory, které by současníka jen stěží napadli. Každým veršem zakopává hlouběji dnešní povrchové výrazivo a rozmetává je svou elegancí napadrť.


pucii
19.11.2021

Moc pěkné dílo nabízející náhled do 16. století. Do doby útlaků Židů. Ti nesměli pracovat, jediným jejich zdrojem financí mohla být lichva. Ostatní činnosti byly buď zakázány, nebo velmi omezeny.

Vím, že Shylock byl ve svém srdci velmi krutý a nesmírně si cenil majetku. Nicméně, kdo by ne? Byla to jeho jediná obživa. Nesnášel Křesťany, kteří se mu vysmívali za lichvu a plivali na něj. Já jej i chápu, že tak zahořkl. Bohužel, nenávist se mu stala i osudným. Ačkoliv totiž Židé v nějaké oblasti žili po generace, bydeli na konkrétním místě, vždy byli pouze cizinci. A proto, když Shylock nabídl bezúročný úpis Křesťanu Antoniovi, který jim pohrdal a plival na něj, a jako pokutu stanovil libru masa z Křesťanovy hrudi, vše se obrátilo proti Shylokovi. Byl totiž pouhý cizinec, který svým úpisem vlasně ukládal Křesťanovi o život.

AlčaH
18.06.2021

Když mám chuť na klasiku, tak Shakespeare je vždy tou správnou volbou. Je to opravdu velikán a číst jeho knihy je jako pohlazení po duši. V každé si člověk najde to své.

Kupec benátský je mojí nejoblíbenější Shakespearovou hrou. Obsahuje vše - lásku, humor, intriky i hlubší poselství. Jednotlivé části příběhu se skvěle doplňují a vytvářejí vyvážený celek, který mě opravdu bavil. Monolog Shylocka se mi zaryl hluboko pod kůži a považuju ho za skutečnou perlu v rámci Shakespearových děl.

Co se týče českého vydání, musím stejně jako vždy vyzdvihnout práci Martina Hilského, jehož překlady jsou prostě famózní a přitom čtenářsky velmi dostupné. Co jsem hodně ocenila, tak to byl doslov, ve kterém Hilský nastínil okolnosti vzniku díla a zároveň podrobněji rozebral a zanalyzoval některé jeho části.

Emily82
31.03.2021

Po divadelním představení Shylock jsem dostala chuť ponořit se do Shylocka i v původní podobě. Je to perla. Čtení jsem si moc užila.

A údajné protižidovské smýšlení bych nechala odpočívat v pokoji. Hra obsahuje i jiné hluboké myšlenky a byla by škoda ji zavrhnout jen kvůli údajnému antisemitismu.

Knihomollla
24.03.2021

Je to skvělý příběh, který je přečtený za pár hodin a dokáže čtenáři přiblížit 16. století.

Greenfingers
24.02.2021

Klasické nadčasové dílo Williama Shakespeara, ve kterém se autorovi podařilo skloubit prvky komedie se závažnějším obsahem. Postava Shylocka je ve hře stěžejní, stejně tak sdělení, která jsou jeho ústy vyslovována. Opravdu stojí za to o tomto "antihrdinovi" trochu podumat.

JulianaH.
19.02.2021

Nečetla jsem zatím od Shakespeara všechno, ale pochybuji, že by některá z jeho her mohla překonat „Kupce banátského“. Je totiž famózní a je v něm většina z těch rysů, které dělají Shakespeara Shakespearem: lyrická krása replik, které pronášejí zasnění milenci, ohňostroj překvapivě moderního a značně, ehm, lidového humoru v postavě Lancelota, melancholická reflexívnost Antoniových monologů, a dokonce i dramatický děj. Příběh mě vtáhl, ačkoli jsem věděla, jak dopadne. A Sheylockova odpudivost na mě zapůsobila tolik, že se mi o něm zdálo ještě dnes, týden po přečtení knížky.

Jsem ráda, že teď můžu zapomenout všechny ty nesmysly o údajném antisemitismu hry, kterou mi kdysi vtloukli do hlavy na literárním semináři. Když totiž „Kupce benátského“ srovnám s Lessingovým „Moudrým Nathanem“, velebeným naopak za vstřícnost k Židům, nemůžu si nevšimnout, že v obou klasických hrách vystupuje kladná židovská postava (tady je to Jessika, u Lessinga sám Nathan), která dokazuje, že i Žid může být dobrý člověk. To, že někteří Židé dobří nejsou – tak jako Sheylock –, není antisemitský předsudek, nýbrž celkem přirozená věc.
Každopádně mě (ne)překvapuje, kolik čtenářů považuje Sheylockovy sladké řeči o rovnosti lidí za upřímně míněný výrok, a ne za pokrytecké alibistické žvanění, jímž evidentně je. To, co mají podle Sheylocka všichni lidé společné (cítí bolest, zimu, strach atd.), platí zároveň i pro zvířata, takže kdyby mluvil vážně a poctivě a vyvozoval by ze svých slov důsledky, musel by být přinejmenším vegetarián. Místo toho je jen demagogem. Anebo to nesmyslné nařčení, že ho Antonio pronásleduje jen kvůli židovskému původu, kdežto Antoniovi vadí lichva a Sheylockovu dceru Jessiku vlídně přijímá do svého kruhu...

Znovu se mi potvrdilo, že si člověk nesmí dělat úsudky o knihách na základě školních hodin literatury. (A že za „antisemitské“ se dnes označuje všechno, co se někomu nehodí do krámu. Mrzačení hry po druhé světové válce, kdy se vynechávalo poslední jednání, je podle mě mimořádně alarmující případ cenzury, stejně jako zákaz Dostojevského „Židovské otázky“ /také nikoli antisemitské/.)

1