Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2073/bmid_krysar-JUF-2073.jpg
4
6543
762
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Nikdy jsem toto klasické dílo nečetla, ale naprosto mě uchvátilo. Metafory ve mně stále ještě doznívají.
Doporučil mi ji maturant, i když on sám ji prý nečetl moc s chutí...takže jsme se hned po tom, co jsem ji dočetla o ní pohádali. Mě totiž naopak hned sedla a přečetla jsem ji s přestávkami za pár hodin. Postavu Krysaře jsem si hned zamilovala, Agnes byla skvěle vylíčená osoba snoubící v sobě ženu a dítě, ostatně, všechny postavy v knize měly charakter lehce načrtnutý a dobře čitelný. Tragika závěru knihy byla pro člověka, jenž zná původní příběh snadno odhadnutelná, i přes to ve mě nezanechala smutek, spíš jsem byla ráda, že krysař našel vlastní klid, když následoval tu, která na něj čeká v Sedmihradské zemi. Obrovská je však vina, jenž na něm spočívá, když ve svém zoufalství vzal tolik lidí na smrt...či k vykoupení.
Knihu jsem měla přečtenou za jeden den, a to nejen kvůli nízkému počtu stran. Příběh o Krysaři mám ráda od mala, když jsem jako dítě poslouchala muzikál od Dana Landy. Proto pro mě kniha rozhodně nebyla zklamáním. Kniha rychle ubíhala, jazyk byl lehce čitelný a musela jsem s Krysařem jen soucítit. Celkově jsem si knihu užila a myslím, že je vhodná pro každého, i když se klasice a povinné četbě vyhýbá.
Přiznám se, že jsem se ke Krysařovi dostala až díky Čtenářské výzvě. K maturitě jsem skoro nic nečetla, na vše mi stačily výtahy z internetu :D Z Krysaře jsem byla mile překvapena, dobře se mi četl, děj hezky ubíhal. Plus k tomu ta skvělá ponurá atmosféra díla, přítomnost ďábla, lásky, zklamání, smrti a nakonec naděje.
Krysař mi vždycky zvláštně unikal. Možná jsem na výkladu o něm ve škole chyběl, možná mě mátly ty nečeské reálie, ale nějak pro mě nebyl součástí naší literatury. A do toho ta pubertální radost, že se někdo jmenuje „dick“. :-) (Vojta Dyk byl tehdy ještě neprofláklý.) Nepomohl mi ani Landův muzikál, protože znalost jedné písně, Temného stínu, knížku nenahradila. No, tak jsem si po letech sednul k původnímu textu, ještě jsem se dovzdělal alespoň na Wikipedii a... nic. Stylisticky to na mě působí až otravně. Příběh není ani plnokrevným vyprávěním, ani alegorií, spíš něco mezi tím. Na filozofickou pohádku málo filozofické, málo pohádkové. Nesedlo mi to, přestože potenciál působivosti v tom samozřejmě je. Ale v tomhle náčrtu?! Nemůžu se rozhodnout, jestli je ten příběh překombinovaný nebo podkombinovaný. :-) U závěru by měl člověk lapat po dechu, být uchvácen atmosférou, ne říct jen „hm“. Poetika a trefnost některých vět, občas v komentářích citovaných, nevynahradí plochost celku. Osudový vztah popsán vlastně dost vlažně. Vadí mi nejasnost některých motivů, použitých téměř ad hoc. Proč poutník, proč píšťala, proč rybář, proč Faust, proč propast? Má to všechno vyšší smysl? Nebo se vrší legendy v legendě? Možná už bych se měl odebrat do zemí splněných tužeb... Kde by byl Krysař napsán jinak. Popravdě, bezbřehý obdiv některých zde mi zavání pozérstvím. Závidím všem, kterým to přišlo přímo dokonale moudré a perfektně tajemné.
Co si budeme povídat. I takhle staré knihy mohou být aktuální. Dát téhle moderní jazyk, byl by z toho bestseller.
S knihou jsem měla trochu problém. Musela jsem číst do školy. Kniha se mi četla špatně, nemohla jsem se dostat do děje. Četla jsem a u toho přemýšlela, co si udělám k večeři, což je špatně. Pokud nebudu muset Krysaře číst znovu, tak se jí vyhnu velkým obloukem.
"Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu vře a napíná se potají...přijde muž, má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen. I KRYSAŘ mu říkají."
Nezpochybnitelný skvost české literatury, který se mi zařízl do srdce, jako vábivá píseň píšťaly.
Jazyk knihy je klidný a lehký jako kroky krysařovy. Nikam nespěchá, ale malými nenápadnými krůčky oznamuje příchozí katastrofu. Muž, který prošel nespočet zemí a měst, zahubil tisíce krys a nespoutaný šel dál. Až město Hammeln, a v něm mladičká Agnes, dostalo krysaře na kolena a rozpoutalo v jeho duši zmatek a bouři dosud potlačovaných citů.
Krůček po krůčku je krysař spoutáván, rozerván city, nejistotou a neklidem, ale také hlubokou a vášnivou láskou k Agnes. Odmítá slyšet výsměšný, vtíravý hlásek své mysli. Je krysař, mocná bytost, která by se neměla bát své moci a potlačovat ji. Brání se, dlouho a vytrvale, ale vztek a nejistota v něm pomalu hlodá a kypí. Až jednou překročí onu hranici, ze které už není návratu. Jeho bolest je obrovská a pomsta strašná.
Fascinovaně jsem následovala krysaře do Hammeln a naslouchala jeho tichým krokům. S hrůzou sledovala, jak hnusné to místo vlastně je. Jak omezení a sebestřední jsou jeho občané. Je děsivé sledovat tak živě lidské vlastnosti, nedostatky, zmařené sny a lhostejnost vůči bližním. Zkáza musela zákonitě přijít, pohár zčistajasna přetekl a výbuch byl omračující. Slyším jak se krajem nese zvučný a jasný hlas píšťaly. Svolává všechny a v příslibu kruté pomsty je vede z města ven. V té písní zaznívá bolest, stesk, výsměch, očekávání...už není cesty zpátky. Celý dav se zvolna ubírá k smrti, jako řeka se valí do propasti v domnění, že brány Sedmihradska se již otevírají.
Miluji Krysaře ve formě knihy a moc se mi líbí i muzikálové zpracování. Pro mě jsou jako jeden celek. Jdou ruku v ruce. Kdykoliv slyším muzikál dostanu neodolatelnou chuť přečíst si knihu a naopak.
Dramatický, ponurý příběh krysaře, který bloudí světem. Krysař pomáhá lidem od nechtěných krys, ale konšelé mu nezaplatí, zklame se v lásce, splývá mu den a noc, nevidí východisko v životě a pomocí pískání na píšťalu se pomstí a zlikviduje celé město. Otevřený závěr ukazuje na možný lepší život společnosti!
Hezká knížka, ke které bych se nebýt maturity nedostala. Čte se trochu z těžka jako ostatně skoro všechny starší knihy, ale příběh je zajímavý a postavy uvěřitelné.
V jednom skutečném německém městě a jeho lakomých obyvatel, se jednoho dne rozmnoží krysy a po neustálém ohrožování si městská rada zavolá na pomoc krysaře, který krysy vyvede za hradby města, žádá o zaplacení, když mu rada nechce nic vyplatit tak odvede jejich děti za hranice města neznámo kam
Děj na mě působil od začátku do konce velmi ponuře, měl svoji atmosféru. Spisovný jazyk, kratší věty a občas přeházený slovosled k tomu navíc dodávali to tajemno. Příběh byl dobrý, ale bohužel na mě nezanechal žádný hlubší dojem.
Bylo to působivé, atmosferické, tajemné, ocenil jsem tempo vyprávění. Četl jsem to ušima jako audioknihu (děkuji za tip globetrotterovi) a opravdu jsem se do příběhu ponořil.
Nudná kniha, která kdyby nebyla útlá a povinná k maturitě, tak jí rozhodně nečtu...
Audiokniha zdarma dostupná online:
https://www.youtube.com/playlist?list=PLGwrdUvxRh_9H1j6f3JKqRRpFsQz-SOcJ
Mně osobně se tato kniha nelíbila. Přišla mi zcela o ničem a nezaujal mne ani autorův styl psaní. Toť můj názor.
Klasický příběh psaný ve formě lyrické prózy, kdy je potřeba pro skutečné pochopení číst hlavně mezi řádky. Věřím, že by se z tohoto příběhu dal sepsat 500 stránkový román o tom kdo si co myslí, jakou má minulost a budoucnost atd., ale kouzlo by vyprchalo. K příběhu se ráda vracím, nepřestává mě fascinovat.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1989 | Vteřiny duše |
Kniha Krysař je v
| Právě čtených | 70x |
| Přečtených | 11 493x |
| Čtenářské výzvě | 2 117x |
| Doporučených | 439x |
| Knihotéce | 1 235x |
| Chystám se číst | 499x |
| Chci si koupit | 100x |
| dalších seznamech | 81x |
To, co je na tomto příběhu jedinečné není motiv, ale atmosféra. Celou tuto tenkou knížečku provázel pocit ponurosti a skryté tragédie. Mlha se válela v ulicích a paprsky slunce nikdy nepronikly přes stránky až ke mě. Krysařova hudba byla vždycky tklivá a beznadějná. Viktoru Dykovi se podařilo propašovat hudbu sebou a vložit ji mezi řádky. Zněla mi v hlavě po celou dobu a začne znít vždy, když se o Krysařovi někdo zmíní.