Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352497/bmid_krvave-jahody-3zE-352497.jpg
4
1345
362
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů. Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života.
Přidat komentář
O gulagu jsem sice slyšela,ale jen okrajově.Tohle byl pro mě masakr.Po válce zažily ještě větší hrůzu.Obdiv holkám,že to zvládly a nepohřbily v sobě víru.Taky bych doporučila jako četbu do škol.Nepovinnou.
Uff, až příliš reálný (protože skutečný), drsný a krutý příběh sester, které byly po skončení války odvlečeny do ruských "nápravných táborů". Otevřená výpověď paní Věry o tom, jak to bylo a jakých těch 19 let v zajetí bylo strašných... Styl psaní mi nevadil, kniha bez příkras, prostě realita. Obdivuji odvahu a vytrvalost obou sester, nedokážu pochopit zvěrstvo některých lidí. Kniha, která by zasloužila být v povinné četbě!
Kniha o tom, jak dokážou být lidé krutí a co vše jsou schopni udělat druhým a také o tom, co jsou lidé schopni vydržet a překonat. Smekám před obětmi. Doba se mění, ale lidé jsou pořád stejní. Pokud nemají hranice, mění se v bestie.
Skvělá kniha. O nacistických zločinech bylo napsáno nesčetně knih, ale o ruských gulazích se až tak moc nepíše. Jedno období zločinnosti skončilo (2. světová), lidi jásali, ale druhým peklo začalo. Doporučuji k přečtení.
Měla jsem tu možnost slyšet vyprávění od samotné paní Sosnarové. Je to úplně něco jiného než číst knihu. Převyprávěla to sice tomu autorovi, ale on některé pasáže předělal, takže slyšet přesně celý příběh od samotné ženy, která si tohle protrpěla je pro mě něco velkého. Dala nám i pár rad do života a opravdu jsem si to všechno vzala k srdci. Kniha určitě krásná, ale slyšet tento příběh na vlastní uši je něco úžasného.
Tento reálný příběh by měl být určitě v povinné četbě pro středoškoláky. Aby se na to nezapomínalo. Po přečtení knihy jsem navštívila besedu s paní Sosnarovou a skoro celou ji proplakala. I ona sama při svém vyprávění ještě dnes v některých momentech neudrží slzy. Po všem tom, co prožila, je to neuvěřitelně vitální stará dáma, která si evidentně umí užít každého dne života. Což tak úplně nepřekvapilo, protože jen silný člověk mohl ty hrůzy přežít a nezbláznit se.
Smutný, drsný a velmi krutý příběh, který se bohužel skutečně stal...
Ač má knížka jen pár stránek, nečetla se mi vůbec lehce... Nejen proto, že je plná bolesti, ale i proto, že vyprávění autora mi ne vždy úplně dobře sedlo... Některé pasáže mě vyloženě rušily, často zcela odbíhaly od děje a u některých mi zase naopak vadila jen strohá zmínka a přitom bych mnohem více uvítala další podrobnosti... A souhlasím, že i mně zde chybělo více citu a emocí, možná bych pak ten příběh prožívala jinak ... Každopádně jsem ráda, že jsem si knížku přečetla - autorovi a především paní Sosnarové slibuji, že na ní nikdy nezapomenu...
Tušila jsem, o co se jedná a stejně mě to dostalo. Nejdřív jsem měla hrůzu číst podobné náměty, ale dneska mě to naopak posiluje. Člověk si při tom uvědomí, jak úžasně se má, jak pošetilé a směšné jsou jeho problémy. Tato kniha by měla být doporučována i ve školách. Je to zcela jiné, seznámit se s konkrétním osudem daného člověka, než se učit obecnosti o naší nedávné historii. Zvláště v dnešní době, kdy se opět Rusko výrazněji ozývá a nachází zde sluchu u mnohých bláhovců. Je vůbec zázrak, že se podobná svědectví dnes můžeme dozvídat. Je zázrak, že v naší zemi není člověk jen bezejmenným stínem, s nímž mohou mocní naložit, jak se jim zlíbí. Je zázrak, že můžeme žít jako lidé. Běhá mi mráz po zádech, když si uvědomím, jak nedávný je to příběh, vlastně jde o generaci mojí mámy. A kolik podobných nepřežilo...velký respekt a obdiv nad odvahou a vnitřní silou paní Sosnarové a její sestry. Díky autorovi za tuto knihu.
I když je to náročné, je třeba číst knihy jako jsou Krvavé jahody. Těžko se snáší hlavně fakt, že se jedná o autentický příběh, protože je neuvěřitelné, jaké nepředstavitelné hrůzy je možné přežít a stále si zachovat naději a vůli žít.
Knížka je smutná a dojemná, tak jak píší ostatní recenzenti.
Obsahově mi vadilo, že autor vkládá některým osobám do úst komentáře ke světovému dění, které tyto osoby nemohly (třeba v lágru) vědět. To ve mně vzbuzovalo i jisté pochyby o věrohodnosti dalších pasáží. Trošku mi přišlo, že se autor snaží suplovat hodiny dějepisu. Chápu jeho dobrý záměr, ale z mého pohledu tyto pasáže knize spíše škodí.
Ještě trošku drsnější příběh: http://www.databazeknih.cz/knihy/vlci-dite-200699
Krutý nespravedlivý osud. Respekt patří paní Sosnarové, že svůj příběh takto vypráví nejen skrze knihu, ale i při besedách, jedné takové jsem se také mohla zúčastnit. Má můj obdiv, po tom všem co prožila, že o tom dokáže mluvit a ještě se dívat s nadějí dopředu, s vírou. Její víra je silná, to jí až závidím. Knihu doporučuji.
Těžko se mi píše komentář. Krutý osud dvou nevinných děvčat- 19 let ve vyhnanství - ponižování, hlad a bída. Moc děkuji panu spisovateli, že tento příběh zpracoval literárně. Nesmíme zapomínat co se dělo v minulosti.
Doporučuji každému si tuto knihu přečíst i když to není čtení veselé.
(SPOILER) Drsný příběh. Paní Sosnarová měla přednášku před lety na mé střední škole a uměla svým přednesem vyvolat emoce. Je dobře, že se o tom mluví, ale po přečtení článku od ÚSTR jsem o její pravdivosti začala pochybovat. Myslím, že je problém v mlčení o tomto tématu našich dějin.
Ať už tohle vyprávění budete brát jako důkaz určený pro ty, kteří nepochybují o vině paní Věry nebo jako varování, budete konsternováni otevřenou krutostí. A neubráníte se myšlence na budoucnost. Jo, jsme teď malinká země bez velkých prázdných míst jako Sibiř, kde by šlo izolovat lidi i s jejich životními cíli a ambicemi; lidi, kteří udělali něco, co neměli; lidi, kterých je nutno se zbavit…. Ale kdo ví, co příští desetiletí přinesou?
Taková doba může udeřit jako blesk znovu - kdykoli, kdekoli a do kohokoli!
Tahle kniha mě pohltila od prvopočátku. Pořád na ni myslím. Strašný příběh, strašný...o to děsivější, že to není smyšlené...ach jo. Tuto knihu bych dala jako povinnou četbu. Nemělo by se zapomínat na zvěrstva, která se děly....
Hrozná doba,krutý osud jedné ženy.Četla jsem a četla,skoro nedýchala....jen jsem doufala,že vydrží a přežije....
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Kniha Krvavé jahody je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 2 014x |
| Čtenářské výzvě | 405x |
| Doporučených | 172x |
| Knihotéce | 424x |
| Chystám se číst | 843x |
| Chci si koupit | 193x |
| dalších seznamech | 16x |
Pro ty, kteří doporučují, aby se kniha povinně četla ve školách, jen přidávám informaci, že ukázku z ní máme v učebnici literatury pro 9. ročník nakladatelství Nová škola a setkává se se zájmem dětí. Koupili jsme ji i do školní knihovny, protože si také myslím, že takové knihy by žáci a studenti měli číst, nicméně ponecháváme na nich samotných, jestli zrovna po tomto příběhu sáhnou.