Krvavé jahody

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů. Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života.

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352497/krvave-jahody-3zE-352497.jpg 4.51161
Žánr
Literatura faktu, Historie, Příběhy
Vydáno, Ergo Brauner, Kartuziánské nakladatelství
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (311)

Kniha Krvavé jahody

Přidat komentář
motokatty
20. dubna

K této knize je nutné přistupovat jako k historické beletrii, nikoliv jako ke skutečnému osobnímu příběhu či literatuře faktu. Bohužel autor knihy již nežije, takže se nemůžeme dozvědět kolik toho z vyprávění paní Sosnarové si upravil.
Četla jsem studii historika pana Hradílka, který uvádí, že tento příběh není pravdivý, a že si ho paní Sosnová celý vymyslela kvůli penězům. Nicméně i v této studii je pár věcí, které také zcela nejsou zcela přesné - jako například tvrzení, že její matka kolaborovala s Němci a proto koncem války utekly do SSSR (důvěryhodný důkaz je na to kde?) nebo jakési důkladné/záměrné "zesměšňování" autora knihy (autor údajně psal několik desítek let komunistickou propagandistickou literaturu, či napsal 2 díly seriálu Majora Zemana -a to jako značí jako co?). Ve své podstatě hlavní argument pro své tvrzení, že ona lže, je ten, že na to, že byla v Gulagu nemá žádné doklady (což jako ok, ale zcela upřímně: získávání věrohodných ruských archivních materiálů je i dnes relativně utopie).

Zpět ale ke knize. Ta vypráví příběh 14ti leté dívky z Brna, jejíchž matka je Ruska, která utekla po první světové válce před Sověty do Čech, kde se vdala (a rozvedla) a měla 2 děti. Koncem 2. světové války, kdy do Brna dorazí Sovětská armáda, jsou Věra a její sestra s matkou odvedeny a následně jsou deportovány do SSSR, kde postupně prochází různými druhy nucených prací... Stráví tam několik let a přesto pořád bojují o vrácení zpět domů - do Československa. V 50. letech, kdy se už režim lehce uvolní, to vypadá s jejich návratem nadějněji, ale problém je, že nemají žádné doklady - takže Československo je nechce (nemají doklad o tom, že jsou Čechoslovačky), a SSSR prakticky už také ne.
Kniha se čte relativně rychle. Není ani nikterak obsáhlá.

Nemá cenu při četbě řešit, jestli ten příběh je nebo není podle pravdy. Berte to jako příběh, který se mohl odehrát. Věřím, že autor se nesnažil ani tak o 100% autentičnost příběhu, jako spíše o jeho poslání... Hodnoťte knihu - ne chování&přístup paní Sosnarové za posledních 20 let.

TwoFace
18. dubnaodpad!

Přečtěte si studii pana Hradílka. Pak se rozhodněte, jestli to vůbec chcete číst.

Za mě kniha může být ok, ale přístup Sosnarové je hovadský, proto odpad.


kap66
12. dubna

Pokud jste také zvyklí v případě silných autentických příběhů pátrat po podrobnostech a dalších osudech protagonistů, dohledávat si informace jinde, dopadnete jako já: budete postaveni před volbu.
1. Vzít vyprávění Věry Sosnarové jako skutečné zážitky podávané starou paní, která hodně trpěla a zažila strašné věci. Tolerovat nepřesnosti v jejích vzpomínkách, někdy i zarážející, protože paměť funguje nespolehlivě a ve stáří se to nezlepší. Pak třeba hodnotit tuhle knížku i literárně: jednodušší styl, časté polopatické vysvětlování, ale to by se dalo brát jako přiblížení se dívčinu vyprávění; vzhledem k roku vydání mě překvapily zastaralé výrazy a slovní spojení, ale opět by se mohly brát jako převzaté z Věřina podání.
Působivé, s výhradami k stylistickému pojetí.
2. Zaváhat nad pravdivostí toho všeho, protože zpochybnění celého Věřina osudu není osobně zaujatým názorem jednoho člověka, ale je podloženo dokumenty dohledanými v archívech. V tom případě se vytrácí hlavní hodnota knihy - autentičnost; na téma gulagu byla napsána literárně kvalitnější díla. (A pokud přijmete tuto možnost, budete se v hlavě prát i s důvodem vzniku falešných vzpomínek; ta pachuť je pak nepříjemná.)
Poprvé v životě bez přidělení hvězd. Achjo.

juliesze
05. března

Na knihu jsem se tak dlouho těšila, až mě trochu zklamala. Popis prvotních situací a okamžiků malé rodiny uprchlé Rusky byl brilantní - odsun zajatců, jejich cesta i první začátky byly vykresleny až mrazive. Atmosféra ve vlaku i v prvním lágru byla skvělá. Druha polovina knihy byla trochu slabší. Autorovi se krásně podařilo zvýraznit, že ani po návratu to neměly sestry lehké a naopak se jednalo spíše o "podpásovku" od vlastních. Líbilo se mi výběr postav (skupinkování v lágru, postava Moti a také neoprávněně držených osob). Kdyby kniha zůstala bez doslovu, asi by se mi líbila trochu více. I když samozřejmě chápu, že autor asi nechtěl končit ponuře a smutně.

Lily189
23. února

Úžasná kniha, čte se sama. Sice mě mrzelo, že jsem se pak dozvěděla, že údajně může být smyšlená, ale i tak je velmi naučná a člověk se vžije do hlavní postavy.

Ninushka
20. února

Ta kniha má naprosto strhující příběh, byť je to prý smyšlené/vylhané, tak to nic nemění na tom, že se příběh skvěle čte a má velkou výpovědní hodnotu o dané době. I většina starších knih se svědectvími o hrůzách v KLDR je vymyšlená a přesto jsou to důležitá díla.
Doporučuji všem!

Ctenar1202
13. února

Věra Sosnarová, češka, která prožila 18 let svého života v ruských gulazích po boku své sestry Nadi.

Zažívaly tvrdou práci, ponižování, zimu, bídu hlad a nemoci, ale přežily a nikdy nepřestaly bojovat, aby se vrátily zpátky do Brna odkud pocházely.

Knížka se mi líbila, ale od druhé půlky už se moc přeskakovalo v letech a najednou bylo Věře k třiceti a jako kdyby chtěl autor knihu rychle ukončit. Klidně mohla mít jednou tolik stránek.

V knize je i doslov, kde se dozvíme ve zkratce jak sestry žily dál a to jsem brala jako za úplný závěr a moc se mi líbil.

Ivka14
23. ledna

Nevím možná jsem měla moc veliké očekávání od téhle knihy. Kniha me bavila tak první polovinu, druhá polovina mě už nebavila. Možná tomu dám ještě někdy druhou šanci, ale moc mě to nenadchlo.

1 ...