Krátke dejiny novovekej filozofie

14.08.2016

Tento souhrnný přehled novověké filosofie mě naprosto zklamal. Těšil jsem se na hutný soubor myšlenek novodobých filosofů, vysvětlení jednotlivých proudů a směrů, rozvinutí myšlenek Platóna a Aristotela. Namísto toho jsem se těžce prokousával nesrozumitelnými abstraktními teoriemi o ničem, jako kdyby největším problémem novodobé filosofie bylo "odkazovat nikoliv na oblast skutečnosti, ale na oblasti možného a nutného; spíše na to, co by být mohlo a co být musí, než na to, co je." Veškeré diskuse a problémy se prostě zablokují hned na začátku, neboť se začne spekulovat nad významem a smyslem základních jednoduchých pojmů "Já". Je to zmatené, nesrozumitelné a filosofii to posouvá někam na okraj nebo rovnou do háje - jen pro hrstku pošahaných magorů.

" Jestliže si klademe otázku: 'Co jsou to čísla?', sami zjistíme, tvrdí Frege, že nenacházíme odpověď."

(G.E.Moore, 1873-1958): "Jak je možné, ptal se, že moje víra v to, že mám dvě ruce, je méně jistá, než validita všech filosofických důkazů, které mohou být uvedeny, aby ji vyvrátily?"

Kdybych měl tu smůlu, že by to byla má první kniha o filosofickém náhledu na svět a na místo člověka v něm, kterou jsem si přečetl, asi bych se o filosofii přestal zajímat jako o nepraktické bláboly několika rádoby myslitelů.
Pozitivním je snad opravdu jen ten chronologický přehled jednotlivých směrů - racionalismus, karteziánství, empirismus, osvícenství, idealismus, marxismus, utilitarismus, fenomenologie, existencialismus a jejich představitelů - Descartes, Spinoza, Leibniz, Locke a Berkeley, Hume, Kant, Hegel, Schopenhauer, Kierkegaard, Nietzsche, Marx, Frege, Wittgenstein. Bohužel autorovi se nepodařilo do tohoto přehledu vnést nějaké přiblížení myšlenek těchto jistě velkých myslitelů své doby. Takže nezbývá, než tyto myšlenky nastudovat v jiné publikaci, rozhodně ne v této!