Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465954/bmid_kouzla-rodu-thornu-26q-465954.jpg
4
1043
230
Kouzla rodu Thornů série
1. díl
Strhující fantasy, ve které knihy žijí vlastním životem a mohou i zabíjet. Elisabeth vyrůstala v jedné z austermérských veleknihoven. Od malička procházela kolem spoutaných grimoárů – kouzelných knih, které se po osvobození změní v běsnící monstra z kůže a inkoustu. Když při útoku na veleknihovnu jeden z nejmocnějších grimoárů uprchne, Elisabeth se ocitne uprostřed gigantického spiknutí a je obviněna ze zločinu. A co hůř, k soudu ji bude doprovázet čaroděj Nathaniel Thorn, který je ztělesněním čirého zla… Nebo je vše jinak?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Fragment (ČR)Originální název:
Sorcery of Thorns , 2019
více info...
Přidat komentář
Takové průměrné fantasy spíše pro čtenáře začátečníky. Děj je čtivý, postavy dobře vykreslené, knize jako takové se vlastně nic moc vyčíst nedá, jen čtenářům sběhlým ve fantasy nepřinese nic nového. Kdybych s tímto žánrem teprve začínala, byla bych nadšenější.
Knihu bych doporučila někomu kdo teprve chce nebo s fantasy začíná. Příběh je celkem jednoduchý, ale nějaké zápletky se zde také najdou. Hlavní hrdinka je docela chytrá a je zde zajímavý magický systém.
Takhle nadšená už jsem z fantasy knížky vážně dlouho nebyla.
Naprosto úžasné postavy, napínavý děj,...
Bylo to romantické, dojemné a zkrátka naprosto úžasné.
A ten epilog!
Nevím, zda si zaslouží tak vysoké hodnocení, ale v šedi nově vydaných knih je to zjevení. Oceňuji to, že příběh začíná a končí (a nemá, alespoň zatím, 23 dalších dílů, prequelů a povídkových knih). Nápad celkem originální, provedení chvílemi trochu kostrbaté až nepřehledné, přesto hvězda zářící jasným svitem. Hrdinové zajímaví, byť bych některým přála větší plastičnost. Já jsem spokojená a věřím, že o této mladé autorce ještě uslyšíme.
Knížka je čtivá a až na některé zádrhele děj hezky ubíhá. Prostředí veleknihoven je zajímavé, ale jako čtenáři-imaginátorovi mi chyběl hlubší popis. Prostě jsem si nedokázala představit, jak knihovna vypadá. Stejně jako grimoáry. Pořádně popsané jsou jen dva-tři.
Co se týče postav, tak Elizabeth mi místy přišla až moc, jak to říct, nerozhodná? V první půli knihy se chová jako chudinka, která pomalu ani myslet nezvládne, v druhé půlce se z ní stává superhrdina, který je téměř nesmrtelný. Navíc je Elizabeth v knize vykreslená jako holka, která v podstatě nikdy neopustila bezpečí za zdmi veleknihovny, proto nechápe některé běžné věci jako vykání apod. V některých chvílích mi přišlo, že se chová naprosto nelogicky.
Naproti tomu je Nathaniel popsaný jako největší frajer pod sluncem, který za sarkasmus skrývá trauma z dětství. Na Nathanielův humor jsem si musela chvíli zvykat, prostě mi taková míra ironie nesedla.
Silas je místy sice děsivý, ale v průběhu knihy se stal mou nejoblíbenější postavou. Navíc jeho schopnost proměnit se v huňatou bílou kočku, kdo by ho nechtěl? Ovšem trochu mi neseděly některé situace z konce knihy.
Celkově se Kouzla četla velmi dobře i díky poznámkám holek, které štafetu četly přede mnou a chápu, proč má tak vysoká hodnocení. Bohužel možní i kvůli nim jsem čekala něco více.
Snažím se, vážně se snažím, vidět to, co vidí ostatní. Ale na mě prostě mladinká knihovnice, co se ohání mečem, skáče a vraždí monstra líp než profesionální démon prostě nemůže fungovat. Být mi o 15 let míň, asi by to pro mě byla hrdinka, ale takhle je to jen nesmysl. Stejně jako mág, co vstane ze smrtelné postele a porazí.. no, všechno, co se hýbe a ohrožuje je. Hodnocení zvyšuje nápad s knihovnami a knihami, které mají vlastní rozum a duši. A pak Silas, který by si zasloužil vlastní knížku. Silas si ze všech nejvíc získal moje srdce a sympatie a ten konec!
Tohle bylo úžasné. Fantasy, která měla své kouzlo, díky kterému knihy ožívaly a měly svou hlavu. Z tohoto důvodu se mi líbilo prostředí, kde se příběh odehrával. Neboť popis knihoven byl zajímavý a grimoáry byly přímo fascinující. Koho by to nezaujalo. Takže jako knihomola mě to zcela dostalo do kolen.
Příběh se točil kolem Elizabeth, jenž vyrůstala v jedné z knihoven a tam se zaučovala na strážkyni. Její zajímavou vlastností bylo, že rozuměla grimoárům. Elizabeth byla úžasná a líbilo se mi, jak postupně vstřebávala nové poznatky a svět okolo. Při jedné příležitosti pozná čaroděje Nathaniela Thorna a jeho démonického sluhu Silase, kteří jí potom budou pomáhat s případem ohledně spiknutí v knihovnách. A prave tito dva se stali mými oblíbenci. Nathaniel si mě získal svým sarkasmem a Silas zase tím, jaký byl (ti, co četli tak ví). Líbila se i interakce mezi Elizebeth a Nathanielem, která byla pozvolná ale i jiskřivá.
Knihu bych doporučila všem knihomolům a milovníkům fantasy.
(SPOILER) Sice nejsem cílovka, ale chtěla jsem zkusit něco jiného a nemůžu říct, že bych byla zklamaná. Příběh plný kouzelných knih a knihoven, kouzla a zajímavé postavy, to vše se mi moc líbilo. Elisabeth mi nevadila, ale líbila se mi postava Silase. Naopak je ale škoda, že nebyl vysvětlen původ Elisabeth, vůbec netuším, proč Mercy pomáhala Elisabeth při útěku z nemocnice, když o ní dopředu nemohla nic vědět a na co jsem už skoro alergická je téma lgbt, které se rve snad do každé nové knížky. Tady se autorka spokojila jen s pár řádky, takže jsem vlastně ještě ráda, že tomu nebyl dán takový prostor.
Tahle knížka mě hodně zaujala, takže jsem se do ní pouštěla s nemalým očekáváním. A jsem ráda, že můžu říct, že jsem nebyla zklamaná.
Už od začátku se mi moc zalíbil svět, hlavně tedy to, že se točí kolem knihoven, grimoárů a zkrátka knižního prostředí. Přišel mi dost originální a spolu s magickým systémem byl dost propracovaný.
Postavy mi hodně sedly. Elisabeth jakožto hlavní postava byla super, chovala se víceméně rozumně, nebyla to žádná slečinka, ale ani Mary Sue. Nathaniel byl zlatíčko, jen co se týče Silase, tak trochu nechápu, co na něm všichni vidí.
Děj mi ubíhal před očima takovou rychlostí, že jsem knížku přečetla během pár dnů a náramně jsem si ji užila.
Snad jen jedinou výtku mám k romantické lince - zkrátka mi přišla vyčarovaná odnikud, zničehonic. Ale na druhou stranu, ty postavy pak mezi sebou měly chemii, to zase jo.
4,5/5
(SPOILER) Knize dávám 3,5 hvězdiček. Nepatřím do cílové kategorie čtenářů, kterým je kniha určená a myslím si, že cíloví čtenáři by z knihy byli nadšení. Svět plný veleknihoven, grimoárů, zlotvorů, čarodějů a démonů je opravdu skvělý a originální. Nápady autorky se mi moc líbily. Mám však ke knize určité výhrady: 1, Hlavní hrdinka- Elisabeth mi vůbec nepřirostla k srdci a to se mi většinou nestává. Měla jsem při čtení pocit, že se v některých situacích necítila tak, jak měla, ale spíše to bude i tím, že její pocity autorka moc nerozvíjela. Ke konci příběhu se to zlepšilo. 2, Schopnosti Elisabeth- možná jsem tak trochu zkažená všemi fantasy knihami a filmy, ale čekala jsem, že za jejími schopnostmi bude něco víc. Trochu mě to zklamalo. 3, Předvídatelnost- knihu jsem opravdu nehltala a ačkoli mi většinou předvídatelnost knihy tolik nevadí, tady mě to otravovalo a mnohdy jsem si říkala, ať už to skončí. 4, Konec knihy- nevím, jak se to autorce povedlo, ale konec knihy ve mě nevyvolal skoro žádné pocity. Silasovu smrt jsem jakoby nevnímala a to musím říct, že jsem ho zbožňovala (jen o trošku méně než Nathaniela) a chtěla jsem cítit lítost a vztek, že musel umřít, ale z toho, jak to bylo napsané, jsem to necítila v takové míře, aby to ve mě vyvolalo nějakou větší odezvu. Knihu bych shrnula jako příjemnou pohádku.
Uznávám, nebylo to vůbec špatné. Super svět, zajímavý nápad a postavy Nathanaela a Silase byly fakt pecka (Elisabeth mi moc nesedla). Bohužel jsem od knihy měla obrovské očekávání a až tak mě bohužel prostě neohromila. Plno věcí nedotažených, pár zápletek nevysvětlených ( Elisabethtin původ?) a někdy jsem se vážně ztrácela v popisech. Kdyby kniha byla o 150 stran kratší, nebo měla více dílů, nebylo by to vůbec na škodu. Ke konci už totiž bylo cítit, že autorka moc neví, jak celý děj rozplést a tak to za mě skončilo dosti chaoticky. Buď měla některé zápletky prostě vynechat a zkrátit knihu, nebo to prohloubit a dát to do dvou dílů. Určitě není ztráta času si knihu přečíst, v tomhle případě vážně záleží jen na vkusu ( který šel prostě trošku mimo mě :D).
4,3/5
Z mě příjemná oddechovka, která se mi po depresivních příbězích z 2.světové války moc hodila. Strašně se mi líbil nápad s grimoáry, které ožívají a promlouvají k lidem. Ze začátku se děj trošku táhnul a nemohla jsem se začíst, ale někdy od 150 stránky už to bylo mnohem lepší. Kouzla rodu Thornů jsou pohádkovým příběhem, jež je v téhle době pohlazením po duši.
Nejsem zvyklá na jednodílovky, ale tato mi vážně stála za všechen čas. Ač mi na konci vadilo, jak poslední stránka dvě nechaly lehce otevřený konec, celkové ukončení příběhu bylo pohodlné.
Námět knihy a nápad, který tento fantasy svět měl, se mi opravdu moc líbil.
Poměrně sympatické postavy, nějaké ty nečekané zvraty, příjemný jazyk i zdravě propracované prostředí, mají ode mě plus.
Vřele doporučuji
Vyborne. Fantasy prilis nevyhledavam, ale potrebovala jsem zmenu a tak trochu reset. A kdyz jsem videla to vysoke hodnoceni, tak jsem to proste zkusila. A ono to vyslo. Pribeh je skvely, napinavy, pohadkovy.
Beru to jako pohádkový příběh. Už jen proto, že to mělo přesně takový nádech a vyvolávalo příslušnou atmosféru. Vnímat to jinak, tak to i knize může uškodit, protože tam bylo spoustu věcí a situací na hraně, a člověk by si řekl, že je to přitažené za vlasy.
Takhle ale to ve výsledku bylo kouzelné. Elizabeth jako hlavní hrdinka se toho nebála, a do svého dobrodružství se uměla opřít. Nejlepší postavy jsou tu ale Nathaniel a Silas, ti opravdu nemají chybu. Jejich sarkasmus + temná stránka jsou dokonalost sama. A je to to, co hýbe tímhle příběhem, a dává mu ten šmrnc a kouzlo.
Celý příběh měl spád, pořád se tu něco dělo, a tím to nabíralo i čtivost. Vyzdvihnout bych chtěla i grimoáry a systém knihoven, díky čemuž se mi kniha líbila zase o něco více.
Přeci jenom dva problémy jsem s knihou měla. Záporák, který nebyl vůbec originální a choval se nebo mluvil tak, jak to slyšíte/čtete už snad skoro všude.
A druhá věc je přeměna Nathaniela na cukrovou vatu. Nemám ráda tohle otáčení o sto osmdesát stupňů, kdy postava je tajemná a nemá ráda lidi. Má prostě svůj charakter, na který vás dostane. Ale samozřejmě protože mu někdo vstoupí do života, tak se najednou začne chovat jako úplně jiný člověk.
Ale i tak jako oddechová young adult fantasy super.
Už pěkných pár let nejsem cílovka, ale tohle byla rozkošná pohádka :) Celkem originální prostředí, příběh odsýpal a nenudil, vtípky dost povedené (myslím, že jich autorka mohla klidně přidat a udělat z nich silnou stránku knížky) a hlavní postavy byly taky fajn, takže i přes dost předvídatelný a naivní děj to je velmi příjemné čtení.
Zajímavá a neotřelá fantasy, sympatická hlavní dvojice a především kouzelné knihy, které jsou tu považované za živé tvory. Skvěle jsem se bavila, při čtení toho, jak grimoáry plivou na knihovníky inkoust. Prostě nádhera.
3,5⭐
Námět příběhu byl skvělý, grimoáry, hromady knih, které si žijí vlastním životem a můžou vám sakra ublížit. Do toho magie, milostná linka, která je hned jasná, ale příjemná. To všechno bylo fajn. Jenže mně se do knihy nešlo pořádně začíst. Něco mi tam vadilo. Určitě by si příběh zasloužil zkrátit. Možná pokud nemáte YA fantasy moc načteno, budete spokojeni, ale na mě Kouzla rodu Thornů bohužel příliš nezafungovaly.
Celou knihu sem přečetla na jeden zátah. Příběh byl něco naprosto úžasnýho. Čarodějové, zlotvorové, oživlé grimoáry a samozřejmě nesmí chybět romantika. No prostě super, super, super.
Štítky knihy
kouzla čarodějové pro dívky démoni knihovny pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2021 |  Kouzla rodu Thornů |
| 2022 | Temná kněžka |
| 2022 |  Magie havranů |
| 2023 | Tajemství domu Thornů |
Kniha Kouzla rodu Thornů je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 1 308x |
| Čtenářské výzvě | 221x |
| Doporučených | 138x |
| Knihotéce | 544x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 262x |
| dalších seznamech | 17x |
(SPOILER) Po dlouhé době fantasy kniha, která mě dokázala zaujmout. Nápad jako takový je vcelku originální, ačkoli zápletka už moc ne, ale i přesto mě kniha bavila a její čtení jsem si užila. Už dlouho se mi fakt nestalo, že bych nějakou YA zhltla jedním dechem.
Svět. Na jednu stranu oceňuji, že se autorka inspirovala 19. stoletím a ne středověkem, jak to u takových běžných fantasy světů bývá, ale na stranu druhou by to právě proto potřebovalo lepší popisy, protože se nemůže spolehnout na čtenářovu fantazii, která by si vystačila s tím, co zná z jiných knih anebo filmů. Nebo teda aspoň já jsem si to prostředí úplně představit nedokázala.
Co se týče postav, Elisabeth jako hlavní hrdinka je fajn, neleze na nervy, jak to často bývá, ale nemůžu říct, že bych k ní nějak extra přilnula. Nathaniel mě bavil hlavně ze začátku, ty jeho sarkastické poznámky byly super, klidně jich tam mohlo být víc. S postupem času mi totiž přišlo, že ten jeho sarkasmus nějak ztratil na síle. Jako chápu, že to bylo částečně tím, jak ho Elisabeth postupně lépe poznávala a zjišťovala, že není úplně takový, jaký si myslela, že je, ale i tak... potom co se do ní zamiloval, už to prostě nebylo ono.
Mno, Silas... Na tuhle postavu jsem se fakt těšila, ale že bych z něj byla úplně odvařená, to se říct nedá. Asi jsem od démona čekala něco trochu jiného. Myslím, že kdyby autorka víc vykreslila ten vnitřní konflikt mezi jeho démonickým já, které se živí lidskými životy a nemá slitování, a mezi jeho lidštějším já, kterému na jeho pánovi záleží, mělo by to větší šťávu. Vždyť právě to byly Silasovy nejlepší okamžiky, to, když se obětoval, když ho potom znovu vyvolali a on žádal víc, a to, když ho na konci Elisabeth osvobodila. Ve zbytku knihy zůstával poněkud nevýrazný.
Záporák byl typický záporák, co si myslí, že spasí svět, všechno úplně debilně vykecal a vlastně jsme se nedočkali žádného překvapení. Což mi asi ani nevadí. Mít téměř od začátku jasně daného záporáka (za kterým už nestojí žádný jiný - větší - záporák) je svým způsobem uspokojující.
A ten konec? Tak ten mě dostal. Čekala jsem takový ten smířlivý pohádkový, ať už se Silasem nebo bez něj, ale tohle bylo mnohem lepší. Dokázal ve mně vyvolat otázky, na které jsem tak úplně nedostala odpověď a ještě nějakou dobu jsem nad tím dumala. Jenom přemýšlím, jestli měla zůstat nedořečená i otázka Elisabethina původu, anebo na to autorka tak trochu pozapomněla. Ale dospěla jsem k přesvědčení, že její matkou byla ředitelka, ať už to bylo zamýšleno tak či onak.
P.S.: Konečně zase nějaký dobrý standalone. Ze všech těch trilogií je mi na nic.