Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Proslulý román amerického autora je věnován účasti mezinárodních bojových jednotek ve španělské občanské válce v letech 1936–1939.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
For Whom the Bell Tolls , 1940
více info...
Přidat komentář
Dech beroucí kniha. Nemohla jsem odtrhnou oči od textu, což se mi často nestává. To naprosto dokazuje, jak mě dostala. Je to velmi obsáhlý válečný román a přitom se odehrává jen ve čtyřech dnech a dokázal se vecpat do ohromných 515 stran. Moc se mi líbily Hemingwayovy myšlenkové pochody, protiřečí a úvahy.
5 hvězd jasných.
Nekonečný potrat - tak by se tato kniha mohla jmenovat. Robert Jordan přijede vyhodit do vzduchu most někde v zemi Andrése Iniesty, ale jelikož to píše hemingvajor, tak to není jen tak. Bobeček se musí prvně v horách skamarádit s ostatníma tortilama a povídat si s nimi naprosto o všem, přičemž hned první noc začne klátit jednu místní čmafítas, které říká králíček. Když uběhlo třista stran a most pořád stál a Roberto Jordan pořád klábosil v jeskyni s cigánkou a bandou neschopných vojáků, tak jsem fakt už myslel na to, že přestanu do konce života kadit, abych tuhle knížku nemusel číst na záchodě. Nakonec kniha skončila, za což ji uděluji dva body - to byl totiž její jediný plus.
Ačkoli jsem od Hemingwaye po přečtení Starce a moře neočekávala, že by mě bavil, kniha mě velmi překvapila. Zpočátku to byl poněkud zdlouhavý příběh, plný zajímavých úvah a pohledů na život. Ale možná právě proto mě konec románu tolik zasáhl, přestože se smrt nesla celým dílem.
Přesto si ale Hemingwayův styl psaní nejspíš neoblíbím.
Tak z knihy o cca 500 stranách mě bavilo tak 100 stran. Očekávala jsem něco úplně jiného a byla jsem velmi zklamaná, dělalo mi potíže knihu vůbec dočíst. To plané tlachání mezi Robertem a Marií bylo úděsné, jedině Pilar se mi líbila, taková rázná žena. Ke čtení této knihy je zřejmě potřeba koňská dávka empatie, která mi zřejmě chyběla.
Musím říct, že když jsem knížku začal číst, tak jsem se sám sebe ptal, za co je tak vysoce ceněná? To jenom kvůli autorovi? Ale nedal jsem se odradit počáteční rozvláčností, už kvůli stejnojměnému názvu mojí oblíbené písně od skupiny Metallica, jsem pokračoval ve čtení, když jsem si najednou uvědomil, že jsem společně s hrdiny v lese a prožívám jejich den a přípravu na nezvratné finále, které příjde a stejně jako hlavní hrdina na ně nejste 100% připraveni ani vy.
Z počátku pomalý nudný tok děje se zvolna mění v napínavý krásný příběh. Hlavní hrdina je mi velice sympatický svou chladností, racionalitou, určitým odstupem, ale zároveň i trochu pošetilou láskou k dívce s ostříhanými vlasy.
Smrt hlavních hrdinů většinou adoruji, ale tady mi to bylo opravdu moc líto, fandila jsem mu po posledních písmen..
Ráda bych věděla co se stalo se zbytkem party.. Ale bohužel / bohudík musím si vystačit se svou fantazií.
Smutný příběh líčící válečnou tragédi, lidskou nenávist v zabíjení, boj za svobodu a demokracii, odhodlání partyzánů a jejich vnitřní souboj o přežití. Příběh je mile protkán krátkou a silnou láskou prožitou v hrůze války.
Hemingway má zvláštní styl psaní, takže chápu hodně rozdílných komentářů. Z mého pohledu měl za tuto knihu dostat Nobelovku ... ale to je jen můj názor. Za mě 5z5 prostě mi ta kniha sedla :)
O životě, hlavně o životě v šílených situacích. Taky trochu o lásce. Hrdinové jsou velice lidští, je mezi nimi spousta zajímavých postav. Vidím, že ne každému sedl styl, jakým je tato kniha napsána, ale mě se naopak líbí - pomalejší a retrospektivní pasáže mi umožnily více nasát a pochopit atmosféru.
Přiznám se, že to na mě bylo trochu zdlouhavé, ale napsáno to bylo mistrovsky. Jenom tak na tento příběh nezapomenu. Doporučuji.
Válečné romány nejsou můj šálek kávy. Knihu jsem začal číst na doporučení sestry. Od půlky knihy už jsem přeskakoval vzpomínkové pasáže a sledoval jsem jenom aktuální děj. Konec byl napsaný moc hezky, ale celkově mě kniha nezaujala.
Zajímavý, že už jen kvůli úvodnímu mottu a závěrečný kapitole a větě nahodím tři hvězdy. Vyvarovat se nudnějším pasážím nejde, koneckonců je to starší literatura, neasi, ale opět důkaz, že Hemi byl prostě jiný a lepší. 6.4/10
Mé názory na celou řadu knih se postupem času mění a to je i v případě této knihy. Před maturitou jako povinná četba poměrně nudná a zdlouhavá, po nějakých patnácti letech už zajímavá a poutavá. A dnes ji považuji za jednu z autorových nejlepších hned vedle Starce a moře.
moje první válečné čtení a musím říct, že jsem občas slzela, tedy moc pěkné čtení :,)))
Ta knihá má v sobě úplně všechno. Oblíbené pasáže - monolog "Není nic než teď." a Pilar popisující vraždění fašistů.
Jak je možné, že Hemingway neví nic o válce? Ne, nebojím se to říct, zvláště po přečtení jednoho velkého romantického kýče jménem Komu zvoní hrana aneb Partyzáni na baterky. Na téhle knize nechápu milion a jednu věc. Proč má 600 stran, když se příběh odehrává v několika dnech? Díky naprosto zbytečným Robertovým vzpomínkám připadá průměrně 200 stran na 1 den. Představte si, jak by byla tímhle průměrem objemná Sága rodu Forsytů. Další věc, proč je u všech králíčků, tahle kniha součástí povinné četby k maturitě? Čím si tohle privilegované místo zasloužila? Co je na téhlo knize tak oceňováno? Čím je originální? Proč je zařazen tento román jako válečný? Když o válce je sotva posledních 20 stran? Nechápu.
Knihu jsem četla díky povinně četbě.Kniha zbytečně dlouhá, vadili mi pasáže vyprávění příběhu, které mě nutily v knize přeskakovat. Ale děj, respektive konec dojemný.
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, autor je opravdu mistr vypravěč. Velmi pomalý tok děje dává prostor pro detailní vykreslení charakterů postav, pro vnitřní monology, pro zajímavé odbočky od hlavní dějové linky v podobě vypravování a vzpomínek jednotlivých postav. Musím přiznat, že nebýt téhle výzvy, asi bych četbu brzy vzdala. Střídaly se zde strhující pasáže s rozvleklým nudným vyprávěním. Bojové scény v období španělské občanské války a popis vojenské techniky mi taky nic neříká, tak tyhle scény jsem jen tak přelétla. Milostný vztah mě taky moc nezaujal. Nějak jsem jim tu jejich čtyřdenní lásku na život a na smrt neuvěřila. :) Jako ano, určitě se tato kniha právem řadí mezi klasiku světové literatury, ale asi se k ní vracet nebudu.