Kočičí stopa
Dominik Dán
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491642/bmid_kocici-stopa-q4b-491642.jpeg
4
263
74
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 33. díl >
Detektivové z oddělení vražd právě vyřešili vraždu řidiče dodávky známé tabákové společnosti. Radost z úspěchu ale zastiňuje ostuda, kterou pachatelé vrhli na celý policejní sbor. Navzdory rozpačitým pocitům panuje v kanceláři uvolněná atmosféra, ale jen do chvíle, než šéf oddělení pošle Krauze a Chosého vyšetřit vraždu Lívie. Zjištění, že Lívie je vlastně kočka, je sice překvapivé, ale propojení se starým přítelem je doslova děsivé. Z hlubin minulosti se vynořuje Hilda Wolfová, psycholožka s kamennou tváří a přísně racionálním myšlením, chladnokrevná zrůda, kterou Burger a Hanzel podezřívají z vražd mladých chlapců - a to již od dob socialismu. A aby toho nebylo málo, ještě téhož dne cestou ze školy unesou devítiletého syna vysoce postaveného úředníka. Je unesen jen pár kroků od Hildina domu, což nikdo z detektivů nepovažuje za pouhou náhodu. Z dříve prominentní čtvrti Zlatý trojúhelník se najednou stává Ďáblův trojúhelník, kde kluci mizí jako na běžícím pásu. Detektivové musí zapátrat ve svých vzpomínkách, projít zaprášené poznámky, konfrontovat staré poznatky s novými a udělat vše pro to, aby záhadu vyřešili. Další knihy od tohoto autora... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2022 , Slovart (ČR)Originální název:
Mačacia stopa , 2021
více info...
Přidat komentář
Opět nezklamala. Malinko slabší děj, paní chytrá psychologička mě pěkně štvala, ale příjemné počtení.
Vyřešená linie je návratem do minulosti k příběhu Břemeno minulosti. Celá série si udržuje vysoký standard, je čtivá, všechny díly mě více či o krapet méně baví. Nevyřešený příběh ze současnosti slibuje další díl do série Naše mesto, takže se mám zase na co těšit.
Tak konečně jsme se dozvěděli, jak to bylo s psycholožkou Hildou a mizením chlapců. Výborný začátek s "vraždou"Livie a následné vyšetřování všech bodů v seznamu detektivů. Už mám všechny knihy vyposlechnuty a musím čekat na novou.
Od začátku roku čtu Dána. Knížky čtu popořadě, tak jak se odehrávaly v čase, takže tato kniha je pro mě patnáctá. A hodně jsem si na celou tu partu zvykla. Na ten humor, vraždy a to všechno okolo. Ale tady ten díl mi přišel jako vycpávka. Je pravda, že autor dořešil spoustu nedořešených případů, ale chyběla mi tam ta rychlost příběhu, které měly předešlé díly.
Jako vždy výborný Dominik Dán v audioverzi jako vždy skvěle načtené Martinem Mňahončákem. K dnešnímu dni načtena/naposlouchána celá série, tak Dominiku, šup šup s dalším dílem... Prosím. A klidně i s Hildou...;)
Jaro 1995, navazujeme na starý nedořešený případ z let osmdesátých (z doby, kdy v Československu bylo plno ruských a ukrajinských vojáků, tehdy ještě ve společném dresu, a vida, od včerejška jsou jejich armády v plné zbroji zase nějak blíž).
Před revolucí nepostižitelná ďábelská femme fatale Hilda je znovu na scéně. Velká část příběhu je založena na přímé řeči a jedna nekonečná kapitola prostřednictvím diskuze mezi detektivy rekapituluje případ z Bremena minulosti. Správně dávkovaná přímá řeč zrychlí a zpestří děj, jenže tentokrát je jí tolik, že tohle pravidlo nefunguje. A humor? Nooo, býval údernější. Naštěstí, kladů je i tak dostatek: případ/nepřípad s kočkou je utěšeně záhadný, setkání s partou z kriminálky od dvou lvů příjemné jako povedený třídní sraz, klientelistické prostředí Bratislavy, pardon Nášho Mesta, dostatečně povědomé a důvěryhodné, a četba Martina Mňahončáka dokonalá. Trpělivé čekání na audioknihu se mi u Dominika Dána zatím vždy vyplatilo.
80 % (právě 92 hodnocení s průměrem 85 %).
P.S.
Chronologicky vmáčknuto na pozici 15, mezi Cigaretka na dva ťahy a Popol všetkých zarovná. Dánovo aktuální pořadí „divokých devadesátek“ (v závorce datování hlavního příběhu):
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991 s návratem do 1985)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
11. Krv nie je voda (1992)
12. Smrť na druhom brehu (1994)
13. Korene zla (1994)
14. Cigaretka na dva ťahy (1995)
15. Mačacia stopa (1995 s návratem do 1985)
16. Popol všetkých zarovná (1996)
17. Nehanebné neviniatko (1997)
18. Na podpätkoch (1998)
19. Jednou nohou v hrobe (1998)
20. Cela číslo 17 (1998)
21. Žiješ iba dvakrát (1999)
Nejenom Hercules Poirot zvládne vyřešit několik let starou vraždu! :-) Aneb jak se z dokazování viny stává dokazování neviny. Jen to s Gustavem se mi moc nezamlouvalo, ale politika je politika, co s tím. A je mi trochu líto, že to zmizení devítiletého (jo, v anotaci je chyba) kluka pak nebylo dál řešeno, zajímalo by mě, jestli se jeho otec nechá vydírat, ale to už by sem nepatřilo, vím.
U téhle série mi ani moc nevadí, že nečtu v pořadí, v jakém byly knížky vydány, on totiž pan autor taky píše cikcak. A je úplně super číst to v originále, naučila jsem se nové slovo - zelovoc, strašně sa mi páči. :-D
Mockrát jsem psala, že miluju Dánovky. Poslouchám je ve slovenské audioverzi a z každé nové se ukrutně raduju. Tentokrát jsem se taky radovala. Navíc děj mě přenesl do doby devádesátek, kdy byl Burger ještě v plné síle. Typické hlášky byly taky super, ale jinak je to takový trochu vyčpělý Dán. Nebo spíš neslaný nemastný? Nevím, ale nějak to nebylo ono. Díky audioverzi mi to až tak nevadilo, ale po týdnu od doposlouchání už vlastně nevím, o čem kniha pořádně byla. Mezi top díly se prostě nezařadí, nedá se svítit.
Dalo by se škrtat, některé pasáže jsou zdlouhavější a suchopárnější oproti jiným dílkům Dominika Dána. Také typických fórků a hlášek je o něco méně. Přesto se jedná o dobrou zábavu a nutno ocenit základní myšlenku knihy: věci nemusí být tak zřejmé, jak vypadají na první pohled.
Prízrak minulosti sa vracia späť. Tradičné fóriky vraždárskej party a napínavý príbeh do poslednej strany. A naši ľudia sú na správnych miestach.
Detektivky Dominika Dána byly pro mně vždy jedničkou, bohužel tentokrát mi tato připadala trochu slabší , nemohla jsem se prostě nějak začíst.
Vždycky když vyjde nová audiodánovka, slavím malé Vánoce, stejné je to i teď. Návrat ke starému nedořešenému případu, stále srandičky v kancelárii i temnota, plnotučné dialogy... nemám co vytknout. Je to taková kvalitní jistota, na kterou se vždycky těším a klidně se k ní i po čase vrátím.
(SPOILER) Že- stará dobrá Dánovka plati v tomto pripade v plnom zneni.Jedna sa , v podstate, o pokracovanie romanu Bremeno minulosti.Pripúšťam, kto to čítal, sa môže nudiť, lebo to cele vysvetlenie o Hilde a spol.bolo mierne zdlhave ,ale pre nečitateľa určite nutné, inak by nepochopil suvislosti.Hilda sa mi páčila, konečne dostal aj ten dokonalý Richard Krauz trochu "po nose", keď zistil, ze jeho teória sa zrutila ako domček z karát.A teraz mohol čitateľ zistiť, že vlastne zle "poskladané" indicie, môžu vytvoriť úplne iný pribeh.Nebudem viac prezrádzať, treba si prečítať.Alebo ako ja- vypočuť.Excelentne podanie M.Mňahončáka už ani nekomentujem
Už mi bylo po partě z kanceláře 141 smutno, a tak jsem tento díl zhltla jako malinu. A opět mě to nezklamalo. Pátrání kolem " staré strigy" Hildy velmi napínavé. Některé linie příběhu lehce nedokončené, ale není vyloučeno, že se s nimi ještě v budoucnu setkáme.
Čítal som už aj horšie. Toto sa mi celkom páčilo, aj keď sa jednalo o starší prípad a toho trápneho a sileného humoru sa už u Dominika Dána asi nezbavím. Niekedy sa hodí, niekedy by si to autor mohol odpustiť.
Dalo by se škrtat, některé pasáže jsou zdlouhavější a suchopárnější oproti jiným dílkům Dominika Dána. Také typických fórků a hlášek je o něco méně. Přesto se stále jedná o dobrou zábavu. A nutno ocenit základní myšlenku knihy: věci nemusí být tak zřejmé, jak vypadají na první pohled.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Kniha Kočičí stopa je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 357x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 36x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 4x |
Audiokniha. Konečně jsem se dozvěděl jak to dopadlo s paní přísnou Wolfovou, jak s jejím manželem a pár lidmi kolem zlatého trojúhelníku. Taky jsem dostal obsáhlé školení ohledně psychologie a patologie, co mě vždycky baví, i když to někteří čtenáři považují za zdlouhavé a zbytečné pasáže.