Knihkupec v Kábulu
Åsne Seierstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/8999/bmid_knihkupec-v-kabulu-qV5-8999.jpg
4
288
65
Kniha norské novinářky, která žila půl roku v afghánské rodině knihkupce v Kábulu, beletrizovanou formou přibližuje historii Afghánistánu, život za vlády Talibánu i dnešní každodennost členů rodiny ve starostech o knihkupectví i ve vztazích s ostatními lidmi. Jednotlivé kapitoly přibližují témata zakázané lásky, domluveného manželství, rodinných tradic a zvyklostí, islámského způsobu života i uvažování. Kniha získala řadu mezinárodních ocenění, naposledy jí byla v Británii udělena cena EMMA (Ethnic Multicultural Media Award) za významný přínos k většímu interkulturnímu porozumění.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Bokhandleren i Kabul, et familiedrama , 2002
více info...
Přidat komentář
Setsakra dobrá knížka, nejlépe, kdyby byla jako povinná četba. Je zde vidět, jak moc jsme rozdílná kultura. Svědčí o tom i vyprávění novinářky Petry Procházkové o životě s Afgánskou rodinou svého manžela.
V této knížce je jednoduše vykresleno několik lidských příběhů, které jsou velmi bolestné.
Knihu bych spíše nazvala "Marnost afghánských žen" nebo "Navrch huj, vevnitř fuj" (vzhledem k tomu, že je sultán pro emancipaci žen ve veřejném prostoru, ale u něj doma panují středověké poměry)...
Výborně napsaná kniha o tak neuvěřitelné zemi jako je Afghánistán. Tolik překvapivého jsem nečekala. Téměř mladá historie země je plná zvratů a překvapivého vývoje, který je až neuvěřitelně negativní chápáni západní, křesťanské, evropské společnosti. Překvapil mě doslova módní zvrat burky jako takové. Co ještě v nedávné historii bylo chápáno jako módní doplněk nejvyšších vrstev obyvatelstva a možná i výstřelek se stalo noční můrou nejedné ženy. Co bylo krásné, hedvábné, zlatými nitkami vyšívané se stalo oděvem afghánských žen, ovšem ve zcela jiném, hrůzném až nepochopitelném pojetí. A to je jenom oděv, což teprve tradice různě tvarované tou kterou vládou, tím kterým zřízením. Vše se dá překroutit a i z dobrého se může stát špatné. Vše přehnané je prostě zlé. Co bere člověku svobodu, důstojnost, názor? Ten strach vede až k tak kruté pasivitě, že i cokoliv cítit je potlačeno. Nikdo nepředpokládá jakýkoliv odpor nebo snad jen vyjádření myšlenky. Je to zvláštní a dle mého mínění smutně prožitý život. Jen samá nařízení, přikázaní a tupě plněné požadavky a uspokojování nároků. Vlastně se ani nic jiného nečeká.
Jsem ráda, že jsem aspoň skrz autorčinu dokumentární knihu mohla poznat život a myšlení afgánských rodin, resp. jedné rodiny. Nicméně, jedná se o rodinu z vyšší vrstvy, takže si ani nechci představit, jak to vypadá u těch na okraji společnosti.
Autorka píše svěžím, dokumentaristickým stylem (aspoň tak se mi zdá český zdařený překlad), některé kapitoly jsou méně zajímavé, některé více. Mě samozřejmě víc zaujaly kapitoly o afgánských ženách, Lejle jsem moc fandila. Bohužel život není fér a o Afgánistánu to platí dvojnásob. Je to země s ponurou historií, kde nikdy nenastane pořádný mír a kde ženy jsou (ve většině případů stále) jen loutky a služky. S tímhle já se prostě nedokážu ztotožnit, asi jako nikdo ze západního světa, nicméně respektuji to a říkám si, že musím být častěji vděčná za to, jaký mám život!
Je to silná kniha o silných mužích a ještě silnějších ženách. Kdo se chce aspoň trochu přiblížit a porozumět životu burky, přečtěte si to! Za mě 90%
Kniha ,která mě mírně přiblížila, co se děje v Afganistánu , jak tam lidé žijí v těžkých a nesmyslných podmínkách. Je vidět, že v tamních obyvatelích jsou určité tradice velmi zakořeněné. Jen co mi nesedlo, bylo jakým stylem byla kniha napsaná a v tom vidím (alespoň pro mě) největší slabinu. Jinak mohu knihu doporučit.
Miluji absyntovky a doporučuji taky všechny výborné knihy od této norské reportérky, která po pádu 1. vlády Tálibánu (po 11.září 2001) žila jeden čas v rodině afghánského knihkupce.
Sultán Chán je majitelem knihkupectví a patří tak k vzdělanější a bohatší vrstvě obyvatel. Rád se i považuje za pokrokáře, ale doma vládne pevnou rukou a obě jeho manželky i všechny děti včetně těch už dospělých ho musí poslouchat.
I menší děti musí tvrdě pracovat a nejhůř jsou na tom dívky. Ačkoli v té době mohly do práce a školy nebylo to samozřejmostí a většinou zůstávaly doma a o celém jejich životě rozhodovala rodina včetně výběru manžela. Sejít se s chlapcem před svatbou nebo si jen vyměňovat dopisy mohlo skončit smrtí.
Depresivní čtení o absurdní zemi, kde si celou dobu říkáte jen wtf. Teď je to samozřejmě zas mnohem horší, když se Tálibán vrátil (Chánovi a jeho rodině se údajně podařilo utéct a žijí pod jinou identitou v Británii).
Neuvěřitelné, a přesto je to realita, jak žijí lidé v Afghánistánu, ženy jako zboží, které se prodává, žádná láska, žádná svoboda, mnohem přísnější tresty pro ženy než pro muže, za co muž dostane výprask, žena dostane trest smrti. Vážím si toho, kde žiju, tato kniha by měla patřit mezi povinnou četbu
Čekala jsem román a tohle byla sbírka příběhů o životech rodiny a jejich blízkých. Čtivé, uvěřitelné, zapadá to do mých zkušeností i "načteností". Autorka se věnuje historii Afghánistánu, o které jsem moc nevěděla, což oceňuji - dodává to tolik potřebný kontext k porozumění přítomnosti.
Nejvíc na mě asi působil kontrast mezi tím, jak osvícené a zároveň úzkoprsé dovedou některé postavy být. A díky příběhu o reportérovi v pohraničních oblastech mi došlo, jak je možné, že US Army bombardovala civilisty a pod. - svět není černobílý...
No teda, to teda bylo něco. Normálně bych tuhle knihu zařadila do povinné četby do škol.
Aby si každý uvědomil, jak žijeme my a jak žijí lidé v Afghánistánu.
V knize objevíte několik pasáží, u který si říkáte: "To jako vážně?" No to, nemůžou myslet vážně. Ale jo. Opravdu jo.
Autorka se coby válečná reportérka dostala do Afghánistánu krátce po pádu vlády Tálibánu v roce 2001 a nějakou dobu žila v rodině knihkupce Sultána Chána, která se stala inspirací pro napsání této knihy. Najdete tu skutečné lidské osudy poznamenané válkou, náboženskou ideologií i stylem života Afghánců, který je pro nás jen těžko pochopitelný, zvláště afghánským ženám však stále dělá ze života peklo.
V průběhu čtení mě mrzelo jen to, že toho o starší i novodobé historii Afghánistánu nevím trošku více. Politická situace se v této zemi navíc mění tak rychle, že teď, o dvacet let později, to tam dost možná vypadá úplně jinak, než jak je popsáno v této knize. Knihkupec z Kábulu tak poskytuje jen velmi omezený pohled na afghánskou společnost, určitý obrázek jsem si z něho ale udělala a musím říct, že to nebylo příjemné čtení. Děsí mě, co za zvěrstva se ještě dnes můžou v některých zemích dít. Jsem tedy vcelku spokojená a určitě vám knížku můžu doporučit!
Skvěle napsaná kniha o životě jedné afghánské rodiny. Byly chvíle, kdy jsem jednotlivé členy rodiny nesnášela, ale záhy zase milovala a obdivovala. Nejzajímavější pro mě byly, jak jinak, části týkající se žen. Je strašné, co i ve 21. století musejí některé ženy (a děti) snášet, jak se s některými lidmi zachází. O to víc bolestné bylo zjištění, že Afghánistán vždycky nebyl takový, jaký jej známe dnes. Že to byla moderní, pokroková, turisticky oblíbená země, tomu už se dnes snad ani nechce věřit. Paní Seierstad odvedla perfektní práci, určitě si přečtu víc knih nejen od ní, ale i od jiných autorů z edice Prokletí reportéři.
Velmi zajímavý a čtivý příběh. Díky této knize jsem zjistila, že mě tato tématika zajímá. Zároveň jsem si uvědomila, jak se máme dobře a že bychom měli být nesmírně vděční, za to, že jsme se narodili právě tady!
⭐️⭐️⭐️⭐️
Zajímavá sonda do rodinného života v Afghánistánu.
Autorka si vybírá jednu středostavovskou rodinu a skrze jednotlivé kapitoly popisuje úděl jejích členů v rámci rodinné hierarchie a v jejich úzkém světě.
Sledujeme rozbroje, dohodnuté sňatky, život na pomezí válek a režimů, perzekuce, byznys, zakázanou lásku, vzdělávání, víru a popis tamní společnosti, která je pro našince mnohdy zcela nepochopitelná a na hony vzdálená našemu “normálu”.
Čtenáři v textu naleznou zajímavé berličky. Kupříkladu výukové techniky Tálibánu, toleranci homosexuálních styků v rámci kmenových uskupení či svatební tradice a průběh oslav.
Afghánistán se zde ukazuje ve své rozpolcené verzi sebe sama a čtení je to věru zajímavé. Nejedná se o text, který by byl něčím průlomový, protože o takových věcech jsme už někde vesměs četli nebo jsme je slyšeli, přesto jde o naučný příběh a jako takový ho doporučuji.
Moc zajímavá knížka, popravdě jsem vůbec neměla tušení, jak moc špatné to v Afghánistánu je. Samozřejmě vím, co všechno jim islám zakazuje a přikazuje, ale nevěděla jsem, jaký mají na to názor Afghánci. V knize je hodně jmen, je těžké se v tom orientovat, ale vzhledem k velikosti jejich rodin to jinak nejde.
Kniha, po jejíž přečtení jsem neskutečně vděčná za to, kde jsem se narodila.
Absyntovky a edice Prokletí reportéři, to je prostě sázka na jistotu. Pokaždé obrovské rozšíření obzorů a pokaždé dokonale nenásilnou formou.
Knihkupec z Kábulu je moje třetí zkušenost s touto řadou a dotkla se mě zatím nejvíc.
Uvažuju o tom, jak odlišná kultura někde může být, jak mohou být některé ženy spokojené v absolutním patriarchátu a nic jiného nehledat…, nicméně mě to nevede k odsouzení, ale k mnoha úvahám, jak vnímají “náš svět” ti na druhé straně příběhu a že vlastně neexistuje definice toho, co je a co není správné.
Tady a teď s čistým svědomím říkám, že jsem šťastná za to, kde jsem se narodila a kde žiju, ale zároveň si naplno uvědomuju, že stejný pocit bych mohla mít, kdybych vyrostla v islámské zemi.
Nebo taky nemusela.
Mohla bych být jako Lejla, jedna z osob, jejichž osudu se kniha dotkne.
Lejla, která touží cestovat, vzdělávat se a nebýt jen služkou celému klanu a čekat, jakého starce jí rodina vybere za muže.
“Je jako Popelka, ovšem v Lejlině světě není žádný princ.”
A nakonec - v něčem jsou si stejně ty naše společnosti podobné:
“Aby se člověk někam dostal, musí znát toho správného člověka… Bez správných podpisů a potvrzení se nic nedá do pohybu.”
No nepřipomíná vám to něco? ️
Kniha se četla skvěle, autorka nabízí unikátní pohled do života rodiny z Afghánistánu, nad jejímiž osudy nám Evropanům leckdy zůstane rozum stát. Kniha mě velmi vědomostně obohatila a učinila tak nenásilnou a poutavou formou. Přečteno za pár dní, hltala jsem každé slovo. Pokud bych přeci jen musela něco vytknout, asi bych zredukovala počet postav v knize a prohloubila příběhy jen těch z nejužšího kruhu rodiny. Některá jména už se mi pletla, i když autorka často připomínala kontext dané postavy. Děkuji za vynikající knihu, doporučuji všema deseti.
Kniha byla zajímavá a dobře se četla. Byla zase jiná,než většina těch,které se soustředí jen na postavení žen v islámských zemích Je zde popsán život rodiny jako takové se svými zvyky a tradicemi.
Co mě ovšem utvrdilo v tom,že aby nastala nějaká zásadní změna,musel by se k moci dostat někdo opravdu osvícený a v žádném případě změna nenastane přičiněním západu.
Prostě změna musí přijít zevnitř.
Vždyť ani vzdělaný Sultán Chán není schopen změny myšlení ve vlastní rodině. Tradice jsou příliš hluboko zažité a pokud bych chtěla být lehce cynická,tak bych řekla ,proč by to měnil,vždyť muž je ten,kdo o všem rozhoduje a žena jen poslouchá. Jen málokdo
dokáže být tak velkorysý a tolerantní,aby jen připustil,že i žena může mít pravdu.
To je pro mě hlavní sdělení,této knihy.
"Žena v Afganistane nesmie túžiť po láske, je to tabu. Nezakazujú to iba mullovia, ale aj prísne klanové predpisy o morálke. Mladí ľudia sa nesmú stretávať, milovať, nemajú právo voľby. Láska nemá nič spoločné s romatikou, naopak, v niektorých prípadoch to je vážny zločin, ktorý sa tresá usmrtením. Nedisciplinovaní ľudia budú chladnokrvne zavraždení. Ak iba jedného z nich stihne trest smrti, bude to bez výnimky žena. Mladé ženy sú v prvom rade tovarom na výmenu či predaj. Manželsvo je zmluva, ktorú uzavrú rodičia alebo rodiny. Dôležité je, aký bude mať manželstvo prínos pre klan- city sa nezohľadňujú. Afgánske ženy sa s nespravodlivosťou, ktorá sa na nich páchala, museli zmierovať storočia. Vznikli o tom svedectvá v piesňach a básňach. Tieto piesne však nie sú určené verejnosti, ich ozvena ostáva v horách a v púšti."
"Aj v učebniciach matematiky zohrávala kľúčovú úlohu vojna. Taliban vydával iba učebnice pre chlapcov a žiaci nepočítali jabĺčka a koláčiky, ale guľky a kalašnikovy. Úloha vyzerala, napríklad, takto: "Malý Omar má jeden kalašnikov a tri zásobníky. V každom zásobníku je dvadsať guliek. Dvoma tretinami guliek zavraždí šesdesiatich neveriacich. Koľko neveriacich zavraždí jednou guľkou?"
"Aj tu v Pakistane potrebujeme nejakých Talibancov pri moci, aby to tu prečistili."
"To tvrdíte vy, čo ste nezažili Taliban na vlastnej koži. Pakistan by sa zrútil, keby sa Taliban dostal k moci, buďte si istí!" vybuchne Sultán. "Predstavte si, že by strhli všetky reklamné plagáty. Už len na tejto ulici je ich niekoľko tisíc. Všetky knihy s podobizňami živých bytostí by spálili a vyrabovali by aj celý pakistanský filmový a hudobný archív. Zničili by všetky prístroje. Už nikdy v živote by ste nemohli počúvať hudbu alebo tancovať. Všetky internetové kaviarne by zatvorili, televízne obrazovky by sčerneli a následne by ich skonfiškovali, rádio by vysielalo iba náboženské programy, všetky dievčatá by museli odísť zo školy a ženy by prišli o prácu. Aký dosah by to malo na Pakistan? Krajina by prišla o státisíce pracovných miest a upadla by do hlbokej depresie. A čo by robili všetci tí čerstvo nezamestnaní ľudia? Stali by sa z nich bojovníci? Nepremenil by sa Pakistan na zastaranú krajinu?"
Muž mykne plecami: "Dobre, dobre, možno nie celý Taliban, iba zopár predstaviteľov."
"Princ Daúd toho mal plné zuby. V roku 1961 vstúpil do platnosti zákon, ktorý štátnym zamestnancom nosenie burky zakazoval. Odporúčalo sa v ňom, aby sa obliekali západným štýlom. Ľudom chvíľu trvalo, kým sa ním začali riadiť no v sedemdesiatych rokoch v Kábule takmer nebolo učiteliek alebo sekretárok, ktoré by nenosili sukne a blúzky, zatiaľ čo muži chodili v oblekoch. Fundamentalisti sa však odhaleným ženám vyhrážali, že ich postrelia do lýtok alebo im polejú tváre kyselinou. Keď sa začala občianska vojna a v Kábule bol nastolený islamistický režim, čoraz viac žien sa zahaľovalo. S príchodom Talibanu sa ženské tváre z ulíc vytratili."
Ach no, táto kniha bola miestami úsmevná, ale v drvivej väčšine to bolo smutné čítanie. Asne Seierstad sa podarilo vytvoriť jedinečnú knihu, na základe osobnej skúsenosti života s afgánskou rodinou počas niekoľkých mesiacov. Vykreslila dynamiku života v rodine jedného kníhkupca, vzájomné vzťahy, pravidlá ako tieto vzťahy fungujú, utrpenie, ktoré v rodinách a vzťahoch spôsobuje náboženský fundamentalizmus a tiež aj stručnú históriu tejto ťažko skúšanej krajiny. Určite odporúčam prečítať.
Štítky knihy
Afghánistán islám norská literatura muslimové rodinné vztahy Kábul muslimské ženy vzácné knihy knihkupectví dohodnutý sňatek
Kniha Knihkupec v Kábulu je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 382x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 119x |
| Chystám se číst | 224x |
| Chci si koupit | 52x |
| dalších seznamech | 3x |
Nahlédnutí zevnitř do života jedné afgánské rodiny. Postavení žen v rodině i společnosti je v tomto koutě světa děsivé, rozhodování o jejich životech a budoucnosti je v rukách jejich příbuzných, pravidla jak ze středověku a znelíbit se je tak snadné. Jestliže toto byl život v rodině vzdělance, jak to pak vypadá jinde?