Keltská kniha mrtvých

26.02.2022

Napsat k téhle knize komentář je vážně oříšek. Rozebírat věci, které nejde ověřit ani dokázat, je hloupost. Vždy zůstaneme na úrovni dohadů. Smrt je jediná životní jistota kterou má každý živý tvor. Jak prohlásil náš veliký myslitel Jára Cimrman „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“
Osobně vnímám tuhle knihu jako přínos. Místy hodně akademická, ale tak to asi bylo myšleno, konec konců koho tahle tématika nezajímá, ten po ní asi nesáhne

22.01.2022

Celkem náročná kniha. Jsou tam zajímavosti a náhledy do života Keltů, ale čte se těžko a někdy mě dost vadilo, jak pořád autor plive na naši kulturu (ne, že bych nesouhlasila, ale proto tu knihu nečtu, nemusí to být pořád dokola).

25.06.2021

Uf dočteno, ale byla to fuška. Autor nám přibližuje keltské příběhy a vysvětluje co mohou znamenat. Motivy se často opakují a prolínají se jména hrdinů a bohů v jednotlivých příbězích. Často jsem měla problém se zorientovat. Keltská kultura mě velmi zajímá a obdivuji jak souzněli s přírodou.

09.02.2015

Keltové nás nepřestávají udivovat nejen svými stavitelskými schopnostmi, ale i znalostmi na poli astronomie. Jejich duchovní svět je pak něco naprosto fascinujícího, co se těžko chápe, protože naše vnímání reality a toho, co je a není, je keltskému pojetí dost vzdálené. Pro Kelty byla duchovnost všech věcí a existence zásvětí něčím naprosto zřejmým. Smrt a válku vnímali jako (naším slovníkem řečeno) pozitivní síly. Člověk materiálně urazil obrovský kus cesty, to bezpochyby, ale duchovně spíš zakrněl a uvěřil vnuceným fetišům a pozlátku. Keltové nás vrací ke kořenům myšlení a přemýšlení o duchovnu, o posledních věcech člověka, o životě a o smrti. Jakkoliv to může znít nabubřele, jedná se o knihu v mnoha ohledech iniciační. Není to ale pro každého. I přesto, že mě kniha místy ohromila, jsem ji bral spíš jako poznávací exkurzi do naší dávné minulosti. Viděl jsem ale, že sám Kalweit a mnozí další přímo praktují ruzná duchovní cvičení a snaží se takříkajíc obnovit ztracené učení ve své podstatě, jež leží především v praxi. Tak daleko jsem se nedostal. Pro mě zatím zůstává Keltská kniha mrtvých, stejně jako mnoho dalších knih mrtvých (jež jsou si v mnohém velmi podobné) především zajímavou a inspirativní četbou. Keltská kultura je mi přeci jen bližší než tibetská a spousta keltských památek a posvátných míst je stále kolem nás.

Je také zajímavé si uvědomit určité časové souvislosti. Zaímco my jakožto "národ Čechů" jsme tady něco přes 1000 let a to včetně dramatického duchovního přechodu na křesťanství, Keltové tu byli dlouho předtím a jejich kultura a duchovní praxe a poznání se rozvíjely několik tisíc let s kořeny ve vlastních archetypálních příbězích.